Z mého života XI

Leželi jsme vedle sebe v posteli. V duchu jsem se pousmál, protože jsem si uvědomil, že poslední holka, která tu takto bezstarostně ležela, byla Beáta. Slečna doktorka. Ne, pryč s těmito myšlenkami. Teď je tu Denisa a doufám, že i bude! Náš rozhovor začal velmi rozpačitě. Nevěděl jsem, jak mám začít, ale iniciativu přebrala Denisa. Ani jsem moc nevnímal, co mi povídá, ale to podstatné jsem si zapamatoval. Vyprávěla mi znovu a konkrétněji o svém bývalém příteli, který ji cíleně týral a několikrát i uhodil. Se slzami v očích mi sdělila svoji obavu, abych nebyl jako on. Na dovolené měla čas si všechno rozmyslet a došla k názoru, že dál pokračovat nechce. Jeden večer si se sestrou otevřely láhev vína. Alkohol Denise rozvázal jazyk. Vypovídala se ze všeho jejího trápení. V ten osudný pátek se chtěla rozejít, ale když se dozvěděla o mojí nehodě, uvědomila si, že ji nejsem úplně lhostejný, ale pořád má strach, abych ji jakkoliv neublížil. Jen jsem ležel a koukal na její krásné štíhlé opálené tělo, které leželo jen kousek ode mne. Jen natáhnout ruku a vzít si to po čem jsem dlouho toužil. S obraženými žebry, naraženou rukou a zafixovaným krkem to bylo zcela nemožné. Zavřel jsem oči a začal přemýšlet co dál. Co mám udělat, abych ji přesvědčil o tom, že jsem ten pravý. Nevěděl jsem. Nevím, jak se to stalo, ale snad můj výraz ve tváři nebo to ticho, které se rozhostilo mezi námi, dodalo Denisi impuls k následujícím událostem. Denisa mě začala hladit po tváři, naklonila se nade mně a začali se vášnivě líbat. I přes mojí indispozici a bolest, jsem využil situaci a začal ji hladit i na místech, která mi byla dosud zapovězena. Vůbec nebránila. Šla ochotně naproti našemu prvnímu krásnému milování, kterých bylo během mé rekonvalescence nespočet. Oba jsme potřebovali vybít nahromaděnou energii. Byl jsem nejšťastnějším chlapem na světě. Čím víc mi bylo lépe po těle, tím víc jsem se obával návratu do práce. Představa rozhovoru se svojí šéfovou o rozbitém autě a vše co tomu předcházelo se mi vůbec nezamlouvala. Po návratu do práce, mi naše asistentka Anička sdělila, abych až se objevím, ihned přišel k šéfové. V duchu jsem si říkal, ať je to rychlý. Poletím jak namydlený blesk. Přišel jsem k ní do kanceláře, stoupnul si téměř do pozoru, sklopil hlavu, aby mi neviděla do očí, když po mě bude řvát a já si tiše myslet něco o jejím líbání mé zadní části těla. Dopadlo to jinak, než jsem očekával. Dostal jsem přidáno, nové auto a úkol starat se o tohoto klíčového zákazníka. Fajn, to bychom měli vyřešené, pomyslel jsem si. Sdělil jsem tuhle novinku Denise a ta byla nadšená. Prý to musíme oslavit. Jak řekla, stalo se. Oslavu jsme zakončili vášnivým propletením těl a vzájemnou výměnou genetických informací. Pořád mi, ale chyběla jedna věc. Náš vztah byl nenaplněn. Měli jsme se rádi, intimnosti jsme dotáhli k oboustranné spokojenosti, ale pořád ani jeden z nás nenašel odvahu tomu druhému říct ta dvě nejkrásnější slova. Ta, která jsem tak moc toužil slyšet a odpovědět na ně stejně. Jednoho pozdně večerního zářijového dne mi volala Denisa s tím, že mi musí sdělit důležitou věc. Co může být tak důležité v tuto pozdní hodinu? Netušil jsem. Netrvalo dlouho a seděla u mě v obýváku. Její výraz ve tváři byl takový tajemný. Zkoumavý pohled, který měla, nevěstil nic dobrého. Nevěděla jak začít. Jen tak poposedávala, dívala se na mně a mlčela. Musel jsem ji téměř donutit k tomu, co mi chtěla říct. Řekla pouze dvě slova, která mně doslova a do písmene srazila na kolena. Jen jsem zalapal po dechu a hledal vhodná slova odpovědi.