Navazuje na povídku „Nevěra a díky za ni!“

„Seňorita, co se stalo?“
Z očí jí tekly slzy, přes které sotva viděla. Pomohl ji s kufrem a po chvíli už v ruce držela šálek čaje.
„Promiň,“ špitla. „Měl jsi pravdu.“
„Pravdu o Pavel?“
Kývla a pak mu vylíčila, co se stalo a také to, že se nemůže vrátit do jejich společného pokoje.
„Bastardo.“ Kroutil hlavou Pedro.
„Můžu zůstat tady? Prosím, jen na pár dní, než udělám zkoušku.“
„To být jasné, seňorita.“

Povídali si hluboko do noci. Po dlouhé době se Linda cítila uvolněně. Popíjeli čaj a Pedro vyprávěl o Brazílii a divoké amazónii.
„Za pár hodin svítá,“ řekla, když se vrátila ze sprchy zabalená do dlouhého ručníku. Měla mokré vlasy, ze kterých jí na záda stékaly pramínky vody. „Nevadí, když zhasnu?“
Pokoj se ponořil do šera. Žaluzie byly zatažené, jen škvírami pronikalo světlo z uličních lamp. Otočila se a spustila ručník.
„Máš nějakou deku?“ Zeptala se, zatímco se soukala do tenkého tílka. S vypětím všech sil ho přetáhla po mokré kůži přes svá obrovská prsa. „Vyspím se na zemi.“
„Nesmysl,“ prohlásil Pedro. „Postel být tvoje.“
Tílko končilo kousek pod zadkem. Mělo prodlouženou délku a usoudila, že v nouzi poslouží jako košilka na spaní. Tu svoji nechala u Pavla, stejně jako spoustu jiných věcí, které nezvládla pobrat.
„A kde budeš spát ty?“
Pedro se ujistil, že může rozsvítit a pak ze skříně vytáhl malý batůžek. Položil ho ke zdi místo polštáře. Přikrýt se hodlal ručníkem.
„V žádném případě,“ namítala Linda a trvala na tom, že na zemi bude spát ona. Chvíli se s ním dohadovala, ale nakonec to vzdala a vzdychla: „No dobrá. Ale zítra se prohodíme.“
Chtěla zhasnout. Když míjela zrcadlo, mrkla na sebe. Náhle cítila, jak jí rudnou tváře. Tenoučká látka byla přilepená na vlhké kůži, která zřetelně prosvítala. Bradavky s velkými dvorci vystupovaly pod bílou tkaninou jako mohutné temné skrvny. Rychle se natáhla po vypínači, cvakla a vklouzla do postele.
„Pedro?“
„Hm?“
„Díky.“
Pedro natáhl ruku a našel tu její. „Není za co, seňorita.“
Nemohla usnout. Slyšela, že Pedro se na tvrdé zemi převaluje. Měla špatné svědomí.
„Jestli chceš, můžeš si lehnout ke mně. Ale slib, že toho nezneužiješ.“
Po chvíli váhání se zvedl a přesunul se k ní. Linda si lehla na bok. Přesto, když ulehl, tak se zády opřel o její hrudník. Matrace byla malá. Přitiskla se zády ke zdi a sotva dýchala.
„Když ty nedýchat, tak umřít.“
Linda vyprskla, jak se snažila potlačit smích. „Tak co mám dělat?“
„Dýchat, přece!“
„Nemůžu,“ svěřila se Linda. „Když se víc nadechnu, třu si o tebe bradavky.“ Hned si uvědomila, že to mohlo znít dost nevhodně. „Nechci, aby sis to špatně vyložil. Jen tě nechci nijak...“
Jaké bylo to správné slovo, vlastně? Vzrušit? Dráždit?
„Uvolni se, Linda. Já tě nechci do svojí postel.“
Bouchla do matrace. „Tak to je něco špatně.“ Začala se smát a Pedro se okamžitě přidal. Neunikla mu však jistá hořkost v jejím hlase.
„Ty být krásná žena, Linda, jen-“
„Jen nemám zadek jako Marta. Vlastně mám prdel jak dvě Marty.“
Kousla se do rtu. Vyjelo to z ní, ani nevěděla jak.
Pedro si náhle sedl. Postel zavrzala pod jeho kily. Otočil se k ní a ona v šeru zahlédla lesk v jeho očích.
„Linda, já říkat znovu. Ty být nádherná žena. I tvůj boky a zadek. A tvá prsa, jak se říkat u nás, jsou darem bohů.“ Po krátké pauze dodal: „Ale ty nemilovat sebe. Být raněná a já toho nezneužít. A hlavně, ty nerozumět sex.“
Poklesla jí čelist. Zamrkala a byla ráda, že je tma.
„Nevím, co o tom víš,“ řekla šokovaná Linda, „ale díky za upřímnost. A to jsem si myslela, že alespoň v sexu za něco stojím.“
Pedro přešel do portugalštiny a zvýšeným hlasem něco lamentoval. Pak konečně řekl: „Linda, ty být úžasná žena. Skoro žádná neumí věci, které jsi dávala Pavel. Ale to nebýt sex, ne jeho podstata!“
Linda se posadila a s ironií v hlase pronesla: „Čemu tedy říkáš sex?“
Pedro přemýšlel. Pak vstal a přešel k polici. Za chvíli se ozvalo škrtnutí zápalky a místnost ozářil malý plamínek svíčky. Vzduchem se začala šířit vůně santalového dřeva.
Vlezl na matraci a sedl si na paty. Ukázal na své oplácané tělo a chytl se za špek na břiše.
„Za prvé, Linda, sex být o tom, přijmout nejen tvůj muž, ale i to, jaká být ty sama.“ Uchopil ji za ruce, které měla položeny na stehnech. Odtáhl je a odhalil trošku vypouklé bříško. Položil na něho dlaň. I přes látku vnímala jeho teplo. Trochu na bříško přitlačil a jako by tím jen zdůraznil jeho měkkost. Zrudla.
„Jak ho mám přijmout, když je takový?“ Vypálila ze sebe.
Položil ji prst na rty a řekl: „Nemluvit.“
Přestal na něj tlačit a na závěr ho jen pohladil. „Bez něho ty tady nebýt a jednou, jednou ti dát dítě. Měj ho ráda.“
„Šlo by to líp, kdyby bylo menší,“ utrousila Linda než ji umlčel další dotek na rtech.
„Až ty najít správný muž, tak on mít rád tebe. Tvoje bříško, tvůj zadek, to být všechno ty. Ty se už nikdy nestydět za své tělo.“
Kousla se do rtu, ale neodpustila si další poznámku. „To se ti řekne. Ale jak na to?“
Chvíli váhal a pak řekl: „Třeba takto.“ Vstal, svlékl si trenky a stoupl si před ní zcela nahý. „Podívat na mě. Já být jak špatný plus-size model a moje penis být menší než já chtít. Ty chtít menší zadek a břicho, já větší penis,“ říkal Pedro a jak to říkal, tak se smál. A Linda s ním. „Ale já nestydět.“ Ukázal na sebe a dodal: „Toto být prostě já.“
Linda pak udělala něco, co sama pořádně nechápala. Uchopila spodní lem svého tílka a přetáhla jej přes hlavu. Odolala pokušení se zakrýt a svěsila ruce volně podél těla.
„A toto být zas já,“ řekla.
Pedro byl viditelně zaskočený, ale rychle se vzpamatoval. Chtěl si sednout zpět na postel, když vtom se zastavil. Bylo znát, že i on je lehce v rozpacích. „I toto být já,“ řekl trochu omluvně a ukázal na svůj vztyčený úd.
Linda jen pokrčila rameny a nevěděla, kam s očima.
Vrátil se do sedu naproti ní a položil jí ruce na kolena. „Za druhé,“ pokračoval Pedro, „sex nebýt jen fyzické uspokojení. Můj děd vyprávět, že kdysi jeden starý šaman říkat, že první spojení těl stvořit vesmír. Ještě dnes, při vzácných chvílích, se tělo i duše umět spojit tak dokonale, že stvořit kolem sebe bublinu. Až ta prasknout, na nebi zasvítit nová hvězda.“
Musela uznat, že to znělo zajímavěji, než stvoření světa v Bibli.
„Jak poznám, že se to stalo?“ Zeptala se Linda.
„Když se sejít správné duše a ty být uvnitř bubliny, ty to poznat. Svět kolem zmizet. Šaman prý radit, vytvářet nové hvězdy každý večer, celou noc. Jinak až ta poslední zemřít, tak nahoře svítit jen měsíc.“
„Krásná legenda,“ řekla Linda. Trochu se zasnila a podívala do stropu. „Jednou bych chtěla stvořit hvězdu.“
Pohladil ji po vlasech. „Ty stvořit celé galaxie.“
Vstal a sfoukl svíčku. Lehli si vedle sebe a přitiskli k sobě svá nahá těla.
„Díky, Pedro.“
Ležela na jeho paži. Cítila se v bezpečí a po dlouhé době sama sebou. Do stehna jí tlačil jeho tepající penis. Byl vzrušený a ona také. Její bradavky byly až bolestivě tvrdé a stehna se k sobě nelepila jen potem. Pedro nebyl žádný krasavec, ale bylo v něm něco, co neuměla popsat.
Žádala ho, aby své pozice nezneužil a on to dodržel. Ta zásadovost a sebeovládání ji imponovala. Věděla, že pokud to má zajít dál a také, jak si v duchu pobaveně připustila, pokud mají dnes v noci vůbec usnout, první krok bude na ní.
Opatrně se otočila na druhý bok a přitiskla se k němu. Chytla ho jemně za ruku a položila ji na své prso. Chtěl něco říct, ale na rty mu přitiskla svůj ukazovák a řekla: „Nemluvit.“
Políbila ho. Začali se hladit, poznávali jeden druhého a přesto se Lindě zdálo, jakoby jej už znala a celá mu byla blíž, než si kdy byla s Pavlem.
Přehodila přes něho nohu a nabídla se mu. Pomalu do ni vklouzl. Zatímco milování s Pavlem občas bolelo, Pedro ji dokázal příjemně vyplnit. Byl velký tak akorát. Zůstal v ní nadoraz a zhluboka dýchal. Přitiskl své rty na její a ruku svírající ňadro přesunul na tvář. Pohnula pánví a vybídla k pohybu, ale zarazil ji a neochotně rozpojil jejich rty.
„Ššš. Seňorita nespěchat. Také to slyšet?“
„Slyšet co?“ Prohrábla mu vlasy a nedočkavě mačkala zadek.
Přitiskl ji k sobě a zatímco byl stále hluboko v ní, otočil si ji na bok. Nasál její ztvrdlou bradavku a svým otálením žhavil její klín do běla. Zasténala.
Hlasem plným vzrušení zašeptal: „Já to slyšet, seňorita.“
Stiskla jej stehny, zatlačila na rameno a přetočila na záda. Seděla na něm a další otálení nepřipustila. Prohnula se a její pánev se dala do pohybu. Po chvíli se opřela o rám postele a nechala nad ním houpat svá obrovská prsa. Ztratila pojem o čase. Pokud plynul, tak jinak než dřív, nebyla noc, ani ráno. Jen doba mezi jedním orgasmem a tím, který přišel po něm. Než se zhroutili vyčerpáním a upadli do hlubokého spánku, zeptala se Linda: „Co to bylo, co jsi slyšel?“
Pedro ji k sobě přitiskl a do ucha zašeptal: „Já slyšet zrodit hvězdu, seňorita.“

Linda bydlela u Pedra tři dny. Jak zjistila, jeho výměnný pobyt končil a on se vracel zpět do Brazílie.
„Já zaslechnout, že ty nemuset bát bydlet u Pavla,“ překvapil ji Pedro. Věděl, že Linda musí někde spát následující dva dny, než udělá zkoušku. Když spatřil výraz na její tváři, rychle dodal: „Pavel být v nemocnice, prý úraz hlavy. Nechce nikomu říct, co se stát.“ Spiklenecky na ni mrknul. S Pavlem mohlo být něco vážného, ale Linda se stejně začala hihňat, když si vzpomněla na jeho nevěřícný výraz, když jej trefila doprostřed čela. Jak nad tím tak přemýšlela, možná slyšela něco křupnout, ale stejně si nedokázala pomoci. Neuměla jej litovat.
„Sbohem, seňorita,“ loučil se Pedro opřený o velký kufr. „Až ty mít cestu přes Atlantik, tak se za mnou zastavit. Jednou my dva znovu sejít.“ Ukázal na nebe. „Šaman prý tvrdit, že to řídit naše hvězda.“
Usmála se. „Sbohem Pedro. A někdy napiš.“
Chtěl odejít, ale zarazil se. „Já málem zapomenout.“ Z kapsy vytáhl noviny a podal jí je. Pak jí zamával a zmizel v davu.
Byl pryč. Věděla, že jí bude chybět.
Když čekala na autobus, vyndala noviny a podívala se na první stranu. Červenou fixou tam byl zvýrazněn drobný titulek. Sloupeček vpravo, aktuality ze světa. Chytla se za čelo a začala se smát.
Tak nová hvězda, kroutila nevěřícně hlavou, zatímco četla krátkou zprávu pořád dokola. Objevena před dvěma dny. To je ale náhoda, pomyslela si a hodila noviny do koše.
Zpropadení šamani.