Šéfová amatérka

23.11.2021 Milda1881

Opět jsem ráno v práci, jako obvykle, bloumal do výkresů v počítači a neskutečně mě to štvalo. Kliknul jsem na prohlížeč a najel na Amatéry. Sedím v rohu a za mnou už je jen zeď, takže jsem v relativním bezpečí a nikdo mi nemůže koukat přes rameno. Nechám to otevřený a plácnu přes to kreslící program. Holt ve chvílích nudy kliknu a můžu sjíždět galerky amatérek. Nějak jsem to přežil až do oběda, ale ještě než půjdu, tak mrknu :)

Ále nová galerka amatérky z města. Krásná baba. Podle profilu o 10 let starší, ale teda tělíčko tak nevypadalo. Hmmmm pěstěný drápky laskající si mokrou prcinku. Další fotka s kozičkama. Sakra ty jsou.

Ale moment, moment. Něco jiného než výstavní prsa, upoutalo můj zrak.

Musím si to rozkliknout.

Tři řetízky na krku, ale taková zvláštní kombinace přívěsků. Znamení střelce, velké stříbrné V a český granát ve zlaté korunce.

Sakra tohle já znám.

No nic, je čas jít na oběd.

No bezva, zase sladký. To nemůžou uvařit něco pořádnýho?

Dloubu vidličkou do trhance, tak prolitýho máslem, že bych blil.

“Pane kolego, neměl jste mi hlásit rozměry toho nového dílu, abych porovnala tolerance?” uslyšel jsem hned za stínem, který mi padl na talíř.

Šéfová z výstupní kontroly CNC mašin.

Luxusní padesátiletá kočka, v černým kostýmku s bílou halenkou. Tmavé dlouhé vlasy a s neskutečně krásným úsměvem. Kurňa je skvělá, dal bych si říct.

“Dobrý den, moc se omlouvám, hned po obědě na to skočím a do jedné to máte v mailu.” odtušil jsem otráveně a koukl se na nahoru na ni.

Úsměv jsem nenašel. Rty byly sevřené a přísný pohled nevěstil noc dobrého.

A najednou mi to docvaklo.

Skrz rozevřenou halenku u krku, jsem spatřil na hlaďoučké pokožce ty tři řetízky z té kulervoucí galerky na amatérech

“Do jedné” zopakovala vedoucí a odkráčela z jídelny.

Ty vole tak to je mazec.

Celou cestu do kanclu jsem myslel jen na to, že vlastně vím, co ta nádherná baba ukrývá pod tím šéfovským mundůrem.

V hlavě se mi zrodil šílenej plán. Já to na ní vybalím. Ale jak.

Naťukal jsem zprávu, dosadil do ní všechny rozměry, vytiskl a letěl k ní do kanclu.

Ťuk ťuk

“Dále” ozvalo se z kanceláře a já rázně vešel.

“Tady to máte, Viktorie” řekl jsem a položil cár papíru před ní na stůl.

“Měl jste mi to hodit do mailu, nebylo nutné sem chodit, pane kolego.” odsekla.

“Mohl, ale nač si psát?”

“Chtěl jsem prostě REAL” řekl jsem s úsměvem.

Důkladně jsem jí pozoroval a čekal na její reakci. Tuhle kouzelnou formulku, každý amatér zná.

Trhla sebou a vykulila na mě oči.

“Co prosím?” zeptala se nechápavě.

“Ale nic” odpověděl jsem s úšklebkem a vyrazil ke dveřím.

“Mimochodem, ta včerejší galerie se vám moc povedla, Viktorie.” prohodil jsem ledabyle a zavřel za sebou dveře.

Letěl jsem do kanclu a zasedl za komp.

V mailu už byla od ní zpráva.

“Milane, prosím Vás, dnes káva U růže. Je to možné?”

“Napište čas, musím s vámi mluvit.”

Sakra je to ona a dnes kafe s ní. Jsem zvědav co bude.

Odťukal jsem čas a nemohl se dočkat konce šichty.

Byl jsem rád, že jsem se odhodlal a trefil hřebíček na hlavičku, ale zároveň ve mně byla maličká dušička z toho, co bude.

Sjede mě, nebo bude škemrat, abych si to nechal pro sebe, nebo co vlastně?

Letěl jsem domů, strhal ze sebe šatstvo a hnal do sprchy. Vymydlit se, oholit vše co šlo a skočit do slušných hadrů. Čtvrtá hodina se blížila a i když je kavárna U růže za rohem, tak jsem běžel, abych tam byl dřív a vybral klidný stolek.

Pozdě, zrovna si nesla kafe od pultu ke stolku a mě padla čelist. Vysoké kozačky, upnutá sukně ke kolenům, kožená bundička, pekelně napnutá v hrudní oblasti a rozpuštěné vlasy.

Pozdravil jsem a objednal si kafe.

“Zdravím Vás, Viktorie.” pozdravil jsem nadřízenou a usedl proti ní.

“Tak hele, Milane, přešla automaticky k tykání a já věděl, med kolem huby, mi mazat nebude.

“Nevím co to dnes mělo znamenat,” řvala na mě šeptem “ale když už víš to, co víš, tak doufám, že si to necháš jen pro sebe.”

“Že nebudeš zkoušet nějaké vydírání, s výhodami v práci.”

Klidně jsem na ní hleděl a líbila se mi tak čím dál víc. Krása a rozčilení, z ní úplně stříkaly.

“Viktorko,” přešel jsem do stejného módu, “já nejsem zmrd, abych se tě pokoušel vydírat. Ale jsme dva lidi, hledající stejnou věc.” narážel jsem na její popis v profilu, kde píše, že hledá chlapa na pravidelné útěky z reality.

“Takže proč se nevysrat na nějaký bububu a nezajít ke mně, probrat to hezky v klidu a mezi čtyřma stehny.” dodal jsem si odvahy.

“To si snad děláš, prdel?” vyplivla na mě okamžitě po mém duchaplném proslovu.

“Jako že si spolu teď zašukáme a bude vše v pohodě” přešla do hodně mírného a tichého tónu.

Odemykal jsem dveře bytu a dal té krásné ženě přednost.

Vešla do předsíně a já vklouzl za ní. Zabouchl jsem dveře a chtěj jí pomoci z bundy, ale to jsem se přepočítal.

“Co na mě hrabeš?” vyštěkla ostře a odstrčila mě.

Rozepla si bundu a nechala jí sklouznout z ramen.

Stál jsem proti ní a čuměl jako idiot.

Měla pod tím, samice chlípná, jen korzet s polokošíčky, ze kterých trčely dva tvrdé hroty, lákající k polaskání.

Bezděčně jsem natáhl ruce k té nádheře, ale vystartovala a plácla mě oběma rukama přes hřbety mých.

Otočila se, zavlnila zadečkem v těsné sukni a s kozačkami stále obutými, vešla do obýváku.

Svlékl jsem bundu, zul boty a vletěl za ní.

Stála ke mě zády, opřená o opěradlo gauče a hleděla ven z okna.

Pomalu jsem se přesunul před ní a ten pohled mi vyrazil dech. Sukně vykasaná k pasu a ruka pomalu projíždějíc pěstěnou kundičkou, mi vyrazila dech. Stál jsem před ní jako lulín a čuměl na ručku, pomalými pohyby masírující nádhernou mušličku.

“Na co čekáš?” probral mě její hlas.

“Zaklekni a čiň se!”

Na nic jsem už nečekal a padl k jejím nohám, i když jsem sám dost dominantní a zabořil obličej do té voňavé nádhery. Rozhodl jsem se přijmout její hru.

Okamžitě jsem zaútočil na poštěváček, naběhlý vzrušením a tiché syknutí nade mnou, mi potvrdilo správnost počínání.

Kmital jsem jazykem zběsile po kundičce a občas ten maličký citlivý hrášek vsál do úst.

Šéfová mi hodila jednu nohu na rameno a vryla do něj podpatek kozačky až jsem syknul a malinko odtáhl hlavu, což nesla s nelibostí. Chytila mou hlavu a silou jí vrátila do svého nádherného klína.

Ještě chvilku si užívala mého laskání její kundičky a pak zavelela: ”Zvedni se!”

Vyskočil jsem na nohy a zpříma jí hleděl do krásných očí, plných podivné kombinace vzrušení a nadřazenosti.

Přiblížila se, pohladila mi tvář a pak se přisála na mé rty. Nádherně líbala a já při tom konečně osahal ta nádherná ňadra, zpola vykukující z korzetu. Byla plná a hebká, bradavkami jako dva křemínky.

“Svlíkni se a lehni si na zem” přikázala mi již mírnějším hlasem a já ze sebe rychlostí blesku shodil svršky a lehnul na podlahu veprostřed místnosti.

Klapavé zvuky podpadků se blížily ke mě a ona pomaličku, rozkročmo, přecházela nade mnou a já ji sledoval. Nádherná ženská. Ta kundička, a ten zadeček.

Přešla od hlavy až do mého pasu, pod kterým trčel můj stožár. Zvedla nohu a dloubla do něj koženou kozačkou.

Vzdychl jsem vzrušením a čekal co bude dál.

Vrátila se pozpátku k mé hlavě, poklesla v kolenou a rozcapila se mi kundičkou na obličeji. Okamžitě jsem začal lízat, s nosem přitisknutým na řitním otvůrku. Ona mi začala klouzavými pohyby, sjíždět hlavu a čím dál více se skláněla k mým nohám.

“Už-si-ho-vem-do- pu-sy ..” snažil jsem se jí co nejsrozumitelněji, jak mi to klín a zadek v mém xichtu dovolili.

Bez jakékoli verbální odpovědi, zmačkla silně péro u kořenu a druhou rukou potěžkala koule.

Ucítil jsem horký dech na žaludu a lízal a čekal na polknutí mého údu.

Několikrát zapumpovala rukou mým, krví nalitým pérem a vsála jeho hlavu do úst. Byl to neuvěřitelný pocit. Sála mě jako pijavice a já jí zběsile šukal jazykem jak jen mi to její stehna vedle mé hlavy dovolila, rukama mačkal ten nádherný zadeček padesátky, v těle pětatřicítky.

Její sání začínalo dostávat trhliny a tělo se jí třáslo. Blížila se k vrcholu a prstem jedné ruky, lehounce zatlačil na svěrač zadečku.

Napnula se jako struna, přilehla mě, péro zaražené hluboko v puse a vykřikla.

Ten tlumič v puse fungoval a ozývalo se jen mumlání. Začal jsem znovu lízat a po každém mém olíznutí hrbolku, sebou trhla a zatřásla zadkem. Znovu. A znovu a to už nevydržela. Vyplivla můj úd a vykřikla: ”Dost sakra.”

Vstala a otočila se. Znovu poklekla, tentokrát podél mých stehen a naklonila se ke mně.

Přisála se k mým ústům a bičoval jazykem můj.

Na hlavě ocasu jsem ucítil slizké vlhko z její prciny a čekal nekonečně dlouho, až dosedne a já ji celou vyplním.

Nestalo se tak. Zvedla hlavu, pohlédla mi dlouze do očí a řekla: ”To pro dnešek stačí, chlapečku.”

Dala mi letmou pusu, vstala a odcházela k předsíni, rolujíc sukni zpět dolů, do správné pozice.

Ležel jsem tam, teď už s ocasem v ruce a hledíc na ni, čekal.

Sklonila se pro bundu, ležící stále na podlaze předsíně, tím na mě vyšpulila ten úžasný zadek.

Napřímila se, ohlédla se ke mně a řekla: ”Zítra v práci, pane kolego.”

“A nezapomeňte se za mnou zastavit v kanceláři. Mám pro vás nějaký úkol.”

Usmála se a již beze slova otevřela dveře a odešla.

Bouchnutí dveří, mi potvrdilo, že dnes stříkat budu zase sám.

Ale sakra bylo to skvělý. Už aby bylo ráno. Možná vynechám i každodenní sjíždění galerek na amatérech.

I když to asi ne :)

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Pořadí komentářů: Podle jazyka Podle data
Jsem zvědavý co dostane za úkol v práci!
To teda nevím. Půjčuju nápady, půjčuju myšlenky, ale co máš dělat s šéfovou, ti radit nebudu *329*
@Ela_Ela dostane, páč takhle to původně proběhnout nemělo. A Ty to víš
*114*
To si žádá pokračování a doufám, že šéfová dostane řádně do těla *14*
@Januar29 Ano, je to sebemrskačství a momentální asketismus :)))
Gratuluji ti *4*. Podle mě si čtenáři do důsledku neuvědomují, čím my autoři musíme během psaní projít... sebekázeň, dril, disciplína, pravopis, udržet myšlenku a při gradaci vlastního těla gradovat ještě povídku.
Vyčerpávající toť psaní *2**2**2*