Věc domluvy

Roztržitě si listuju na pult položenými knižními novinkami, z nichž dobrá polovina byla už v minulém vydání, sem tam mrknu na dveře a na hodiny nad nimi. Dopoledne pomalu ubíhá, zákazníci nikde - jak by taky chodili, když na dveřích je odrazuje cedule "inventura". Kdyby se tu stavil můj zaměstnavatel, určitě by se zajímal, jakou inventuru tu provádím, že se během ní nehnu zpoza pultu. Naštěstí majitelé se o malé knihkupectví v postranní ulici nezajímají nijak mimořádně, takže si tenhle malý podvod můžu dovolit. Jak se ručička hodin pomalu sune za číslici deset, v duchu tipuju, že dnes z toho nic nebude. To je nevýhoda schůzek, smluvených naslepo v kyberprostoru internetu: na jedno uskutečněné setkání připadá deset marných vyhlížení. Snažím se to brát s nadhledem, není co ztratit, jen získat. Ve čtvrt na jedenáct si všimnu za vchodovými dveřmi pohybu, někdo přes ně nahlíží dovnitř, čte ceduli, pak bere za kliku a dovnitř váhavě vchází štíhlá bruneta. Nejistě se rozhlíží, je tu očividně poprvé, chvíli hledá pult s pokladnou, pak se mnou naváže oční kontakt, rychle oči sklopí, ale zase pohled zvedne a plaše se usměje. Když dojde až ke mně, hlasem zastřeným nejistotou pozdraví a zeptá se, jestli mám něco od Prousta. Jde o dopředu smluvené heslo, a na mou duši nevím, proč mě napadl právě Proust, kterého bych v regálech asi hledal marně. "Prousta jsme bohužel doprodali, navíc mám inventuru.", odpovím podle domluvy. Přešlápne, upraví si neposedný pramen vlasů za ucho a s pohledem upřeným na pult vydechne: "Také chci poprosit o inventuru.". Vzápětí sebou trhne, jak si uvědomí, co bude následovat. V tomhle byla naše konverzace před schůzkou velmi jasná. Nechci ji ale vyplašit, protože je očividně tak nervózní, že by se kdykoliv mohla otočit a spěšně odejít. I to jsem už zažil. Proto když natáhnu přes pult ruku, až sebou podvědomě cukne, nejdřív ji zlehka položím na její, kterou křečovitě sevřela okraj pultu. Cítím pružnost a teplo její kůže i lehké chvění, které zesílí, když ruku pomalým, ale plynulým pohybem přesunu z předloktí na hrudník. Má na sobě přiléhavou halenku, nijak vyzývavou, ale decentně zdůrazňující křivky malých ňader. Podle domluvy měla přijít bez podprsenky, ale přestože na odhalených ramenou nevidím ramínka, jak jí pomalu přejíždím přes obě obliny prsou, ucítím pod halenkou košíčky. Mé dotyky přijímá s chvěním, ale bez odporu. "Promiňte, nemohla jsem bez ... mám hodně výrazné ... příliš mi trčí bradavky.", zamumlá provinile, když si všimne mého tázavého výrazu. "Vyhrň si halenku a sundej si tu podprsenku." Nezvýším hlas, ale chci, aby si byla jistá, že to má udělat hned. Nemine se to účinkem; znovu si přihladí vlasy za ucho (tohle gesto u ní uvidím ještě mnohokrát), pak si opravdu halenku vyhrne trochu zbrklým pohybem až ke krku a odhalí podprsenku "bardotku" bez ramínek. Chvíli váhá, jak si zároveň podržet halenku nahoře a dosáhnout na háčky zapínání na zádech, ale řešení najde sama: stiskne okraj vyhrnuté halenky mezi zuby, které jí zazáří mezi bledými rty jako perličky, a rázem má obě ruce volné.

Tu kreativitu navzdory její očividné nervozitě oceňuju, a přestože si to má role v tomhle setkání moc nežádá, neubráním se povzbudivému úsměvu. Plaše mi ho oplatí, a když se jí podaří háčky uvolnit, košíčky podprsenky bez ramínek jí samy rychle sjedou dolů a obnaží menší, hrotité prsy. Varovala mě dopředu, že má malá prsa, a nelhala. Málo plná, jakoby dívčí, stěží jedničky, spíš vybíhající do špiček než kulaté. Světle růžové, masité bradavky na výrazných, vystouplých dvorcích, tvoří jejich nemalou část. Nejsem psychoterapeut, ale tuším, že s nimi není spokojená. Jak jí teď nahá lehce poklesnou a trčí do prostoru, znovu si nervózně přihladí pramen vlasů, odhalená prsa si ale nezakryje. Položím jí ruku na maličko vyklenuté bříško, bříšky prstů obtáhnu pupík a začnu stoupat nahoru. Stojí, mlčky tiskne mezi rty látku vyhrnuté halenky a čeká, až dosáhnou na spodek jednoho prsa. Když ho zlehka potěžkám, až se zhoupne, cukne sebou. Pohladím stejně i druhé ňadro, záměrně se vyhýbám bradavce, která trčí napružená, jistě nejen chladem. Pak ji naopak znenadání stisknu mezi prsty. Cukne sebou a zároveň vzdychne, takže jí halenka vyklouzne z úst a spadne přes hrudník jako opona. Tisknu tuhý hrot bradavky a čekám. Po chvilce váhání si halenku znovu vyhrnuje, pak ji svlékne úplně a položí na pult. Nechce si ňadra schovávat, to je dobré znamení. "Máš nestydatě nalité bradavky. Potrestám ti prsy.", konstatuju co nejvěcněji, aniž bych jí přestal tisknout jeden z hrotů, vztyčený a tuhý. "Ano ... prosím.", spíš zašeptá a slabě kývne. Stisknu vrcholky obou prsou mezi prsty, promnu je a několikrát jimi rytmicky zatahám. Pak za ně prsa zvednu výš, držím je nahoře, dokud mi vlastní vahou nevyklouznou a neplesknou o sebe. Kousne se do rtu, přesto nepotlačí další vzdech. Když jí prsa z boků zlehka dlaněmi popleskám, přidá další. Nejde o žádné zběsilé mlácení, spíš lehké facky, po nichž jí postupně rudnou, aniž by ji to bolelo příliš. Plácám je z boku, přesto občas záměrně nechám dlaň dopadnout na vrcholek některého z prsou, abych cítil bradavku. Má je tvrdé jako dva kamínky a trčí jako anténky. Stojí s přivřenýma očima, tváře jí zrudly, zrychleně oddychuje, přemáhá vzdechy. Nelhala: potrestání dělá jejím ňadrům opravdu dobře. A neobvyklá situace vzrušuje nás oba.

Když jí po chvíli přikážu, aby si zvedla sukni, udělá to bez zaváhání. Přes jednoduché bílé kalhotky se jí rýsuje oblina pahorku. Když je chytím za gumu v pase a povytáhnu výš, po stranách vystoupí neoholené pysky se světlými, kudrnatými chloupky. "Promiňte, neholím si ji.", zamumlá. Nevadí mi to, kalhotky jí několika pohyby ještě víc zaříznu, dokud jí nezmizí v rýze mezi závojíčky. Pak ji přes prcinu dlaní plácnu. "Potrestám ti i kundu.", řeknu zase co nejvěcněji a přidám další plesknutí. "Ano, děkuji... potřebuje to.", špitne a trochu se rozkročí. Tahám jí kalhotky rytmicky nahoru a dlaní pleskám obnažené pysky. Pak zkusmo zatlačím palcem do rýhy a najdu dírku. Vmáčknu do ní prst, co mi látka kalhotek dovolí, a začnu jím kroužit. Vzpomenu si při tom mimoděk na svou první holku Janu. Strašně jsme se milovali, strašně po sobě toužili, ale ona pořád měla pocit, že bychom ještě neměli... Bylo to zvláštní, styděla se přede mnou svléct i podprsenku, ale přes prádlo mě nechávala osahávat ji, jak jen jsem chtěl. Vždycky jsme se v jejím pokoji hned začali mazlit, já jí vjel rukama pod tričko, zkusmo zaútočil na zapínání podprdy, a jakmile začala šeptat "Počkej, radši ne, já se stydím...", nechal jsem háčky jejich osudu a chytil jí zepředu přes košíčky prsa. Jana se najednou jako zázrakem nestyděla, klidně mě nechala jí je osahávat, mačkat, brnkat o tuhnoucí bradavky, sama mi většinou zajela rukou do kalhot a hladila mi přes trenýrky ptáka, který byl za chvíli jako tyč. Pak jsem jí vjel rukou pod sukni, zkusil se jí dostat do kalhotek, a opakovalo se stejné odmítnutí, z pohledu toho, že si pak nechala přes ně hladit mušličku bez odporu, naprosto nepochopitelné. A tak jsme skoro každé takové rande seděli potmě na koberci jejího pokoje a mazlili se stejně oblečení, jako jsme předtím přišli. Po pár týdnech, když už jsem úplně ztrácel hlavu, protože jsem pořád Jani neviděl ani nahoře bez, mi v rámci našeho tradičního souboje zašeptala do ucha: "Tak mě šukej přes kalhotky." Nejdřív jsem si myslel, že si dělá legraci, ale když se vysoukala z minisukně a položila se jen v kalhotkách a podprsence na záda, nakonec jsem na ni s beznadějně ztopořeným klackem opravdu nalehl a vyrážel jím proti překážce v podobě krajkových kalhotek, které se mi útoky mého péra postupně povedlo jí shrnout mezi pysky, až jsem nakonec opravdu cítil, jak i přes ně můj klacek vniká aspoň kousek do její štěrbiny. Bylo to na hlavu, ale cítil jsem, že čistě mechanicky to pro mě asi povede k cíli, a skutečně jsem se po chvíli jakési imitované soulože celý udýchaný udělal. Jana mě na sobě nechala oddychovat, hladila mě, objímala, a i ona musela cítit dole tu potopu, jak jsem výstřikem její kalhotky postupně promáčel. K dovršení absurdity totiž po chvíli, když jsme se oba se značnými rozpaky zvedli z koberce, poodešla k prádelníku, otočená zády ke mně si mnou postříkané kalhotky rychle stáhla a vklouzla do nových, takže jsem aspoň na chvíli v šeru zahlédl její hezký zadek. Ještě chvíli se se mnou svým upejpavým způsobem mazlila, aniž by mi dovolila ji svléct, načež mě úplně zmateného a s mokrým flekem na trenýrkách vyprovodila k brance jejich vily. A tohle se za dva dny skoro navlas stejně opakovalo: zase stud a udýchaný odpor mým pokusům ji svléct, zase mazlení jejích koziček a mušličky přes prádlo a šeptaná prosba, abych ji ošukal přes kalhotky, po které jsem jako šílený marně útočil přes jejich bariéru na Janin klín svým ztopořeným klackem, až jsem jí vmáčkl do dírky aspoň žalud a nakonec jí je celé zestříkal svým vyvrcholením. Ležel jsem na ní, pozdními záškuby cukajícího se péra přidával další cákance k tomu nadělení na jejích kalhotkách a přemýšlel, jak velká šance je přivést ji tímhle bizarním způsobem do jiného stavu, zatímco Jana mě hladila a šeptem se mi provinile omlouvala: "Lásko promiň, já se fakt děsně stydím nahá..." Nakonec přidala zase i bonusový několikavteřinový pohled na svůj nahý zadeček, když se pak rychle převlékla do suchých kalhotek, a její neopálená prdelka v šeru pokoje doslova zazářila.

Zaplaším vzpomínky na svou první holku, která tím zvláštním způsobem dělala drahoty ještě několik týdnů, než jedny kalhotky se švem uprostřed prostě nevydržely nápor mého libida a tlak vzrušení, takže jsem je čurákem zkrátka protrhnul na tak příhodném místě, že jsem ho vzápětí dalším přírazem vrazil zaskočené Janě až po koule do frndy a zbavil ji panenství i dalších rozpaků, protože pohyb mého prstu na kraji štěrbiny způsobí, že bruneta několikrát přerývaně vzdychne. Když ji obejdu a pohybem ruky přiměju trochu se ohnout a v mírném předklonu se rukama zachytit pultu, malá ňadra se jí zhoupnou. Sama od sebe se maličko rozkročí, zezadu jí znovu začnu kalhotkami potahováním v pase dráždit kundu, sem tam ji lehce plesknu přes nahé půlky nebo jedno z prsou, která jí v té pozici visí jako dvě malá vemínka. Stisknu jedno ňadro v dlani a začnu ho rytmicky mačkat ve stejném tempu, v jakém jí dráždím rýhu pičky, takže začne přerývaně oddychovat a po chvíli tiše vzdychat. "Máš nadrženou kundu, potřebovala bys ji ošukat.", prohodím, ale udržet klidný tón hlasu mi dá dost práce, protože sám jsem už hodně vzrušený. "Ano, ošukejte mě... prosím.", vzdychne a rozkročí se ještě víc. Když přikleknu a stáhnu jí vzrušením a mým předchozím drážděním vlhké kalhotky, neodolám a na chvíli zabořím tvář do kudrnaté houštinky, abych ji ochutnal. Tlumeně vyjekne, ale vyjde mi pohybem pánve naproti, takže se mohu rty přisát k její pičce a vjet jazykem do horké štěrbiny. Pak se ovládnu, vstanu a dojdu si k pultu pro kondom. Když si ho nasazuju, nespustí ze mě oči, ale když ji pak obejdu, všimnu si, že je pevně zavře. Naposled ji maličko potrápím, když jí ještě nečekaně několikrát plácnu přes vyšpulenou prcinu, ale pak už do ní prudce vniknu, až slabě vykřikne. Je úzká, mé první přírazy ji možná trocho bolí, ale pak se mi úplně rozevře a tiše to mlaská, jak do ní zezadu přirážím. Dávám si záležet, abych ji ojel tak, jak o to včera večer sama při našem psaní požádala: hodně tvrdě. Její stále hlasitější vzdechy po chvíli oznamují nástup orgasmu, při kterém si přitiskne dlaň na pusu, ale přesto sténá, skoro naříkavě. Nepřestávám jí do pičky bušit svým čurákem a brzy i já cítím první křeče vyvrcholení, ale nepřestanu ani pak, dokud nevystříknu naposled a opatrně z ní nevyjedu. Dál stojí ve své póze bez hnutí a oddychuje jako běžkyně v cíli závodu snad ještě minutu. Abych nás ušetřil případných rozpaků, odlehčím atmosféru tím, že jí galantně podám svlečené kalhotky. "Děkuju, ale mám v kabelce suché." usměje se a napětí z ní spadne. Přesto si zase trochu nervózně uhladí pramen vlasů za uchem, než se je obleče a plaše se usměje. "Bál jsem se, že nepřijdete." "Já nemohla dlouho zaparkovat, jsou tu všude zóny.", prohodí omluvně a nechá mě zapnout jí podprsenku. Čekání se vyplatilo, pomyslím si v duchu, když se na odchodu u dveří ještě jednou otočí a usměje se.

O pár dní později pro změnu úpěnlivým pohledem hypnotizuji hodinky, aby neběžely tak rychle, ale nakonec vcházím do budovy jednoho z úřadů na druhém konci města včas. Najdu správné patro i dveře, na kterých někdo očividně čerstvě přelepil jmenovku. Musím se té trochu amatérské konspiraci pousmát, ale jistě nebyla míněna až tak vážně. Ani navštívenka, kterou podávám blonďaté sekretářce, nenese ostatně mé pravé jméno, ale to, na které mám domluvenou schůzku. Blondýnka mě uvede do větší kanceláře, kde mě přivítá ona. Od první chvíle, kdy se zadívám do jejího usměvavého oválného obličeje, mám z téhle schůzky dobrý pocit. "Děkuji, Zuzanko, jste zlatá. S pánem to vyřídíme tak během půlhodinky, řekla bych. Do té doby tu pro nikoho nejsem, ju? Pak už budu zase normálně. Řekněme od půl dvanácté, ano? Po obědě pak máme tu poradu, s tím samozřejmě taky počítám." "Určitě, paní inženýrko.", horlivě kývá Zuzanka a já si v duchu říkám, že pod takovou vedoucí může být fajn pracovat. V jejím chování k sekretářce chybí nejen arogance, ale i taková ta vlídná přezíravost, tolik obvyklá v jednání nadřízených s podřízenými. Já ji u svého šéfa nesnášel ještě víc, než když na mě řval. Je hezké vidět, že to jde i jinak. "Tak co mi nesete?", posadí se za stůl, usměje se a proplete si prsty obou rukou. "Jde o tu analýzu?" Pokud to do teď vypadalo jako obvyklé jednání dvou lidí na úřadě, tahle věta byla smluveným heslem, a neunikne mi, že i když ji pronesla s úsměvem, přece jen jí při slově "analýza" hlas sotva znatelně zakolísal. "Analýzu ne. Chtěl bych Vám vylízat kundu.", odpovím co nejležérněji. Úsměv se jí ještě rozšíří a v očích jí šibalsky zahraje. Je očividné, že se na tuhle nestydatou hru těšila a od začátku si ji s gustem užívá. "Tak to jsem ráda, jsem popravdě už od rána strašně nadržená.", prohodí, jako by mluvila o počasí. "Musím se přiznat, že než jste přišel, už jsem si trochu s prcinou hrála.", dodá ještě a popojede na židli zpoza stolu. Jak rozevře stehna a zvedne si vepředu sukni kostýmku, vidím elegantní punčochy samodržky, ale od jejich krajkového lemu v horní části stehen až do rozkroku už žádné další oblečení. Absence kalhotek bije do očí, paní inženýrka mi maličko snad až pyšně ukazuje beze studu nahou kundu. Má ji zjevně čerstvě vyholenou, celou dohladka bez chloupků, jen nahoře si nechala tmavý, kudrnatý trojúhelníček, který napovídá, jak by vypadala v rozkroku neupravená. Zpola rozevřené pysky i vlhce se lesknoucí rýha mezi nimi potvrzují její slova, že už si to předtím dělala. "Budu moc ráda, když mi ji vylížete, ale kdybyste chtěl, můžete mi ji i ošoustat.", prohodí ještě, zase tak lehce konverzačním tónem, a na stůl položí krabičku s kondomy. Pak už se uvolněně uvelebí na židli s hlavou mírně zakloněnou a zavře oči, svou nahou prcinu stále vystavenou mému pohledu mezi doširoka rozevřenými stehny. Má ji hezkou, přikleknu ochotně.

Vím, že se přinejmenším ze začátku nebude dívat; a vím i proč: zavřením očí si celou věc dělá ještě pikantnější, protože nevidí, k čemu přesně se chystám, a zároveň cítí, jak mi ji nahatou nestydatě vystavuje. Když na ni několikrát fouknu a pak jemně přejedu špičkou jazyka po jejím obrysu, připomínajícím kávové zrno s hlubokou rýhou, nevydá ani hlásku, jen pevněji sevře prsty područky židle. Když se ale ponořím jazykem hlouběji do čárky a ucítím její chuť, už zhluboka vzdychne. Začnu jemně kroužit kolem vlhké dírky, sem tam vyjedu na závojíčky, drobnému klitorisu se zatím vyhýbám. Když ale přes něj poprvé jazykem přejdu, její zavzdychání mi jasně signalizuje, kde je necitlivější. Záměrně poštěváček zase na chvíli vynechám, ať se ještě trochu těší. Absenci jakékoliv předehry si očividně dopředu vynahradila, když byla sama, takže můj jazyk a po něm i prsty pronikají do její štěrbiny vláčně a bez odporu, pojme napoprvé hned tři, po chvíli prstění přidám i čtvrtý. Přitáhne si nečekaně kolena k bradě, takže mi umožní ještě hlubší průnik, zároveň nemusím litovat, že si kromě kalhotek nic dalšího nesvlékla; nemohl jsem si předtím nevšimnout, že je v oblasti hrudníku vybavena hodně lákavě, ale v duchu tipuju, že všechny knoflíčky na její halence zůstanou zapnuté, o podprsence pod ní ani nemluvě. O to víc se soustředím na její frndu, kterou mi naopak velmi ochotně nastavuje, stehna roztažená, jak to jen jde. Aniž bych přestal prsty projíždět štěrbinu, která už vlhce mlaská, nečekaně zaútočím pusou na poštěvák. Vsaju ho mezi rty a potáhnu, až sebou trhne a vzdychne. Pak ho začnu dráždit jazykem a přitom zvýším frekvenci šukání prciny čtveřicí prstů; je tak roztažená, že do ní zajíždějí skoro celé. Palec mám přitom jakoby nevyužitý, a tak jím zkusmo přejedu o staženou rozetku zadní dírky. Reakcí je další hluboký vzdech, a pokud bych pořád nechápal, že i tady jsou mé dotyky vítané, při dalším je pro jistotu doplněn udýchaným "Anooo, tam... ano!!!" Z kundy jí tečou její šťávy bohatě, což mi snadno umožní palec navlhčit a začít pomalu pronikat i tady, nakonec v ní zmizí celý a cítím jím pohyb dalších prstů v pičce. Lížu teď i vzrušením zvětšený poštěvák a mé důrazné dráždění vede brzy k cíli. Orgasmus je zjevně prudký, doprovází ho sténání, které dlaň přitisknutá na ústa dokáže jen částečně ztlumit. Hlavou mi probleskne vzpomínka na blonďatou sekretářku Zuzanku. Určitě byla poučena, že jde o uzavřené a důvěrné setkání, ale představa, že sedí ve vedlejší místnosti a napíná uši s rukou v kalhotkách, i když je trochu moc jako z filmu, mě ještě víc vzruší. Ne, že by to bylo potřeba...

Když dovolíte, tak bych Vám kundu i ošoustal.", nadhodím, zatímco sahám po kondomu. Péro mi z rozepnutých kalhot doslova vystřelí. "Ale jistě, poslužte si. Budu ráda.", probere se ve vteřině z postorgastické malátnosti a převezme na chvíli iniciativu. "Když dovolíte...", vezme latexový klobouček do jedné ruky, druhou mi jemně pohoní čurák a naroluje kondom až ke kořeni. Pak ještě hbitými prsty chvíli mne mé koule, než se vyhoupne na desku stolu a roztáhne doširoka stehna. Napadne mě, že má tuhle pozici očividně už vyzkoušenou. "Prosím, má kunda je Vám k dispozici.", pronese s přehnanou úslužností a prsty si sama rozevře oholené pysky, takže odhalí vlhce se lesknoucí dírku. Mám chuť říct, že takhle rajcovní mušli jsem už dlouho neprcal, ale další konverzace by se ke vzniklé situaci asi už nehodila, a beztak se hlavně těším na ten okamžik, kdy můj žalud pronikne přes poševní vchod a já přirazím až po koule. Vzhledem k tomu, jak jsem se u její frndy před chvílí činil, je zásun krásně plynulý. Začnu jí rytmicky šoustat, svírám přitom její hezky klenuté boky a jen lituju, že jsem předtím neosvobodil ty jistě parádní dudy, jejichž vlnění teď tuším pod blůzkou a v sevření košíčků elegantní podprsenky. Nakonec neodolám a aspoň přes oblečení ji za kozy chytím, zatímco jí projíždím vlhce mlaskající frndu čím dál rychleji. Svírá rukama okraje stolu, nastavená a roztažená, a nechává mě spět rychle k vyvrcholení. Nevyhýbá se nijak upejpavě očnímu kontaktu, usmívá se, ale před tvář jí přebíhají grimasy vzrušení a ke konci se kouše do spodního rtu; jakkoliv obdivuhodně udržuje zdání naprosté nevinnosti naší "pracovní schůzky", očividně si i druhé kolo náležitě užívá. Nedokážu už výstřik dál oddalovat, a vlastně ani nechci, a tak se několika finálními přírazy udělám a zatínám prsty obou rukou do jejích prsou, zatímco dalšími a dalšími záškuby napnutého ptáka plním kondom.

Když ho nakonec opatrně chytím u kořene ochabujícího péra a vyjedu z ní, nespěchá se zahalit, naopak - ještě chvíli beze studu setrvá v té vzrušující pozici a nechá mě pokochat se pohledem na svou nahou kundu, pícháním krásně rozevřenou. "Doufám, že jste byla předloženou analýzou potěšena.", nadhodím s úsměvem. "Ano, předčila mé očekávání, děkuji. Jen asi budu muset chvilku takhle vydržet, dokud mi neoschne.", usměje se zase bez sebemenšího náznaku studu. "Třeba by s tím něco mohla udělat Vaše asistentka.", navrhnu, zatímco si zapínám kalhoty. "Ale no tak... Není to trochu příliš velké klišé?", ohrne elegantně nos, než dodá s šelmovským úsměvem: "To víte, že by to dokázala." Tím jen ještě víc podnítí mou fantazii, takže když o chvíli později na odchodu procházím ve vedlejší místnosti kolem stolu štíhlé blondýnky, jsem bezmála zklamaný, že se nesvíjí v křeči nastupujícího orgasmu s dlaní vmáčknutou mezi stehny. Pak mě ale vyprovodí na chodbu takovým pohledem, že ve vteřině rozptýlí veškerou nejistotu, jestli tuší, co se před chvílí odehrávalo v kanceláři její nadřízené, takže cestou z budovy na ulici už mám hlavu zase plnou představ o tom, jak se k nám možná aspoň na dálku přes dveře v našem počínání připojila... Přesně tenhle typ zážitků mě na tomhle baví a nabíjí mě pozitivní energií. Když Miriam odjížděla na tu zpropadenou roční štaci v Americe, naši poslední noc, když už jsme leželi nazí jeden vedle druhého úplně vyčerpaní co nejdůkladnějším milováním a já malátně hnětl její malé prso s pořád krásně tvrdým kamínkem vztyčené bradavky, řekla mi: "Doufám, že mi budeš nevěrnej nějak na úrovni. Nějakej banální románek s prsatou husičkou z účtárny nebo rozvedenou rajdou z vedlejší ulice by mě fakt zklamal. Nejsem pitomá, a dělat si to na dálku před webovou kamerou, na to se moc necejtím. Ideální bude, když prožiješ sérii pikantních dobrodružství, co tě jako milence obohatí, a já se pak vrátím a slíznu smetanu. Čímž nemyslím, že bych ti ho chtěla ještě vykouřit." "To stačí až ráno, než pojedeme na letiště. Budeš chtít cestovat v suchých kalhotkách, takže vykouřit mi ho bude v zájmu nás obou.", zahrál jsem suveréna, ale v duchu jsem se najednou té roční odluky bál ještě víc. Teď, po půl roce, jen doufám, že snad by ta dosavadní dobrodružství připadala Miriam přijatelně pikantní. Je až k nevíře, na čem všem se lidi s fantazií dokážou někdy domluvit.