Opera

15.9.2021 Januar29

,, Přemýšlel jsem a chci tě někam pozvat.,,
Dívám se na zprávu od Jacoba a okamžitě se začínám smát.
On je zvláštním zjevením v mém životě. Dá se říci, že se neznáme, ale dokonale si rozumíme.
A přitom on je z Marsu a já z Venuše.
Je to kamarád? Přítel? Milenec?
Není ani jedno, ale přitom je vším.
Tato myšlenka mi prolétne hlavou a směji se ještě víc.
Když chci blízkého přítele na telefonu, je mi přítelem. Když chci kamaráda pro pobavení, je mi kamarádem.
Když chci milence, dokáže přiletět i z druhého konce republiky a je mi vším, čím chci, aby byl. Jenomže co já chci, on vlastně je. A především ví. Jeho ruce jsou filharmonií.....
Kurva, padám z gauče!
Tisknu ke studené zemi svůj klín a zchlazuji jeho okamžitý zážeh chtíče.
Nechápu, že tento výjimečný muž je ještě sám...

,, Promiň, zamyslela jsem se, tlemila se, vzrušila se a spadla z gauče...,,
,,Jsi schopná mě vnímat?,,
Utírám si od smíchu slzy. Úplně ho vidím i slyším!
,,Jo, jsem. Povídej.,,
,,Zvu tě na operu.,,
Pauza.
Zřejmě resetuji mozek, protože to nechápu.
,,Na operu? Mě? Totálního neznaboha téhle hudby?,,
,,No právě!,,
Vím o sobě, že jsem jiná. Jakože hodně jiná, ale on je asi taky úplně jinej...
,,Tak pokud víš co děláš a promyslel sis to v mém případě důkladně, kdy, kde a na co jdeme?,,
,,V pátek v šest u mě, Pucciniho nedokončená opera Turandot.,,

Sedím stále na zemi a startuji chytrý Google. V češtině asi zpívat nebudou. Nebo jo? Má to nějaké dějství? A o čem to vlastně vůbec je?
Naprostý trotl!
Takže, princezna Turandot, hádanky, otrokyně Liu, princ Kalaf, krutost, láska....no tě prdel.
Snažím se najít souvislost mezi mnou a tím příběhem. Co mi tím chce naznačit?
On je velmi chytrý i vnímavý!
Sakra, kde je ten zakopaný pes???
Tak, má rád vážnou hudbu, to vím. Ale v souvislosti se mnou?

Zvoním na zvonek u jeho domu a žasnu jak mu to v tom obleku sluší. Vlastně ho znám jenom v mikině s kapucí.
I on si mě se zájmem prohlíží.
,,Černá ti sluší a obzvláště šaty.,,
Culím se a sleduji, jak mi galantně otevírá dveře svého vozu.
,, Račte madam.,,

,,Kam vlastně jedeme?,,
Na tuhle otázku asi čekal. Doslova se mu rozzářili oči.
,,Do Národního divadla.,,
Upřímně mě dojal. Nikdy jsem tam nebyla a kolikrát si říkala, že je to až ostudné.
Usmívám se na něj. Ví, že mě dojal.

Otevírá dveře lóže a jsem dojatá podruhé.
Snažím se odlehčit narůstající emoce.
,,Nechceš mít ostudu, tak jsi mě raději separoval, že?,,
,,Spíš jsem chtěl ochránit milovnice opery. Necháš se emočně unést a přitulíš se kam bys neměla. Znáš se, žena či muž, v danou chvíli ti to bude jedno.,,
Oba se začínáme srdečně smát a už jen to je důkazem toho, že je naše separace nutná.

Začíná první dějství. Jsem chvílemi zmatená. Mnoho věcí mi nedává smysl a jsem ráda, že jsem si alespoň předem přečetla, o čem ta opera je. Snažím se vcítit do dějství a nakonec svou mysl raději přesouvám na hudbu. Zavírám oči a snažím se vnímat konkrétní nástroje.
Slyším tympány? Zvláštní nástroj. Představuji si ruce, jak drží paličky a rytmicky buší do jejich kůže.
Hmm, kůže. Jako hra s lidským tělem. Jen místo paliček na sobě cítím mužské ruce.
Okamžitě mi v hlavě vyvstává violoncello. Snažím se ho zachytit. Nádherný nástroj.
V myšlenkách vidím ženu, jak ho objímá pevným stiskem svých kolen.
Jejich tvar kopíruje ženské křivky.  Živé tělo objímá tělo neživé. Je v tom neskutečná smyslnost. Bere mi to dech.
,,Na co myslíš?,,
Jacob se na mě zvědavě dívá.
,,Na nic.,,
,,Nelži, vidím jak se v tobě něco vaří.,,
Končí první dějství a já mám mokro v kalhotkách.
Podívám se do jeho rozkroku a zjišťuji, že nejsem sama.
,,Asi myslím na to samé co ty.,,
,,A který nástroj?,,
,, Violoncello.,,
Mlčky a s úsměvem spokojenosti končí náš rozhovor.

V druhém dějství potají sleduji Jacoba. Pokaždé, když hrají housle, přivírá oči.
,,Vzrušují tě housle?,,
Jen se usmívá a má stále přivřené oči.
Pokládám svou ruku do jeho rozkroku a cítím jeho tvrdého ptáka.
Zavírám oči a snažím se zachytit jen housle.
Pokaždé, když začnou hrát, jeho pták cuká a naráží do mé dlaně. Cítím, jak v něm tepe.
Polévá mě zvláštní pocit. Nikdy jsem nebyla vzrušená z hudby.
Přiškrceným hlasem se ho ptám:
,,Co si představuješ?,,
,, Představuji si, jak přede mou stojí nahá houslistka a hraje jen pro mě.,,
Celým mým tělem projíždí úchvatná slast. Ta představa je dech beroucí.
Vracím se ke svému violoncellu.
Vidím na něj hrát sama sebe. Nahá. Pevně svírám jeho tělo a ačkoliv jsem vzrušená z pohledu muže, pro kterého hraji, nesmím přestat.
Představuji si, jak si při tom přede mnou rozepíná zip u svých kalhot. Pravou rukou si z jejich útrob vyndavá svého stopořeného ptáka a pomalu si stahuje přes žalud kůžičku.
Představuji si, jak se těžko soustředím na hraní a nesmím přestat.
Představuji si, jak se jeho ruka pomalu rytmicky hýbe v tempu mého hraní a když s pevným stiskem dlaně hrne svou kůži ke svému žaludu, objeví se na jeho špičce kapka vzrušení. Otírá si jí prstem a vkládá jí do svých úst. Po celou dobu ze mě nespouští oči a já musím stále hrát, až do konce ...
Končí druhé dějství.
Zoufale se otáčím na Jacoba.
,,Jdeme na skleničku?,,
,,Jdeme. Jen mi musíš přestat držet ptáka a jemu pak dej pár minut.,,
Bože, miluji jak je nad věcí i jeho humor v jakékoliv situaci...

Třetí dějství začíná árií Nessun Dorma.
Bože, tu znám!
Je úchvatná...
Vlastně, zde hrají prim housle.
Nedokáži se odtrhnout pohledem od Jacoba. Je úžasné pozorovat člověka, který se ukájí v představách a v takové blízkosti.
V přítmí jasně rozeznávám jeho pulzujícího ptáka. Dokonalý pohled na vzdouvající se látku v jeho rozkroku.
Sesouvám se k zemi a pozoruji jeho reakci.
Má stále přivřené oči a jen gestem jeho paže mě pouští do svého klína.
Srdce mi buší při dokonalém zvuku houslí a já si lačně plním ústa jeho ptákem.
Mé chuťové pohárky zřetelně rozpoznávají jeho kapičky vzrušení. Neskonale si je vychutnávám. Je lahodný a sílí v mých ústech ještě víc.
Pevně mu svírám koule a jazykem si hraji s jeho uzdičkou. Nasávám jeho špičku žaludu a pomalým tempem rtů přejíždím mírně staženou předkožku. Cílím na jeho nervové erotogenní zakončení a vnímám při tom jeho těžký dech tlumící jeho počínající sténání.
Otvírám víc ústa a polykám ho až ke kořenu.
Nadzvedává se a rukou si mě k sobě ještě víc přiráží.
Určuje si sám tempo mého kouření a jeho prsty se mi zarývají do vlasů.
Povoluje sevření a já ho opět dráždím jen na špičce žaludu. Jazykem sjíždím po jeho hraně a plním si ústa jeho koulemi.
Cítím vzrůstající napětí v jeho těle.
Vracím se zpět a opět si ho vrážím hluboko do svých úst.
Slyším jeho přiškrcený hlas:
,,Nepřestávej prosím....,,
Narážím si jeho ptáka až na mandle a nepolevuji. Prožívám s ním jeho slast a nechávám ho explodovat do mých úst.
Polykám jeho ohromnou dávku semene a něžným nasátím žaludu z něj vymačkávám poslední kapičky.
Tiše se vracím na své místo a v úžasu pozoruji jeho nádherný výraz. Snoubí se v něm prožitek z opery i ukojeného chtíče.

Zavěšeni jeden do druhého vcházíme do noční Prahy. Mlčky procházíme Václavské Náměstí a myšlenkami jsme každý ve svých představách.
Dívám se na nebe poseté hvězdami a v duchu si říkám:
,,Je blbost naučit se ve svém věku hrát na violoncello. Kdyby na něj pro mě hrál muž, asi by to bylo spíše komické, než vzrušující. Ale představa Jacoba je reálná. Je vůbec mezi námi taková houslistka? Nejsou upjaté? Hmm, je krásné snít...,,
Z toho mého mě vytrhává Jacob. Strhává mě do temné boční uličky a tiskne ke dveřím průčelí domu. Lačně mi zkousává rty.
,,Tvá mokrost ti už musí stékat po nohách...,,
Sténám slastí nad jeho nečekanou reakcí.
Prudce mě otáčí a za pár vteřin si mě napichuje na svůj skvost.
Jeho pták se doslova utápí v mých šťávách a prudkými přírazy se zastřeným dechem mě přivádí na vrchol rozkoše...

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@WildLu Umíš hrát na housle :)))?
Saxofonista?? Zamilovala jsem se do tohoto nástroje když jsem jeden čas žila v Americe. Chodila jsem do jednoho baru, kde byla živá hudba. Hráli tam jazz/blues... Stále to vidím před očima. Stejně jako Jacob prahne po nahé houslistce, tak i já si dokáži představit soukr koncert se saxofonistou :))). Jen ti nevím, smyslnost spíše vidím u hrajících nahých žen, než u mužů. Ten můj by musel být oblečený do černých kalhot i černého roláku. Seděl by na půl žerdi na vyšší stoličce a hrál jen pro mě. Následně, děj se vůle boží :))).....
@Januar29, dúfam, že sa ti bude páčiť... Ja hudbu milujem, syn je saxofonista a ja som totálne na chlapov s klasickou gitarou, tá má s violončelom podobný tvar... Moja závislosť a vzrušiteľnosť narastá dĺžkou intra skladby... Taký Santana je orgazmus pre uši... Operu som ešte neskúšala, to asi budem musieť napraviť, požičiaš mi kamaráta 😉?
@WildLu Dvakrát .... dvakrát jsem si to četla a stále se směji :)). Jsi moje láska *58*.
Objedu si kávičky, dopíšu další pamflet a pak se v klidu vrhnu na tvé dílko ;)
Dva krát... Dva krát som si to urobila, než som dočítala... Milujem tvoj štýl
@Invictus Víš co jsem si vybavila jako první, když jsem si to přečetla? Michala Davida jak stojí u toho svého keyboard piána *3*...
@Januar29 inak pekná voľba nástrojov. Niektorým sa pripisuje erotický význam už stáročia. Zaujímavé, že novodobé nástroje nie sú až tak sexi - gitaru nepovažujem na novodobý výmysel ✌️
@arw_CZ V té opeře tympány jsou. Byla to výzva, udělat z nich něco smyslného ;). Ty vidíš otrokáře, já převedla jejich paličky na mužské ruce na kůži ženy. Neb paličky také bubnují do kůže :).
Ten výraz ženy musí být úchvatný. Někdy bych chtěla být mužem a vidět to z jeho pohledu.
Stejně tak, když jsem viděla mé fotografie pořízené mužem.
Byl to velmi zvláštní pocit. Nejvíce mne dostal můj vyšpulený zadeček. Část těla, o kterém jsem si myslela, že není hezká. Už jsem změnila názor :)))...
... těch obrazů bude nepřeberně a upřímně přiznávám, že každý nástroj (snad krom tympánů) si umím představit v kompozici s nahou dívkou. Tympány jsou pak pro mne nástojem bubeníka z otrokářské veslice. A pak vidím dámu, dámu ve večerních šatech po právě skončené felaci. Zvedá se z podlahy, snaží se upravit šaty a v očích výraz mluvící za vše