Nevěra za všechny prachy (2)

8. 11. 2021 · 6 677 zhlédnutí baertla

„Tak jo. Kdy?“ píšu odpověď. Je to v hajzlu, všechny myšlenky se točí jen kolem toho videa. Je schopnej to manželovi poslat? Co bude chtít? Asi sex, to je jasný, říkal, že nikoho nemá, ale může to stupňovat donekonečna. Může chtít prachy, i když povídal, že někde dělá. Pořád bydlí u rodičů, snažím se vybavit, co všechno včera vyprávěl, ale moc si toho nepamatuju.

Další zpráva mě vytrhne z přemýšlení. „Co nejdřív,“ a za tím smajlík. Ještě se směj, ty zmetku. Chvíli dumám, co odpovědět. Pak se rozhodnu to rozetnout co nejrychleji. „Klidně hned,“ odepisuju. Je neděle a už teď dopoledne se dělá ještě větší vedro než včera. Přemýšlím, co si vezmu na sebe, protože je mi jasný, co mě čeká.

„Kam mam dorazit?“ odesílám z mobilu. „Přijeď ke starýmu lomu,“ pípne mi prakticky vzápětí. U starýho lomu jsem byla kdysi párkrát, to se tam dalo celkem snadno dostat, teď je to tam prý zarostlé a nikdo tam nechodí. To teda vybral místo.

Oblékám si podprsenku, kalhotky, kraťasy a tričko, beru kabelku, klíče od auta, zamykám a nasedám do vozu. Cestou k lomu přemýšlím, co dál. S manželem teď bude tichá domácnost, obvykle mu to pár dní vydrží, jsem si jistá, že kdyby se vrátil brzy, stejně mě nebude hledat. Získám čas, ale je mi jasný, že to takhle nejde pořád. Musím to vyřešit teď, jinak to takhle dál nepůjde.

Za městem zahýbám na vedlejší silnici, která vede lesem, a někde tam by měla být odbočka ke starému lomu. Vjíždím do lesa, zpomaluju a po pár stech metrech nacházím lesní cestu, na niž odbočuju. Zákaz vjezdu. Super, ještě můžu dostat pokutu, ale jedu dál. Dá se s opatrností pokračovat, můj malej fiátek to zatím zvládá, aniž by drhl podvozkem o zem.

Jedu fakt pomalu, takže to neubíhá, ale asi po deseti minutách cesta končí a pak už je jen díra do země. Zastavuju a vystupuju z auta. Nikde nikdo. Jdu se podívat k lomu, není příliš velký, je částečně zatopený, netěží se tu už hodně dlouho.

Za chvíli slyším zvuk auta a hned na to se přikodrcá stará škodovka, z níž vylézá Vašek. „Ahoj Janičko,“ zdraví mě a usmívá se. „Víš, že jseš pěknej mrzák,“ štěkám místo pozdravu. Ještě mám připravený arzenál nadávek, který mě cestou napadl. „Ale, ale,“ kárá mě Vašek, „video se nelíbilo?“ „To teda nelíbilo,“ zpražuju ho, „a jestli to někomu pošleš, tak tě zabiju.“

„Neřikej, že byl sex tak špatnej?“ „Nebyl, ale to video je hnus. Co po mně vlastně chceš?“ „Včera jsme si užili, ale já tě vlastně pořádně neviděl, byla tma a měla jsi na sobě šaty. Chci tě vidět nahou.“

„Tady?“ ptám se. „Jo tady,“ naznačuje. „A nemáš tu někde schovanou partu kamarádů, aby se pobavili?“ zjišťuju. „Nemám, já tě chci jen pro sebe,“ přísahá Vašek. „Tak dobře,“ rezignuju, ale žádný focení ani natáčení.“ „Klidně si vem muj mobil,“ podává mi Vašek telefon. Beru si ho od něj a strkám do kabelky.

„Půjdeme do lomu, tam budeme víc schovaný,“ nařizuje. Já zamykám auto a následuju ho úzkou pěšinkou svažující se dolů. Dole se zastavuje a ukazuje na místo vyhloubené do skály. Je to taková umělá jeskyně, kde se dá ukrýt před deštěm. Opravdu sem není prakticky vidět a je tu celkem chladno.

„Tak prosím,“ nabádá mě můj včerejší milenec. Na nic nečekám a přetahuju si tričko přes hlavu, potom si stahuju kraťasy. „Boty si můžu nechat?“ zjišťuju. „Jo,“ odpovídá, ale je duchem nepřítomen, civí na mě a na kraťasech má bouli.
Já stojím jen ve spodním prádle a začínám pociťovat chlad. Vím, že je to všechno špatně, ale tahle situace mě začíná vzrušovat. Pomalu stahuju podprsenku. Moje malý kozičky vykouknou a Vašek jen polkne. Mám pořádně tvrdý bradavky, částečně vzrušením, ale taky hlavně zimou. Chvilku si vychutnávám, že se tu ukazuju do půl těla a pak si oběma rukama stáhnu kalhotky. Kundičku mám vyholenou, Vašek z ní nemůže spustit oči. Prsty si roztáhnu pysky a pořádně mu ji ukážu. V životě jsem nic takového nedělala, ale včera se ze mě stala děvka, a tak se to hodí.

Vašek si kleká a přisává se k poštěváku. Počíná si jako včera. Saje a líže náruživě, drsně a bezohledně, ale tak to mají coury rády a já si tak zase připadám. Chytám jeho hlavu a tlačím ji k sobě vší silou. Za chvíli vybuchuju v šíleném orgasmu a řvu, jako by mě na nože braly. Můj křik se vrací ozvěnou, a je to tedy ještě šílenější, ale pocit je to neskutečný.

Vašek vstává a teď si zase klekám já. Beru do pusy jeho péro a hulím ho tak, jak jsem ještě nikdy nikoho nekouřila – hrubě a hrozně rychle. Navíc ho honím rukou, takže za moment stříká. Všechno spolykám a nechávám si ještě chvíli jeho klacek v puse. Mocně oddychuje a ruce pokládá na moje ramena. Vytahuju ocas z pusy a vstávám. Stojím proti němu nahá, je o něco vyšší než já, ale ne zas o tolik.

„To musí přestat, tohle bylo naposledy,“ naléhám na něho. „Nemůžeš mě přece vydírat,“ pokračuju, „to nedopadne dobře.“

Vašek celou dobu mlčí a jen mě pozoruje. „Tak jo, ale je to škoda,“ spustí nakonec, „to video teď smažu.“ Hledám kabelku a vytahuju z ní jeho mobil. Nakloní se ke mně a ukazuje mi, jak maže z telefonu soubor nazvaný Janinka.

Oblékám se, rychle šplhám cestičkou pryč z lomu, nasedám do auta a jedu domů. Tentokrát se nakládám do vany a ležím v ní přes hodinu. Připravuju jídlo a čekám na manžela. Ten přijíždí večer, hned ve dveřích se na něj vrhám a táhnu do ložnice. Usmiřovací sex je vždycky skvělý, oba si to užíváme a dáváme do toho všechno.

Po sexu si dáváme společnou sprchu a pak s manželem večeříme. Po jídle dávám nádobí do myčky, když slyším, jak manželovi pípne mobil. Hrkne ve mně tak, že málem upustím talíř, ale nedávám na sobě nic znát.

Manžel ke mně přichází s telefonem v ruce: „Neuvěříš, co mi teď přišlo za zprávu.“