Z Jizery do Valhaly

7. 10. 2021 .Thor.

Zvuk vlčího volání – čtyři hodiny ráno, vstávám a balím věci. Dnešní den chci začít zachycením východu slunce v panorámě Jizerských hor. Těším se, teď v době podzimu mají Jizerky své zvláštní kouzlo. Široká paleta barev listí na stromech nepravidelně rozhozených po údolích, sedlech a vrcholcích vytváří v každém momentu měnícího se světla paprsků úplnou symfonii kouzel. Do toho stoupá ranní opar a ta nejtemnější místa postupně ustupují slunci kam si pryč, aby zas s jeho západem schovala tu krásu pro někoho dalšího.
Půl šesté, jsem na úpatí Jizery, druhé nejvyšší hory Jizerských hor. Pěšina se klikatí jako had přes kořeny kolem kamenů směrem k vrcholu. Ve světle čelovky se ve tmě odráží jako drahokamy oči zvěře, která na mně dohlíží, abych nesešel z cesty.
Jsem na vrcholu z něhož vystupuje tora, skalní výběžek na jehož nejvyšším bodě je vyhlídka s velikým křížem.
Někdo už mě předběhl, u kříže stojí osoba, ve větru jí vlají dlouhé vlasy, jako Víla zahalená do čeho si stříbrného, zřejmě termofolie. Proti svítající obloze tak vypadá. Tato scenérie mi připomíná pověst o Víle Izerýně, jedné z patronů zdejších hor. Má zlaté vlasy, oděná do stříbrných šatů, chrání lidí, kteří se k horám chovají s láskou.
,, Dobré ráno, nevadí Vám, že se tady na chvíli utábořím?,,
,, Dobré ráno, vůbec nevadí, místa je tu dost pro dva ,, usmívá se na mně tvář anděla.
Je na ní vidět, že je celá prochladlá, bůh ví, jak dlouho tu tak stojí.
Připravuju si věci na focení, kameru na časosběrné video a vařič. Po ránu v chladnu přijde horký čaj k duhu. Je to na těchto výpravách můj rituál. Čaj, něco nafotit, slunit se a nakonec káva.
Hotovo, čaj naliju do plecháče.
,, Prosím, dejte si, když Vás vidím, určitě přijde vhod,, a natahuju ruku s hrnkem k Víle.
,,Jeee, to je od Vás moc milé, děkuji,, zas ten kouzelný úsměv.
,,A co vy tu tak sama?,,. zvědavost mnou cloumá.
,, Znáte to ……,, a odvyprávěla mi svůj příběh, jak měla vyrazit s partou na přechod Jizerských hor a dopadlo to tak, že nakonec vyrazila sama.

Slunce vychází, horizont ostře zvýraznil své kopce a hory. Paprsky postupně prosvítají korunami stromů a rozehrává tu nádhernou scenérii barev.
,, To je krásné, to vidím poprvé v životě,, Víla tam stojí, v dlaních svírá hrnek, aby ohřála prsty. Údivem jí oči září a na tváři blažený výraz, jako by si libovala, jak se jí hory daří chránit.
To musím zachytit na fotce a mačkám spoušť. Kontroluju snímek a šíleně se mi rozbuší srdce překvapením. Je na ní překrásná, v celé té zářící kráse okolo. Úplně šílím. Přepadá mě touha jí držet, objímat, líbat, prokázat tu nejněžnější lásku jak nejvíc dokážu…..
,, Musím se s Vámi rozloučit.,, vytrhává mě ze snění a podává mi hrnek.
Určitě je na mě vidět zklamání a smutek, že mně opouští.
,, Kam se chystáte?,, ptám se chvějícím hlasem.
,, Pomalu někam k autobusu a domů,,
,, Přeji šťastné docestování domů,,
Naposledy sleduju jak mizí za malým smrčkem. Je pryč, najednou prázdnota. Posledním důkazem je houpající větvička, o kterou zavadila, když kolem procházela.
Ta prázdnota má hořkou pachuť, kterou nespláchne ani čerstvě uvařená káva. Sedím a přemýšlím co jsem mohl nebo měl udělat, aby tu se mnou ještě chvíli byla. ,, Ne,, přesvědčuju se, abych se z toho nezbláznil. Balím věci, ale domů se mi nechce, ještě se potoulám a zkusím jí vyhnat z hlavy.
,,Ale kam?,,
Vzpomenu si, že už dlouhou dobu plánuju se jít podívat na Valhalu, jeskyň jíž protéká Černá Nisa. Její název je spojený se severskou mytologií, kterou mám moc rád. U té si naberu vodu a uvařím kávu, snad mi pomůže přebít to prázdno.

Pomalu sestupuju do údolí Černé Nisy, mezi stromy už vidím poskládané ohromné balvany, jako by si s nimi hrál nějaký obr a nechal je tu.
Ty balvany označují vstup do jeskyně. U vchodu se zastavím a rozhlížím se po okolí. Údolí je celé poseto balvany pokryté mechem, popadané mrtvé stromy tlející na zemi a tím vším protéká potok.
Na jednom slunném místě vidím na kameni položené nějaké oblečení a batoh. Má zvědavost mně nutí se nenápadně podívat blíž. Potichu se přiblížím a popolezu výš a stranou, abych se kryl za smrčím.
Nevěřím svým očím, Víla, celá ve své dokonalé kráse se tu cachtá v rouše Evině. Jejím jemně nazrzlým vlasům na slunci, paprsky skutečně dodávají zlatou barvu. Bělostná hebká kůže, štíhlá postava. Malá prsa, akorát do ruky, bradavky vztyčené chladností vody ukazují jejich dokonalost. Klín holý a zadeček podle mých představ. Je až neuvěřitelné, jak je pro mně dokonalá. U takových jsem nikdy neměl šanci nebo spíš odvahu je oslovit.
,, Co teď?,,
,, Mám se svléknout a jít k ní?,,
,, Blbost!!,,
,, Ještě se lekne a budu za úchyla,,
,, Vždyť úchyl jsem,,
,,Šmíruju ji tu,,
V hlavě milion otázek a dohadů.
,,Nic !!!,,
,, Stáhnu se zpátky k jeskyni,,
Vím dobře proč tu jsem a tak to i bude. Jen náhoda. Naberu vodu a začnu vařit kávu, v hlavě mi běží obrazy té vysněné krásky.
,,Ale, to je náhoda,,
Otočím se a ona mi stojí za zády, zas ten andělský úsměv, bosa, osušku kolem těla , v pravé ruce věci a levou drží osušku na prsou, aby náhodou nespadla.
,, Asi si myslíte, že vás sleduju, ale tak to není,, dušuju se
,,Ale tudy cesta k autobusu nevede,, povídám na obranu
,, Já vím, nějak mně sem zavedly moje kroky, ani nevím proč,,
,, Hrozně mně lákalo se tu vykoupat a najednou cítím vůni kávy,,
,,Tak to jste na správném místě,, a nabízím jí hrnek.
Udělá krok a zničehož nic klopýtla a padla mi přímo do náruče. Při pádu pustila osušku. Leží mi v náruči, prsa venku, dívám se na ně, ona též. Náhle se naše vyděšené pohledy setkaly. Dívám se jí do očí a můžu se v nich utopit. Vzduch kolem je plný napětí, jako by příroda kolem se zastavila a napjatě čekala co přijde.
Naše tváře se setkávají k polibku. Polibku, který otevírá tu vysněnou bránu vášně. Jazyky proplétá mě mezi sebou, jako hadi v jejich hnízdě. Pevně jí držím a nechci nikdy pustit.
Náhle se odtáhne a hledí mi do očí s vážností.
,, Víš už na Jizeře, jsem měla ohromnou chuť, se ti schovat v náruči.,,
,,Ale neměla jsem odvahu, tak jsem raději zmizela.,,
Beru jí tváře do dlaní a dávám jí ten nejněžnější polibek. Usmívá se, oplácí mi polibky a hladí ve vlasech.
Zas ten vážný pohled.
,, Chci tě,,
Klekne si přede mnou. Zatlačí mě do ramenou a povalí mě do mechu. Sedne si na můj klín a začne mi vyhrnovat triko nahoru. Už to není ta Víla, ale Divoženka, která nade mnou klečí a dravě mě líbá, kouše a škrábe na krku, prsou, bradavkách. Stahuje mi kalhoty a bere můj penis do ruky, odhalí žalud, ten okamžitě končí v její nenasytné puse. Saje ho, rukou párkrát pohoní a už je tvrdý a pevný. Zvedne se a špičkou si pohrává se svými závojíčky, poklepává si jím na poštěváček, cítím její chvějící se nohy vzrušením. Zastaví veškeré dráždění a směřuje mě mužství přímo do své svatyně. Pomalu se napichuje, má zrychlený dech a dosedá na doraz a tak setrvá. Zhluboka vydechne, otevře oči na mě a usměje se. Cítím to krásné teplo její lasturky, těsnost a lehké stahy. Začíná lehce se vrtět, beru do rukou její prsa, masíruju je, prsty dráždím bradavky, lehce za ně tahám. Její pohyby jsou rychlejší, krouživými pohyby mě přivádí k šílenství, tak jí strhávám ze sebe, zakňourá na nesouhlas. To už, ale leží pode mnou. Klečím tentokrát na ní já, skloním se k ní pro polibek a ústy se přesunu k jejím prsům, beru mezi rty střídavě bradavky, olizují je, něžně do nich koušu a saju. Prohýbá se v zádech a pevně mě drží za vlasy. Snaží se mi hlavu nasměrovat do jejího klína. Je šíleně vzrušená. Nohy má maximálně roztažené od sebe, líbám jí na třísla a snažím se oddalovat přímý kontakt s jejím bodem rozkoše. Svíjí se a prosí mě ať jí nezlobím.
Špičkou jazyka lehce přejedu přes pysky k poštěváčku a přestanu, jen jemně foukám na tu krásu, sám se peru s pokušením, zabořit jazyk a konečně se napít s té studánky. Dýchání má krátká a rychlá, chvěje se, v očekávání mého pokračujícího dráždění.
Dopřeju jí to a pomalu bořím jazyk, slízávám každičkou kapičku vzrušení, vsávám pysky do úst, olizují poštěváček, který roste a chce se mi pyšně ukázat.
,, Prosím, vraž ho do mě, už to nevydržím,,
Otočím si ji na břicho a pomalu se zabodávám zezadu do její kundičky, nasadím špičku a prudce přirazím. S výdechem krásné vzdychala. Pomalu vyjedu a zas prudce přirazím.
,,Ano,, Zvedá zadeček a špulí ho, ať se dostanu co nejhlouběji. Chytám jí za boky a tvrdě přirazím.
,, Ještě, prosím,,
Zvýším tempo, ale pořád s tvrdými přírazy.
Ona se oddává tě rozkoši a nechá se unášet pod mým tlakem.
Zrychluji ještě o něco více. Její vzdychání je pravidelné, prsty vytrhává mech okolo, hledá bod kde se pevně držet.
Rázně jí šukám, právo ruku dává za sebe a chytá mě za zápěstí, druhá stále trhá vše okolo.
Vzdychá, třese se, sama mi vychází vstříc mým přírazům.
,,Jo, dělej, už budu,,
Povzbuzuje mě k vyšší aktivitě, sbírám veškerou sílu a šukám ji v maximálním tempu i já cítím, že se blížím ke svému vrcholu.
,,Ano, ano , uuuužžž,,
Přímo piští ve výbuchu extáze. Orgasmus s ní vibruje, zhluboka dýchá. V ten moment jí začínám plnit kundičku semenem , naposledy ještě přirazím a lehám na její záda. Zhluboka vydechujeme , líbám jiná zádech a přeju si aby tento moment neskončil.
Svalím se vedle ní na bok , hledíme si do očí a necháváme odeznít rozkoš.
Opět se rozezní v uších zurčení potoka a života kolem nás.
Otvírám oči je šero a Víla je pryč. Marně se snažím v hlavě si uspořádat myšlenky, zda to byl sen nebo skutečnost.
Vstávám obleču se, sbalím věci a chci vyrazit…
Proti mně, na kameni leží nějaký papír. Beru jej do rukou a otevřu ho….
,,Jsi nejkrásnějším divém v těchto horách, když jsem se sem chystala, přála jsem si toto zažít,,
PS. Mohl jsi klidně za mnou přijít, když jsem se koupala.
Ty hory mě asi vážně milují……