Začátek školního roku (1.)

"Babí léto budiž pochváleno!", prohodil Kryštof zasněně, když do našeho zorného pole vešly dvě slečny, už na dálku očividně bez podprsenek. Byla slunná zářijová sobota a já čekal v kavárně Krasohled na své kamarády, poprvé na návštěvě po své "dezerci" do Prahy. Musel jsem kučeravému kavárníkovi dát za pravdu (v otázce ženských půvabů se ostatně pletl málokdy): štíhlé blondýnce pod tílkem za chůze nadskakoval její postavě odpovídající pár drobnějších ňader, zatímco korpulentnější brunetě se pod tričkem vlnily velmi solidní trojky. "Taky ti připadá, že letos chodí bez podprdy i ženské, co na to mají dost velký kozy?", nadhodil Kryštof s nevinným úsměvem a s dovětkem "Teda rozhodně si nestěžuju!" spěchal dvojici rychle obsloužit. Možná ale vyklidil pole i kvůli blížící se Pavlíně, která mi otevřenými dveřmi zdálky mávala. Jako obvykle i jí to slušelo náramně, a když jsem při objetí na uvítanou pocítil příjemnou pružnost jejích prsou pod květovanou halenkou, mohl jsem v duchu konstatovat, že i má bývalá kolegyně dnes nechala podprsenku doma; svým bujným vnadům ostatně dopřávala k nadšení mužského pokolení volnost pravidelně. Jak na ni zářijové sluníčko dopadalo z boku a prosvěcovalo látku halenky, kochal jsem se po očku siluetou jejích ňader, zatímco chrlila všechny novinky od půlky léta, kdy jsem se z městečka definitivně stěhoval. "Prosím tě, proč slyším Kryštofa už potřetí říkat 'hanbatá vemena' někomu, kdo si objednává kafe?", přerušil jsem ji po chvíli, když jsem už po několikáté zaslechl od baru tu samou větu. "Že každou objednávku pressa komolí na 'prso', to už jsem si zvykl. Ale tohle je zase co?" "Je to prostě pořád velkej puberťák.", rozesmála se Pavlína a láskyplně mrkla na kučeravého muže, s nímž sama prožila vášnivý románek. "Hambela Wamena je odrůda etiopského kafe. Myslím, že ji objednal hlavně proto, aby teď mohl dokola uvádět do rozpaků všechny ženské s většíma prsama." "Tebe do rozpaků neuvádí?", mrkl jsem vyzývavě na obliny kamarádčina hrudníku, které bych přes veškerou platonickou náklonnost k nim jako vemena neoznačil. "Vůbec ne, já si tu kafe skoro nedávám.", usmála se nevinně. "No jo, Kryštof kdyby měl říct antonymum k 'přírodní', plácne 'vyholená', že jo...", rozesmál jsem ji vzápětí. To už se k nám blížil Jindra, k mému úžasu zavěšený do fešandy, co mi byla povědomá. "Počkej, on tu tvou Renču fakticky sbalil?" "Fakticky. Pamatuješ, jak si ji odsud odvedl po rozlučce se školním rokem? Od té doby se od sebe nehnuli. Zřejmě mi něco zásadního uniklo, ale je z něj úplně hotová. Dokonce chtěla odpískat i tu naši Korsiku. Nakonec jela, ale celou dobu nemluvila o nikom jiným. Ani se tam nesnažila nikoho sbalit. No děs... ", zvedla Pavlína oči v sloup.

"Na přechodu Korsiky má člověk síly někoho balit?", nahodil jsem udičku, když se s námi zamilovaná dvojice přivítala a přesunula se k baru, kde si Renča, velikostí poprsí žádná chudinka, objednala "hanbatá vemena" a smíchy se málem zlomila o pult. "Tak byla to makačka, děsný porce kiláků...", připustila Pavla, než se šibalským mrknutím dodala: "O to víc jedna potřebuje večer namasírovat lýtka." Milenci se zakecali s Kryštofem, a tak mi cudným slovníkem (a tedy o to rajcovněji) líčila, jak u tábořišť a útulen byly dlouhé fronty na sprchy, tak si jednou vyhlédla kousek od bivaku jezírko v přírodě, jak se tam k jejímu nahatému koupání přidal urostlý Holanďan Dirk a pomohl jí uvolnit ztuhlé svaly nejen na nohou... Obrazy chlapíka, hnětoucího křehká ňadra mé krásné ex-kolegyně v lůnu divoké korsické přírody, kladoucího její nahé tělo na hebký trávníček a vnikajícího do ní v divokém aktu lásky, jehož jen rozeklané hory jsou němými svědky, týraly mou mysl. "No, jen rozeklané hory nám svědky nebyly.", zahihňala se Pavla, když jsem jí ty básnické obrazy načrtl. "O tom jezírku psali v průvodci, takže jak se tak kochám montánní scenérií, zatímco rytmicky pracuju boky na tom fešákovi, kolem projdou dvě Polky a prý 'Dzien dobry, paňstvo!', a začnou si kousek dál jakoby nic odkládat." "Poláci vždycky tíhli k nudismu." Tyhle dvě rozhodně, navíc obě postavou podstatně větší Slovanky než já, takže jsem z nich byla nervózní nadvakrát. No ale zklamu tě, žádný orgie s polskýma prsaticema se nestrhly. Holanďan pode mnou moc dělat nemohl a já umím věci nasměrovat tam, kam potřebuju, takže pak už ho Polky nezajímaly.", uzavřela Pavla své vyprávění a vyzývavě mrkla: "A co ty a letní dobrodružství? Říkal jsi Makedonie? Takže koupačka u Jadranu a svádění okatých Jugošek?" Zpražil jsem Pavlu upřesněním, že vnitrozemský stát logicky moc dovádění u moře neskýtá, ale než jsem stihl nastínit milostný aspekt mé cesty do tamních nádherných hor, naše hrdličky se vrátily a hovor se stočil jinam.

Docela se mi ulevilo, Renču jsem neznal tak dobře, aby se mi před ní chtělo líčit všechny krásy Makedonie. Na druhou stranu, chodí s Jindrou, takže... No nic, zážitky z cest si nechám na jindy. Kdyby na ně přišlo, asi bych zmínil, co mě potkalo hned na začátku. Městečko pod horami, ze kterého se vychází na všechny treky, nenabízelo moc ubytovacích kapacit. Když jsem s voucherem od Airbnb postával před očividně opuštěnou vilkou, z potutelného úšklebku souseda za plotem mi došlo, že tentokrát jsem naletěl. Zbývala turistická ubytovna. Dýchla na mě atmosférou baťůžkářských hostelů z doby, kdy jsem začínal na vejšce cestovat. Místnosti domu od přízemí po půdu narvané železnými palandami, volno samozřejmě jen ve smíšeném pokoji na horní posteli. Zamkl jsem si věci do plechové skříňky a vydal se hledat bar, kde se ubytovaní scházejí - poblíž každého hostelu nějaký bývá. Byl i tady, klasicky vedený vousatým Američanem, co před lety při cestování po Evropě podlehl kráse místní fešandy, tu si vzal a usadil se. Při pohledu na paní Liljanu jsem se ani moc nedivil; i bezpečně po čtyřicítce stále štíhlá, s živýma očima a krásnou postavou, co si v ničem nezadala s děvčaty o generaci mladšími. V baru kupodivu převládali Makedonci, většinou vysokoškoláci ze Skopje. Když jsem zapředl hovor se dvěma studentkami sociologie, blonďatá Slobodanka mi potvrdila, že jezdí do zdejších hor rádi. U druhého z děvčat, černovlásky s pronikavým pohledem, jsem si nebyl jménem jistý; buď to byla Marijana, nebo jsem se přeslechl, protože její kamarádka ji oslovovala nějakou přezdívkou. Přitom právě černovláska mi věnovala několik slibných úsměvů, a když se zábava v baru rozproudila, i pár tanců na malém parketu. Za normálních okolností bych na její signály, že by nebylo nemožné ji sbalit, reagoval s veškerou vehemencí, tady ale bylo jasné, že jako mnoho párů i my narážíme na otázku, kde by se případně dalo... Když jsme se šli ve třech krátce po půlnoci projít, lavičky na promenádě u horské řeky byly obsypané dvojicemi, uvnitř hostelu to bylo podobně bez šance, byl využitý do posledního místečka. Pak se ukázalo, že holky jsou shodou okolností mými spolubydlícími na mixed dorm. A tak jsme na sebe s Marijanou na horních palandách ve světle malé lampičky významně mrkali, zatímco dole Slobodanka tiše mumlala kletby směrem ke chrápající Kanaďance, dokud neusnula i ona.

Marijana se vrátila ze sprchy v noční košilce na tenkých ramínkách, a když po chvíli přestala předstírat četbu knížky a jen se na mě vyzývavě usmívala, nemohl jsem spustit oči ze žlábku mezi jejími malými ňadry, ve výstřihu odhalenými víc než štědře. Košilku jí navíc napínaly dva výrazné hroty, které netrčely jen chladem. A právě kolem nich si po chvíli začala prsty zlehka kroužit dokola. Když se jí ještě víc napjaly, jeden po druhém si je stiskla mezi prsty, zlehka potahovala a zvedala nahoru, dokud je mezi prsty udržela. Pokaždé, když jí vahou malého prsa jedna z bradavek vyklouzla, krásně se jí to pod košilkou zavlnilo. Zíral jsem na její neskrývanou hru pár metrů ode mně jako uhranutý a cítil, že na mě má zcela očekávatelný vliv. Přestože mě dráždila svými doteky velmi vyzývavě, nemohl jsem uvěřit, že mi nakonec ukáže svá malá prsa opravdu nahá, ale po chvíli si nechala ramínka sjet na lokty a pak už to šlo rychle. S obnaženými prsy více méně pokračovala ve stejné hře, ale teď už jsem její tmavě rudé hroty bradavek nemusel jen tušit pod košilkou, ale rovnou jsem viděl, jak se jí pokaždé prso krásně propne, když si za jednu z nich zatahá. Celou tu dobu přitom nijak neuhýbala pohledem, naopak pořád s vyzývavým úsměvem udržovala oční kontakt, abych snad nepochyboval, že tuhle vzrušující exhibici dělá s vědomím, že se dívám. Olízla si prsty a zakroužila jimi po drobných dvorcích, pak se znovu vrátila na bradavky a zvedla tentokrát obě, zatřepala kozičkami. Co nejtišeji jsem odhrnul deku a umožnil jí přes můj spací úbor zkontrolovat, že mě rozhodně nenechává chladným. Rty se jí rozevřely do rošťáckého úsměvu, až jí bílé zoubky zasvítily, a i ona si tiše nohou odkopala svou deku ke straně. Košilka jí končila někde hodně vysoko nad půlkou stehen, ale to bylo vlastně jedno, protože když své hezké nohy pokrčila a přitáhla si kolena k bradě, nemusel jsem litovat, že mi tím zakryla výhled na svá vzrušená prsa, jelikož jsem zíral přímo na její nahou kočičku. Marijana co nejopatrněji posunula paty obou nohou k protilehlým okrajům postele, takže se přede mnou dole krásně odhalila a roztáhla. Pipinku měla po obvyklém způsobu mladých slečen vyholenou do úzké čárky, takže jsem pohledem mohl hltat hladké závojíčky, v téhle póze lákavě rozevřené, takže poodhalovaly růžovou dírku, která se už vlhce leskla. Marijana si košilku vykasala ještě výš, takže udělala saténový ostrov na jejím plochém bříšku, a znovu mi nabídla výhled na svá nahá prsa, přes která si přejížděla jednou rukou, zatímco druhou si sjela dolů a pomalu si začala mušličku masírovat kroužením prstů přes pahorek a v čárce. Marně jsem pátral v paměti, jestli si to takhle beze studu někdy nějaká holka přede mnou sama dělala. Měl jsem tisíc chutí přeskočit ty dva, tři metry, které nás dělily, nalehnout na polonahou Makedonku a vrazit jí do té krásně vzrušené prciny péro, které jsem si už nějakou chvíli taky honil. Když jsem ho vylovil z pyžama, Marijaně blýsklo v očích a se širokým úsměvem přikývla. Pak si vjela dvěma prsty do kundičky a dalším začala brnkat o poštěváček. Cítil jsem, že tohle dlouho nevydržím, ale když jsem se to svému nestydatému protějšku pokusil pantomimicky naznačit, okatá černovláska jen rezolutně přikývla a zvýšila frekvenci, se kterou si prsty teď už nesmlouvavě projížděla pindu. Kousala se do spodního rtu a neustálým přikyvováním mě povzbuzovala, takže za chvíli se mi čurák napnul a první dávka mohutného výstřiku obloukem vylétla směrem k ní. Měl jsem co dělat, abych se udržel potichu, a ještě několikrát jsem silně vystříkl. Marijana si honila frndu ve zběsilém tempu, až kovová postel několikrát nebezpečně zavrzala, pak se najednou zarazila, zamrkala svýma krásnýma očima a přitiskla si dlaň na pusu; zřejmě se udělala. Tiše oddechovala a malátnými pohyby se ještě pomalu hladila po pičce, zmáčené šťávami, než jí orgasmus odezněl. Pak mi poslala na dálku vzdušný polibek a zhasla lampičku. Ráno jsem vyrážel dřív, než se obě děvčata vzbudila.

Večer s přáteli v Krasohledu utekl i bez sdílení košilatých zážitků z cest jako voda. Byl jsem rád, že jsem se rozhodl na víkend přijet. Když jsem se stavil na odchodu na baru za Kryštofem, došlo na další milé setkání. "Dobrý večer, Kláro. Teda Vám to zase sluší... Teď už to můžu přiznat, ale ukrutně Vám to slušelo celou oktávu.", zalichotil jsem nedávné maturantce, která tu očividně na někoho čekala. Nedokázala své potěšení tak docela skrýt za ledabylou masku, když odtušila: "To se pane profesore pletete. Už v septimě mi to ukrutně slušelo, a má ranná ženskost se dala vypozorovat i dřív. Jenže Vy jste byl holt slušnej a plachej. Vaše smůla...", namotala si vyzývavě pramen vlasů na prst, než se sama té afektované koketerii rozesmála. Pak jsme si už bez vyzývavého přehrávání normálně popovídali, jaké měl kdo prázdniny, a já si dal velký pozor, abych se na její spolužačku Madlu zeptal co nejlhostejněji. Přesto se při zmínce o ní Kláře roztáhly rty do širokého úsměvu, zasvítila perličkami zubů a pohodila hlavou: "To byste snad měl vědět spíš Vy, ne? Když jsem se s Madlou viděla naposled, tak říkala, že si Vás v Praze musí najít." "Aha, asi mi chce vrátit tu knížku." "No. Asi.", pásla se Klára na mých rozpacích. Pak se odněkud zjevil asi dvoumetrový chlapík, ovinul jí ruce kolem ramen a houkl něco ve smyslu "Tak jdem, kotě.", Klára pokrčila rameny, jako že toho si nemám všímat, ale skutečně s tím nabušeným hovadem odkráčela. "To ji přejde, neboj.", broukl mi do ucha kavárník Kryštof, který dokonale ovládal umění nenápadně se zjevit v pravý moment. "Ale seklo jí to, to je fakt. Dva roky zpátky to byla taková hubená žába s rovnátkama a prsama jak dvě bábovičky, a dneska? Hezky se na ty její kozičky kouká. Jak dlouho to ještě vydrží?" "Tak než bude mít děti, minimálně. A třeba i pak, mateřství na tvarech přidává." "To jsem nemyslel, spíš jak dlouho ještě budou chodit holky takhle hezky vyprsený. Září se nám vydařilo, ale to se za pár dní zlomí. Já ty podzimy nemám rád. Víš, že si kreslím každej rok do kalendáře značku u dne, kdy jsem naposled potkal hezkou holku bez podprdy?", zasmušil se kudrnatý kavárník melancholicky. Spolkl jsem drzou poznámku, že kdyby nepřestal píchat Pavlínu, vídal by hezkou holku bez podprdy i v lednu, a rozloučil jsem se. "Přijeď zase, ať nám tesknící gymnazisty nečmárají na dámskejch toaletách veršíky.", popíchl mě Kryštof na odchodu.

Svůj bývalý byt jsem přepustil bratránkovi Tobiášovi pod podmínkou, že mě u sebe během mých návratů do městečka nechá přespávat, a na patře domu, kde jsem pár let bydlel, mě čekalo ještě jedno milé setkání. "Dobrý večer, já myslela, že jste se nám odstěhoval.", smála se na mě sousedka z protějšího bytu. Když jsem jí potvrdil, že jsem tu už jen na návštěvě, zamračila se. "Hm, to je škoda, ten Váš nástupce je docela sprosťák. U Vás se mi nikdy nestalo, že byste na mě přes světlík halekal, když jsem nááááhodou v koupelně.", protáhla šibalsky a poprvé mi tím vlastně potvrdila, že aspoň jedna z obou sousedek, jejichž nahá ňadra jsem světlíkovým okénkem tak rád pozoroval, o mně věděla. Slíbil jsem, že bratranci vyčiním, a dal jsem pozdravovat i její spolubydlící. "Není doma. Já se taky rozloučím, dám si ještě sprchu a hurá na kutě.", usmála se má krásná bývalá sousedka mnohoslibně. "Promiňte, a Vy jste ta stydlivější nebo to odvážnější?", vyhrkl jsem, když mizela ve dveřích jejich bytu. "A jste M. nebo L.?" Jen s úsměvem zavrtěla hlavou, takže záhada iniciá na jejich schránce zůstala nevyřešena, a já spěchal do koupelny s nadějí a s vědomím, že člověk nemusí znát všechny odpovědi. Netěšil jsem se nadarmo, a pohledu na svlékající se sousedku, k jejímž pěkných prsům jsem díky předchozímu rozhovoru poprvé dokázal přiřadit i tvář, jakkoliv se mi zase vystavovala jen jako antické torzo, jsem se nemohl nabažit, částečně i proto, že po rychlé sprše se svým ňadrům věnovala podstatně víc, než by vyžadovalo pouhé osušení. Když si vzala do ruky tubu tělového mléka a začala si ho krouživými pohyby vtírat do kůže, až se jí pevné kozičky pohupovaly, radoval jsem se jako puberťák. Mé vzrušení ještě vzrostlo, když si pak dlaní sjela na ploché bříško, dopřála mu taky několik zakroužení a nechala ruku putovat ještě níž. Kam až, to jsem neviděl, protože můj výhled končil těsně pod pupíkem nahé krásky, ale pravidelné pohyby její štíhlé paže mi definitivně vehnaly krev do rozkroku. Nebylo pochyb, tohle bylo pozvání ke společnému laskání na dálku. Se svým stavem vzrušení jsem se tomu rozhodně nebránil, celá situace mi ostatně připomněla mou makedonskou vzpomínku.

Příjemnou podívanou mi bohužel utnul hluk v předsíni; nebylo pochyb, že Tobiáš se vrací a jeho stav by asi nejlíp vystihlo slovo "zbořený". Vrávoral po bytě zavěšený do urostlé, copaté blondýny, kterou jsem si matně vybavoval jako Jindřišku, jeho holku. "Pojď mi s tím debilem pomoct do ložnice.", houkla na mě, zatímco opilý bratránek se snažil se mnou přivítat. "Zlil se jak carskej důstojník. Přitom to byly oslavy mý kamarádky, ne jeho!", žalovala Jindra, když jsme Tobiáše dotáhli k posteli, na kterou se okamžitě složil, beznadějně vztáhl ruce k jejím výrazným křivkám, pak se zase zhroutil a ve chvíli usnul. "No paráda, večer snů. Že já kráva se nenechala sbalit tím blonďákem, co po mně šel, zatímco Tobík hustil do tý mý kámošky.", vzdychla si, když jsme se posadili v kuchyni. "Nejradši bych se sebrala a jela dom, ale poslední vlak je už fuč. A ty asi neřídíš, co?", podívala se na mě v marné naději. Jen jsem pokrčil rameny; jednak jsem neměl řídit co, navíc jsem v Krasohledu netrávil večer zrovna na limonádě. "Tak tu normálně přespi, já budu v obýváku jako myška." "No, je fakt, že ze sobotního rande se má holka vrátit nejdřív v neděli... Do ložnice k tomu ožralýmu hovadu ale nejdu!", odmítla rezolutně. "Je to tvůj bratranec." "A ty jsi jeho holka.", kontroval jsem, přichystaný o své místečko na gauči bojovat. "To se ještě uvidí, jak dlouhou budu. Dneska mě pekelně vytočil. Jak moc velkej je ten gauč, když se rozloží?", projevila Jindřiška míru asertivity, které jsem nedokázal vzdorovat. Když jsme gauč rozložili, ukázalo se, že se na něm dva lidé vyspí, a dokonce k sobě nemusí mít ani nijak nevhodně blízko. Galantně jsem Jindře přenechal koupelnu, kde už beztak asi nebylo nic k vidění. Vrátila se v noční košilce tak nestydatého střihu, že si musela svá ze všech stran vykukující prsa oběma rukama přidržovat, aby zůstala aspoň z části zakrytá. "No nekoukej, od tohohle večera jsem si leccos slibovala.", pokrčila rameny směrem k ložnici, ze které se ozývalo chrápání Tobiáše. Když si dávala hodinky a mobil na poličku, stačil jen mírný předklon k tomu, aby mi její nemravně krátká košilka odhalila nad silnými stehny dvě krásně vykroužené polokoule široké zadnice, a já radši vycouval do koupelny. Že si Tobík vybral holku "krev a mlíko", kterou je za co chytit, mi potvrdila i podprsenka velikosti, za jakou by se nemusela stydět žádná hvězda filmů pro dospělé, kterou Jindřiška nechala viset v koupelně nad úhledně složenou hromádkou oblečení. A tak, i když to nebylo právě vhodné, jsem si sprchování zpříjemnil pokusy představit si, jak asi vypadají prsa holky mého bratrance.

Když jsem se vrátil do obýváku, přes velmi úsporný střih spacího úboru mi Jindřiška do té otázky víc světla nevnesla. Jednak doslova, protože už zhasla, navíc ležela cudně otočená tak, že jsem na její napěchovaný dekolt neviděl. Zakázal jsem si vnímat příjemnou vůni osprchovaného ženského těla i oblou linii jejích boků, jak ke mně ležela zády, a radši se snažil rychle usnout. Celou noc jsem ale prospat nedokázal. Dlouho po půlnoci mě něco probudilo, a když jsem se na gauči posadil, první, co jsem uviděl ve slabém světle pouliční lampy, které do pokoje dopadalo oknem, byla Jindřiška, ve spánku objímající stehny peřinu a s noční košilkou díky tomu vyhrnutou někam k pasu. Samozřejmě, že mě ten pohled nenechal lhostejným. Chvilku se ve mně praly různé názory na tuhle ošemetnou situaci, než zvítězil ten, který mi alibisticky radil, že za zkoušku nic nedám. A tak jsem se pomalu překulil k Jindřině krásnému a více méně nahému zadku a začal špičkou jazyka zlehka přejíždět po rýhou rozdělené oblině macaté mušličky pod ním. Jindřiška ze spaní něco nesrozumitelného zamumlala, ale neodtáhla se, po chvíli mi navíc pohybem stehen, který už by asi ve spánku jen tak neudělala, umožnila ke svému klínu lepší přístup, a tak jsem jazykem lízal její baculku dál a postupně přidával na důrazu. Když se její macaté pysky, oholené do hladka, začaly rozevírat, na jazyku jsem ucítil první vlhkost jejího vzrušení. Zakroužil jsem na dírce, do které jsem vzápětí jemně, ale důrazně, jazykem zajel. Jindra vydala tlumený vzdech, potvrzující, že její spánek je už nějakou chvíli jen předstíraný, ale pro usnadnění situace jsem ji nechal dál tvářit se, že o ničem neví. Její masitá frnda mi nádherně tekla na tvář, zatímco jsem ji projížděl jazykem, rukama hnětl čím dál odvážněji půlky té famózní zadnice a roztahoval je, abych do horké prciny vnikl ještě hlouběji. Pak mě napadlo vyjet jazykem po hrázi na zadní dírku, sice staženou, ale po mém olízání brzy krásně uvolněnou, takže jsem do ní jemně zasunul palec. Jindřiška se roztřásla a tiše vydechla: "Pane bože ... joo ..." Jemně jsem jí kroužil palcem v zadku a jazykem kmital na zmáčené mušli, zatímco půlky si už držela roztažené oběma rukama sama. Když jsem ze sebe skopal spodek pyžama a nalehl na ni, vyšla mému ztopořenému klacku ochotně boky naproti a nechala mě do sebe zezadu vniknout až po koule. Nejmíň od červnového přespání Madly jsem věděl, že za určitých situací gauč vydává dost hlasité zvuky, a přestože Tobiáš v ložnici dál bohatýrsky chrápal, přizpůsobil jsem šoustání jeho holky okolnostem. I když by možná byla radši, kdybych ji popadl za zadnici a zezadu pořádně opíchal, musela se spokojit s tím, že jsem na ní ležel, objímal její široké boky stehny, takže se téměř nemohla hnout, a mrdal jí píču, nabodnutou na můj klacek, co nám tohle těsné spojení dovolilo. Zvedla se aspoň na loktech, aby mi nabídla z boku své veliké kozy, které se mi v dlaních vlnily a převalovaly, jak jsem přirážel, a já ty úžasné dudy chtivě mačkal a drtil prsty bradavky, naběhlé vzrušením jako dva špunty. Jindřiška tiše dusila své vzdechy do polštáře a já si uvědomoval, že mě tohle šoustání na zapřenou šíleně vzrušuje. Cítil jsem, že jak můj klacek klouže její zmáčenou štěrbinou v čím dál rychlejším tempu přírazů, moje vyvrcholení se blíží. Opíral jsem čelo o Jindřin zátylek, tak těsně jsem na ní ležel, takže se stačilo šeptem zeptat, co a jak, aby mi vzápětí neméně horečným šepotem sdělila, že bere prášky a bude moc ráda, když se udělám do ní, pokud možno chce v sobě cítit všechno. To mě ještě víc vydráždilo, stiskl jsem prsty obou rukou její poddajné cecky a chystal se udělat do její krásně mokré kundy. Jenže najednou jsem si uvědomil, že z ložnice se už chrápání neozývá. Znehybněl jsem právě včas těsně před tím, než z ložnice vyvrávoral zpola probuzený Tobiáš. Naštěstí i Jindřišce došlo, že než pokoušet se rychle ode mě odskočit, mohlo by být bezpečnější zůstat nehybně ležet. Vyplatilo se, Tobiáš si jí pode mnou očividně vůbec nevšiml a možná dokonce zapomněl, že by se měl zajímat, kde svou holku má. Nejistým krokem kolem nás prošel na záchod, pak se stejně náměsíčně vrátil a sesul se zpátky do postele. Neunikl mi příjemný a velmi vzrušující detail: i ve chvíli, kdy ani nedutala a ležela bez hnutí jako myška, začala Jindřiška pode mnou rytmicky zatínat a uvolňovat poševní svaly. Dík tomu mě udržovala v sobě pořád naplno ztopořeného, a protože jsem čekal, až se ozve Tobiášovo chrápání coby signál, že už zase usnul, svaly pánevního dna mě po chvíli v sobě přivedla k úžasnému výstřiku, během kterého v jejich zatínání pokračovala, takže můj škubající se čurák doslova ždímala kundou, zatímco jsem jí zatínal prsty do měkké hmoty cecků. Nepřestala, dokud jsem hluboko do její pičky nevystříkl poslední dávku. Teprve když jsem se překulil na své místo a osvobodil ji, co nejtišeji se otočila na záda, roztáhla svá silná stehna a rukou, vtisknutou mezi ně na nahý pahorek, se rychle udělala i ona.