další (ne)všední pracovní den

Už se nemůžu dočkat až odsud dneska vypadnu, od rána jen samé nepříjemné emaily, telefonáty od zákazníků, ale zpráva od toho od koho bych chtěla furt ne a ne dorazit. Pořád si musím připomínat, že je to vlastně dobře. Poslední setkání už bylo trochu přes čáru. Wellness vyšel na výbornou, splnilo to, to co jsme oba potřebovali. Vždyť po tom víkendu co jsme na sebe nemohli ani pořádně sáhnout, se konečně mohly uvolnit všechny ty nahromaděné emoce. Ale co jsem to proboha dělala v tom autě. Vždyť už mi není 16 ! A i kdyby ... to bych si sakra dávala pozor, odjeli bychom někam na odlehle místo kde by nás nikdo ani náhodou nemohl vidět.
ok, nepřišel s tím poprvé...když to navrhl tehdy poprvé tak mi to přišlo absolutně neakceptovatelný, večer za tmy na parkovišti před OC...Ale rozdat si to v autě na přeplněném parkovišti ... to by mě nenapadlo ani v těch 16. Nevím jestli ve mě víc převažovala zvědavost jestli jsem takové klukoviny vůbec schopna, nebo mi moje stále nadržena a neukojena kundička dočista zatemnila mozek.... jen si na to vzpomenu a musím si jít vyměnit promáčené kalhotky.

Znova zkontroluji telefon ... nic... vlastně je to dobře. Zase bych se z toho dávala dohromady několik dní...

proč jsem sakra hlásila do salonu že se mnou dnes můžou počítat . Dnes se mi ale už fakt nic nechce, nejradši bych si vzala kecky a vyběhla daleko od lidí... navíc se mi tam objednal nějaké cizinec, co si vyžádal přímo mě, takže to nemůžu ani zrušit.

Par hodin chození po obchodech mi trochu zlepšilo náladu, a ty boty co si nesu v tašce mi vlastně ten den celkem o dost zpříjemnili. Takže mi ta naplánovaná masáž už ani tak nevadí.

Dorazím do salonu, abych se stihla připravit a zjišťuji kdo že si to vyžádal zrovna mě...ale nic moc jsem nezjistila, nějaký Mike.

Tak uvidíme kdo tedy dorazí.... a zvonek právě včas, jdu se tedy seznámit a mým dnešním klientem....
Jen co se otevřou dveře tak mi přejede takový divný pocit po zádech a na polknu na prázdno...

"Hello I'm Mike...."

To si že mě dělá asi dobrý den, tenhle panáček. Několik týdnů se neozve a pak si sem napochoduje jako by nic a ještě tu bude hrát nějaké divadlo... když on taky taky...

Zcela netečně ho pozvu dal a začnu mu vysvětlovat, co a jak se bude dít, jako každému jinému. Asi automaticky že mě vypadla otázka zda už někdy na tantře byl, vůbec nevím proč se ptám, když jsem s ním sama začínala.

"Kdysi dávno... jen jako figurant, ale asi to stejně za moc nestalo, protože jsem u toho usnul " on si že mě snad dělá srandu, nejradši bych se sebrala a poslala sem někoho jiného, ale mě jen tak nedostane. Uvidíme kdo to vydrží déle.

Vlastně mě ta myšlenka, že já si s ním můžu dělat co chci a on na mě nesmí ani sáhnout začala docela vzrušovat, což mi, trochu neprofesionálně, připomněla vlhnoucí kundička.

Když jsme někde spolu byli tak většinou, nezavřel pusu a furt z něj padaly nějaké dvojsmyslné narážky a teď mi tu už hodinu leží na břiše a nevydal snad ani hlásku. Několikrát jsem mu provokativně přejela přes análek, což ho vždycky neuvěřitelně rozpalovalo, ale teď to s nim snad ani nehnulo. Péro si snad schválně schoval pod sebe, abych na něj neviděla a tak ani nepoznám, zda ho pořad vzrušuju tak jako dřív.

„Otočte se prosím na záda“ pročísnu po chvilce ticho v místnosti.

Tak evidentně to s nim pořád umím! Pomyslím si, když se nadzvedne a uvolní přeleželé péro, které toho okamžitě využije a ztopoří se ke stropu jak přístavní maják.

Když vidím ty naběhlé žíly, trochu znejistím, a musím rychle polknout, protože mám pocit, že začínám slintat. Co ale není jen pocit je moje pěkně vlhká kundička, která při představě, jak se do ní tohle žilnaté monstrum dere vší silou a uvádí jí do stavu extáze, teče jak rozvodněná řeka.

Kolikrát jsem si říkala, že je vlastně dobře, že už se delší dobu neozval, ale tyhle dvě hodiny moje vnitřní nastavení a přesvědčení opět převrátili na ruby. Svoji práci jsem odvedla dobře. Trochu mě zamrzelo, že ty dávky horkého spermatu dopadaly na jeho lesklé naolejované tělo a ne na moje ztvrdlé bradavky jako dřív. Ale věřila jsem, že mi to brzy vynahradí.

A to víc jsem byla v šoku, když vylezl ze sprchy, beze slov se oblékl a krátkým poděkováním za masáž odešel.

Za chvíli už jsem taky seděla v autě na cestě domů. Stále jsem si v hlavě přehrávala co, že se to vlastně událo a co to všechno mělo znamenat. Najednou jsem si uvědomila, že má hlava se soustředila na úplně jiné věci než na řízení, ale hlavně má ruka místo, aby ležela na řadící páce, celkem aktivně přejížděla po neukojeném rozkroku a čím dál víc tlačila na naběhlý poštěváček. Rozmáčené kalhotky, už dávnou neplnily funkci, kterou měly. Nedočkavé prsty je jaksi automaticky odhrnuli na stranu a pomalu mi projížděli nadrženou kundičku jak to jen v této řidičské poloze šlo. Teplo se mi pomalu začalo rozlévat po těle a cítila jsem, že už si to opravdu potřebuju udělat.

Zastavila jsem na prvním místě, kde to jen alespoň trochu šlo, zatáhla ruční brzdu a pak se už jen soustředila na svoji kundičku, která potřebovala jen jedno jediné…

To však k dispozici nebylo, a tak jsem si to musela udělat svými hbitými prsty. Jednou rukou jsem si vytrvale prstila kundičku a druhou mačkala klitoris tak dlouho, až jsem se přistihla, jak křičím blahem. Dobrých několik minut jsem pak seděla celá upocená a ulepená a lapala po dechu.

Z rozjímání mě vyrušil až zvuk telefonu….

„Prosím?“ odpověděla jsem trochu udýchaným hlasem.

„Dobrý den slečno Martino, uvědomil jsem si, že jsem vám ani pořádně nepoděkoval za masáž, nemohl bych Vás pozvat na kávu?“