Nevěra a díky za ni! - Soutěžní

Linda prošla několika vztahy, ale nejvíce zkušeností ji dal ten úplně první. Bylo to v době, kdy se mobil vešel do malé kabelky a kluci se nechlubili virtuální holkou mezi přáteli.
Nastoupila na vysokou. V té době dost přibrala, hlavně na břiše a zadku. Dokonce i prsa, už tak dost veliká, se jí ještě trochu zvětšila.
Pak přišel Pavel. Byl to fešák. Když jej poprvé spatřila, toužila po něm každou částí svého těla a nebyla sama. Holky se na něho lepily. Točila se jí hlava, když ji dal první pusu na lavičce. Vzápětí vsunul ruku pod triko a ona mu ji chtěla dát pryč.
„Myslela sis, že se budem jenom vodit za ručičku?“ řekl tenkrát a jeho ruka našla cestu. Silou.
A ona neprotestovala. Měla přece štěstí, všechny holky ho chtěly. Když nad tím později přemýšlela, od první chvíle u ní někde vzadu blikalo výstražné světélko. Ale ona ignorovala, že něco není v pořádku. Možná proto, že tak moc chtěla, aby bylo.
Jednou se vrátil na napokoj a chvíli na ni civěl. Zrovna se učila na zkoušku. Vzhlédla a usmála se na něho. Něco nebylo v pořádku.
„Co je?“
Pavel jen zavrtěl hlavou a řekl: „Měla bys cvičit.“
Linda nevěděla co říct.
„Hlavně zadek,“ vysvětloval. „Dneska jsem koukal na Martu v posilce a uvědomil jsem si, jak mi chybí pevnej zadek.“
Do očí se jí draly slzy. Slibovala, že s tím něco udělá. Po zkoušce. Přitulila se k němu a začala ho hladit ve vlasech. Chvíli ji také hladil. Chvíli. Pak jí vytáhl triko.
„Ale kozy máš dobrý,“ usmál se, zatímco na ni civěl.
Zamračila se na něho. Přece věděl, že nemá ráda, když s ní takto mluví. Pavel její výraz ignoroval a začal si svlékat kalhoty. Věděla, co to znamená. Ale hlavně, že o ni pořád stojí, říkala si. Měla strach, že ji opustí. Třeba právě s Martou.
Pavel ji popadl za hlavu a vytrhl z myšlenek. Musela se začít soustředit. Začal ji šukat pusu tak, že ztěží zvládala dýchat.
Bylo to nepříjemné, ale dělala to pro něho. Říkal, že tak to má rád. Že tak se to dělá. A ona mu věřila. Ze začátku při tom zvracela, měl velký a tlustý penis, kterým jí vždy zajížděl až hluboko do krku. Kdykoli měla pocit, že by to mohl chtít, tak raději celý den nejedla. Bylo to těžké, ale postupně to začala zvládat lépe a přestávala se dávit. Až nakonec, po několika měsících, dokázala kontrolovat svůj reflex tak dokonale, že Pavel nerozlišoval a přirážel do pusy se stejnou vervou, s jakou jí to dělal mezi nohy.
Nerozlišoval ani na konci. A tak ji ten den nepřekvapilo, když ji přidržel hlavu a bez upozornění začal stříkat hluboko do krku. Nebyla připravená a vybral si špatnou chvíli. První výstřik vydávila i nosem, ale dokázala se zkoncentrovat. Cítila, jak jí do hrdla pumpuje jednu dávku za druhou. Na konci několikrát přirazil a po několika posledních záškubech povolil stisk a nechal se jen tak sát. Na chuť jeho spermatu si už také zvykla. Ale ani to nepřišlo hned.
Pavel se protáhl a řekl: „Dneska to šlo.“
Usmála se na něho. Pak se zvedla a přitulila se k němu.
„To jsem ráda,“ řekla a políbila jej. Rukou si sjela do klína a začala se hladit. Dala mu najevo, co by ráda, ale on ji odstrčil.
„Promiň, teď nemůžu. Musim ven. Určitě si to dneska zvládneš užít sama.“ Pak na ni mrkl a řekl: „Vynahradím ti to jindy.“
Zabouchl za sebou dveře.
Nejen proto často brečela.

S Pavlem spolu chodili téměř rok. A nebýt jedné osoby, pravděpodobně by jejich vztah vydržel i mnohem déle. Tenkrát potkala na chodbě Pedra. Pocházel z Brazílie, ale v Čechách byl už pár let a česky uměl docela dobře. Byl hodně oplácaný a od pohledu pohodář. Spolu se téměř nebavili a tak Lindu překvapilo, když ji na chodbě oslovil.
„Ahoj, senhorita,“ řekl a vesele se usmál. Pak se na ni zadíval. „Smutná?“
Utřela si rychle oči.
„To je dobrý,“ hlesla.
„Smutná?“ Podivil se Pedro. „To nebýt nikdy dobrý!“
Rozesmála se. Něco na tom bylo.
„Něco špatně?“ vyzvídal Pedro.
Pokrčila rameny.
Chvíli se na ni díval a pak řekl: „Pojď.“
Jeho pokoj byl o patro výš. Otevřel dveře a pozval ji dál. Na koleji byly všechny pokoje stejné, malé a neútulné. Tento byl jiný. Vonělo to v něm santalovým dřevem a exotikou. Nad postelí visela na stěně tkaná látka s indiánskými motivy a na stole stála v rohu hrubě otesaná soška.
Chvíli něco připravoval, pak ji nabídl židly a sám si sedl na kraj postele. Mezi ně přisunul malý stolek. Byla na něm konvice čaje a dva šálky.
Zeptal se, zda zná čaj lapacho. Zavrtěla hlavou.
„Ty brzo poznat,“ řekl Pedro a opřel se o zeď. Byl do půl těla. Na sobě měl pouze bermudy, přes které mu přetékalo břicho. Vyzařoval z něj klid a dobrá nálada.
„No tak, senhorita, proč ty slzy?“
Linda otevřel pusu, ale zase ji zavřela. Nevěděla, kde začít. Poslední dobou brečela často. Někdy už ani nevěděla proč.
„No tak,“ pobízel ji po chvíli.
Po další pauze najednou vyhrkla: „Mám velký zadek!“
Pedro se podíval na její partie a rozesmál se. „To já mít větší! A nebýt smutný.“
„Když Pavlovi to vadí,“ vzdychla Linda. Dívala se do země. Napadlo ji, proč to říká někomu, koho pořádně nezná.
Pedro se narovnal, zvážněl a sevřel jí ruku v dlaních. „Pavel nebýt dobrý muž.“
„To neříkej,“ ohradila se Linda.
Mlčel. Vzal do ruky šálek a napil se. Ona udělala to samé. Čaj byl výborný, jiný.
„Linda, ty být moc naivní.“
Skoro se udusila čajem. Překvapeně mu pohlédla do očí.
„Pavel být puta e bastardo.“ Chvíli hledal ta správná slova až konečně řekl: „On být děvkař a bast..bastar...bastardo.“ Hledal v češtině to správné slovo, ale Linda ho ujistila, že není třeba. Ale nelíbilo se jí, jak o Pavlovi mluví.
„Pavel není zlý.“
Pedro se chytil za hlavu. „Boha, ty naivní! On se smát a vykládat všem, co s tebou dělat. A pak chlubit, jak jebat i do Marta!“
Čas se pro Lindu zastavil. Přestala dýchat a jen se na Pedra dívala. Odmítala tomu věřit. Najednou v ní vzkypěla potlačovaná frustrace a začala na něho křičet. Zlé věci. Nevěděla, proč o Pavlovi mluví tak ošklivě. Utekla pryč, seběhla schody, vběhla do svého pokoje a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Padla na postel.
Ačkoli si nedokázala připustit, že by Pavel byl takový, jak tvrdil Pedro, semínko pochybností bylo zaseto.

Druhý den od ní Pavel odcházel a řekl, že jde cvičit.
„S Martou?“
Prostě to z ní vyjelo. Uštěpačně a jedovatě.
Pavel se zarazil.
„Snad nezačneš žárlit!“
Linda vyštěkla: „To ty říkáš, jakej má zadek!“
„Tak cvič jako ona!“ Naštval se, popadl věci na cvičení a zmizel.
Začala brečet, ale náhle si řekla dost. Učení počká. Převlékla se, zabalila si nějaké věci a vyběhla za Pavlem. Dostane, co chtěl.
Vběhla do vedlejší budovy, seběhla schody a bojovně rozrazila dveře do posilovny. Byla to malá místnost, s činkami a několika stroji, s úzkými okny těsně u stropu. A byla prázdná. Pavel tam nebyl. Překvapeně vycouvala zpět a zmatená se vracela ke schodišti.
Náhle zaslechla nějaké zvuky. Zaposlouchala se a zjistila, že vycházejí z druhé strany chodby. Chtěla to nechat být, šlápla na první schod, ale zastavila se. Něco ji nutilo zjistit, co se tam děje. Otočila se a pomalu vešla do šeré chodby. Trochu se bála. Minula několik vyřazených skříní, které po obou stranách lemovaly stěny a došla ke dveřím, na kterých bylo černým písmem napsáno „sklad“. Opatrně je natevřela.
Srdce jí skákalo v hrudi, když opatrně nakoukla dovnitř. Spatřila malou místnost, ve které byly poházeny vyřazené skříně a peřiňáky. V rohu, kam dopadalo světlo ze zaprášeného okénka, stála hromada starých matrací. Na nich Linda spatřila dvě nahá těla. Objímala se a svíjela v divokém rytmu. Muže i ženu poznala. Začala se třást a do očí ji vlétly slzy. A jejich těla dál mlaskala a oba synchronizovaně vzdychali a hekali. Taška, kterou držela, ji vypadla z ruky a svezla se po starém dřevě.
Marta poklepala milenci na záda. Zvuky ustaly.
„Tvoje kurvička je tady,“ špitla Marta.
Pavel se otočil, chvíli se na Lindu díval a pak začal opět pomalu přirážet.
„Přidáš se?“ zeptal se Lindy a Marta se začala potichu hyhňat.
Linda se sesunula na zem. Klečela, opírala se rukama a neviděla přes slzy.
„Proč?“ naříkala. „Pavle! Snažila jsem se ti dát všechno.“
Pavel se zasmál a jeho smích jí ledově sevřel srdce. „A taky dala. Ale víš jak, Marty prdelka je o něčem jinym.“ Plácl ji přes zadek.
„Au!“ vykřikla Marta, ale smála se. Pak řekla Lindě: „Seš fakt tele, takhle si nechat vyšukávat hubu.“
Ani nepostřehly, že se Linda pohnula. Otřela si oči a přestala brečet. Popadla první věc, co měla po ruce. Pavel ležel na Martě a pomalu přirážel. Nohy měl od sebe a zadek pořádně vystrčený.
Linda sevřela v ruce ulomenou nohu od skříně. Na konci měla kování a malé železné kolečko.
„Měla bych ti to narvat do prdele, ty hajzle!“ vykřikla Linda a něco v jejím hlase způsobilo, že oba milenci ztuhli. Pavel se otočil na Lindu právě včas, aby viděl pohyb.
Mířila na jeho zadek. Neuměla házet a bylo to znát, protože minula. Výšku trefila, ale směr ne. Ozvalo se duté bouchnutí a těžké kování se odrazilo od Pavlova čela. Ten se sesul šokované Martě na její drobná prsa.
„A ty zas nikdy nebudeš mít kozy jako já!“ zařvala na ní Linda. Pak odešla a práskla dveřmi.

S odstupem času Linda věděla, že vztah s Pavlem, přes všechnu bolest, kterou ji způsobil, ji zároveň přivedl na začátek dlouhé cesty. Na jejím konci pochopila, že než začne někoho milovat, musí začít milovat sama sebe. Pak bude dávat lásku pouze tomu, kdo si ji zaslouží.
Začala také cvičit. Ne pro někoho, ale pro sebe. Zhubla a do několika měsíců by jí zadek mohla závidět i Marta.
Ještě jednu věc jí Pavel naučil. I když to nerada přiznávala, tak Pavel z ní vycvičil dokonalou milenku. Uměla a dělala téměř vše, po čem muži touží. Pokud jí za to ti muži stáli.

A také, i díky Pavlovi poznala Pedra. Ale o něm až někdy příště.