Nevěra za všechny prachy

Odcházím a práskám za sebou demonstrativně dveřmi. Takhle naštvaná jsem snad ještě nikdy nebyla. Hádka s manželem byla drsná, samozřejmě kvůli prachům, o ty se poslední dobou štěkáme neustále.

Je večer, nasupeně kráčím městem a v dálce slyším hudbu. Benátská noc, bleskne mi hlavou, úplně jsem na ni v tom vzteku zapomněla. Přicházím k místnímu koupališti, kde vystupuje taková ta kapela, co hraje všechno. Ale lidí je tu hodně, vstupné se neplatí, a tak zapluju do areálu a sedám k prvnímu volnému stolu.

Vyběhla jsem jen tak v letních šatech, večer je opravdu teplý, s sebou mám kabelku a v ní pár stovek. Rozhlížím se a registruju pár známých tváří, ale většinou je tu omladina. Zvedám se a jdu si stoupnout do fronty u stánku s občerstvením. Výběr nic moc, kupuju dvojku bílého a vracím se zpět. Stůl mezi tím obsadila partička mladých, chci jít jinam, ale mávají na mě: „Pojďte k nám, místo se tu najde.“ Přisedám, je tu pět kluků a tři holky, postupně se představujeme a kecáme o životě.

Dvojka vína ve mně zmizela rychle, dílem teplým počasím, dílem mou stále nemizící naštvaností, ale postupně se začínám uvolňovat. Než se naděju, stojí přede mnou další kelímek s vínem a navíc kluci přinesli panáky zelený. Snažím se protestovat, ale je to marný.

„Teď patříš do party, tak ji nemůžeš trhat!“ haleká Petr a zdvihá umělohmotného panáka se zelenou tekutinou. A tak se přidávám, ťukám si s ostatními a kopu do sebe peprmintku.

„Tak tu už jsem fakt dlouho neměla,“ vyhrknu a všichni se smějou.

Po pár dvojkách vína a několika panácích zelené jsem se uvolnila až moc. Začínám koketovat s mladíčky u stolu a mám pocit, že jsem i docela vtipná.

Kapela hraje ploužáky a já postupně tančím se všemi kluky od stolu, zábava je v plném proudu a všichni se opravdu baví. Je už celkem tma a hodně odvážlivců vlezlo do nádrže, která se tváří jako bazén. Samozřejmě se do vody hrne i osazenstvo našeho stolu, ale tak nalitá, abych vlezla do vody, zase nejsem. Daří se mi odolat naléhání ostatních a zůstávám sedět u stolu.

„Taky tam nejdu,“ ozve se za mými zády. Od vody se vrací Vašek a sedá si vedle mě. Špinavý blonďák trošku při těle. Vím, že celej večer po mně pokukoval. Jsem v náladě, a tak s ním flirtuju, i když je o nějakých patnáct let mladší, anebo právě proto.

„Pojď se projít,“ vybízím ho. Když opustíme koupaliště, chytám ho za ruku a míříme společně přes park k rybníku. Uprostřed parku se na něho vrhám a strkám mu jazyk do pusy. Oplácí mi stejně a rukou mi sahá na zadek.

„Jdeme dál,“ pobízím ho a vedu za ruku dál parkem směrem k rybníku. Cestou moc nemluvíme, je cítit napětí mezi námi, ale oba tušíme, k čemu se schyluje. V parku je tma, je zataženo, teplo a já cítím, jak mě alkohol příjemně hřeje, jsem rozpálená, nadržená a cítím, že vlhnu. Někde uvnitř vím, že dělám kravinu, ale je to silnější než já.

Pomalu přicházíme k rybníku. Kousek od něj stojí turistické odpočívadlo. Rozhlížím se kolem, nikde nikdo. Přesouváme se k odpočívadlu, sedám na lavičku, Vašek si stoupá přede mě a rukama se chytá střechy. Stahuju mu kraťasy a vykoukne na mě trčící péro. Lehce se předkloním a beru si ten klacek do pusy. Nejdřív lehce saju a pak přidávám na intenzitě. Rukou masíruju kulky a Vašek začíná hlasitě oddychovat.

„Chceš mi to udělat?“ ptám se a rukou ho stále držím za ocas. „Že se ptáš?“ funí a já si stoupám. Vyhrnuju si sukni a stahuju si kalhotky, které strkám do kabelky. Pak si klekám na lavičku a tělem si lehám na stůl. Roztahuju nohy. Vašek mi vytahuje sukni k bokům a odhaluje můj zadeček a kundičku. Rukou hladí prdelku a prstem zajíždí do lasturky. Syknu a tělem projede příjemný záškub. „Pojď už,“ škemrám.

Najednou cítím, že do mě zajíždí. Spěchá, je nedočkavý, cpe mi ho tam rychle, ale jsem tak vzrušená, že do mě zajede jako po másle. Hned začíná přirážet a já se snažím mu chodit naproti, ale je to takový kvalt, že téměř nestíhám. Je to skoro až zvířecí, mrdá mě jako starou děvku a já si to jako správná coura užívám.

Na chvíli zvolní, ale pak začíná postupně zrychlovat. Vůbec nepřemýšlím o tom, že by někdo mohl jít kolem a hekám opravdu nahlas. Zase trošku zvolní, pak ho rychle vytáhne: „Budu stříkat,“ chrčí Vašek. Rychle se otáčím a chci ho dokouřit, ale nestihnu to a dostanu dávku na obličej. Na oko, na nos, mam pocit, že mi mrdka teče všude.

„Sorry,“ vypadne z něj. „Ale to nic,“ vzdychnu a jdu do kabelky hledat papírové kapesníky. Otírám si obličej a lovím v kabelce kalhotky. Natáhnu si je a mám pocit, že jsem opilejší než před hodinou.

„Chceš doprovodit?“ „Díky, ale domů půjdu radši sama,“ odvětím. Dávám mu rychlou pusu a vím, že už ho nikdy nechci vidět.

Nějak se přebrodím městem zpět domů, odemykám, doma je ticho a klid. Lezu do sprchy a dlouho ze sebe smývám tu morální špínu. Dochází mi, že jsem ani neměla orgasmus, ale pocit viny přebíjí chuť si to udělat ve sprše sama.

Lehám si k manželovi do postele a vzápětí usínám. Ráno se probouzím až kolem osmé. Jsem doma sama, matně si vzpomínám, že povídal něco o tom, že půjde pomáhat kamarádovi s něčím, co už si nepamatuju. Kolem deváté mi pípne zpráva na Messengeru: „Uvidíme se zase?“ kouká na mě Vaškův obličej. „Už ne,“ ťukám do mobilu. „Pak by tohle asi manžel neměl vidět,“ vyskočí na mě zpráva a já na ni nevěřícně koukám.

Za moment přistane video. Bojím se ho otevřít, ale vím, co tam je. Ten hajzl si to natočil! Nakonec zprávu otevírám. Na freevideu by to asi nezabodovalo, ale jsem tam zezadu, jak hekám a přirážím. Uvažovat o tom, že by mě tam známí včetně manžela nepoznali je teda bláhovost a já nevím, co si počít.

Přichází další zpráva: „Uvidíme se zase?“

(Pokračování příště)