To takhle jednou v létě...

4. 11. 2021 Autumn_Guy

Příjemných 25 stupňů, slunečno, lehký vítr – ideální počasí na cestování na kole, pomyslel si Karel v duchu. V rámci svého pětideního výletu chtěl každý den urazit padesát kilometrů, jen tak na pohodlné přesouvání mezi jednotlivými body naplánované trasy. Dnes ho čekala asi nejlepší část – zatopený lom, skrýtý mezi lesy, a prakticky nikdy tam nepotkal živou duši. Těšil se, až si zaplave, rozdělá oheň, a bude pozorovat západ Slunce, užívat si toho božského klidu – a hlavně: žádný počítač nikde v dohledu!

Rozhodl se ještě před posledním úsekem si nakoupit v blízké vesnici, ono se pivko k tomu večeru u ohně prostě hodí. Zrovna dojídal svačinu, když ho v dálce zaujala postava na kole. Řítila se k němu poměrně rychle, zahalená do cyklistického vybavení od hlavy až k patě – helma, tmavé sportovní brýle, cyklistický trikot, elasťáky, cyklistický batoh. Postava zasmykovala kousek od něj, položila kolo do trávy, a zmizela v obchodě. Za chvíli se objevila ve dveřích obchodu, s litrovou lahví minerálky, která byla už téměř prázdná – pochopil, žízeň je žízeň. Až teď měl šanci pořádně si postavu prohlédnout, obzvlášť, když si sundala brýle. Jakmile se jejich pohledy potkaly, koutky se jim rozběhly do širokých úsměvů. Vídali se co druhý den na chodbách ve firmě, byli kolegové, z různých oddělení. Poslední zhruba měsíc po sobě pokukovali, sem tam se na sebe usmáli a pozdravili se, ale k navázání rozhovoru bylo vždycky příliš spěchu, nebo příliš zvědavých očí a uší. Teď už nebyl problem dát se do řeči. Zjistil, že se jmenuje Alena, a že je tady ve vesnici ubytovaná, v rámci svého výletu na kole. Pověděl jí o svém plánu, řekl, že by západ slunce a oheň ráda taky zažila, a jestli se může přidat. Byl potěšen, hned se s ní domluvil, že na ni počká za vesnicí na odpočívadle pro kola, než se ona staví na ubytování se převléct.

Překvapila ho, když ji znova uviděl – jela výletním tempem, na sobě světlé bílomodré šaty, rozpuštěné vlasy jí vlály ve větru, velké černé brýle a úsměv jen dokreslovaly ten nádherný pohled, kterého se nemohl nabažit. Najednou si připadal špinavý, už aby byli v lomu. Nebylo to daleko, a cestu strávili zabráni do hovoru, jak se to jen při jízdě na kole dalo. Sotva dorazili do lesa, sesedli, a kus došli pěšky. Kola přivázali ke stromu, a úzkou cestičkou se doklouzali do malé zátoky, z jedné strany uzavřené vodou, z druhé skálou. Vypadalo to, že od jeho poslední návštěvy tu nikdo nebyl, části dokonce porostly měkkou trávou, přímo ideální na rozložení deky, a… ale no tak, nepředbíhej událostem, napadlo ho. Pomohla mu nanosit dříví na oheň, ohniště bylo od posledně netknuté, a tím pádem připravené. Zapálil oheň, chvíli se dívali do plamenů, než se pořádně rozhořel, a pak Karel navrhl, že se můžou vykoupat. “Jasně, na to jsem se těšila!” Usmála se, jedním ladným pohybem si přetáhla šaty přes hlavu, a Karlovi spadla brada. Neměla pod nimi nic, jen nádherná prsa, a lehce zastřižený proužek mezi vysportovanými stehny. Než se stačil rozkoukat, vběhla do vody. Na nic dalšího už nečekal, a začal se soukat ze všech těch sportovních kousků oblečení, a už také nahý se k ní přidal. Sotva se k ní ale dostal, prohlásila, že jí je hrozná zima, a musí ven. Vystřelila z ní tak rychle, že se jen tak tak stačil pokochat jejím krásným zadečkem. Když se začala soukat do šatů, rozhodl se, že si alespoň rychle zaplave, aby ze sebe smyl prach celého dne. Příliš se ale nezdržoval, už chtěl být zase na břehu u Aleny. Když si pak šel pro ručník, nespěchal, byl si dobře vědom toho, že roky závodního sportování a dobrá genetika mu pomohly k tělu, za které se nemusí stydět, a rozhodl se jí taky trochu ukázat. A ke své radosti si všiml, že to mělo úspěch – když se otočil, rychle odvrátila pohled, a začervenala se až na uších. Oblékl se, přiložil na oheň, a už zase povídali. Přemýšlel, jak to zaonačit, aby se jí mohl jakoby náhodou dotknout, a podle její reakce pokračovat. Všiml si, že má nad kotníkem tetování, a vyjádřil přání si ho prohlédnout. Seděla vedle něj, tak jen pokrčila koleno, a nastavila kotník blíž k němu. Přesně v to doufal. Poposedl si blíž k ní a vyjádřil zájem o význam tetování. Pustila se do vysvětlování, zatímco on si ještě více poposedl, dotknul se její nohy, jakoby mimoděk, a se soustředěným výrazem ji poslouchal. Bylo mu z jejího pohledu jasné, že si je moc dobře vědoma, co Karel zamýšlí, ale necukla. Přejel prsty po tetování, zlehka ho pohladil. Povídala dál, ale bylo znát, že se její tělo napružilo. Zeptal se jí, jestli má ještě nějaké další tetování, a u toho udělal nedbalé gesto rukou, jen aby druhou mohl neozorovaně přesunou z kotníku pod její šaty. Letmo se dotknul její kundičky. Zarazila se uprostřed věty, a podívala se mu do očí. Žhnuly jí chtíčem. Nečekal na písemné svolení, pohladil ji pod šaty, tentokrát už bez ostychu, a rázně, a řitom jemně, ji přitáhl k sobě. Nepolíbili se rovnou, chvíli svými obličeji zůstali kousek od sebe, studovali jeden druhého, vpíjeli se navzájem do očí, cítili to nekonečné napětí, které prodlužovali. Pokusil se ji políbit, uhnula mu. Chňapla po něm rty, cuknul, a vlepil jí pusu na tvář. Odtáhla se. Vjel jí rukou pod vlasy, zapřel jí krk, aby mu dál neutíkala. Dech jim oběma rezonoval až v uších, zarazili se, zhluboka se nadechli – a pak rozpoutali peklo. Vyrazili proti sobě hlavami tak prudce, že se lehce srazili, ale to už nebyli schopní vnímat. Divoce se líbali, hluboce, s jazkykem, bez jazyku, cuchali si vlasy, navzájem se k sobě snažili toho druhého přitáhnout. Nezaujatému pozorovateli mohlo v tu chvíli připadat, že spolu snad bojují, ale to přetahování jen zvyšovalo jejich napětí, to balancovaní na hraně mezi příjemným, a drsným. Vjela mu rukou pod triko, chtěla si sáhnout na jeho přišáky, a taky ho trochu potrápit, než sjede níž. On se tolik neupejpal, a začal ji dráždit poštěváček. Za neustálého líbání mu začala stahovat kraťasy, prozíravě pod nimi už nic neměl. Nechtěl už na nic čekat, tolik si přál už být v ní. Malátně se mu vysmekla. “Počkej, vytáhnu deku…” Otočila se na kolenou, a začala tahat deku zpod batohu. Naskytl se mu úýasný výhled na její zadeček a kundičku. Protáhl jí ruku pod tělem, přitáhl si ji, a zlehka jí kousnul do pravé půlky, po levé jí plácl. Vyhekla blahem. Prohnul ji v pase, tak, že ležela hrudníkem a hlavou na zemi, a jazykem zkontroloval její štěrbinku, nemohl – a ani nechtěl – si pomoct. Dlouho ale nevydržel, a klekl si za ni. Jako na povel mu pomohla dovnitř, a Karel do ní bez čekání zajel až po kořen. Zatočil se jim oběma celý svět. Sotva popadli dech, začali proti sobě přirážet, ale dlouho jim to v téhle pozici nevydrželo. Potřebovali se vidět, moct na sebe dosáhnout rukama, líbat se, tahat, prát se. Skočila na něj, chvíli byla nahoře, pak ji on povalil na záda. Drtila mu prsty půlky, pomáhala mu přirážet. Mačkal jí prsa, sem tam kousl do bradavek, a co chvíli vjel prsty do vlasů, aby si mohl její hlavu přitáhnout blíž té své. Tahala ho za vlasy, kousla, škábala, prosila, aby nepřestával – a to on nechtěl, už nikdy. Začínal ale cítit, jak se pod ním začíná lehce třást, a tak z posledních sil ještě přidal. Zazmítala se, vykřikla, vysmekla se mu, chytlila ho za penis, a zuřivě zapumpovala. Zatmělo se mu před očima, a stříkal. Horké kapky jí dopadaly na břicho, prsa, krk, bradu. Pumpovala dál, užívala si to společné vyvrcholení. Přitáhla si ho k sobě, začali se znova líbat, snad ještě zuřivěji a intenzivněji, než předtím. Naskočila jim vzrušením husí kůže, nehledě na to, že měla jejich těla být v útlumu. Roztřesenýma rukama ho povalila na záda, sehnula se k jeho klínu, a vzala mu ho do pusy. Slízla zbytek semene, a začala ho lačně kouřit. Nevydržel tak dlouho, strhl ji na sebe, vklouzl do ní, a bylo jasné, že západ slunce dnes večer promeškají…