životní cesta

Asi mne někteří odsoudíte za mé povolání na které nejsem hrdá. Ale život se někdy nemazlí. Rodiče jakmile jsem dostudovala mne vypustili do světa. V té době jsem měla přítele ten bydlel u rodičů. Oba jsme neměli práci, ale i tak jsme se rozhodli spolu žít. Já jsem se rozhodla vzít jakoukoliv práci a pak si hledat něco v oboru. Lukáš si taky sehnal uplatnění. Sehnat malou garsonku taky nebyl problém. Horší bylo ji vybavit. Na první nájem mu půjčili rodiče s tím, že z první výplaty jim to vrátí. Bohužel banky na zbytek nám nechtěli půjčit. Neměli jsme ani na jídlo první měsíc. Lukáše napadla jen jedna možnost. Zajít si půjčit k místnímu lichváři. I když se o něm ví, že je velmi mazaný na svůj věk a u každého je jiný úrok i ručení.
V paměti mám ten den jako bych ho prožívala znovu. S Lukášem jdeme do jeho podniku, který je známý dámskou společností. Nechápu proč nezvolili jiné místo, lépe se hodící pro mne. Sám Lukáš mi vybral oblečení pro tuto schůzku. Jsem celá nervózní. Záměrně zvolil, co největší dekolt a krátkou sukni. Vše pěkně přiléhavé. Při průchodu skoro celým podnikem jsem červená jako rajče. Pannou už nejsem nějakou dobu, ale dámy u tyče nebo na sedačkách mi vyráží dech. Velký šéf má kancelář na konci chodby. Čekala jsem staršího pána, ale je ve středním věku. Velmi pečlivě si mne prohlíží. Pokyne ať si sedneme naproti němu.
„Tak vy byste potřebovali půjčit 80 tisíc?“
„Ano je to tak, banky nás odmítli, jelikož jsme teprve začali pracovat, což pro ně není moc lukrativní.“ Odpovídá Lukáš popravdě. Při těchto slovech mu podává pracovní smlouvy. Velmi pečlivě je studuje. Nástupní platy jsou nic moc.
„Fajn není problém vám je půjčit, ale čím hodláte ručit, když nic nemáte?“ Velmi výrazně se dívá do mých očí, které pak sklouzávají na mé ňadra a stehna. Nervózně dám nohu přes nohu. Lukáš na uklidnění mne pohladí.
„Pokud nebudeme splácet všechen majetek v bytě bude váš.“
„Na to ti hošánku kašlu! Půjčím vám jen když ona bude ručit sama sebou. To znamená, že pak bude patřit mi a mému podniku dokud nesplatí dluh. Abych nebyl zlý většinou úrok u mne základní činí 25 procent. Pro vás jen 15. Berte nebo jděte. Svou nabídku nenabízím dvakrát.“ Dívám se z jednoho na druhého. Uvědomuji si, že peníze do začátku potřebujeme, ale za jakou cenu. Lukáš se dívá svými prosebnými kukadly, kterým neodolám.
„Fajn připravte smlouvu.“ Asi si byl jistý, že kývnu jelikož mi ji rovnou podává. Jen je třeba můj a Lukášův podpis s datem. Jen od papíru zvednu tázavě obočí.
"Vždy si proklepávám případné dlužníky. Máš Lindo slušně vzdělávání je tě škoda jako prodavačky a uklízečky. Určitě by se tady našlo pro tebe uplatnění i mimo tuto smlouvu.“
„Děkuji vám pane Lukovský, ale jsem spokojená jak to je.“
„Dobrá zde jsou vaše peníze.“ Ze stolu vytáhne obálku. Podá mi ji. Sbalím ji a chci odejít. Při průchodu zpátky mi opět oči těkají všude možně i když jsem si to zakázala.

Dny plynou velmi rychle už je to půl roku od návštěvy pana Lukovského. Naštěstí splácíme včas. Ale bohužel Lukáš začíná trochu víc holdovat alkoholu, což se stane osudným. Do práce přišel pod jeho vlivem. Dostal okamžitou výpověď. Začínáme se čím dál víc hádat. Bez jeho platu máme tak akorát na zaplacení všeho co musíme a něco málo na obživu. Lukáš pije čím dál víc, najít práci se mu nechce. Nevím kde bere na chlast. Když jsem se ptala jeho matky tak jí dluží deset tisíc pak mu odmítla půjčit dál.

Uplynul další měsíc. Docházím z práce totálně vyčerpaná. Byt nacházím bez věci od Lukáše na stole leží akorát dopis . Píše, že je mu vše líto. Nedokáže bojovat se svou závislosti, ale i přesto mne miluje proto raději odchází. A ať mu odpustím. Hned ráno si vstupní dveře otevřou dvě gorily. Popadnou mne a odvlečou do auta. Na mé otázky neodpovídají. Zastaví až před podnikem pana Lukovského, kde jsem již nechtěla nikdy vstoupit. Snažím se utéct hned mne chytnou ne dost jemně. V kanceláři už čeká on.
„Dobré ráno Lindo, nerad vás takto tahám z vašeho hnízda, ale Lukáš mi nedal jinou možnost. Už tři měsíce nezaplatil splátku, plus navíc si půjčil půl milionu. Takže ač nerad budu muset přistoupit k plnění smlouvy. S penězi, co si vyděláš mi vše nevrátíš tak rychle a ve splátkách, které ujednal Lukáš v dodatku.“ Podá mi příslušný papír jsem ohromená. Je u něj i plná moc, o kterou mne požádal kvůli nájemní smlouvě, kde figurujeme oba. Nikdy by mne nenapadlo, že ji takhle využije. Chci být silná, nerozbrečet se, ale nejde to. Zhroutím se na židli. Ani nevím jak je u mne. Obejme, pohladí. Vytrhnu se mu.
„Máš dvě možnosti buď splníš ručení nebo vězení pro dlužníky a mimochodem byt ve kterém bydlíš je můj.“ Koukám na něj jak vyoraná myš. Proto měli klíče. Sedne si na stůl a začne si rozepínat opasek, stahovat kalhoty a trenky. Jeho chlapák je v pozoru. Lehce si přetahuje předkožku přes žalud.
„Tak pojď malá a ukaž mi, co tě život naučil.“ Dost dlouho přemýšlím než před něj pokleknu a chytím ho. Lukáš miluje rychlé pohyby a pevný stisk. Což Filip mne zabrzdí. Svou rukou položenou na mé mi ukazuje, jak na to. Chytne mne za krkem a chce ať mu ho kouřím. Což s tím nemám zkušenost. Mé počínání je velmi ostýchavé. Proto díky stisku si určuje rychlost hloubku. Naštěstí netlačí na mandle dobře se mi dýchá. Druhou rukou si ho honí. I když si v hlavě zakazuji jakkoliv reagovat svým tělem na tohle zacházení mne zradí. Tvrdnou mi bradavky, které ční z trika, v kalhotách cítím mokro, ruka má tendenci si s mým pokladem začít hrát. Naštěstí se udělá velmi rychle do mých úst. Poprvé ctím chuť spermatu. Polknu ho, ale pořád se mi vrací až musím k umyvadlu si ulevit. Vypláchnout vodou tu pachuť. Mé počínání bere jako souhlas se splácením. Na ruku mi připne náramek na klíček.
„Pro případ kdyby tě napadlo vzít roha. Bude s tebou hodně práce, ale tím že jsi nezkušená. Budeš velkým lákadlem. Na začátek si tě zaučím, pokud budeš hodná a budeš vyhovovat si tě nechám pro sebe. Pokud zklameš dám tě do nabídky. Za dnešek ti z dluhu strhávám 5 tisíc. Teď jdi a zabal si věci. Od teď tento podnik bude tvým domovem.“