Valkýra

….už musím !
Je to už celý měsíc co jsem tam nebyl, musím vyrazit. Do kola se v hlavě hecuju zas vyrazit na Ještěd, blíží se termín odjezdu na přechod Tater a nohy už neví co je to pořádný výstup, ano o dovolené bylo pár výletů, ale do té míry, kolik vydrželi přátelé a to opravdu nebylo moc.
Konečně z práce doma, byl to náročný den
,,Ale dost,,
Začnu házet vybavení do batohu ať mám dostatečnou zátěž. Ještě kafe do termosky…. Mlýnek v presovači drtí zrna a v myšlenkách už sedím na vrcholu Vířivých kamenů, kochám se pohledem rozzářeného Liberce a s blaženým pocitem usrkávám z hrnku….. ten pohled se neomrzí.
Stojím u dolní stanice lanovky, hledím nahoru na svítící majáky hotelu, nasazuju sluchátka, zhluboka do nosu nasaju ten chladnoucí vzduch podzimu a vyrážím…
,,Doufám, že tam zas bude ta krásná recepční,,
Ta myšlenka odsouvá stranou začínající bolesti svalů a pálení v plicích.
Krásná blondýnka s úžasnou postavou a jemným hlasem. Na pravém předloktí tetování vikingského symbolu valkýry. Mnohokrát jsem si jí jako Valkýru představoval, krásná a nebezpečná. Vždy, když vstoupím do dveří recepce, vidím ten nádherný úsměv a pak obvyklá otázka:
,, jak to dnes šlo ? ,,
Musí to být komický pohled na mně, zadýchaným, propocený do poslední nitky, který se zmůže na takové vyheknutí:
,,Super,,
Přelézám zábradlí a poslední metry k hotelu rázně vydýchávám.
Je už naprostá tma, hvězdy na nebi opět ukazují svou krásu a jedná se snaží zářit více než druhá.
Zvedá se vítr a na západě se blýská.
,, Doufám, že to dolů stihnu, jinak to tu pěkně schytám,,
Než vstoupím do recepce, převlékám na terase propocené věci, trochu se dám do pořádku, tedy v rámci možností.
Otvírám dveře.
Je tam.
Zas ten kouzelný úsměv valkýry..
,,Dobrý večer, dlouho jste tu nebyl,,
,, Už jsem měla obavu, že se vám něco přihodilo,,
Podává mi krabičku s razítkem, abych potvrdil další svůj výstup do karty.
,,To víte, bylo léto, dovolené, tak jsem nabíral síly,,
,, Síly?,,
,, Takový chlap jak hora, musí mít síly i na něco jiného, než jen lézt na Ještěd,, Valkýra se laškovně kousla do spodního rtu a měří si mě pohledem.
,, Jaké síly myslíte?,, dělám nechápajícího a v duchu si říkám kam tento dialog dospěje.
,, Třeba k potěšení nějaké ženy ?,,
,, Teď v takovém stavu by těžko nějaká měla zájem,,
,, Já, ano,,
odpověděla špitnutím, že jsem to skoro přeslechl.
,, Co ? Ano?,,
,, Já, ano, líbíte se mi,,
Takovou odpověď jsem opravdu nečekal.
,,Za hodinu mi končí služba a pojedu domů, mohla bych vás vzít dolů, koukám, že se něco žene.,,
,, Děkuji, ale snad to dolů stihnu sejít,,
Otáčím se, a cítím na zádech její pohled, než za mnou zacvaknou dveře.
Vylézání na Vířivé kameny, abych konečně v klidu vypil toužené kafe s nejhezčím výhledem.
Pořád, dokola si v hlavě přehrávám rozhovor s Valkýrou a trochu mě hlídali její odmítnutí. Myšlenky zažene první blýsknutí a vzápětí hrom.
,,Sakra, to bylo blízko,,
Balím věci a slezu rychle dolů k silnici, po které kousek popojdu a odbočím do lesa na turistickou stezku rovnou dolů.
Přijíždí auto ,zpomaluje za mnou až úplně zastaví. Otočím se, ale světla mě oslňují. Vylézá osoba a předstupuje před auto. Je to ona. Vlasy jí ve větru vlají a scenérie světel a stínů jí dokresluje tmavá křídla. Ano je to Valkýra.
,,Tak pojďte nebo zmoknete,, volá na mě.
Déšť opravdu zesiluje.
Ona je snad vážně Valkýra a vše kouzlí, aby mě dostala.
Nasedám k ní.
,,Kam to bude?,, Zas ten úsměv.
,, Kam by jste chtěla?,,
,, Mám tady dole malý byt, zvu vás na drink,,
,, No dobrá ,,
Rozsvítí světlo v předsíňce a zve mně dál.
,,Co si dáte?,,
,,Gin-tonic prosím,,
,, Vše je na baru, poslužte si,, a zmizela v e dveřích.
Namíchal jsem nám oběma.
Otevřely se dveře, přichází ke mně v saténovém županu a zatahuje pásek na mašli.
,,Tak na co si připijeme?,,
Nabídl jsem tykání.
,,Monika , ahoj,,
,, Michal,,
Naše obličeje se setkávají k polibku. Příjemně mi chutnala hned na poprvé. Levou rukou jí obejmu v pase a přitisknu k sobě těsněji. Mám velkou chuť ji zas líbat. Ona je vážně Valkýra, takhle mě očarovat.
Odkládáme oba sklenice na bar a vášnivě se líbáme, moje ruce zkoumají celou její postavu.
Tahem zatahuju za proužek v pase a oběma rukama pomáhám z ramen stáhnout župan, padá k zemi. Naskýtá se mi pohled na její tělo, na sobě černé krajkové spodní prádlo. Je neskutečné krásná a sexy, cítím jak ve mě probouzí tu dávnou sílu válečníka. Chci sedět ve velkém sále Valhally, pít medovinu a s touhle Valkýrou strávit tu nekonečnou noc.
,,Otoč se,, přikážu
Na zádech má cosi vytetované, rozepnu sponu podprsenky.
Nádherný obraz vlka, prstem vykresluju obrys té krásy, ona se chvěje vzrušením, přistoupím těsně k ní, v každé dlaní mi spočinou její prsa, políbím jí lehce na krk a pošeptám do ucha:
,,Kde máš koupelnu,,

Pokračování příště….