Moji muži - 9. Roman z hradu, srpen 2006

Po Ivanovi nastal opravdu rychlý koloběh partnerů. Nejsem na to pyšná, ale stalo se. Nutno ale dodat, že jsem vždy doufala, že se to vyvine ve vztah. A tak nějak ze strachu, aby muž vůbec vydržel čekat, než dojdu k názoru, že už se s ním chci spát, jsem se dávala celkem snadno.
Hrálo roli nízké sebevědomí, také pocit vzrušení, že můžu dostat toho koho chci, a v neposlední řadě asi začala má honba za orgasmem. S každým novým partnerem jsem doufala, že to bude už ten pravý. Pravý nejen na vztah, ale že už s ním konečně zažiju to opravdu hezké i v posteli.
Romana jsem poznala na hradě, prodával tam v občerstvení. A nejen tam, někdy se ukázal i v jednom z hladových oken s centru města. Tak nějak jsem na něj narážela až příliš často. Bylo mu 43, byl asi 180cm vysoký, pěkně stavěný, vždy čistě oholený s prošedivělými vlasy a šedýma očima. Jednou po akci na hradě, když už všichni měli padla, si mě vyhledal. Jakoby náhodou na mě narazil s tím, že se mu vybil mobil a neví kolik je hodin. Zapředli jsme hovor, za chvíli už jsme se procházeli po hradě. Byla jsem překvapená, na co všechno se mě vyptával a jak moc se o mě zajímal. V té euforii jsem sem tam trochu opomíjela ptát se na jeho pomněry.
Vyměnili jsme si čísla. Za pár dní se ozval a domluvili jsme si schůzku, pak druhou a třetí. Byl teplý letní veřer, seděli jsme na zahrádce v jedné restauraci. Zatím si na každém rande dal místo kafe štamprli. Moc se mi to nelíbilo, ale nechtěla jsem z toho dělat nějakou vědu. Tak jsem vše jen pozorovala. Bylo tak teplo a krásně, že jsme se rozhodli jít projít. Nedalko byl park a v tuhle večerní dobu tam už nikdo nebyl. Usedli jsme na lavičku a místo dlouhých rozhovorů následoval dlouhý polibek. Byla jsem už pěkně nadržená, ať byl Roman jakýkoli, tak měl pro mě až vražedné charisma.
Seděl na lavičce a já mu obkročmo sedla na klín, objímala ho kolem krku a líbala. Dlouho jsem ale nevydržela sedět v klidu. Začala jsem se klínem pohybovat sem a tam na jeho rozkroku, kde jsem cítila jeho erekci. Viděla jsem jak se mu změnili oči v okamžiku, kdy i jeho ovládla touha. Netrvalo dlouho a pod sukní mi posunul kalhotky bokem, rozepnul si poklopec a vniknul do mě. Určovala jsem si tempo a opírala se mu o ramena. Chvíli jsem si takhle užívala, byla jsem vzrušená na maximum, ale protože jsem nedokázala takto dosáhnout alespoň té trochy pocitů, po nějaké době jsem slezla. Vzala jsem jeho penis do ruky, dívala se mu do očí a slízavala z něj svou vlastní šťávu. Sledovala jsem, jak postupně ztrácí kontrolu. Když jsem mu začala olizovat koule, tak už to nevydržel a udělal se.
Ještě ten týden jsme se viděli znovu. Byla neděle. Chtěl si vyrazit někam na delší procházku, ale když jsem na rande dorazila v minisukni a v botech na podpadcích, viděla jsem, jak se mu vzdouvá poklopec. Chytil mě za ruku, sedli jsme na autobus a jelo se k němu. Jen prohlásil:
„Po opici jsem vždycky hrozně nadržený.“
Po schodech k němu do bytu jsme skoro běželi. Sotva odemkl, jen mi sdělil, ať si sundám kalhotky. Prý rád líže, ale né když žena leží. Sedl si na zem, opřel se zády o postel a zaklonil hlavu v očekávání. Jednu nohu jsem si opřela na postel a podřepla nad ním. Takhle jsem se ještě nikdy lízat nenechala. Bylo to zvláštní. Ale vzrušilo mě to dokonale. Když už to nešlo vydržet, položila jsem se na postel a nechala ho ať zasune. Dráždila jsem si při tom poštěváček a ačkoli to pocitově orgasmus nebyl, povedlo se mi mu pěkně potríkat postel. On se u toho udělal do mě.
Uběhlo pár dní a on se neozýval. Začala jsem být nervózní, co se sakra zase pokazilo. Po týdnu se ozval, že dělal něco ve sklepě a položil si tam u toho mobil někam na skříň a pak ho tam zapomněl. Trvalo mu, než ho napadlo, že by mohl být tam a našel ho. Zvláštní, pravda, ale stát se může. No nic, domluvili jsme se na schůzce. Měla jsem přijet k němu a měli jsme se potkat na zastávce u jeho bytu. Měla jsem u něj přespat. Těšila jsem se a do batůžku nabalila všelijaké erotické prádlo i nějaké erotické pomůcky.
Když jsme si po cestě psali, jeho sms byly podivné, nesrozumitelné. Vystoupila jsem na zastávce a čekala asi půl hodiny. Snažila jsem se mu dovolat a zjistit, kdy přijede. Dlouho nic, asi po 45 minutách mi zvedl telefon, že mám chvíli vydržet, že už jede. Pletl se mu jazyk. Tohle vážně nesnáším. Čekala jsem, jen abych mu řekla, že přijdu jindy. Zastavil autobus v protisměru. Roman vystoupil. Sotva chodil. Nohy se mu pletli a málem zakopl o chodník. Přišel ke mně a chtěl mě políbit. Odstrčila jsem ho. Se slovy, že je opilý a že jedu domů jsem se otočila na patě. Chytil mě za batoh a držel mě. Měl sílu. Přetahovala jsem se s ním. Začal křičet něco o tom, že když už jsem tady, jdeme si k němu zašukat. Měla jsem naštěstí v ruce telefon. Už jsem taky křičela, batoh jsem sundala z ramen, ale stále jsme se o něj přetahovali. Když tu mě napadla ta spásná myšlenka vytočit policii a pohrozit mu s tím. Okamžitě mě pustil, až jsem málem upadla i s batohem. Otočil se na své ožralé patě a skoro běžěl domů. Po cestě ještě křičel ty nejsprostší věci co znal.
Rychle jsem nastoupila do prvního co jelo okolo a snažila vzpamatovat.

Uběhlo asi čtrnáct dní, už jsem se skoro oklepala. Najednou mi zvoní telfon. Zvednu ho a tam žena. Křestním se jmnovala stejně jako já. Podivnější hovor jsem snad nikdy neměla. Představila se jako Romanova přítelkyně. Ani nevím, proč jsem to tenkrát nepoložila.
Sdělovala mi že ví, že jsem měla s Romanem pomněr a že se nezlobí, že z něj všechno vytáhla a že i ví, že on mi ani neřekl, že je zadaný a že se na mě nezlobí. Následovala litanie o tom, jak je jí nevěrný a přitom ona ho vlastně zaměstnává. A jak jí lže a chlastá, ale že ona ho miluje a že zjistila, že Roman spí ještě i se svojí sousedkou, jestli o tom něco vím. Něvěděla jsem nic. Pak mě prosila, jestli můžu za tou sousedkou s ní zajít a vysvětlit jí, že Roman je zadaný ať to s ním už netáhne. Atd. Vůbec jsem nechápala a začínalo mi být docela zle. Kam všude mě ten život a naivita skloubená s chtíčem ještě dotáhne. Slušně jsem odmítla její prosbu zajít s ní za další milenkou. Sdělila jsem jí své stanovisko, že už Romana nehodlám nikdy vidět a že mě vůči ní mrzí, co se stalo, ale nemám jí jak pomoct. Celý hovor se mi zvedal žaludek. Pak mě napadla ještě jedna věc. Paní se v telefonu zmínila, že s Romanem tráví skoro každý den. Ptala jsem se, jestli neztratil zhruba na týden telefon. Prý ne. Když jsem jí ale řekla datum, kdy ho neměl, sdělila mi, že ten týden spolu byli na dovolené. Ještě jedno téma jsme nakousli. Alkohol. V podstatě pil několikrát týdně až do stavu, kdy nemohl skoro mluvit. Dokonce jsme mluvily o jistém druhy žvýkaček, který používal aby zakryl pach alkoholu z úst.
Další kapitola pryč. Romana jsem párkrát potkala na ulici. Ani se na mě nepodíval.

Pro zasvěcené, kteří čtou mé příběhy. Nebojte, byli v mém životě i skvělí muži...takže vydržte...

Dějí se zvláštní věci, Radka o kterém jsem psala ve dvou svých povídkách, jsem 15 let neviděla. Od skupiny Napoleonských vojáků dokonce prý odešel. Dnes na mě na FB vyskočili úplně náhodně jeho čerstvé fotky a dokonce je zpět v dobové unifirmě...no já se picnu...ale pořád je to sakra hezký chlap.