Referentka finančáku

Od rána jsem jako na trní. Do firmy přišla obsílka ke kontrole na finančním úřadě, tak tu pobíhám a sháním všechny poptávané podklady. Už je pomalu čas vyrazit. Sedám do auta a nervózně jedu vstříc obávanému.

Vycházím do schodech a míjím lidi v maskách. Nepřítomné pohledy hlav bez tváří. Dnešní svět se opravdu zbláznil a nejhorší je zjištění, že jsem jedním z nich. S hadrem na hubě stoupám vzhůru ke kanceláři referentky Evi. Příjmení jsem nějak zapomněl z nervů, co mi kontrola přinese.

Stojím před dveřmi a ještě chviličku se odhodlávám.
“ŤUK-ŤUK” udeřil dvakrát kloubek ukazováku na dveře a už není cesty zpět.

“Dále” ozval se z jeskyně strachu, medově příjemný hlas.
Beru za kliku a vcházím smířen s osudem.
Mezi mnou a referentkou, je asi 4m prostoru se stolem a čtyřmi křesly, pak stěna s plexisklem a za ním pracovní stůl s počítačem, stohem šanonů a nádherná krátkovlasá žena, s úžasně sexy pohledem a úsměvem, před kterým by i ledovec roztál.

“Dobrý den, já jsem dostal ….”
“Ano, poprosím Vaše jméno” přerušila mne a následně naťukala mé nacionále do klávesnice počítače.

“Vyplňte prosím formulář támhle na stole a koukneme na to.” rozezvonil její hlas znovu tichou místnost.

Čumím do toho lejstra a kromě jména, data narození a adresy mi ta políčka nic neříkají.

“Ehm, mohla byste mi prosím poradit? Jsem tady trochu ztracen.” požádal jsem o pomoc krásnou referentku a chystal se vstát.

“Jen seďte, já k Vám dojdu.” řekla a vstala ve své bublině z plexiskla.
Nasadila si univerzální obličej a obešla ochranou stěnu.
Nádherná žena, povzdych jsem si, když ladným krokem přecházela prostor kanceláře. Nádherná veliká ňadra, uvězněná v halence, jejíž látka hrozila prasknutím. Kulaté bříško a co jsem si stihl všimnout, hezký zadek v sukni pod kolena. Nádherně voněla, když se ke mě sklonila.

“Nemyslete si, mě tahle přiblblá situace také pěkně štve.” řekla a její nádherné zeleno-hnědé oči se na mě usmály.

Radila mi moc ochotně a já se snažil vyplňovat políčka jak jen jsem uměl, ale její ženskost a omamná vůně v mé bezprostřední blízkosti, mě dostávaly do transu a já byl za svou roušku vlastně i rád, protože jsem se musel tvářit, jako dement.

“Tady jste to prohodil.” vytrhl mě její medově sladký hlas z myšlenek.

“Oh, promiňte. Zamyslel jsem se” vyplivnul jsem ze sebe tak rychle, že mi snad přes ten hadr ani nerozuměla.

“Víte co, já už toho mám vlastně taky dost.” řekla a stáhla tu blbou masku dolů.
“Jak se máme bavit s lidmi, když si ani pořádně nerozumíme” neslo se od jejích krásných, světle růžových rtů k mým uším.

Zíral jsem na ní a zeptal se, uda mohu taky.

“Samozřejmě” odpověděla s božským úsměvem. A já sundal ten univerzální ksicht a oddychl si.

Vyplnili jsme tedy lejstro a dali se do řešení mého případu, jak ho paní referentka Eva, nazvala.

Nakonec se ukázalo, že šlo jen o nahodilou kontrolu, kvůli žádosti o tu blbou Covid pomoc státu, drobným podnikatelům.

Povídali jsme si naprosto uvolněně a já zíral chvilkami na její bujné poprsí, pyšně se dmoucí směrem ke mě, jelikož zasedla na židli za stolem proti.

Naše jednání se chýlilo ke konci a já musel uznat, že obavy byly úplně zbytečné a kvůli Evičce bych sem na kontrolu chodil klidně denně.

Ještě dovysvětlovala několik maličkostí a nevím, jestli jen pod stolem přehazovala nohu přes nohu, nebo si jí jen potřebovala natáhnout, ale přejela mi lýtkem o mé.
Mě se celou dobu rozhovoru polotuhé péro napružilo a napnulo látku kalhot v poklopci.

“Pardón, to jsem nechtěla” omluvila se a bílými zoubky zavadila o spodní ret.

Ale já chtěl, aby chtěla. A v duchu jsem to tak také bral.

“Nic se přeci nestalo, i kdyby jste chtěla” pokusil jsem se o drze ležérní odpověď.

Její úsměv na okamžik zmizel a já si v duchu nadával.

Ale okamžitě se vrátil a já oddychl.

“Napište mi ještě dolů k podpisu telefonní číslo, a kdybych ještě něco objevila, tak se ozvu.” řekla na konec a mé nitro řvalo:”Ozvi, ozvi se prosím.”

Vstali jsme a já zapomněl na “nehodu” v poklopci.

Rozloučili jsme se a přísahal bych, že jí k němu sklouzl zrak a v očkách se objevili dva čertíci.

Vyprovodila mě ke dveřím kanceláře a řekla hlasitě:”Nashledanou”
Což opět doprovodila tím skvělým úsměvem.

Seběhl jsem schodiště a vyrazil do chladného vzduchu, směrem k autu.

Dojel jsem domů, protože na firmu už dnes nemělo cenu jezdit. Nalil jsem si sklenku whisky a uvelebil se v křesle. Zíral jsem z okna na šedou oblohu a najednou mi zavibrovala kapsa.

“Končím ve tři. Káva? Eva”

Čuměl jsem na displej jako idiot a nevěřil svým očím. Chtěl jsem v milisekundě nadatlovat “Anoooo”, ale jeden známý mi kdysi řekl. Nech je vycukat.
Počkal jsem tedy pár minut a to “Ano, budu tam” napsal normálně v klidu.

“Toto trvalo, už jsem myslela, že nechcete :)” přišlo vzápětí.

Známej je idiot, pomyslel jsem si.

Za deset tři, jsem stepoval před finančákem a nemohl se dočkat. Pouštěl jsem si muziku do sluchátek a vejral všemi směry.

“Kdo je to?” zakryly mi studené voňavé dlaně zezadu oči.
Tohle jsem nezažil snad dvacet let. Zná to vůbec dnešní generace?

“Vrátná?” odtušil jsem z legrace.

“No tak to netuším, jestli byste chtěl.” zašeptala mi do ucha a její horky dech, mi ohřál krk.

Pustila mi oči a já se otočil. I celá zabalena v kabátu vypadala úžasně.

“Milan” představil jsem se zbytečně, jelikož o mě věděla snad vše.

“Eva” řekla a podala mi ruku, kterou jsem přijal, lehce ji pozvedl, sklonil hlavu a políbil.

Do tváře jí vjel ruměnec a já se musel zasmát, jejím rozpakům.

Nabídl jsem jí rámě, ona se zaklesla a šli jsme ke kavárně. Bydlím náhodou dost blízko od finančáku, takže jsme šli okolo a já se bezděčně podíval do oken.

“Copak? zeptala se Eva.

“Ále, koukal jsem jestli jsem nenechal otevřené okno.”

“Ty tu bydlíš?”
“Náhodou ano” usmál jsem se na ni.

“Nedáme kafe u tebe?” odzbrojila mě jasnou otázkou.

“No jestli ti to nevadí?” řekl jsem a usmál se.

Zacvakly za námi dveře a já věděl, že ke kávě jen tak nedojde.

“Myslíš, že jsem si nevšimla té boule v poklopci?” vyvalila na mě hned v předsíni a přitiskla mě na právě zavřené dveře.
Naklonila se, začala mě líbat a svou bujnou hrudí, tlačila na mou. Rukou pevně stiskla mé nádobíčko, až jsem se lekl.
Jazykem mi kroužila kolem mého a já si užíval její úžasné vůně.

Rukami jsem si její pas, za prdelku přitáhl k sobě a neúmyslně tak její ruku uvěznil mezi našimi těly. Pohybovala prsty a já se bezděčně mírně rozkročil. Teď už mi silně začala, přes látku kalhot, masírovat koule a druhou rukou si přidržovala mou hlavu, za zátylek u své. Dál jsme se líbali a já z její prdelky vyjel nahoru a jak jen mi to naše těsné přimáčknutí dovolilo, jí stiskl ta obrovská prsa. Vzdychla mi tiše do úst.

Po přemístění se do obýváku, jsme se začali zbavovat zbytečných svršků.

Když jsme před sebou stáli, jak nás pan Bůh stvořil, tak mě ještě políbila a usedla na gauč. Nohu si dala přes nohu a řekla:”Ukaž jak si hraješ.”

To mě silně vykolejilo, nejsem na takovou iniciativu u ženy zvyklý, ale uchopil jsem péro do ruky a pomaličku jsem si s ním začal hrát. Přetahoval jsem zlehka tu jemnou kůžičku vzad a pomalu se objevující žalud, zbavujíce se jejího těsného zajetí, nabýval na objemu. Při dotažení nadoraz, malinko sklonil hlavu a stříkací dírka se zlehka zvětšila. Na jejím ústí, se zaleskla kapička a Eva se naklonila, natáhla ruku a ukazovákem slzičku setřela. Upřeně mi zírala do očí, já pohyboval jemně rukou a nenuceně masturboval před tou kočkou z finančáku, která si pravě prstík s mou kapičkou, zasunula do úst a přivřela oči. Nohy se jí rozjely a já konečně spatřil tu nádhernou kundičku, již řádně načatou vzrušením.

Zastavil jsem to tak tak. Ještě jeden-dva pohyby a pokropil bych jí jako hasič ohníček.

Evička vytáhla prstík z pusinky a začala jím kroužit kolem bradavky, jednoho prsu.

Druhou jela po bříšku dolů , až dosáhla kundičky a poplácala ji dlaní. Podívala se na mě a hodila hlavou dolu k ní. Víc nebylo třeba.

Padl jsem na kolena a zabořil svůj obličej, mezi Evina stehna. Ta vůně mě omámila. Byla naprosto hypnotizující.
Olízl jsem zlehounka poštěváček, vykukující mezi vzrušením rozevřenými pysky. Eva se napnula jako struna struna a přitiskla silně mou hlavu, do svého klína. Teď už jsem neotálel, vsunul jazyk jak jen to šlo do její štěrbinky a rychle ji jím šukal. Eva mi rukou přirážela hlavou a boky vycházela protipohyby vstříc. Teď už se nehlídala a z přísné ženy se stala rozjetá dračice, která sténala do rytmu.

Silou jsem se po chvilce lehce odtáhl a dva prsty vrazil do té mokré dírky dlaní nahoru. Udělal jsem z nich háček a silně dráždil horní stěnu kundičky jen kousek od vchodu. Eva teď zmlkla, zatajila dech a byla a byla napnutá jako kšandy. Já jí zuřivě mrdal prsty a k tomu sál pahorek. Ještě několik pohybů a Eva vykřikla, a rukou se snažila tu mou vytáhnout z její kundičky. Ale nedal jsem se a ještě zrychlil dráždění ústí močové trubice, které způsobilo to, že začala v křičet a najednou se rozvibrovala, táhle zavyla a můj obličej zasáhl silný proud jejích šťáv. Hltal jsem ten lahodný nektar a dál vrážel silně prsty do kundičky, což zapříčinilo, že neopadlo vzrušení a hnala se k dalšímu výbuchu.

Zvedl jsem se rychle, chytil jí za stehna a přisunul si její prdelku na úplný okraj gauče. Tvrdě jí vrazil betonové péro do lůna, poklesl v kolenou, aby žalud drhnul strop kundičky a rychle mrdal tu nádhernou dírku, která mi po několika přírazech zkropila koule a celý klín.
Vytrhl jsem ocas ven a žaludem silně přejížděl po krví nalitém poštěváčku a udržoval Evičku v napětí, doprovázeném hlasitým sténáním.

Celá se třásla a marně se mě snažila odstrčit oběma rukama, zapřenýma na mé hrudi.

Už jsem jí nechtěl dál trápit a vstal jsem. Postavil se do loužičky na podlaze pod gaučem a Eva odlepila záda od opěradla a naklonila se ke mě. Uchopila péro u kořene a s chutí začala kmitat špičkou jazyka, po stříkací dírce, pak silně na uzdičce a nakonec objížděla jazykem celý obvod žaludu a já se kroutil jako had.

Vsála péro do pusinky a cucala ho jako smyslů zbavená.
Já ji chytil za zátylek a začal si její hlavinku nabodávat na čuráka tak, že to bylo jako bych jí šukal kundičku.
Také to netrvalo dlouho a napnula se mi lýtka, koule narážející do její brady, se stáhly a já začal cákat jednu dávku za druhou, do její pusinky. Ona sála tak silně, že se mi stahoval zadek a s neskutečnou slastí, šla ruku v ruce i lehounká bolest, umocňující prožitek.
Chroptěl jsem a vzdychal. Poslední kapičky už ze ně vysála, ale nepřestávala a nástroj zůstal kupodivu použitelný.
Ještě chviličku jsem si užíval nejlepší kuřby v životě, ale pak jsem jí ho vytáhl z úst, zvedl ji k sobě a políbil.
Otočil si jí, líbal krk a konečně se dostal k těm nádherným kozám.

Byly výstavní. Hnětl a masíroval jsem je rukama a stále tvrdé péro třel o její půlky. Eva vzlykala vzrušením a já ji chtěl znovu.


Opřel jsem jí tedy o gauč, nasadil žalud na vchod kundičky a tvrdě vnikl až nadoraz. Pomaličku ven a znovu útok prudce dovnitř. Zůstal jsem zaražen a vlnil se v bocích.

Eva vzdychala a já nabíral dech na další jízdu.

Uchopil ji za boky a rozjel rychlou hru s jediným cílem, a tím byla další její sprška.

Referentce lítaly v tom rychlém tempu prsa vzduchem a když klesla na lokty, tak se bradavky třely o kůži gauče, což zase navýšilo její vzrušení a já cítil, že ten křik, který vydává, je předzvěst výbuchu sopky.

Ještě několik tvrdých přírazů a tlak jejích tekutin mi vytlačil péro z jejího nitra a začala kropit stehna a podlahu. Rukou jsem držel ocas u kořene a žaludem projížděl skulinkou a vždy narazil na poštěváček, který přinesl další spršku a táhlé zavytí.

Eva mi padla na gauč, zcela vyčerpaná, ale spokojená. Klesl jsem k ní. Objal ji a líbal. Nebyl jsem podruhé, ale času bylo dost a ona mi to referentka v noci plně vynahradila.

Ráno odcházela do práce s ještě jasnějším úsměvem, než měla v kanceláři a kterým mě dostala.

Asi budu finančák teď navštěvovat častěji.

A dobrovolně :)