Neposnídáš se mnou?

21. 6. 2022 .Thor.

Přijíždím k závoře, stahuji okénko a palcem cvrnkám pětikorunu do násypky pro mince, závora se zvedá……..
Ne.
Ale vždycky si vzpomenu na tuto scénu ze Žhavých výstřelů, mačkám tlačítko a závora se zvedá. Parkuji v rohu parkoviště. Vystupuji. Koukám na hodinky, třicet minut po půlnoci, otevřu kufr auta a připravuji si mé toulavé boty do hor. Pokaždé při jejich šněrování mám pocit naskakující husí kůže před dalším dobrodružstvím. Ještě batoh a kontroluji na displeji trasu kudy nahoru.
Vyrážím.
Pašerácká stezka, dnes stezka horských nosičů, zprvu se příjemně klikatí v traverzu. Kuželem čelovky svítím pár metrů před sebe. Míjím poslední chalupy, procházím mezi pastvinami, elektrické ohradníky srší elektřinou do stébel orosené trávy, co se jich dotýká. Vstupuji do lesa, cesta se narovnala a přímo kopíruje sjezdovku až na hřeben. Plaším srnce, polekaně beká do okolí a peláší do kopce.
„Jo hochu chtěl bych mít tvou vytrvalost“
Ještě nějakou chvíli slyším praskání větviček vlevo nad sebou, než zas vše utichne a je slyšet jen můj dech. Triko saje pot, musím zastavit a sundat větrovku, na holém předloktí a nohou cítím chlad, ale teď je to jedno, půjdu pořád do kopce, tak se zahřeji.
Mezi stromy už vidím prosvítat hvězdy, blížím se na vrchol.
Portášovy Boudy, vpravo ukazují své střechy přes horizont a více se odkrývají každým blížícím se krokem, než je minu a vystoupám na cestu směrem na Sněžku. Už po několikáté, ale dnes na východ slunce. Kontroluji čas, uteklo tři čtvrtě hodiny, jsem spokojený se svým tempem, mapy mi ukazovaly čas výstupu na vrchol tři a půl hodiny. Východ slunce má být ve tři čtvrtě na pět, tak bych to měl v klidu stihnout.
Míjím chatu Růžohorky, za chvilku budu u lanovky na Růžové hoře a pak už jen stoupání po schodech na vrchol. Dojímají mne turisti, co dokážou odhazovat různé smetí, stále se ohýbám a něco sbírám, kapsa na bederním popruhu se rychle plní.

Jedno horské moudro pro vás přátelé, co to čtete: “CO SI DO HOR PŘINESU, TO SI ODNESU I DOLŮ, NENÍ TU VAŠE MAMKA, CO TO ZA VÁS UKLIDÍ!!!“

Vystupuji na první schod, po dalších deseti musím měnit krok, protože stále našlapuji jednou nohou, tak se dokola vše opakuje, než se zastavím pod posledními na úrovni horní stanice lanovky. Poslední kroky si už užívám, jsem na vrcholu, pozoruji, že nejsem jediný, kdo na východ vylezl. Sundávám batoh, potřebuji zalít sucho v puse. Rychle měním triko za suché a oblékám goretexovou bundu, než si sednu k patě mohyly a spokojeně se opřu. Východní horizont se pomalu barví odstíny modré, než přibydou další barvy s východem slunce. Koukám na hodinky, ještě půl hodiny a naše republika se bude probouzet do nového rána. Usrkávám kávu nalitou z termosky, pocit co mne plní naprostou spokojeností je úžasný. Zas v horách, kde to miluji, kde jsem sám sebou a šťastný. S potem ze mne odešli všechny záporné myšlenky.
Jen klid a rovnováha.
První paprsek vykukujícího slunce osvětlí mou tvář jak světlo lampičky. CVAK, zachycuji prvním snímkem tu krásu. Okamžitě jej přeposílám své zelenoočce s pozdravením dobrého rána a líbajícího smajlíka. Vím, že než si to přečte, budu na cestě zpátky, ale mám nutkání se o toto kouzlo s ní podělit.
Slunce se již celé vyhouplo na vrcholky, dojídám poslední kousek sušeného masa, ještě čokoládová tyčinka a je na čase sestupovat zpět k autu......


Cestou mi naskakují vzpomínky z předešlého dne, kdy mne Freya překvapila příchodem do restaurace, kde jsme s přáteli plánovali naše společné túry po krásách naší vlasti.
Byla neskutečně sexy a provokativní jako vždy, už když vešla do restaurace nešla přehlédnout. Měl jsem co dělat, abych na sobě nenechal nic znát. Určitě se s tím už každý setkal, znenadání návaly horka, cítíte, jak každý pór na těle uvolňuje kapičku potu. Snažíte se uklidnit a moc to nejde.
Ten její dekolt odzbrojoval veškeré mužské osazenstvo v místnosti. Přiznám se, že jsem cítil pýchu, ale zároveň jsem žárlil. Byli to smíšené pocity a nutkání dát jí to najevo.
Šance na sebe nenechala dlouho čekat, když se zvedla k odchodu na toaletu, kde jsem ji dostihl v okamžiku její ruky na klice. Nemohl jsem se nabažit jejího pozadí. Má ruka si dravě nárokovala její klín, kam bez jakéhokoliv odporu vplula mezi pysky, již mokrého lůna. Proběhly divoké polibky a náhle ucukla a zmizela za dveřmi. Zbyly jen smáčené prsty, přivoněl jsem, vsál do úst. Ta chuť se stala koktejlem rozdmýchaného ohně divokosti, věděl jsem, že to tak nemohu nechat. Vrátil jsem se ke stolu, na nic jsem se nemohl soustředit, jen jsem přitakával a kýval hlavou při debatě.
Znovu přisedla ke kamarádkám, jedním gestem jsem jí vyzval na cigaretu ven. Jen laškovně přikývla. Čekal jsem až vyjde za mnou. Jen co se objevila, vzal jsem ji za ruku a táhl za sebou do uličky. Přitiskl na zeď, atakoval její ústa a ruce okamžitě vyhrnovaly šaty vzhůru. Ulička se plnila žhavým nábojem erotična, kdokoli by okolo prošel, slyšel by zrychlené dýchání a mlaskot polibků. Přesněji ten nevyhnutelný okamžik, kdy v tuto chvíli už nikdo na světě nemůže zastavit, vše kolem vás se uzavře do bubliny a co je tam venku není podstatné.
Rozepnu kalhoty, okamžitě sjíždí, s naběhlým ptákem v ruce se blížím, beru za lem kalhotek, pro tuto chvíli bezcenných a stahuji je stranou. Naběhlí žalud smáčím v její mokrosti mezi pysky a okamžitě bez něžností jí napichuji s tvrdými přírazy. Rukou jako v pařátu orla svírám její krk. Obličej přitahuji ke svému, hladově se líbáme. Mé vzrušení je na maximu, zrychluji a s dlouhým potlačením vzdechu plním její kundičku......


Otvírám kufr, sundávám batoh. Vše dělám zdlouhavě a pomalu, navzdory silné erekci v kraťasech. Tohle jí nedaruji, už ten večer jsem jí upozorňoval, že to bude mít dohru.
Vytahuji ručník a sbíhám dolů k Úpě pod parkovištěm, abych se opláchl, smyl pot a chladem trochu uvolnil tlak v klíně. Sedám si proto do potoka a účinek ve studené vodě je okamžitý.
U auta se převlékám do suchého, nasedám a vyrážím domů. Krásné dvě hodiny cesty po vesničkách a mezi lesy.
Sjíždím na benzínku, kde si dopřeji kávu do kelímku a párek v rohlíku. Sedám si na lavičce a dopřávám si tepla stoupajícího slunce.
Pípne mi zpráva.
Hledím na displej a valím oči.
Freyina zmáčená kundička s popiskem přání dobrého rána a touhou po mě.
Ta její provokace, ta mne dostává.
Vzápětí přijde další: ”Ráda bych zas s Tebou posnídala”.
Odpovídám: „Znovu krásné ráno, za hodinu mohu být u Tebe se snídaní.“
Za okamžik přijde další zpráva.
„Prosila bych tvarohový koláč.“
„ Ano má paní, za hodinu jsem tam“

O hodinu později se otvírají dveře výtahu a procházím potemnělou chodbou ke dveřím co se právě otvírají. Vykoukne její rozzářená tvář s mokrými vlasy. Vstoupím do bytu, zavírá za mnou dveře, je zahalená jen v osušce.

Spojujeme rty k polibku, který se okamžitě mění v divoké líbání, zdvihnu ruku k uzlíku osušky a jedním tahem stojí přede mnou v rouše Eviným.
Lehce mezi prsty mnu její bradavky, které nabývají a tvrdnou. Mírně za ně potáhnu a reakcí mi vzdychne do úst mezi dorážením našich jazyků.
Její ruce zajíždí za gumu kraťasů, jemně svírají můj zadek a následně se pokouší je stáhnout k zemi. Povedlo se. Její ručka už hladí varlata v dlani jako by to byli meditační koule. Na oplátku jednu ruku přesouvám do jejího klína, vykukující okvětní lístky jejího lotosu nesou známky jejího vzrušení jako ranní rosa. Lehce proplouvám mezi nimi a dvěma prsty se nořím do horkého pramenu. Na chvilku strnula, hlasitěji zavzdychla, když jsem lehce zakmital na jejím bodě. Přestal jsem, hledím do jejích překvapených očí a užívám si té moci, kdy jediným dotykem mi vyloženě taje v rukou.
“Nepůjdeme do ložnice?” padá její otázka a v hlase je spíše slyšet prosba.
Usměji se a souhlasně kývnu hlavou.
Jde přede mnou, nechávám se okouzlit vlnícím se jejím zadečkem. Před vyvýšenou postelí jí zastavím a donutím jí se přede hnout, nebrání se, jen se nechá vést. Našpulila vyzývavě prdelku, nahnu se nad ní a povídám jí: “ Teď trochu potrestám tu Tvou provokaci z restaurace”. Táhle vydala to své Hmmm. Žaludem roztírám její vyvěrající šťávy po okolí. Vrtí prdelkou, užívá si stoupajícího vzrušení. Špičku pomalu, postupně nořím do její laguny neřesti na samé dno, kde zůstanu. Snaží se o protipohyb, ale držením za boky jí neumožňuji se pohnout. Žádostivě kňourá ať její vzrušení dál neprotahuji. Nepatrně se pohnu, přitakává spokojeností, ale zas se nepohnu. Zas žadoní. Usmívám se božskou mocí nad touto smrtelnicí, ale prokážu i svou milosrdnost a začnu jemně přirážet. Každým přírazem jemně vzdychne, beru její ruce a kroutím je za zády, kde je jen rukou přidržuji. Přitvrzuji na přírazech, začíná se propadat do jejího prostopášného světa plného extáze a palčivého vzrušení. PLESK, padá úder na její půlku, kde zanechávám rudnoucí otisk dlaně.

“Ano”. Táhlým vzdychem vydá z úst.

PLESK, na druhou půlku. Prohodím už bezvýznamnou výhružku: “ Tak to si to zapamatuješ”, protože se jí tento způsob líbí. Má rychlost a důraz na přirážení je na maximu, PLESK, PLESK…. padá úder za úderem, obě půlky nesou barvu rozkrojeného melounu. Vzdychá intenzivněji a pomalu se přehupuje přes okraj tobogánu, co jí ve spirále vystřelí k mléčné dráze. Chytám její boky pro větší příraz až jí přenesu přes okraj. Zapiští, v rukou křečovitě svírá prostěradlo a strne. Několikrát se zrychleně nadychuje a roztřese se, než obličejem padne do matrace. Už nevnímá ani dopadající kapky spermatu na její rudé pozadí. Lehám si vedle ní, hladím její záda, pod jemnými doteky sebou škubne, pomalu uklidňuje dech. Zvedá ke mně hlavu, ve tváři výraz spokojenosti, špulí rty k polibku, který jí vždy moc rád dopřeji. Zvedá se na nohy a nejistým krokem mizí za dveřmi koupelny.

Spokojeně se natáhnu na záda a čekám až se vrátí.

Přichází zas se svým kouzelným úsměvem a záři v jejích nádherných očích, lehne si ke mně. Mlčky si hledíme do očí, jako bychom je nechali mluvit. Nevydržím, musí líbat ty její rty.

“ Teď bych už vážně chtěla posnídat” s úsměvem vše přeruší….

Přeji krásný den Amatéři.

Story written by .Thor.

Nahlásit komentář