Thor, jeden den v jeho přízni

31.10.2021 .Thor.

,, Akorát končím, zajedu se domů osprchovat a do čtyř jsem tam,,.
Píšu kamarádům z vojny, co se nimi mám sejít v jedné restauraci.
,, Jojo, 25let, sakra, jak ten čas letí,,
V hlavě mi probíhá čas, kdy jsme dělali kraviny, sdíleli trápení i radosti. Výcvik nám dával zabrat, ale dokázali jsme se vždy nějak podpořit. Tím asi vzniklo pouto mezi námi, které po těch letech stále trvá. Zkrátka jsme jak bratři. Těším se na ně….

Restaurace

Šťastné setkání, objímání, dobrosrdečné plácání po zádech…..
Najednou zase mladí, bez starostí.
Večer, který jsem zas rád strávil, dá se říct s rodinou, ale je na čase se loučit, čeká mě hodit batoh na záda a konečně zmizet v mých milovaných horách.

Deset hodin v noci, měsíc svítí tak jasně, že ne není třeba používat čelovku. Mám to pět kilometrů na vrchol Smrku, krále Jizerských hor. Ještě kus popojdu a najdu si místečko na utáboření.
Celta je už natažená šikmo, pro případ nečekaného deště, ještě vykopu díru na ohniště, abych ráno jen položil drn a po tábořišti nezanechal jedinou stopu.
Oheň hoří, dřevo praská, ležím na spacáku a konečně se zas cítím svobodný, bez starostí. Sám sebou, spoléhající se jen sám na sebe, na svůj instinkt a zkušenosti, které jsem měl možnost nashromáždit za dosavadní život.
,, Chtělo by to ještě zpříjemnit,, říkám si. Dám konev nad oheň a vařím čaj.
Z batohu tahám zápisník, nalistuji a hledím na prázdnou stránku.
Tvrdost severu – reportáž den třetí….
,, Tak nadpis, by jsme měli,, přitrouble se směji.
Upiji z hrnku, pobafám z fajfky a pozoruji dým vznášející se po celtě vzhůru, v myšlenkách už pomalu vytvářím obrazy hrdinů dalšího příběhu, který řádek po řádku plní list.
Jedná hodina, musím jít spát ať ráno stihnu východ slunce.
Dopíjím čaj, zalézám do spacáku. Teplota pomalu klesá k nule, ležím pozoruji žhavé uhlíky hasnoucího ohniště, oči přivírám a pomalu se propadám do snění……

Šest hodin, kontroluji čas na hodinkách, je zima, v kuželu světla čelovky se třpytí námraza na stoncích travin a vřesu.
,, Musím,,
Balím věci, maskuji stopy tábořiště a pomalu mířím na vrchol. Časově to budu mít jen tak, tak.

Smrk vrchol

Stojím na rozhledně, oblékám bundu a ruce schovávám v kapsách, silně fouká ledový vítr. Slunce je ještě za horizontem vrcholků Krkonoš, v údolích se drží opar ranní mlhy, vítr zpívá mezi příčkami zábradlí věže a já dělám snímek za snímkem v pauzách, kdy si ohřívám ruce v kapsách. Tak se to opakuje skoro hodinu.
,,A co teď?,, Ptám se sebe
Toulavé srdce mi říká ,, Co vyrazit do Krkonoš, mám ještě den a půl volná.,,
Vyrážím, k Nebeskému žebříku směrem na Jizerku, úmyslně volím trasu mimo turistické cesty ať si užiju samotu a pocit, že jdu tou skutečnou divočinou. Celkem se mi to daří, cestou narážím na Zelený kámen, skála vystupující uprostřed vřesoviště, daleko od turistických cest. Mám v plánu se tam zastavit, uvařit si kávu, užívat si tepla slunce a pokračovat v psaní.
,, Ouha,, nějaká turistka je na vršku a fotí krajinu kolem.
No nic, určitě tu nebude pořád. Přiblížím se ke skále a pozdravím. Usmála se a pokývla na mně hlavou.
Postupně vybalím, vařič a ostatní věci na vaření kávy. Vytáhnu zápisník, chvíli jen sleduji tu krásu a výhledu do kraje, jako bych tam měl vyčíst, co psát.
,, Hmmm, krásně tu voní káva ,, ohlédnu se za sebe. Slézá pomalu se skály, usmívá se na mně laškovným pohledem.
,, Rád vám nabídnu, ale mám jen jeden hrnek,, odpovím zklamaně.
,, Kávu nepiji, ale děkuji,, a dál se usmívá.
,,. Copak to píšete?,, zvědavě se ptá
,, Ale, takovou povídku,,
usměju se a pro sebe si říkám
,,Kdybys jsi holka věděla,,
,,A o čem ta povídka bude?,, další otázka
Zakoktám se ,, Bude to o, o emmmm,, rychle hledám slova.
,,O dvou lidech, co tráví čas tady v horách,,
Odpovím a uvnitř sebe si nadávám, že jsem jí nahrál na další otázku.
,, Tak že romantika?,, nečekaná otázka
,,A, Ano,, odpovím překvapeně.
,, A kde bych si jí třeba mohla přečíst?,, tak teď teda nevím co odpovědět.
,, Zatím asi nikde,, mlžím
,, Škoda, nebudu vás tedy rušit,, odpoví a pomalu odchází
,, Třeba se ještě potkáme, zatím hezký den,, usměje se a vzdaluje se
,,Jojo, vám také,, koukám na její štíhlou postavu mizící za kosodřevinou.
Zas sám se svou fantazii a hrnkem dobré kávy. Stránky se pomaličku zaplňují a mám z toho dobrý pocit. Snad to někoho pobaví, vzruší nebo inspiruje. Jsem moc rád za každý komentář, na který můžu odpovědět jak si vážím reakcí čtenářů.
Začínám pociťovat hlad, na Jizerku je to asi šest kilometrů, koukám na hodinky. To tam budu kolem třetí, paráda. Když to půjde takhle, tak na rozmezí Jizerek a Krkonoš budu kolem sedmé, osmé. To bude pravý čas zas někde zalézt do spacáku.
Vyrážím, přejdu vřesoviště a zamířím přes Pytlácké kameny a Jelení stráň na Jizerku.
Už přemýšlím co si dám. Jen polévku nebo nějaké hlavní jídlo. Najednou prošlápnu do prázdna a ,, křup,,.
,,Sakra,, zařvu do ticha
Zase kotník, dokulhám ke kameni, sednu si a kontroluji stav. Sundám botu, ponožku. Kotník se pomalu zalévá otokem. Rázem se bortí veškeré plány mé cesty. Přemýšlím co dál. Musím k potoku a pořádně to podchladit, pak se uvidí co dál. Není to poprvé a bylo to i horší. Vytáhnu z lékárny stahovací obvaz, vážu nohu. Navléknu ponožku, nazuji botu a zkusím pár kroků.
,,Ale jo, to půjde,, uklidňuji se
Pomalu dorazím na Jizerku. Mířím do Pyramidy, dám si polévku, zas takový hlad nemám a v batohu mám vlastně sušené maso.
Sedám si venku na terase, čočková polévka voní. Ještě uvolním obvaz a počkám co noha.
,, Ježíš, co se vám stalo??,, od vedlejšího stolu se ptá zas ta zvídavá turistka, v očích starostlivý výraz.
Překvapeně na ní zírám, že ji zas rád vidím.
,, Jsem smolař,, směju se, i když vím, že tady má cesta asi končí.
,,Asi kotník dostal co proto,, zlehčuji situaci
,,Co budete dělat?,,
,, Máte se jak dostat k doktorovi?,, starostlivé otázky
,, To bude v pořádku, támhle to schladím v potoce a sejdu dolů na vlak a domů,, klidně odpovím.
,, Mám tu auto, můžu vás odvézt,,
nabízí pomoc a rozehrává ve mě spor, jestli nabídku přijmout. Její chvilková společnost by se mi líbila. Hezká, krásný úsměv a ta její starostlivost, to je také moc příjemné.
,, Když vám to nebude vadit?,, odpovídám jako že ji nechci přidělávat starost.
Nasedáme do auta, s citlivou grimasou na tváři mně sleduje a syčí, jako by bolest cítila se mnou. Mrkám na ní a usměji se, že je vše v pořádku.
Cestou opět navazuje na otázku psaní povídky.
,, Tedy teď by jste mi mohl na oplátku dát přečíst tu povídku, když vás odvezu,, usmívá se a sleduje cestu před sebou.
,, Ještě stejně není hotová,,
,, To nevadí, hrozně mě to zajímá,,
,, Vypadal jste tam jak Mácha,,
Hlasitě se rozesměju a odpovím
,, Mácha jednadvacátého století,, stále se směji
,, Ten by mi dal, kdyby to četl,,
Pobaveně na mně mrkne
,, Tak kam je dáváte, nepište určitě poprvé?,,
Zvážním, nevím jak zas odpovědět, abych jí nějak nevyděsil. Ale, co.
,, Znáte Amatéry?,,
Odpovím otázkou
,, Amatéry?,, Směje se
,,To víte, že znám, moc dobře,,
,, Tak tam si je můžete přečíst,, odpovím a jsem překvapený, z její odpovědi.
,, Tvrdost severu, je to pár příběhů,, dodám
,,Jeee, to znám,, potěšeně odpoví
,, Tak to jste teda vy ten Horal?,, teď jsem překvapený já
,, Četla jsem i komentáře, ale nechtěla jsem se zapojovat do debat.,,
,, Píšete to hezky,, brnká na mou strunu ega
,, To mně moc těší, že se vám líbí,, se skromností odpovím.
,, Víte, mám tady kousek chatu a večery tu právě trávím čtením povídek na Amatérech,,
,,Jak to teď myslí?,, říkám si v duchu
,, Chce mě nalákat k sobě? Nebo to jen prostě řekla bez obalu?,,
,, No nic, uvidí se,,
Přijíždíme k nádraží, vystupuji a pomalu kulhám na peron, zjistit kdy mi to pojede.
,, No super, až zítra ráno,,
zklamaný se belhám ke studni, vedle nádraží. Promýšlím co dělat. Koukám do mapy v telefonu a hledám nejbližší místo, kde přespat.
,, Jede vám něco?,,
,, Nedalo mi to a přišla jsem se raději přesvědčit,,
ta její starostlivost mi byla čím dál víc příjemnější, dlouho jsem to nezažil.
,, No až ráno,,
,,Ale nevadí, někam zalezu a přespím.,,
Povídám hrdě.
,, To ne, ta vaše noha potřebuje aspoň obklad a neměl by jste ji zatěžovat,,
,, Pojďme ke mě, mám tam led, přespíte aspoň v teple,,
koukám na ní v úžasu, že v dnešní době někdo nabídne pomoc naprosto cizímu člověku.
,, To je od vás hezké, ale to nemůžu přijmout,, zdvořile odmítám
,, Proč pak?,,
,,Jsem naprosto cizí člověk, navíc muž a vy nevíte co jsem zač,,
zdráhám se, ale tajně doufám ….
,, Ale prosím vás, prakticky vás znám z povídek,, přesvědčuje mně.
,, Můžete mi vyprávět, o vašich zážitcích,,
,, Dobře, ale ve vší počestnosti,, usmívám se na ní a zvedám se.

Chata

,, Tak pojďte dál, hned vám donesu led,,
,, Tady se posaďte a natáhněte si tu nohu,, ukazuje na gauč a dává polštář, kam si položím nohu.
Pomalu mi dává pytlík ledu zabalený v osušce na kotník.
,, Dáte si něco? Káva, čaj, Víno?,,
,,Děkuji, káva by mi bodla,, neodolám
Usmívám se na ní, ona se otočí k lince připravovat kávu. Z police bere dvě sklenky a otvírá láhev bílého.
,, Dáte si se mnou?,,
,, Nechci, pít sama,, přemlouvavým pohledem mě přesvědčuje.
Neodolám tomu pohledu a jen kývnutím souhlasím. Zas se usměje a plní sklenky. Podá mi ji a….
,, Tak na co si připijeme?,, ptá se, dychtivě čeká co odpovím.
Postavím se , dívám se jí upřímně do očí…
,, Třeba na tykání?,, odpovím
Usmívá se. Cinkneme si.
,, Lenka,,
,,Mirek,,
Dáváme si polibek.
Zas si sedám a cítím úlevu, ta noha už vážně bolí. Lenka upila ze sklenky a připravuje něco k zakousnutí.
Pokládá obložený talíř na stůl, bere pohár a malými doušky upíjí. Pozoruje mně. Naše konverzace se motá okolo Amatérů. Jak dlouho tam jsem. Proč tam sem. A tak dál…
Víno nám pomalu stoupá do hlavy a místnost se začíná plnit sexuálním nábojem. V jejích očích začíná být jiskra lačnosti po sexu. Skoro hltá každičké slovíčko, když popisuji povídky a kde jsem čerpal inspiraci. Kousne se vždy do rtů a následně se musí napít vína.
,, Jdu do sprchy,, rychle přeruší vyprávění a odchází do koupelny.
Bylo na ní vidět jak je celá nesvá. Tohle mě baví, dostat ženu do rozpaků nebo v jejím případě vzrušit. A to jsem nemusel dělat nic jen mluvit. Pravdou je, že i víno udělalo svůj díl práce.
Zmítala mnou zvědavost, copak tam teď asi dělá. Sprchuje se? Nebo ukájí své vzrušení, což bylo evidentní. Mám se potichu jít podívat? Čekat co bude dál? Spousta proměnných. Zvědavost, vzrušení to teď elektrizovalo celým mým tělem. Opojení vínem se tyto dávky ještě více znásobily. Tlak v kalhotech by toho důkazem. Poklepávání zdravou nohou ventilovalo nervozitu.
,, Sakra jdu tam,,
Vstávám. Udělám krok a z koupelny se ozve rána a v chatě zhasne světlo.
Lenka leknutím zapiští. Tahám z kapsy zapalovač. Škrtnu a při plamínku klepu na dveře.
,,V pořádku?,,
,,Asi ti tam praskla žárovka,,
,, Jojo, strašně jsem se lekla,,
,, Na polici nad linkou je svíčka,, volá
Zapaluji jí, jdu ke dveřím.
,, Můžu?,,
,,Ano,,
Beru za kliku. Plamínek mírně osvětluje koupelnu. Lenka vylézá ze sprchy a natahuje se pro osušku. Mám možnost jí vidět nahou, ale pouze z boku. Krásná štíhlá postava, drobná prsa, bradavky mírně stojí a ten zadeček. Stojím v němém úžasu. Mokrá kůže se na ní leskne, jako když se natře olejem. Celá ta krása mizí pod osuškou.
,, Prosím pane sprcha je předehřátá a nastavena pro vás,,
Směje se.
,, Proč ta zdvořilost?,, nechápavě se ptám
,, Mám severského Boha v chatě,,
,, A navíc, mi bleskem z kladiva vyhodil elektřinu,, culí se škodolibě.
,, Ale momentálně kladivo nemám,,
,,Ale máš,, kouká na bouli v trenkách, když jsem spustil kalhoty na zem. Usmívá se a v očích jí zas svítí nadrženost.
,, Tak já jdu,, prohodí
,,No moment?,,
,, To tu mám být po tmě?,,
,, Je, já zapomněla, že máme jen jednu svíčku,,
,, To tu mám sedět a dívat se jak se sprchuješ?,,
,, To nevím, co budeš dělat,,
mrknu na ní a lezu do sprchy.
,, Přál by si pán umýt záda?,,
tu otázku už přehlušil proud vody dopadající na hlavu. Stojím rukama opřený o zeď a nechám si jen vodu volně stékat po těle. Trhnu sebou mírným leknutím. Její ruce lehce hladí má záda. Příjemný pocit. Vstupuje ke mně do sprchy a tiskne prsy na záda pod lopatkami. Ruce mě chvíli objímají a pak se natahují pro mýdlo. Dál stojím opřený o ruce a nechávám se obsluhovat. Jemné dlaně roztírají mýdlo po celých zádech, snaží se i o malou masáž. Moc příjemné. Její ruce sjíždí níž a věnují se mému zadku. Pociťuji vzrušení, střídavě napínám a povolují svaly na zadku při dotyků citlivých míst. Líbí se jí to, proto těch míst se dotýká častěji. Má chlouba roste a tvrdne. Opět se ke mně přitiskne, prsy mi přejíždí po zádech, cítím její tvrdé bradavky. Jedna ruka mně bere za ptáka a pomalu přetáhne předkožku. Přestane. Položí ruce na mé boky a nutí mně se otočit proti ní. Bere mýdlo a roztírá jej po mé hrudi, břichu. Sleduji jí. Oči soustředí na své ruce, které pečlivě omývají mé tělo. Podívá se mi do očí. Snaží se v nich číst. Skloním se k ní a ona mi jde v ústrety. Spojujeme rty. Polibky jsou lehké a něžné jak ochutnávka nejjemnější šlehačkové pěny. Naše ruce vzájemně kopírují naše těla. Chytám jí pod krkem, tisknu jí na stěnu. Jazykem dravě pronikám do jejích úst.
Dost.
Vypínám vodu, práva noha mě bolí jak odlehčuji levou. Beru jí za ruku a vyvádím jí ze sprchy.
,, Potřebuji si sednout,, sleduje mé belhající kroky zpátky na gauč. Poslušně cupitá za mnou. Sedám si a s úlevou se opřu. Ona bere sklenky sedá si obkročmo na můj klín. Pobízí mě se napít. Ona usrkává, kundičkou se otírá o můj penis.
,, Jsem z tebe nadržená,,
Bere mi skleničku a odkládá na stolek. Sleze ze mně a pokleká přede mnou. Bere mi penis do ruky. Stáhne předkožku a políbí mně na špičce. Dívá se mi do očí, lehce olizuje žalud. Sleduje mně a hledá má nejcitlivější místa. Bere žalud do úst a lehce mi jej honí. Rozklepou se mi kolena vzrušením. Chytám jí za vlasy a nutím jí vzít ho celého. Neodporuje. Celý jsem v jejích ústech, tahem za vlasy a následně tlačením určuji tempo. Jsem vzrušený a pomalu jí zdvihem pánve vycházím vstříc. Mé vzrušení je na maximu a vyloženě ji šukám pusinu. Pokorně má ruce za zády a drží. Cítím, že už dlouhou nevydržím a zas zrychlují. Supím vzrušením, cítím jak se má tekutina dere ven.
,, Teď,,
Plním ji ústa spermatem, saje mně do poslední kapky. Žalud je citlivější, každým nasátím křečovitě sebou škubu. Pozvolně přestává. Vydýchávám extázi, sleduji jí, ona mně. Usmívá se. Lehám si, zas si obkročmo sedá na můj povadlý klín, pije víno jak císařovna Kateřina povýšeně na mě hledí ze sedla koně.
,, Že by pokořený bůh?,, laškuje s mým egem.
Nabere víno do úst, která přiloží rty k mým a pouští jej do mých úst.
,,Chutná?,,
,, Ochutnal bych jiný nápoj,, beru jí za zadeček a nutím jí, aby mi nastavila štěrbinku nad ústy. Zlehka olíznu závojíčky, poštěváček nasaju mezi rty. Ona přiloží pohár k pahorku a pomálu lije víno, které přesně přes poštěváček teče do mých úst. Koktejl její šťávy a vína je jak mana. Nadržeností mi samá otírá kundičku o ústa a jazyk, stupňuje rychlost. Vzdychá, kňoura chce víc, vrážím jazyk do studánky co to jen jde, mění pohyb, sama se na něj napichuje.
Lížu, saju, beru mezi rty pysky a poštěváček. Olíznu análek, když mi jej sama nastaví. Líbí se jí to, vystavuje rozetku, snažím se jazykem proniknout, dvěma prsty se věnují kundičce. Oběma štěrbinkami se teď napichuje na jazyk a prsty v buchtičce. Heká, zrychluje.
,,Ano, nepřestávej už buduuuuuuu,, na bradu mi vystříkla její tekutina. Vrážím jazyk do kundičky a snažím se něco pochytat. Třese se, škubne sebou, když jazykem dotírám na citlivá místa.
Jemnými polibky zasypávám její komůrku, jako bych hasil požár v jejím lůně.
Slézá ze mne, bere pohár a pije, aby navlhčila suché rty a hrdlo co jí vyschlo.
,, Máš boží jazyk,,
Usmívám se
,, Proto jsem bůh,,
Pravou rukou jí beru za zátylek a přitahuji si jí k sobě. Líbá mně po celém obličeji. Je něžná. Zastaví svou péči, dívá se mi do očí s otázkou.
,, Proč Thor?,,
Vysvětluju jí, že severskou mytologii mám rád a tady v Jizerkách jsou místa s jejich názvy. Zřejmě někomu to tu ten sever připomíná. Dokonce tu kdysi totem Ódina. A Thor je ztělesnění vikingského válečníka, ochránce spravedlnosti.
,, Tak asi tak,, dodám
Celou dobu udiveně mně sledovala.
,, Ty jsi úžasný, poslouchala bych tvá vyprávění pořád,,
Krásná lichotka.
,, Mám tu bublinky, dáš si?,,

A já věděl, že tahle noc jen tak nekončí…

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@OnaExistuje moc děkuji, že tě zaujala *18*☺️
Málokdy doctu povídku, ale tahle se mi líbila od začátku …naladil jsi mě tím mužným popisem na začátku, ze to bude hezke dobrodružství *6*
@Fr2k díky *18*, doufám že jsi všechno našel...*34*
Skvělá povídka, musel jsem jí číst s mapou :-)
Léčba očividně zabrala *2*
@Maaxina jeeee 🥰už je to mnohem lepší *6*
To mě tedy mrzí. Foukám *21*
@Maaxina Ó děkuji ☺️, ale ten kotník je realita *18*