Noví sousedé 2

Než Franta dorazil domů, Růžena stihla prostřít na stůl a teď krájela maso a zeleninu do vývaru. Zamířil k lednici, odkud vytáhnul lahváče. Posadil se ke stolu a podrbal si stále svědící požahaný rozkrok.
„Dej si pod to pivo podložku a umej si ty špinavý pazoury, dala sem čistej ubrus,“ sprdla ho Růžena, aniž zvedla oči od šmikajícího nože.
„No jo porád,“ zabručel.
Poslušně však postavil láhev na linku a odešel do koupelny. Když se vrátil, znovu se usadil na židli, a aniž by se napil, svíral flašku v ruce a prohlížel si jí.
„Děje se něco?“
„Ne, nic se neděje.“
„Neděje jo? Tak proč tu dřepíš jako hromádka neštěstí? To tě tak vzal ten zbořenej plot?“
„Plot je v cajku. Lufťák chtěl stejně dělat novej,“ mávnul rukou.
„Tak tě furt žerou ty kopřivy? Nebo to jak jsem si prošacovala jeho vercajk?“
„Ani jedno, sakra!“
„Něco se musí dít, jinak bys tu nedřepěl a nečučel na to pivo, jako by bylo zvětralý.“
„Tak jó, stejně bys mi nedala pokoj! Nabídnul mi peníze.“
„Peníze? Tobě? A za co prosím tě?“
„Za tebe.“
„Cože? Jak za mě?“ nůž se na okamžik zarazil uprostřed porcování a Růžena pohlédla na Frantu pátravým pohledem.
„No jako, že kolik bych chtěl za to, že tě přefikne.“
„Počkej, co je to za hovadinu. Proč by měl dávat peníze tobě?“ nůž prudce zamířil Frantovým směrem, až z něho odstříkly kapky masové šťávy.
„Protože prej nechce, abych mu potom někde rozbil držku.“
„Tak to je dobrý! Zatím si dal po čuni dycky mě, když se propálilo, že někoho mám a teď za to ještě dostaneš peníze. Za kolik si mě prodal? Se pochlub, šmejde?“ ječela Růžena, až jí hlas přeskakoval. Kudla, zuřivě zabodnutá do prkénka dutě zadrnčela a do náhlého ticha se ozývalo jen šplouchání nakrájených pochutin padajících do polévky.
„Neprodal …,“ hlesnul Franta.
„Bože můj, tys byl dycky vůl!“
„… zatím.“
„Jak zatím? Najednou děláš cavyky a přitom si mě nabízel v kartách, když ti nešel list.“
„Tenkrát jsem byl nalitej. Dneska sem jen plácnul ten fór, že na dovče v Egyptě by se prej dala stará vyměnit za velblouda a on hned že není problém, že za sto litrů se dá hrboun sehnat …,“ další jeho slova přerušilo zařinčení kovové poklice na kuchyňských dlaždičkách. „Je ti něco?“ vyděsil se při pohledu na strnulou Růžu. Rotující poklička kroužila kolem ní jako věrný psík.
„Sto … pa…pa-pírů?“ lapala po dechu.
„Tak to řek.“
„Ty blbče jeden blbej, ty máš fakt tu palici, jen aby ti nepršelo do krku. Za sto papírů si nechám klidně vod tebe dát po hubě i já a ještě si to s ním potom užiju.“
„No a taky mi nabídnul tu Vietnamku. Jako bonus, když jí dokážu ukecat,“ vysypal Franta nakonec všechno jako u výslechu.
„Co? Vy ste dobrý, vy dva hajzlové podrazácký. Klidně byste nás vyhandlovali jako krávy na trhu.“
„Dyť sem nikoho neprodal a ani nekoupil.“
„Se nedělej. Sem viděla, jak si z tý holky byl hotovej. Takže to je rákosnice, jo?“
„Není to rákosnice, ale Vietnamka.“
„No aby ses z ní nepotento, ze šikmovočky. Bůhví, jestli je to pískle vůbec plnoletý. Prsa má nejspíš po dědečkovi.“
„Každá nemusí mít takový dudy jako ty.“
„Jó? Divný, že sis zatím nikdy nestěžoval. Najednou okukuješ takovou plochodrážnici?“
„Já jsem sice okukoval, ale tys ho div nepřeblafla hned tam.“
„Sprosťáku jeden! Varovala sem tě, že sbalím prvního chlapa, co potkám,“ zasyčela, ale hned se zklidnila a naplno projevila své praktické uvažování. „Za ty jeho prachy bysme mohli dát do pucu plot a i barák. Ty mu řekneš, aby něco přitlačil, a já z něj taky něco dostanu, aby si nemyslel, že sem ňáká levná rozhoďnožka.“
„Přitlačil?“ Nejeblo ti? Co když cukne a budeme mít hovno?“ začal se strachovat Franta o peníze, které ještě ani neměl.
„Neměj strach. Frajer necukne, vo to se už postarám já,“ zašklebila se a Franta by přísahal, že v očích se jí protáčely dolarové symboly jako strýčkovi Skrblíkovi. „Jdu se na to nachystat a doufám, že si vezmeš něco pořádnýho na sebe místo týdle rozdrbaný hrůzy.“
„Ano madam, samozřejmě si vezmu ty sváteční montérky s nažehlenýma pukama,“ pokusil se napodobit lufťákův vlezlý tón. Provokativně se přitom uklonil a jen taktak uhnul před letící utěrkou.

Co si obleče, to Franta až tak neřešil. Vedro posledních dnů a přirozený odpor k módním trendům ho navedl, jako obvykle k jednoduchému řešení. Džínové seprané šortky a bavlněné triko považoval za dostatečné. On je tu doma, a pokud se to lufťákům nebude líbit, tak ať si trhnou.
Co se však nelíbilo jemu, byl příšerný ryk z koupelny, odkud se rozléhal falešný, ale s o to vetší vervou řvaný zpěv: „… jsem roztomilá a hezká, když se načančám, když se načančáááám ….“

Když konečně Růžena nalíčená a načesaná uvolnila koupelnu a přemístila se v župánku do ložnice, vydal se osprchovat i on. Při sprchování se myšlenkami znovu vrátil k nahé Vietnamce. Vzhledem k tomu, že zároveň důkladně studoval požahané mužství, úd mu začal bytnět pod rukama.
„Na co myslíš?“ ucedila ledově Růža, která se pro cosi vrátila do skříňky s kosmetikou.
„He … he, co …, no na tebe né,“ odseknul zlostně.
„Tak mysli dál,“ práskly dveře za Růžou, div nevypadly z futer.

Lufťáci se opozdili, za což se Libor omlouval, že ještě na otočku byl něco zařídit ve městě. Hostitelce předal obrovský pugét rudých růží a dostal za to pořádnou pusu. Žádný decentní polibek, ale plnokrevného hubana. Frantovi předal třílitrovou láhev Jacka Danielse, čímž u něj okamžitě získal plusové body. Sám byl ohromený z pohledu na Růženu. Rychle vykouzlený elegantní účes, výrazné líčení a upnuté šaty s obrovským výstřihem ještě více zvýraznily její ženskost a vydráždily jeho touhu jí získat.
Při servírování dokázala Růžena s velkou grácií prodat své kypré tvary. Kroužila ladně kolem hostů a jakoby náhodou se párkrát boky nebo zadkem otřela o sedícího Libora. Nezapomněla mu také nabídnout ničím nerušený pohled do výstřihu na hluboké údolí mezi dvěma naducanými kopci. Nejen z divokého houpání poprsí bylo poznat, že nemá podprsenku. Nakonec byl Libor rád, že sedí za stolem, protože jeho značkové, na míru šité kalhoty se pořádně vyboulily v rozkroku.
Franta při sledování předvádějící se Růži marně vzpomínal, kdy se naposledy takhle vyparádila. Jenže nyní ho samozřejmě víc zajímala Hana. Sice mu nemohla nabídnout takovou přehlídku křivek jako vyfiknutá Růža, ale zase o to víc dráždila jeho představivost. Štíhlá stehýnka odhalená krátkou kostkovanou sukýnkou se bohužel před jeho lačným pohledem schovala za stolem, ale bílá halenka doplněná uzoučkou kravatou byla přesně jako dívčí školní uniforma z erotických fotek, které si Franta prohlížel předtím v mobilu. K dokonalému vzhledu nezbedné školačky přispívaly i dva dětinské culíčky.

Během oběda se samovolně vyřešila i situace s nevyslovenou výměnou partnerek, když Hana zjistila, že se Franta stará ve vedlejší vsi o koně. Do té doby se tvářila nezúčastněně a znuděně, ale zmínka o koních jí probrala k životu a od té chvíle s Frantou nadšeně brebentila. Na jeho nabídku k vyjížďce nadšeně přikývla.
„Hanka totiž na koníčku rajtuje moc ráda,“ pronesl dvojsmyslně Libor. Kdyby šlo zabíjet pohledem, tak ten Hančin by ho v tu chvíli naporcoval jako ta nejostřejší katana.
„Hanka, to je nějaké počeštěné jméno?“ zajímalo Frantu.
„Ne, jmenuju se opravdu Hana. Mamka je Češka a jmenuju se po babičce. Tátu jsem vůbec nepoznala, protože byl namočenej v obchodu s marihuanou. Sotva ho pustili z vazby, tak zmizel a mamka o něm už nikdy neslyšela.
„Buď ho soukmenovci uklidili, aby nezpíval nebo ho prostě odkráglovali, protože už zpíval. Tenhle byznys je drsnej,“ doplnil znalecky Libor.

Hned po skvělém obědě vylákal Libor Frantu pod záminkou prohlídky auta ven.
„Tak co, platí dohoda?“ zeptal se nedočkavě sotva vyšli z baráku.
„No, víš …,“ protáhnul rozpačitě Franta, protože si nebyl jistý, jak navýšit cenu podle Růženina rozkazu.
„Jasně, stovka za takovou babu je asi fakt málo,“ pochopil nadržený Libor. Byl Růženou tak dokonale zpracovaný a omámený, že se bez smlouvání rozhodl taxu zdvojnásobit. „Dám dvě stě.“
„Hm … uf,“ málem zaskočilo Frantovi. Ruka se mu klepala jako ratlíkovi ocásek, když přebíral vypsaný šek na částku, kterou v životě pohromadě neviděl.
„Jdu se převléknout do něčeho praktičtějšího,“ proklouzla kolem nich natěšená Hanka. „Mám vyřídit, že Libor má zalitý kafe. Já jsem hned zpátky a můžeme vyrazit, Františku.“

Do stáje vyrazili Franta s Hankou pěšky, protože láhev Jacka nezůstala zavřená a jedna z mála Frantových pevných zásad byla, že s promile za volant nesedá. Po silnici by šli déle jak hodinu, tak to vzali zkratkou přes les. Šlapali sice déle jak půlhodiny, ale Hanka z procházky přírodou byla nadšená. Vzhled infantilní školačky byl pryč, což Hanka vysvětlila tím, že se tak obléká pouze na výslovné Liborovo přání. Havraní vlasy měla stažené gumičkou do jednoduchého ohonu a oblečená byla ve sportovních šortkách a tričku. Rozhodně tím nic neztratila na přitažlivosti, spíš naopak. Franta na ní mohl oči nechat a navíc nešlo přehlédnout, že Hančiny nevelké kozičky se neukrývají v podprsence, ale neposedně vystrkují růžky bradavek do látky trička.
Když konečně došli na dohled statku, uvědomil si Franta, že ani neví, jestli Hana na koni umí jezdit nebo je spíš pravdivý ten druhý způsob "na koníčka", který naznačoval Libor.
„Hele, Hanko, ty máš nějaký zkušenosti s koňma?“
„Jo, trošku jsem jezdila a taky se o ně starala při praxi na hnojárně.“
„Kde?“
„Na zemědělce. Studuju vejšku a za dva měsíce snad budu mít hotovo.“
„Fakt jo? Já bych tě spíš tipnul, že teprve budeš maturovat.“

Při vyjížďce si chvílemi povídali, když šli koně krokem a naopak si v tichosti užívali jízdu, když pobídli koně do cvalu. Franta při každé příležitosti mlsně okukoval Hančin štíhlý zadeček. Stále dumal, jak to zaonačit, aby tu nádheru nemusel jen okukovat.
„Ty kráso, to je nádhera. Může se tu koupat?“ zeptala se Hanka, když se ocitli u rybníka.
„Může, ale já tam nevlezu.“
„Proč? Neumíš snad plavat?“
„Což vo to, plavat umím, ale ….“
„Se stydíš, že nemáš plavky?“ skočila mu do řeči Hanka a sama už byla do pasu nahá.
„Nestydím,“ polkl při pohledu na špičaté kozičky. „Jenže voda bude ledová, protože teplo je teprve pár dní a potok, co sem teče, je z těch kopců támhle vpravo.“
„Toho naděláš. Kolik je tu hloubka?“ stála už svlečená Hanka jen v titěrných kalhotkách, připravená vyrazit do vody.
„U tý lávky je asi tak dva metry,“ mávnul Franta rukou směrem k dřevěnému chodníčku na kůlech vedoucímu několik metrů do vody.
Na víc už Hanka nečekala a rozběhla se. Franta očima laskal poskakující půlky zadečku, dokud se dívka prudce neodrazila a skvostnou šipkou nezmizela pod vodou.
„Uáááhhhh,“rozlehl se děsivý řev, sotva se vynořila nad hladinu. „Kurva drát, to je ledárna!“
Okamžitě se obrátila a dala pár temp zpátky, aby se co nejdříve dostala z vody ven. Jenže bahnité dno na mělčině jí tahalo za nohy. Dvakrát ztratila rovnováhu a znovu se svalila do ledové lázně. Poslední dva metry už jí pomohl Franta, nedbaje na to, že si namočí a ušpiní boty.
„Ttty … vo … vole, t … tto … jjee kk … klen … ndra, ku … ku … rva,“ drkotala zuby jako řehtačka.
Bradavky jí trčely chladem a po celém těle měla ukázkovou husinu. Zoufale se snažila nasoukat alespoň do trička, jenže to se jí lepilo na mokrou kůži. Franta jí ochotně pomohl s přetažením trička na zádech, a když se pořád klepala jako ratlík, tak si jí k sobě přitisknul. Zpočátku se jí bez postranních úmyslů snažil zahřát hlazením po zádech, jenže brzo si oba uvědomili, že už o zahřívání nejde.
Jako naschvál se začal zvedat vítr a od kopců děsně rychle hnát černé bouřkové mraky. Ač neradi, ukončili počínající miliskování, a co nejrychleji vyrazili zpět ke stájím. Dorazili s prvními kapkami. Zodpovědně se nejdříve postarali o koně a až teprve poté se vrátili k přerušenému objímání.
„Smrdím jako kůň,“ nakrčila nos Hanka a zašklebila se.
„A taky trošku po bahýnku,“ připomněl jí škodolibě Franta ledovou koupel.
„No ty na tom nejsi o moc líp,“ vrátila mu pohotově. Během řeči se horečně osahávali, hladili a vzájemně si svlékali trika. „Bolelo to moc?“ zeptala se zničehonic.
„Co?“
„No ty kopřivy, jak si do nich spadnul.“
„Jo, bylo to, jako když tě pálí ohněm,“ otřásl se Franta při vzpomínce na příliš blízké setkání s žahavkou.
„A ještě to bolí?“
„Už ani ne. Navíc pořádnej chlap musí trošku bolesti vydržet,“ zamachroval furiantsky.
„To je škoda, mohla jsem ti trošku ulevit od bolesti,“ lísala se Hanka, mrkala svýma šikmýma očima a rukou rejdila po naditých šortkách.
„No vlastně, když tak vo tom mluvíš, tak je to ještě furt docela velká bolest,“ rychle obrátil a ochotně si stáhl kraťasy i trenky.
Vysvobozený ocas vyskočil jako čertík z krabičky a otřel se o holé Hančino břicho. Uchopila ho do ruky a přetáhla kůžičku. Prsty druhé ruky mazlivě lechtala sametovou hlavu žaludu.
Na oplátku za její péči se Franta začal věnovat jejím bradavkám. Byly úplně tvrdé a ohromně citlivé na dotek. Její malá ňadra byly pro něho něco nového. Doposud byl zvyklý sevřít celé prso v ruce a hrát si s ním jako měkkým polštářkem. Teď musel změnit přístup a mazlit se spíš bříšky prstů. Sklonil se a jednu bradavku stiskl mezi rty. Dráždil jí kmitáním jazyka a sáním. Zakroužil špičkou jazyka po úzkém dvorci okolo bradavky a hned se vrhnul na druhé prsíčko.
Slastně kňourající Hanka se nepřestávala zabývat honěním tvrdého péra. Kroužila dlaněmi kolem dokola a zároveň klouzala po celé jeho délce. Roztírala po něm mazlavou šťávu, objevující se na špičce žaludu. V tu chvíli se jí do kalhotek začala dobývat Frantova ruka. Vyhekla slastí, když jeho prsty, s kůži zhrublou těžkou prací přejely přes nabuzený poštěváček. Ucítila, jak se jeden ze silných prstů nedočkavě tlačí do kundičky. Naštěstí už byla dostatečně vzrušená a mokrá. Intenzivní masírování stydkých pysků a klitorisu jí působilo takovou rozkoš, že se jen vděčně zapřela hlavou o Frantovu hruď a rukama svírala tvrdý ohon jako tyč zábradlí.
Mlaskavé zvuky ozývající se z dívčího klínu a mazlavá vlhkost na prstech Frantovi signalizovali, že není důvod dál otálet s pořádnou akcí. Otočil Hanku čelem ke stěně stáje a zasunul k prasknutí nalitý kolík mezi rozechvělá stehna. Předkloněná Hanka vyšpulila zadek a rukou nasměrovala horký žalud do roztoužené kundičky.
Do střechy stáje bušil prudký déšť a se stejnou intenzitou bušil Franta do těla před sebou. Kromě občasného koňského zafrkání se stájí rozléhalo také pravidelné pleskání, vzrušené vzdychání a hekání. Frantovi ruce přejížděly od zadku přes štíhlé boky až na kozičky a hned zase zpátky. Jakoby se nemohl nabažit a nevěděl, kterou část těla laskat dřív.
Ráznými přírazy zpracovávaná Hanka byla ráda, že jeho zběsilé tempo postupně opadalo a ona už se nemusela soustředit jen na to, aby jí nepovalil. Vklouzla jednou rukou do klína a začala si hladit poštěváček.
Funící Franta se posadil na velkou bednu a drobnou Hanku si bez větší námahy vyzvedl na klín. Chytila se ho okolo krku a počkala, dokud neucítila dotek žaludu na pyscích kundičky. Zavrtěla boky a zlehka dosedla až na koule. Začala pomalu vysedávat a užívat si své tempo.
Osedlaný Franta se věnoval jejím kozičkám. Vztyčené bradavky chytal do úst a cumlal je jako dudlíčky. V rukách svíral půlky vzpínající se prdelky, dokud se nezačal nebezpečně blížit k výstřiku. Zvedl se s Hankou v náruči a posadil jí na bednu místo sebe. Poklekl mezi roztažené nohy a přisál se ústy k tekoucí lasturce. Jazykem přejížděl po hlaďounkých pyscích a špičkou se dobýval do roztaženého otvoru.
Pohlédnul vzhůru a setkal se s pohledem jejích šikmých očí. Hypnotizován touhou tryskající zpod přivřených víček přidal na tempu lízání. Do roztaženého otvoru strčil dva prsty a jazykem rejdil jen po klitorisu. Najednou se Hančiny oči široce rozevřely a stájí se rozlehlo hlasité sténání. Se zakloněnou hlavou a prohnutá v zádech vyrážela klínem vstříc dobyvačným prstům. Mezi prsty si žmoulala zrudlé bradavky.
Sotva se zklidnila, zarazil nabuzený Franta do tekoucí vagíny svůj špunt. Vybičovaný jejím představením měl už jen jedinou myšlenku. Co nejrychleji se udělat a ulevit natlakovaným koulím. Drobné Hančino tělo se pod ním zmítalo jako loďka v bouři, přesto ve chvíli, kdy péro vytáhl, stihla sklouznout z bedny a přisát se ústy na ulepený žalud. Tryskající semeno jí naplnilo pusu a na okamžik to vypadalo, že snad má Franta bezedné zásoby.
Lehce kroužila jazykem po cukajícím žaludu a žmoulala ho mezi rty. Přitom hleděla Frantovi do tváře. Přiblble se na ní usmíval jako jelimánek. Zvolna jazykem vytlačila spermie koutkem úst. Stékaly jí po bradě a skapávaly na udusanou hlínu.