Máš kapesník

Probouzím se do nového dne s libým úsměvem, protože mě probouzí jemné přetahování kůžičky na žaludu jemnými tahy rukou mojí ženy Dáši, která mě takto téměř každý den budí. Leží za mnou, tiskne ke mně svoje krásná prsa, až cítím její zduřelé dudlíky. Když zjistí, že jsem se probral, zrychlí rytmus svojí ruky a donutí tím mého bojovníka vyrůst do délky a nabýt patřičné tvrdosti, zašeptá mi do ucha: „Pojď, vystříkej mě, abys neměl v práci roupy…“Otáčí se ke mně zády a já samozřejmě poslušně za ní do naší oblíbené polohy „na lžíci“, kdy se k ní schoulen přitulím a zezadu do ní něžně vnikám. Tvrdě záhy najíždím na její „G bod“. Cítím tu tvrdší fazolku za její hrází ve slastných přírazech. Už cítím výstřik nablízku, proto se více přitulím tvrdě až na samé ústí dělohy, zrychluji přírazy, vrchol se blíží… když v tom se rozlétnou dveře a naše dcera Klára vběhne s výkřikem: „Tati, mami, vstávat… musíme do školy!“ a skočila na nás dva skryté pod peřinou. Penis mi vyklouzne ven a rychle uvadá… Žena vzdychne a smutně na mě mrkne. Vzpamatuje se dříve než já a tak rychle vyskočila z postele. „Tak pojď Klárko, rychle do koupelny, ať to stihneme a doženeme jako táta tady“ a opět na mě mrknula, …„když máš ten první školní den.“ Skvělá žena, i po deseti letech manželství úžasná, vyhovující po všech směrech, v sexu chápavá a přející. Nicméně jsem zjistil, že času na „dohonění“ chtíče je málo a tak jsem za nimi vyrazil do dne a za povinnostmi, přes školu, kam jsme společně dcerku v jejím prvním kroku za společenským věděním slavnostně předali za zvuků vítající hudby a odvozu manželky do zaměstnání, do práce.
Jen jsem vstoupil do kanceláře, stála za mnou účetní Jana, asi o deset let starší podřízená: „Tak co šéfe, jak dopadlo dnešní prvoškolní ráno? Náš syn zdárně nastoupil na gymnasium, dobrovolně a sám… to u vás to bylo s doprovodem, že?“„Jo jo, nádhera, dcera oči navrch, dostala kornout bonbonů a za zvuků písně - Tři čuníci jdou…- vběhla do školy, ani nás se ženou nevnímala… Jinak, nějak nestíhám.“ „Hlavně nezapomeň, že jedeme ke generálnímu na poradu s měsíční uzávěrkou… Připravím doklady a můžeme vyrazit, asi tak za hodinku….“ Odvětil jsem, že pojedeme, že jen co odbavím svoje záležitosti vyrazíme. Ihned co Jana za sebou zavřela dveře, pocítil jsem mírnou bolest v koulích a jistou vlhkost pod čepičkou na žaludu z důvodu nedokonané „ranní akce“ se ženou. Sedl jsem si ke stolu, rozepnul kalhoty a vyndal jsem „malého Jardu“, abych mu a sobě udělal radost z pohybu k cíli. Začal jsem rytmicky a důrazně spět k vyvrcholení… zaklonil jsem hlavu v křesle a oddával se přílivu slastných pocitů, hlavička údu se stále rychleji objevovala pod smekající se čepičkou předkožky. Já se oddával představám o výstřiku do ženy v nejrůznějších polohách a blížil jsem se k vrcholu…. V tom se otevřely dveře a vešla účetní Jana: „Šéfe, jsem připravena…. Je je, pardon….“ A spěšně otočila a zavřela za sebou. Ve mně se zastavil čas, ruka zkameněla, penis padl. Sakra, to bude den.
Vstal jsem, omyl „Jarina“ v umyvadle a uložil na společensky přijatelné místo zpět do kalhot, přitáhl kravatu a s ruměncem na tváři jsem šel za Janou. „Tak jedeme,“ řekl jsem mírně provinile.
Mlčky jsme nasedli do mého auta a vyjeli jsme do cca 50km vzdáleného města, sídla naší akciovky. Po chvíli dusného ticha, Jana prohodila: „Jardo, omlouvám se, jen jsem chtěla jet dříve, abychom stihli být zpět doma včas, když je ten první školní den. Snad jsi dospěl k závěru… tak se nezlob.“„Já se nezlobím, jen jsem nikam nedospěl a to dnes již podruhé, nic si z toho nedělej…“ a vylíčil jsem jí vpád dcery do ložnice v ne pro mě nejlepším okamžiku jako ona následně nečekaně v práci. „Ach jo, vy chlapi jste jak malí kluci s nudlí u nosu, co se neumějí ani vysmrkat… Máš kapesník?“ „Sakra, nemám, proč?“ zakoktal jsem. „Neboj, pomůžu Ti s tou nudlí…“ prohodila Jana a s ohlédnutím do zadního okna auta zda za námi někdo blízko nejede mi sáhla do rozkroku, než jsem stačil zareagovat sjela zipem kalhot, obratným hmatem vytáhla mého „Jarouše“ na vzduch a začala jemně hladit, masturbovat… Nestačil jsem překvapením ani mrknout, dělalo mi potíže udržet směr vozidla a sledovat okolí, zachovat tak jistou zónu intimity. Začalo se mi rozlévat teplo v podbřišku a „Jarouš“ se začal Janě předvádět v plné kráse svých přes dvacet centimetrů, hrdě panáčkoval. „Neboj, dám Ti první pomoc. Jsem už dost stará na to, abych uměla chlapa zbavit nudle“ a přidala na pohybech ruky nahoru a dolu. Dal jsem pravou ruku na opěradlo za Janu a levou rukou jsem již jen udržoval na volantu směr a nohou rychlost… začal jsem se již potřetí toho dne nořit do blaženého světa libých pocitů. Jana mě zkušeně honila, a když zjistila, že se začínám za volantem krásně šponovat, sjela mi hlavou do klína, nasála do pusiny můj hrdě ztopořený pyj, a ještě více začala mydlit jeho hlavičku… „ Ach, ohhh, uáááááá… “ s úlevou jsem stříkal a stříkal. Jana sála, polykala statečně, olizovala, žužlala, očistila mě a nakonec mi i vrátila úd zpět, zapnula zip, poklepala na rozkrok a s nivým pohledem a pusou od spermatu prohlásila: „Vidíš, ani kapesník jsi nepotřeboval. Teda, ale že jsi tam toho měl!“ Potom si řádně olízla pusu, upravila se v zrcátku, nagelovala rty. „Spokojen? Ty napotřetí, já dnes již podruhé. Manžela jsem ráno stihla, nevadí? V tom jsme s Tvojí ženou zajedno, aby neměl roupy…“ pokýval jsem hlavou a s úsměvem, že ne.
Služební cesta, porada a návrat dopadl již v pohodě a dobrém rozmaru. Na parkovišti před firmou čekal na Janu manžel a na jeho otázku, jak dopadla cesta a schůzka u „generála“, sama Jana odpověděla: „Dnes to proběhlo úplně v klídku, vše je v pořádku a dokonce jsem dostala i dobře napapat.“Manžel Honza na to řekl, že tak to má být a ženu si s úsměvem odvezl.
Doma na mě již čekala žena a s dcerou mi vyprávěly zážitky ze školy a z práce. Když dcera vyběhla za kamarádkami na chvíli ven, žena se na mě hned lačně vrhla s tím, že je od rána vlhká. Tak jsem jen vyhrnul ženě sukni, stáhl kalhotky, vrazil do ní bez okolků a rozmazlování ptáka, s představami Janiny pusiny jsem jí naplnil během chvilky štěrbinu.
Tak jsem toho prvního školního dne nakonec dotáhl Jany skóre na 2:2. Nakonec to byl dobrý den pro všechny.
Dnes jsem přišel do práce a Jana mi na chodbě, když jsme se míjeli, s úsměvem povídá: „Máš kapesník?“„Nemám, půjčíš?“ „Přinesu…“ odpověděla s mrknutím.
A tak sedím v křesle a netrpělivě s „Jaroušem“ s nudlí na krajíčku čekáme… až uslyšíme kroky na chodbě. Už… pomoc přichází… Medojedka, žena snů každého muže.