Když já vím a ON nic netuší...

15.11.2021 WAAF

Já a můj věčný boj s internetem....aneb když přijede opravář a vy víte že ,on neví 🤭

Jsou dny ,kdy si říkám ,že se ten nahoře musí úžasně bavit.....
Nebo že by skrytá kamera??
Ráno vstanu a ve 2 ze 4 světel , které rozsvítím praskne žárovka a tradičně náhradní došly.
Tak tedy ranní sprcha, mytí vlasů, jak jinak než po tmě. .Zdárně zvládám i holení ,aniž bych vypadala jako pomatený sebevrah či snad někdo, kdo trpí poruchou sebepoškozování.
Na foukáni vlasů se už rozednívá a makeup holt doupravím v práci.
Vařím si kávu a zapínám pc v dobré víře konečně dohnat resty.

S kávou usedám k pracovnímu stolu, beru do ruky myš a klikám na ikonku prohlížeče.....kolečko se točí a točí....
Ok, tak mu dáme čas....
Beru do ruky telefon a koukám co nového.
Odpovídám pár milým lidičkám které jsem zanedbávala....a pokorně se omlouvám za svojí laxnost, danou nedostatkem času a také trochu mým rozpoložením.

Kolečko se stále točí....trochu mě začíná tlačit čas.
Pípá telefon, přichází vzkaz....
"Ahoj... *4 *Dost pracovně, je toho dost, do toho zaškoluji a do toho mě o víkendu při stříhání thuji něco kouslo a mám kotník jako balon... Hrůza. Ale jinak pohoda lahoda*3*"
Musím se usmát.....
Psaní s DT je vždy milé, bezstarostné, upřímné a když máme chuť, tak také velmi vzrušující.
Vzpomínám si, jak se nechal vyhecovat a poslal mi hezký pozdrav od rozvodové skříně před nějakým domem.
Samozřejmě jsem mu to oplatila.

Na obrazovku skáče okno.
Zkontrolujte připojení....
Jako už zase???
Na to fakt nemám nervy a ani čas. Musím jet do práce a vůbec nic jsem nevyřídila.
Z auta volám mému věcnému příteli na telefonu.
Nemá čas, jsou na dovolené, ....ach jooooo
Prý mi pošle číslo na kamaráda a přimluví se.
Aspoň tak.

Vyrážím do práce a říkám si, co mě asi čeká ,když jsem tak pěkně začala. Když vybalím zboží o kterém jsem nevěděla je pro mě připravený dlouhý seznam prací, to prý kdybych se nudila.
Vybalit podzimní květy a tématické zboží k dušičkám...
Vyndat korpusy na věnce aaaaa začít dělat věnce....
Jak já nerada tvořím tyto věci.....
V krámku už začíná být lezavo , typické pro toto období a mě zahřívá myšlenka....
Spíš tedy vzpomínka na to co se zde , v tomto krámku odehrálo před rokem.

Pípá zpráva
"Sori , kámoš nemůže, ale prý máš na cestě stejně šikovného kolegu...."
"Ps: Klid dorazí až kolem 18h, mají tě někde na trase, pokud bys nemohla, posílám ti číslo,abys to mohla zrušit "
Super.....Tak o jednu starost méně....
Holky jsou od včera u tchýně, takže se nemusím bát atomovky.
Nevím, jestli si mám raději přát, aby to byl větši problém a já nebyla za blbku a nebo aby to nebylo zbytečně drahé.
Nerozumím tomu a už asi ani nebudu.

Nebo ....že bych využila nabídky na VIP doučování???

V práci je dost otrava a tak nakukuji na A. co nového ...
DT píše že dnes je celý den v terénu, stále v kraťasech jak jinak než na ostro, domů se prý dostane opravdu pozdě....
Přeji mu vzrušující nadrženou paničku podle jeho představ....což mi vrací smečí , že más sebou zrzka,takže ani dnes se jeho představy nenaplní.
Škoda, říkám si, přála bych mu to....

Konečně čas vše uklidit, a vyrazit domů.
Mám dům pro sebe a uvažuji ,co podniknu než přijede ten kolega kámoše mého kámoše...mám ještě dvě hodiny minimálně.
Dám si vanu, možná je brzo, ale no a co ....
Beru si knihu
Už si ani nepamatuji ,kdy naposledy jsem četla a pouštěla si hudbu. Naleju si sklenku.
Do vany si dám můj exkluzivní olej a nechám se hýčkat horkou voňavou lázní.

Najednou mi zakručí v břiše až se leknu...dochází mi, že jsem neměla oběd.
Stejně je čas vylézt ven.
Přemýšlím u vysoušení vlasů co si uvařím.
Vezmu si mé oblíbené trikošaty, uvažuji nad tím zůstat na ostro, ale pak sáhnu po krajkových brazilkách a se sklenkou jdu do kuchyně. Vtom zazvoní zvonek.
Koukám na hodiny, půl šesté.....že by už ten klučina?
Jdu tedy dolů a otvírám.
Přede dveřmi stojí sympatický mladík v brýlích s černými obroučky.
"Dobrý den...my jsme tu na ten počítač...."podává mi ruku
"My?"
"Ano kolega ještě vyřizuje hovor v autě , přijde za námi ".
Kývám na srozuměnou a zvu ho dál.
Snad kolega pak trefí.
Dovedu ho k pc a modlím se ,aby nefungoval, to by mi totiž bylo podobné, aby teď normálně naskočil.
Beru do ruky telefon...vidím upozornění na zprávy a tak se přihlašuji. Beru sklenku a upijim...
Píše DT
"Ještě jeden servis a hurá domů....co děláš....Já jsem poslal napřed zrzka a trochu se tu ulejvám v autě. "
Už už chci psát, že mám doma také opraváře, ale v poslední chvíli si to rozmyslím.
Koukám na klučinu u pc...zrzava hlava sleduje monitor...vypadá to, že opravdu nefunguje.
Trochu se mi ulevuje. Ptám se zda si něco dá...
Poděkuje a poprosí o sklenku vody. Podám mu ji a jdu do ledničky....
Jo už to mám, bude květákové kari.....rozhodla jsem se, že dnes bude večer dlouho odříkaných věcí...
Okamžitě mi hlavou proběhne myšlenka na mé oblíbené kuličky a jiné hračky....
Cítím jak mnou projíždí vzrušení a těším se na večer.
Musím se usmát.
Kdyby tak můj společník věděl ,na co myslím.
Soustředím se na přípravu jídla...když v tom slyším kroky .
" Po schodech až nahoru " volám a jdu naproti druhému muži. Po schodech stoupá mladý sympatický muž....na první pohled sportovně založený a bože můj....než se setkáme očima, pohledem zabloudím k jeho rozkroku, nejde si prostě nevšimnout ....je stopro na ostro.
Pozdravíme se, podáme si ruce. Vím, že si mě prohlíží, ostatně i já jeho.
Krásný úsměv a příjemný hlas. Vedu ho za kolegou.
Nabízím také nějaké pohoštění.
"Kolega si dal vodu, co si dáte Vy?"
Až pozdě mi dochází dvojsmysl.
Podívá se na mě, má lehce přimhouřené oči
"To samé , děkuji "
Podám mu tedy přes linku sklenici. Dojde si pro ni, poděkuje. A dá se do tlumeného hovoru s kolegou. Upiju vína a pokračuji v krájení zeleniny.
Do hrnce dám všechno koření a česnek a nechám ho v rozpáleném oleji rozvonět.
Zhluboka se nadechuji a upíjím víno.
Hmmm....miluji tento recept.
Přidávám postupně všechnu zeleninu a v tom slyším
"Tak jak to vypadá zrzku?"
Při slově zrzek se téměř udusím vínem...
Co to řekl???Zrzek????
Kraťasy na ostro ?????
Probohaaa
To nemůže být snad ani pravda.....
Pomalu se otáčím.

Bože můjjjj

Beru jako by nic telefon a na A. píšu DT
"Ještě se zrzkem pracujete? Žádná nadržená panička??"
Pokládám telefon a poočku je sleduji.
Třeba to má vypnuté...nebo to není on. Taková náhoda by to byla.
Po chvilce sahá do kapsy a vyndavá telefon.
Usmívá se a něco ťuká.
Vrací telefon do kapsy a vtom mně můj zavibruje.
Tají se mi dech.

Bože je to opravdu možné...
Otáčím se zpět k hrnci a dělám ,že míchám zeleninu a nenápadně mrkám na telefon.
Je to odpověď
"Jj, ještě pracujeme.
Zrzek je v pohodě.
Panička žádná....I když Teď na závěr jsme u jedné známé od kolegy kámoše. Něco vaří...božsky to voní a musím říct že jsem si jistý, že pod trikem schovává božský ňadra.
Určitě bez podprsenky"

Málem upustím telefon do hrnce s kari.
Raději ho pokládám, snažím se zklidnit své vzrušení, snažím se vymyslet co mám dělat a u toho dodělávám jídlo.
Z mysjdnek mně vytrhává DT.
"Promiňte, kde máte routr, zdá se ,že bude problém tam"
Úplně jsem nadskočila .
"Ohhh , jistě , ten je na půdě. Pojďte ukážu Vám to."
Nenápadně si popotáhnu sukni výš a dám si záležet při sklánění se pro hák ke dveřím od půdy.
Vím, co vidí....ovšem....pokud se dívá.

Otevřu a stáhnu schody....volá kolegu a oba lezou na půdu.
"Omlouvám se, asi tam bude prach"
Usměje se
"V pořádku to na půdách bývá, my jsme zvyklí "
Odcházím do kuchyně. Beru telefon a píšu.

"Jo tak božský ňadra jooo"
"Třeba je to ta tvá vysněná, řekni jí, jak to božsky voní a jdi se podívat co to vaří, ale před tím si ho nenápadně pomačkej, ať je pěkně vidět " odesílám
Okamžitě přichází odpověď
"To nejde, to se nehodí "

"Jak nehodí???
Určitě budeš mít příležitost, třeba až zrzek půjde pro něco do auta nebo tak....
Nebuď mejdlo.
U rozvodové skříně stáhneš gatě a teď nic???
Co je na tom špatného pochválit kuchaře jak pěkně voní jídlo co vaří??? "
"A jestli se chytí pořádně jí ošukej, nebo si ho nech aspoň vykouřit a pak o tom můžeš napsat"
Zakončuji to smajlíkem stydlínem.

"Ty jsi nadržená, že jo???
Ty potvoro. Dobře, ale jestli budu mít problém, tak si mě nepřej.
Nařežu ti na holou!!!"

Oh bože, rychle pokládám telefon a dělám že vařím i když už je to dávno hotové.
Slyším jak leze po schodech dolů a pak jeho kroky blížící se ke mně. Cítím, že stojí za mnou.
Wowwww, ta jeho vůně...
"Ehmm....omlouvám se, ale to opravdu báječně voní. Co to vaříte?"
Se značným úsilím se se slovy
"Myslíte "
pomalu jako by nic otáčím.
Stojí přede mnou, tak akorát, ne moc daleko, ale zároveň ani moc blízko aby to bylo neslušné.
Dívá se mi do tváře a usmívá se.
"Květákové kari....máte rád indickou kuchyni??"
A při těch slovech beru lžíci, neberu kari a nabídnu mu k ochutnání
"Já mám rád všechnu poctivou domácí kuchyni"
Udělá krok ke mně a otevře ústa, přiblížím lžíci k jeho rtům a než jí vložím dovnitř, jakoby náhodou ho trochu opatlám a pak ho nechám ochutnat.
"Hmmmmm .....výborné, závidím tomu kdo s Vámi poobědvá."
"Pak závidíte jen mně...
Pardon, můžu??"
Mrkám na něj a prstem mu otírám horní ret.
Už už ten prst strkám do svých úst když mně uchopí za ruku a sám můj prst olízne.

No tedaaaa....to jsem nečekala.
Krásně ho nasaje a dokonce když je můj prstik čistý mě lehce kousne do bříška.
Ohhh, bože....
Slyším zasténání....nejspíš moje.
Je tak trochu nejistý ale zároveň velmi sexy.

Ten jeho výraz.......v očích vzrůstající vzrušení a zároveň obava zda nepřestřelil.
Odlepím se od linky.
Stupnu si k němu tak těsně jak to jen jde. Musím na špičky, takže se rukama opřu o jeho hruď. Rty se přiblížím k jeho uchu tak že když promluvím....zavadím o jeho ušní lalůček.
Lehce zamručí.
"Co ten Váš zrzek, bude tam nahoře ještě dlouho??"
Nehýbu se a čekám na odpověď.
Cítím jeho zvedající hruď pod mými dlaněmi.
Aniž by se pohnul zavolá
"Jak to vypadá, potřebuješ pomoct?"
Cítím jak se mně zmocňuje větší a větší vzrušení.

Oba napjatě čekáme až se ozve z půdy odpověď.
Oba se bojíme pohnout.....
Kdo udělá ten první krok.....

"V pohodě, ale bude to tak 20 až 30 minut, klidně udělej zatím papíry"
Poslední slova už nevnímám....
Libáme se....divoce a vášnivě. Moje ruce se přímo sápou na jeho poklopec...knoflík, zip a kraťasy padají k zemi....
Klesám na kolena.
Musím ho mít. Beru ho do úst a započínám mými ústy hru, kterou tak miluji. Ale čas je k nám neúprosný. Nemohu si hrát tak jak bych chtěla. Zataháním za vlasy mi naznačí ať vstanu.
Polibek a pak už jsem ohnuta přes linku a jeho úžasný tepající pták przní mojí touhou naběhlou kundičku. Ani se neobtěžoval sundavat mi kalhotky, jen tu tenkou, mojí mokrosti promočenou krajku odsunul stranou.

Bože můj....je to tak....

Šuká mně tvrdě. Rukou mi musí zacpat ústa, zdusit mé sténání.
Trochu se zapřu o hranu a tak mezi mnou a linkou vznikne prostor.
Tím uvolním cestu k mým ňadrům...okamžitě toho využívá.
Jednou rukou mi drtí ňadro a druhou dusí mé sténání.
Ještě nikdy se mi to nelíbilo víc zezadu než v tomto okamžiku.
Tak nějak podvědomě sleduji schůdky z půdy, které jsou přímo přede mnou.
Zároveň se mu svojí kundičkou snažím jít vstříc....naproti jeho dokonalé tvrdému péru.
Nevím co chci víc. Aby mně šukal takhle, nebo aby mi projel i zadeček....
Kristepane....chci ho všude.
V tom mně opouští a aniž bych postřehla jak se to stalo.....jsem opět v kleče a jeho pták v mé puse.
Saju ho, koušu, tahám za koule, hraju si kolem jeho zadní dírky. Zajíždí do mě až po kořen....
Cítím jak mu tvrdnou koule a tak neváhám a začnu prstit jeho análek a dráždit prostatu.
Blíží se ke konci a já toužebně očekávám dávku lahodné odměny, která na sebe nenechává dlouho čekat.
Plní má ústa, sotva stačím polykat.
Nesmí přijít ani kapka nazmar.
Podívám se vzhůru a výraz jeho obličeje, mluví za vše. Pohled kterého se nikdy nenabažím.
Výraz prožívané rozkoše z nádherného vyvrcholení.

Najednou se ozve rachot.....jen tak tak natáhne kraťasy a v okamžiku kdy zrzek zastavuje na druhé straně ostrůvků se já se slovy že jsem jí našla a úsměvem na rtech, zvedám a v ruce držím náušnici.....

Vyřídíme papíry, zaplatím a vyprovázím je k autu.
Sotva zavřu dveře, letím k telefonu....
Jsem celá nedočkavá co a jestli vůbec se DT podělí....

V okamžiku kdy beru telefon do ruky zapípá upozornění.
Okamžitě se přihlašuji.
Ano je to on...
Sice se usmívám, ale uvnitř se zároveň trochu bojím toho co si přečtu .
Rozkliknu konverzaci a....

" Nebudeš věřit co se stalo, jako tvl....???!!!"
"Ještě jsem na cestě domů, Zrzek řídí.
Musím to vstřebat, celej se třepu..... "
"To není možné......nevěřím jako...."
"Večer ti napíšu...."

Čtu si ty zprávy dokola a říkám si, že to vypadá dobře.
Jdu tedy odepsat

"No tak to se těším.....jsem pěkně zvědavá"
"Nádržená.....ale......to pak ale znamená, že nedostanu na holou???
Ohhhhhh"
Přichází odpověď
"No to asi nedostaneš"
okamžitě odepusuji

"Počkej, nech mě hádat.....schválně jak to vidím JÁ....
Šel si za ní a pochválil vůni jídla a zeptal se co to je...
Ona určitě kuchtila nějakou zeleninu....budu hádat možná nějakou veitnamskou....ne počkej, určitě indickou kuchyni,když to tak vonělo a samozřejmě ti nabídla k ochutnání."

Napjatě čekám na odpověď. Nemusím dlouho.

" 🤔🤔🤔, přesně, tak to bylo.....jak to víš?"

Usmívám se, odepisuji a tak trochu mlžím
" To říkám.....to je přece teď děsně moderní, samá zahraniční kuchyně a zelenina k tomu....
Ale co.....hlavně, že je poctivá a domácí, že???"
Nečekám na reakci a píšu dál.
" No a pak to dala ochutnat...Samozřejmě tě opatlala a když ti to otřela, tak ty jsi jí to smyslně olíznul z prstu...."
Odesílám a čekám.

"Tak hele .....jsi čarodějnice, nebo co?
Máš vševidoucí oko???"

S úsměvem na rtu odpovídám.
"Třeba mám.
A to vidí zrzka na nějaké půdě a tebe jak tu kuchtičku šukáš u ní v kuchyni a ona tě pak krásně vykouří a ty jí pak naplníš pusu sladkou smetanou, přesně těsně před tím, než je zrzek hotov "
"Mám pravdu ?"
Vidím že si to přečetl, tak honem pokračuji..
"Zvláštní , taky jsem dnes doma měla servisaka.😉
To je mi ale náhoda!!"

"????
No to nemyslíš vážně !!
Jak? Co....
TYYYYY!!!!"

Usmívám se od ucha k uchu.
Myslím že mu to právě došlo...

"To NENÍ možné....Ne ne ne....
Proč si nic neřekla?
Věděla jsi to hned.??
Bože....."

Odpovídám..

"Promiň....nemohla jsem to říct.
Došlo mi to v okamžiku, kdy jsi pronesl větu ...Tak jak to vypadá zrzku....
Docvaklo mi ,co jsi psal o zrzkovi, jak si ho poslal napřed a pak taky kraťasy na ostro....tak jsem ti zkusila napsat, abych si ověřila, že jsi to ty a ty jsi sáhl do kapsy a odepsal mi....
Málem jsem v té kuchyni sebou švihla!!!!
Pane Bože!!!!, říkala jsem si, to není možné....
A ono bylo.
Nevím jaké to bylo pro Tebe, ale pro mně to byl naprosto úžasný, dokonale perverzní zážitek......a tímto ti děkuji!!!!
A zároveň prosím, aby ses nezlobil, že jsem ti to neřekla .
Myslím že to mělo být přesně takhle!!!"

Odesílám a trochu nervózní čekám na reakci....

Chvilku to trvalo.

"Promiň, musel jsem to vstřebat......asi máš pravdu, že bylo lepší to neříct.

Bylo to ......
Úžasné....
Říkám si jaké by to bylo kdybys to řekla, nebo kdyby jsi to nebyla ty.
Zda by se to opravdu stalo....
Ty jsi.....🙏
Moc děkuji za splněnou fantazii ....😘"

Tetelím se radosti a blaženým pocitem.
"Tak třeba zas někdy můj milý DT......."

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
@StrycekFIDO
Ráda tě vidím....
Moc děkuji 🙏😚, jsem ráda že jsem tě nezklamala
*21**243**52*
Ty nikdy nezklameš *114*. Opět přečteno se zatajeným dechem, vtažený do děje, jako bych tam byl *36*. Děkuji za krásné, vzrušivé zpříjemnění dne *174**174**174*
@Caryfuk68
Moc děkuji 🙏
Žárovky svítí, ale ta v koupelně pořád praská, mrška*3**4**21*
To je pěkně rajcovní povídka, ale co ty žárovky, už jsou vyměněny? Já jen, že jich tady mám pár náhradních. *22**21*
@WAAF - možná proto, že jste VIP a já jen obyčejný plebejec … 😂😂😂
@Killroy01
Opravdu nevím kde je problém.....prohlížím nastavení a nenacházím 🙈🙈🙈
@WAAF ...no jo, no... jsem asi nějaký nedostačující ...*3**3**3*
@WAAF: Máte nějaké skupinové nastavení soukromí, mi to nadává ....*3**3**3*