Romantika ve vlnách - soutěžní

31. 7. 2021 Jarek84

Jednoho léta zanesly Lindu pracovní povinnosti do Austrálie. Strávila týden v Sydney a cestou do Evropy si udělala mezipřistání na Šalamounových ostrovech. Měla spoustu nevybrané dovolené, tak proč si trochu neodpočinout.
Vystoupila z letadla na rozpálenou runway. Bylo poledne. Vlhký vzduch dělal žár přímo nesnesitelný. Lidna se nemohla dočkat, až její tělo obejme moře.
Jakmile dorazila na hotel a zavřela dveře svého pokoje, otevřela kufr a začala v něm přehrabovat. Měla sbaleny krásné jednodílné plavky s rafinovanými průstřihy. Měla je ráda, zvýrazňovaly její křivky a přitom neodhalovaly více, než žena jejího věku a postavení odhalit chtěla. A protože příroda k ní byla opravdu štědrá, vybírala je opravdu dlouho. Nebylo lehké najít plavky, které by padly na její štíhlé tělo a přitom dokázaly pojmout její prsa a zakrýt je tak, aby stále vypadala jako dáma.
Přehrabala celý kufr, ale plavky nikde. Zachvátila ji panika. Musela je nechat v Sydney. No jistě, vzpomněla si. Poslední večer před odletem si šla zaplavat a plavky nechala schnout v koupelně na hotelovém pokoji.
„Sakra!“ ulevila si.
Otevřela dveře na balkon a opřela se o dřevěné zábradlí. Měla pokoj s krásným výhledem na moře. Bylo klidné. Foukal jemný vítr a čechral její dlouhé vlasy. Vzduch byl vlhký a voněl solí.
Když se rozhlédla, viděla, že malý ostrov, na kterém byl hotel umístěn, je vcelku stranou všeho dění. Poblíž se nacházela několik příjemných pláží, po kterých se procházelo několik málo turistů. V porovnání s mnohými letovisky se dalo říct, že byly prázdné. Přesně to potřebovala. Odpočinek od lidí. A ještě jednu věc. Plavky.
„Sakra!“ ulevila si znova.
Vrátila se do pokoje. Svlékla šaty a po chvíli váhání i podprsenku s kalhotkami. Bylo hrozné horko a nemínila se pařit víc, než bylo nutné. Oblékla si pouze lehké plážové šaty. U zrcadla zkontrolovala, že nic neprosvítá a takto nalehko vyrazila z hotelu.
První zklamání zažila v jediném obchodu široko daleko. Snažila se nasoukat do několika plavek. Přes boky seděly dobře, ale na prsou ji sotva skryly bradavky. Odhodlala se tedy pro bikiny, i když je nenosila ráda, protože nerada strhávala přílišnou pozornost mužů. Ale ani s těmi neměla štěstí. Vyzkoušela několik vrchních dílů, ale ve všech vypadala jako kreslená postava z manga komixů.
„To sem jezdí jen asiatky?“ pomyslela si zoufale, když se za ní zabouchly dveře obchodu.
Zklamaně vyrazila na pláž smočit alespoň nohy. Courala se po pobřeží na hraně přílivu, bořila se do písku a nechala moře narážet do kotníků a cedit kamínky skrz prsty.
Šla pořád dál a dál, až minula poslední upravenou pláž. Malá pěšinka pod palmami ji zavedla do hustějšího porostu, který po dlouhé procházce skončil na kamenitém pobřeží. Něco jí říkalo, že dál by jít neměla. Byla již dost daleko od hotelu. Skály zde byly ostré a kluzké. Ale jedno skalisko ji lákalo. Bylo vyšší než ostatní. Sundala si boty a po několika pokusech stanula na jeho vrcholu. Rozhlédla se po okolí.
Připadala si jako by pokořila oceán. Začala se smát. Cítila čirou radost.
„Jsem vládkyně všech moří!“ zvolala k nebesům. Voda pod ní bouřila a zalévala nohy sprškami pěny. Vítr si hrál s jejími vlasy. Kam až oko dohlédlo byla pustina. Žádní turisté. Cítila se svobodná. Pod vlivem té kouzelné chvíle spustila nejdřív jedno a pak i druhé ramínko a šaty volně spadly k jejím nohám. Připadala si jak dávná Venuše, která se právě zrodila z mořských vln.
Vítr ji obepnul a slunce zalilo paprsky. Příroda bleskově využila toho, že padly hradby kolem jejího těla. A radovala se spolu s ní a uctívalo její krásu. Moře se vrhalo proti skalám a hladově se natahovalo po jejím klíně. Však žádná kapka neskončila výš než na koleni.
Linda užívala okamžiku. V téhle chvíli neřešila počáteční vrásky, větší bříško či jiné projevy stárnutí. Příroda ji uctívala takovou jaká je.
Kdyby moře mohlo mluvit, snad by jí zašumělo do ucha, že ačkoli dávno překročila třicítku, je stále nádhernou ženou, jež by směle mohla stát modelem Botticellimu, když kdysi maloval svůj slavný obraz. Měla dlouhé nohy, větší, ale stále ještě pevný zadeček a krásná přírodní prsa, veliká a s velkými dvorci. Jemné rysy v tváři, které vévodily veliké hluboké oči.
Když se nabažila magie okamžiku, vzala šaty do ruky a slezla opatrně dolů. Došla k místu, kde skalisek bylo málo a vstup do moře pozvolný. Odhodila šaty daleko za sebe a kráčela do moře. Ponořila se do vln a cítila, jak ji voda obejmula. Přijmula její tělo a jemně s ním houpala. Paprsky hřály a uspávaly ji. Nechala se konejšit mořem a relaxovala.
Ztratila pojem o čase. Slunce viselo nízko nad hladinou jako oranžový kotouč, když otevřela oči a spatřila na pláži pohyb. Byl to muž. Začala trochu panikařit, když si uvědomila, že její plážové šaty jsou pohozeny daleko v písku. Přitiskla se ke skále, jež vyčnívala nad hladinou a snažila se zapřít nohama o dno, aby jí vlny nestrhly. Držela se skály a doufala, že muž brzy odejde. Vyklonila se a potají jej sledovala.
Byl to urostlý muž kolem třicítky, určitě mladší než ona a nevypadal, že hodlá odejít. Měl dlouhé vlasy a snědší kůži a i když byla od něho docela daleko, vypadal, že má v sobě krev původních obyvatel ostrova.
Svlékl se do naha a odhalil svalnaté tělo. Pak se rozhlédl a nakráčel do moře. Linda se odvrátila a přitiskla na skálu. Šel k ní. Popadla ji panika a srdce v hrudi se rozbušilo.
Ponořila se do vody až po bradu a doufala, že voda skryje svoji nahotu. Za chvíli byl na její úrovni. Plaval. Mocnými pažemi rozrážel vodu a Lindě neunikl pevný zadek, jež prosvítal pod hladinou a na jehož kůži vytvářelo slunce barevné odlesky.
Náhle si ji všiml. Vykřikl, trhl sebou a zastavil se. Pak se rozesmál. Rukou si odhrnul dlouhé vlasy z čela a odhalil drobné tetování. Lámanou angličtinou se omlouval. Prý si myslel, že je tady sám.
To já taky, pomyslela si v duchu Linda.
Usmála se na něho a ujistila ho, že se nic nestalo.
„Je to trapné, ale nemohla byste mi přinést plavky? Jsou na břehu.“
„Otočím se,“ ujišťovala ho spěšně Linda. Srdce jí skákalo v hrudi. Napadlo ji, že to bude možná i tím, jak strašně jí přítahoval. Vlnka mu vmetla vodu do obličeje. Pozorovala jej, jak vyplivl trochu vody. Měl krásná ústa. Kousla se do rtu.
Příliš na něho civím, uvědomila si. Pustila se skály a prohrábla si vlasy. Dělala to vždy, když byla nervózní.
Chtěla něco říct, ale nedostala šanci. Škodolibé moře ji uchopilo a vrhlo přímo na skálu. Nebyla na to připravena. Vlna jí smíkla a ona se marně snažila zachytit. Narazila na drsnou skálu a uhodila se hlavou.
V mžiku byl u ní a chytil ji do náručí.
„Jste v po-po...“ koktal a ona věděla proč. Právě zjistil její malé tajemství. Jejich kůže se dotkly. Její hrudník se snažil nacpat do mezery mezi jejich těly, zatímco ona ucítila tlak mezi svými stehny, kam se tlačilo cosi velkého .
Díval se na ni svýma tmavýma očima a omlouval se jí. Chvíli anglicky a chvíli bůh ví jakou řečí. Omlouval se, ale nepřestával ji svírat v náručí.
„Nic se nestalo,“ říkala Linda a uvědomovala si, jak hloupě to zní. Ani ona se nesnažila ze sevření vyprostit.
Několik vteřin si hleděli do očí. Měla pocit, že se v nich topí. Byla vděčná, že ji tak pevně drží.
Nepatrně přiblížil své rty. Viděla na nich zaschlou sůl. Tolik je toužila ochutnat! Pak, ani nevěděla jak, se náhle líbali. Dlouze a vášnivě.
Přitiskl ji na skálu. Hladil ji. Břicho, stehna, zadek. Ruce byly všude. Konečně ji sevřel prso a nakonec přejel palcem po bradavce. Ta se snažila stát a hrdě kladla odpor, ale poddala se jeho stisku. Stejně jako Lidna.
Nepřestával ji líbat, když druhou rukou našel vnitřní stranu stehen a pokračoval výš. Prsty se dotkly oholeného klína a opatrně jej rozevřely. Ukazovák vnikl dovnitř a dlouhým pohybem pohladil její vagínu. Hlasitě vydechla. Začala se třást. Zvedla ruce a nahmatala skálu za hlavou. Pevně se chytla.
Po chvíli dráždění do ní vnikl. Byl velký, hodně velký a jindy by měla obavy. Ale on nespěchal a byl tak neuvěřitelně citlivý. Až byla připravená, pronikl hlouběji. Cítila ho všude. Zlehka se hýbal a každý pohyb ji dráždil a elektrizoval. Cítila neuvěřitelné chvění v podbřišku. Zrychlil. Její hlasité sténání se ztrácelo v šumění moře.
V podobnou chvíli, kdy zakřičela v hlasitém orgasmu, ucítila teplo v klíně a jeho vzdechy ji prozradily, že i on došel k vrcholu. Tiskly k sobě svá ústa a jejich těla se chvěla.

Linda se vrátila do hotelu. Po večeři se zastavila na recepci, vzala si mapku ostrova a recepční ji ukazovala, co může navštívit.
„Jsou zde krásné pláže na východní a severní straně ostrova,“ vysvětlovala Lindě mladá dívka a kroužila prstem po mapě. Měla dlouhé černé vlasy a indiánské rysy.
„A co tady?“ zeptala se Linda a ukázala do míst, kde před pár hodinami zažila něco neuvěřitelného. Trochu se zasnila a neubránila se blaženému úsměvu.
„No, tam raději nechoďte,“ odpověděla dívka a dodala: „Pokud tedy věříte legendám původních obyvatel. Je to posvátné místo našich předků. Pláž boha oceánů.“
„Boha oceánů, říkáte?“ Linda se usmála. Rozhodně uměl milovat jako bůh.
Dívka kývla. „Proto tam nikdo z místních nechodí.“
„Zrovna dnes jsem tam někoho zahlédla,“ řekla Linda.
„Jedině turistu,“ zavrtěla hlavou recepční. „Místní se bojí. Věří, že tam bůh moře chodí. Je nevyzpytatelný. Někdy je v dobrém rozmaru a dokáže potěšit. Ale jindy, řekněme že jindy je dobré se mu vyhnout. Je to s ním stejné jako s mořem. Umít zabít.“
Dívka se usmála a podala Lindě mapku. Ta téměř odešla.
„Ještě něco,“ zastavila se náhle. „Jak vypadá? Ten bůh myslím.“
Recepční se usmála a řekla, že neví. Pak dodala: „Moje babička vyprávěla, že jej jednou zahlédla a básnila, že je to krásný muž s dlouhými vlasy a uhrančivým pohledem.“
„Takových krasavců zde je,“ řekla Linda a obě ženy se rozesmály. Recepční souhlasila, ale potichu zašeptala: „Babička říkala, že měl tetování. Na čele měl oceán. Vždy jsem se jí ptala, jak to může vědět, když ho jen zahlédla!“ Dívka se smála, ale přestala, když si všimla výrazu v Lindině tváři.
„Tak díky,“ poděkovala Linda a rychle odcházela na pokoj. Cestou to vzala přes bar, kde ulovila drink.
„Mohito!“ poručila a rychle se napila. Když se uklidnila, v duchu si vynadala, že přece nebude věřit nějakým báchorkám. I jiní muži mohou mít takové tetování. Ale pro jistotu, ale opravdu jen pro jistotu, se ode dneška bude chodit koupat jinam.