Trans

20. 10. 2021 · 6 082 zhlédnutí TVkoketa

I.

Jmenuji se XY. Je mi 28 let a jsem crossdresser. Dnes mám pod mikinou dámskou košilku, pod dámskými džíny krajkové kalhotky a silonky. Páteční pracovní odpoledne se hrozivě
vleče. Až zkončí nudná porada všichni utečou domů a začne víkend. Už je šest hodin a konečně můžeme poděkovat a odejít. Ta úleva. Já jdu na autobus.

Malé kadeřnictví v centru je ještě otevřené. Paní
kadeřnice má poslední zá...kaznici. Má plnou hlavu natáček. Ještě to bude dlouho trvat. Kdybych tak mohl být na jejím místě.

"Další. Dnes jste už poslední. Jak to bude ?"

"Nechám to na Vás"

Začíná
mýt moje polodlouhé vlasy a já pomalu usínám. Jako ve snu cítím doteky jejich prstů, ručníku, hřebene. Slyším rychlé zastříhování konečků. Zdá
se mi, že ležím na jarní louce, kolem voní levandule, poletují motýli,
vánek mě jemně hladí po tváři. Něco mě jemně táhne ve vlasech. Znovu ty její ruce, hřeben, ruce, hřeben, ruce. Citím, jakoby měl někdo hladil po tváři. Sundává ze mě plachtu a já se jen pomalu začínám probouzet. Její
ruce jsou rychlejší než já. Rozepnula mojí mikinu. Otevírám oči a najednou mě oslepne blesk jejího telefonu.

"Úsměv!"

Stačím se rozpačitě usmát i když nechápu proč. Pomalu se rozkoukávám a z jejího obrovského zrcadla na mě kouká zrzavá kudrnatá namalovaná já.

"Nic neříkej, Nicol Deli. Nevíš o tom, ale znám Tě z amatérů. Vím, že sis to tak přála."

Jako v mdlobách si sedám zpět na křeslo, strašně se stydím, nejsem schopná slova.

Její hlazení a polibky jsou příslibem zajímavého víkendu.

II.

Veze mě svým autem k ní domů. Automatická brána nás pustila na dvůr obrovské vily. Usmívá se na mě.

"Nicol, tady si můžeš dát sprchu. Najdeš tam i holení."

Růžová holítka používám i doma. Nejdříve obličej. Potom podpaží a nakonec nožky. Zaťukala a opatrně vchází do nezamčených dveří.

"Tady máš něco na sebe. A přinesla jsem ti sadu na vyčištění."

Zrudnu jsem jako rak. To jsem opravdu nečekala.... Byl to jednoznačný příslib průniku do mého intimního otvůrku.

"Irenko, jsem ještě panna."

Laskavě mě hladí po čerstvě kudrnatých vláskách. Následuje něžný polibek na čelo.

"Ničeho se neboj. Běž do sprchy. Pomůžu ti."

Odběhla.
Horká voda laská mé tělo a smývá zbytky pěny. Vrátila se polonahá a obratně přistupuje do sprchy. Její ruce hladí mé roztřesené tělo.

"Jsi nádherně hladká, Nicolko."

Bere ze stolku čistící sadu.

"Klekni si na všechny čtyři a uvolni se. Věř mi."

Plní
sadu mlékem a já se oddávám její něžné péči. Je to poprvé, kdy se někdo takhle dotýká mého otvoru. Zůstává se mnou i když už jsem plná mléka.
Mám křeče. Hladí můj podbřišek a radí jak zvládnout nové pocity. Celá
procedura trvá mnohem déle, než jsem čekala. Až po třetím vyčištění mě
začíná něžně mydlit. Usuší mě velikým růžovým ručníkem. Do čerstvě
vyčištěného otvůrku zasouvá dobře nagelovaný anální kolík. Jsem připravená.

"Obleč si župánek a přijď za mnou do ložnice."

Sedím před jejím kosmetickým stolkem a znovu zapíná fén. Její něžné prstíky vtírají stylingové přípravky do mokrých vlasů. Odkládá fén.

Otočila mě k sobě a obkročila moje pravé stehno. K obličeji přikládá barevnou paletu a hledá vhodné stíny. Jsem napnutá, ale šťastná.

III.

Obléká mě do bílého prádla.
Podprsenka, korzet, podvazky, punčošky, krajkové kalhotky. Bílá saténová
halenka. Růžový kostýmek a překrásné bílé lodičky. Padnou jako ulité.

"Nicol, jsi dokonalá, můžeme jít."

"Kam Paní?" Nevěděla jsem, že někam půjdeme. Jsem vystrašená. Ihned to poznala.

"Neboj princezno, bude se ti to líbit." Líbá mě na krk a otevírá dveře.

Jedeme autem večerním městem. Ona řídí..., parkuje. Vystupujeme spolu. Já
poprvé cítím jak mi pod sukni fouká jarní větřík. Beze spěchu něco šeptá
uvaděčce v luxusně vypadající restauraci. Jsem zvědavá co mě tu čeká.

"Teď už na to budeš sama. Tvůj partner sedí u tamtoho stolu."

Odešla tak rychle. Vnitřně křičím o pomoc, ale nikdo mě neslyší. Muž, kterého mi ukázala se právě zvedl a jde ke mě. Nabízí mi rámě, jako by mě znal už desítky let. Odcházíme z restaurace do čekajícího taxíku. Za deset minut zastavujeme u hotelu a já jdu jako v mdlobách za ním do jeho pokoje.

"Ty jsi Nicol?"

"Ano."

"Bude to tvoje poprvé?" Jak to poznal?

"Ano." Zatváří se spokoleně, nadřazeně.

"Klekni si!"

Rozepíná
si kalhoty a já tuším, co bude dál. Moje nalakované nehty vypadají jako perly na jeho kůži. Hladím ho tak, jak by ona hladila mě. On zajíždí
prsty do mých kudrnatých vlásků. Pomalu osvobozuji jeho chloubu. Zvedá
se mi v ruce. Dovedu si představit, jaký má teď pocit. Zato moje pocity jsou úplně nové. Co se to se mnou děje? Kam až jsem to zašla?

Pohyb jeho pánve mě vytrhl z přemýšlení. Když bude spokojený, nic se mi nestane. Mockrát jsem o tom snila, vím přesně, co dělat dál. Beru ho opatrně do úst a oddávám se tomu krásnému okamžiku.

IV.

"Ne tak rychle, Nicol" šeptá něžně.

Ví kdo jsem. Strach se pere se vzrušením.

Můj dech ovanul jeho chloubu. Vzdouvá se v mé dlani. Do ničeho mě nenutí. Ví, že potřebuji čas.

...

Pomalu začínám hladit nahoru a dolu. Jeho reakce jsou plné touhy. Je jako kůň
ve stáji před dostihem. Tolik síly pod mojí kontrolou.

Nahoru. Počkat. Dolu. Počkat. Nahoru Počkat.

Kontrola nad tou energií mě vyrušuje. Vnitřně se několikrát krátce otřesu. Je to krásně intenzivní pocit štěstí.

Ale on je tu pánem. Za kudrnatou hřívu si přitáhl moje dokonale namalované
rty. Jeho jazyk jakoby narazil na můj mozek, probudil zbytky studu a chlapecké výchovy a stažil se je dohnat svým hbitým rejděním.

Naše sliny jsou jako řeka v mých ústech. Točí se mi hlava. Narovnal se a konečně mi dává ochutnat to, na co tak dlouho čekám.

Voní
vzrušením. Jazykem a rty se dotýkám toho krásného výtvoru přírody.
Jemnými polibky zdobím místečko po místečku rtěnkou. Otevírám ústa a jsem jako připojená do matrixu ženského světa. Jeho nezvladatelná energie mění vteřinu za vteřinou mé vnímání sebe sama.

Se železnou pravidelností mě přitahuje blíž a blíž a potom nechává se vrátit a nabrat dech.

Co se to se mnou děje?

Ten nový, intenzivní pocit na hraně instinktivního strachu z cizího tělesa v hrdle mě dohání k závrati. Drží mě pevně. Zpomaluje. S každým pohybem mu věřím víc a víc. Strach pomalu odeznívá a já jsem šťastná.