Čumil Franta: Zima

"Po sezóně" to Franta neměl vůbec rád. Všude zima, sníh a mohl očumovat leda tučňáky a lední medvědy, což ho docela nebavilo. Taky sousedka sušila svoje prádlo vevnitř. A v okolí mohl potkat leda nadržené a hladové divoké prase, protože jeden z mála v okolí žil v chatce u přehrady celoročně. Sníh nesnášel, protože ho musel odklidit značné množství, aby vůbec mohl vyjít ven. Zůstával v chatce se zásobou dříví a neomezenou zásobou porna z Internetu.

Katka měla takové dny, kdy se k němu přivinula, a jindy zase byl pro ni odpudivý třeba něčím, co řekl. Díky svému čínskému lacinému telefonu ji mohl mít na drátě místo paní z bordeláče Na vysoké noze.

Uměla ho rozpálit více, až tál sníh okolo a vyšlo ho to zadarmo. A nemusel už do trapné kabinky na poště, kterou si často pletl se Sabinovkou. Katka vyhodila při své minulé návštěvě z chatky nějaké harampádí, takže v ní měl teď docela útulno, teplo a vůbec nikam se mu nechtělo.

Sem tam Katka přespala, když si zvykla na studenou vodu v provizorní koupelně v kůlně vedle. Ale spíš si ho zvala k sobě, což mělo nevýhodu v přítomnosti jejích kamarádů. Ale František to rychle obrátil na výhodu, když spolu zachlastali materiál, který si vyzvedával na poště od svého známého z Olomouce.

Z hecu pak Katčina kamarádka Tereza dovolila, aby do ní Franta párkrát vystříkal svoje semeno. Ale dost se tomu ráno divila a před svým pobaveným přítelem se červenala. Ten by ale neměl moc co říkat, protože se chodil ukájet vedle za Katkou, která mu poskytovala jistý nadhled.

"Neskutečný!" Řekl si Franta cestou v autobuse, když se díval na video na svém laciném telefonu (který byl ale lepší, než jeho paměť), kde přitom Katčina kamarádka Tereza říkala nehorázný píčoviny.

Až zase přejel svoji zastávku. Tentokrát sám, takže nemusel nadávat. Řidič by mu i zastavil, protože venku byla zima a u cesty závěje. Jinak ho nechával vyšlapat kopec.

"Prosim vás nehoňte nám tu ano?" Řikával mu už při nástupu. A tak Franta tentokrát jenom koukal na displej, sic si trochu prohrábnul rozkrok. Spokojil se s klasickým pomočením kola autobusu, protože řidič mu měl připomenout, aby vystoupil.

To ještě netušil, co si na něj Katka a její spolubydlící vymyslí příště. Měli totiž dost rádi jeho storky, když se napil. To povídal o tom, co někde vyváděl, když se napil. Tentokrát se rozpovídal i o tom, jak se těsně před devadesátkama s ožralým kámošem z čundru ocitli před dráty a říkali si, jestli by to z hecu dali. Několikrát si spletli směr a chodili tam dokola. Naštěstí je chytili včas než vyrazili k pocitové atrakci minového pole a odvezli na záchytku.

Tam ve voze říkali, že se na to můžou vykašlat, jejich starej je buzerant, a že je měli pustit, nebo rovnou zastřelit. A tak je vysypali někde napůl cesty u nějakého nádraží. Ale to Franta tehdy odbočil ve vyprávění.

Na Frantu si Katka vymyslela s partou lyžařský zájezd, aby se ve svém brlohu neuhonil a měl trochu pohybu. Vůbec ji nedošlo, že si ho Franta v závějích užije až až. Ale zájezd už koupila. Dost se divila, když vytáhl z autobusu svoje muzeální ski. Řekl, že na tom nestál od té doby, co je zastrčil hluboko do své kůlny. Sympatické mu bylo, že na sobě nemají žádné nápisy a jsou celé ze dřeva. Vázání se mu vypínalona minulou váhu, která byla poloviční, takže to musel svým švýcarským nožíkem spravit.

I tak vypadal před ostatními divně, když se pokoušel sjet kopec u chaty. Katka a její spolubydlící se mu dost smáli. Když se zájezd rozpohyboval, přišla na řadu sedačková lanovka. "Hmm..." Říkal si Franta vedle Katky, když se lanovka asi popáté zasekla. Tentokrát zůstávali stát docela dlouho. "Na lanovce jsem to ještě nedělala!" Řekla Katka a řekla Frantovi, ať ho vyndá ze své kombinézy. Avšak ta byla z osmdesátých let.

Frantovi se to nějak povedlo a nechal Katku věnovat se jeho rozkroku, kousek než dojeli nahoru. Z kopce už Franta fičel a předbíhal svoje kosti. Ale pak do něčeho narazil a chvíli se kutálel. "To je píčovina!" Řekl si, když se zastavil kousek od volného pádu a lyže hodil dolů ze srázu. Dále už se jenom díval dalekohledem.