Amatérský (ne) sraz - Ela_Ela

Dávám podepisovat šéfovi dovolenku na pátek a ještě zdrhám dřív. Balím si tašku a usrkávám u toho kafe. Žádné svůdné košilky, žádné kondomy, ale flanelový pyžamo a teplý ponožky, aby mě to nelákalo. Zalívám uschlý kytky. Nemá to význam, ale mám špatný svědomí. Až přijde na návštěvu máma, už vidím jak protáčí oči a říká:
"Jak ty to děláš, že každou kytku zabiješ." A pak se smějeme a ona je buď zachrání nebo vyhodí a dá mi zase jiný a tak se to pořád opakuje. Moje zlatá máma. Táta je taky zlatej, ale někdy na zabití. Asi jako já. Asi budu po něm.

Jedu do myčky. Když už jsem zasraná pražanda, nemůžu přijet mezi moraváky se zasraným autem. Dávám si další kafe. Moje snad jediná závislost.
"Ještě cukřík, mladá paní !" volá obsluha benzínky.
"Ne, díky. Já mám sladký život." usměju se na ni.
"Jéé ... a jak to děláte ?" ptá se mě se zájmem.
"Rozešla jsem se partnerem a dělám si co chci." vysvětluju.
"Vy se máte." povídá skleslým hlasem.
"Vy se taky můžete mít. Každý se může mít. Stačí jen chtít. Na shledanou." loučím se.

Po čtyřech hodinách jízdy bez čůrání, asi jsem dala rekord, přijíždím do Dolní Bečvy a stoupám do kopce pod Černou horou. Silnice je skoro suchá, jede se dobře i v serpentýnách.
Fetišova chata Mír, to mi musí ještě vysvětlit, proč nechal původní komunistický název, je na dohled a celý víkend jenom naše. Na parkovišti vidím Thora. Objímáme se na uvítanou. Je obrovskej. Bere mi tašku a jdeme hledat Fetisfootacz. Vítá nás slivkou, ale ani jeden nechceme. Thor pojede pryč a já bych se poblila. Je to jako pít odlakovač na nehty, ale neříkám to nahlas. Do hodiny přijíždí OnaExistuje, která má v autě Zlobivouckou a naše povídková královna Januar. Poslední a jediný kdo bloudí, je Budulínek. Smějeme se mu, má to nejblíž.
Fetiš rozlévá slivovici ostatním, ti neodmítají.
Thor nám rozdává manuály, které máme nastudovat na zítřejší akci a nabádá nás, ať se krotíme s chlastem, protože budíček je v sedm a nástup na značky v osm. Když to slyšela Januar, předstírá, že úlekem padá ze židle. Budulínek se jí snaží zachytit, ale naopak ji doopravdy shodil a - Monča má nohu do pravého úhlu a řve bolestí. Já se z tý holky poseru !
Thor jede na základnu a my dvě do nemocnice do Rožnova.

Posílám Mildovi první fotky Januar se sádrou. Reakce je okamžitá a - měla jsem to čekat.
"Co se stalo ? Chtěla tě vylízat a rozbilas ji hubu ?"
Miluju jeho humor. Je tak pohotový a chytrý, až z něj mám komplexy. Když nemůžu v noci spát, tak mě baví, přestože on by spát měl, vstává ještě dřív než já a stejně nejde a rozesmívá mě pořád dokola. Je to milánek.
Vracíme se do chaty, bude půlnoc. Holky spí. Kluci čekají a kupodivu střízliví. Mají z Thora vítr. Předávám Fetišovi sjetou Januar, která dostala oblbováky. Ten ji vynáší v náručí po schodech do pokoje a já už nechci pro dnešek nikoho z nich vidět.

Ráno mě probouzí štěkot psa venku před chatou. BigMike ! Hledám bačkory, beru bundu a letím po schodech a ven. Přes noc napadlo dalších dvacet čísel sněhu. Bořím se do půli lýtek. Vidím Thora jak hrablem odhazuje sníh.
"Ahoj kamaráde, já se na tebe tak těšila !" volám na psa. Ten se ke mně rozbíhá a povaluje mě na zem. Olizuje obličej a já se směju. Tolik bych chtěla zase psa. Chodit na dlouhé procházky, dávat mu obličej do kožichu, když by mi bylo smutno. Strkal by do mě čumákem, když bych vařila ...
"Taky tě rád vidím, El." mává na mě Thor a s předstíraným smutkem v hlase dodává: "Kde je BigMike, tam se u ženskejch nechytám." Jdu mu dát hubana a ptám se kolik je hodin. Když slyším, že půl šestý, odcházím zpět do pokoje, protože jsem jako ranní ptáče slíbila, udělat všem snídani.

Sedíme v jídelně. Je příjemně vytopená. Oheň praská v krbu a Thor nám promítá na zeď ukázky z Outdoor Survival. Zlobivoucka a OnaExistuje mají na sobě přiléhavé overaly a jsou zatraceně sexy. Stojí s Thorem vepředu u plátna a on nich leccos předvádí. Kluci ho neposlouchají, nespouštějí z nich oči. Jsem jediná kdo si dělá poznámky ? Šprtka El. Booože.
Pak se máme oblíknout a jdeme ven. Thor nás učí, že musíme parťákovi důvěřovat. Postavíme se ve dvojicích zády k tomu druhému a máme padat dozadu a on nás chytí. Všichni to chápou a všem to jde. Jenom mně ne. Chápu to, ale nejde mi to. Ani s Thorem ne. Uklidňujícím hlasem mi říká, že to nevadí. Že až budu důvěřovat, že to půjde. Takže nikdy nebo na svatýho Dyndy, no to jsou vyhlídky. Když končíme a vracíme se zpět dovnitř, už na nás čeká poskakující Januar a drží v ruce womanizér.
"Miškooooo, už můžu mít ten seminář ?! volá na mě.
"Hoďte na ni deku nebo ji zabiju." směju se.

... to be continue ...

Poznámka pod čarou:
Děkuju, že jste vzali v potaz, že jsem potřebovala mít Moniku na chatě, takže nemohla být operovaná a zůstat v nemocnici.