...s 50 na krku, 1.díl

Dospěla jsem do fáze, kdy děti vyletěly z hnízda a mně po chvilkách samoty došlo, že bych si jako výplň volného času mohla začít hledat kamarády, přátele a případného milence. Po nevydařeném manželství pár pokusů proběhlo, ale nelituji rozhodnutí, které spočívalo v tom, postarat se nejdřív o děti. Co mě k tomu vedlo je popsáno v mém prvním příběhu „Co tě nezabije“.
Dlouho jsem se bránila všem doporučením, nebuď sama, někoho si najdi. Než začala pandemie coronaviru, tak mi stačili víkendové kulturní akce s kamarádkou. Člověk tancem dobil energii a sebevědomí. Stačila jsem se přitom seznámit se spoustou lidiček, ale zákazy hromadných akcí nám pokazili i možnost se seznamovat.
Co teď dělat, když po večerech člověk zůstane sám. Po 40 letech jsem si občasnou samotu i užívala, ale komunikativní povaha potřebuje společnost. Budu se tady snažit s upřímností sobě vlastní popsat cestu za případnou láskou a uvidíme, jestli se k ní na konci dopracuji.
Podlehla jsem kouzlu Facebooku, jelikož v době, kdy jsem začala hledat lásku, nebyla téměř jiná možnost se setkávat a komunikovat. Kdo nevěří, tak ať to zkusí a doufám, že nebudu jediná, koho po splnění snu, působení na internetu opustí. Nerada používám slovo musím , ale tentokrát udělám vyjímku, protože v tomto případě chtít nestačí. Je třeba si říct, co bude dál, co od života ještě očekávám, po čem toužím a co proto musím udělat.
Je dobré zavřít dveře za minulostí a hodit možná i na papír, jak má případný partner vypadat. Někdo radí 9 bodů, které pomohou toho pravého přitáhnout. Je tomu však třeba věřit a mě se to zatím vyplatilo. Nejdříve jsem si dala v jedné seznamce inzerát, že hledám společnost do tanečních. Ty však zatím nelze navštěvovat, tak jsem svoje přání změnila na chci pěkné auto i s řidičem, a když jsem ho jednou na ulici potkala, byl to v první chvíli šok, ale ukázalo se, že to funguje. Zatím bez vidiny skutečného vztahu, ale indicie mě povzbudily v tom, se nevzdávat.
Upřednostňuji osobní setkání, ale je třeba se o něčeho odrazit, takže jsem se přihlásila do seznamky, která slibovala společná sezení s neomezenou možností sbližování. Na jedné takové večeři se nás sešlo asi 12 a bylo o čem si povídat a vzájemně se poznat. Doprovázela mě nově nabitá kamarádka Pavla, která podobně jako já, hledá v první řadě zábavu a přátelství. Společnost byla příjemná, ale brzy jsme se museli rozejít. Vznikly však menší vazby mezi jednotlivými účastníky a přibylo pár nových přátel.
Ti, co se nemohli zúčastnit, byli dál v kontaktu nejen v rámci uzavřené skupiny. Ta byla vyhraněná přímo pro lidičky z východních Čech a paní správcová, i když vdaná paní se snažila dát některé členy dohromady. Co nikdy nepochopím, že se jeden čas prezentovala jako specialistka na vztahy, i když očividně měla ve svém manželství problémy. Nerada to zmiňuji, ale prakticky si svoje mindráky řešila přes členy, kteří se snažili seznámit a pobavit. Chci se dopracovat k tomu, proč jsem vlastně založila svoji seznamku. Dobře si notujeme s jedním chlapíkem, říkejme mu Tonda a hrozně nám vadilo, že jsme byli omezovaný v projevu. Ten je důležitý pro komunikaci jakýmkoliv způsobem, a pokud nejde o vulgární jednání, tak to do dneška nechápu. Jak může být někdo tak zamindrákovaný, že nedovolí druhým se bavit a přišlo mi to i jako závist. Spousta citátů zmiňuje fakt o tom, jak naštveš okolí, tím že se směješ a jsi šťastný. Na tohle jednání to pasovalo úplně přesně a já působení v této skupince velice ráda ukončila. Navíc je těžké přenést přes srdce, že zadaný člověk uhání mladé muže a podbízí se jim obnaženými fotkami.
Pokud jsem byla členkou seznamky, která nebyla omezená věkovou hranicí, tak mě překvapilo, kolik kluků 20+ se přes soukromé zprávy nabízí nám, zralým ženám. Fotky mužství nebo porno videa nebyly vzácností, a kdo to zažil, tak ví, že není o co stát. Ze začátku to může lichotit, ale časem si je třeba uvědomit, že je to pouze snaha mládeže se zabavit nebo získat názor zkušenějšího. O podvodných profilech vojáků, kteří přes internet získávají ženy, aby z nich tahali peníze ani nemluvě. Je potřeba si dát velký pozor, s kým se pouštíte do debaty a koho si pustíte do přátel. Pokud někoho opravdu neznám nebo mi není doporučený dobrým známým, tak přátelství nepřijímám. Fotky někdy dokážou vyvolat nadšené pocity, ale není dobré, jim hned podléhat. Jako při všem je potřeba používat zdravý rozum a stát nohama pevně na zemi.
A proto mi to nedalo a zkusila jsem založit svoji seznamovací skupinku s tím, že mi nejde o množství členů, ale o takový rodinný spolek. Jako zakládající členové se přidali moji milí přátelé, které jsem poznala na jiné seznamce. Základní pravidlo je věk a to 40+. Nechceme mezi sebou povrchní lidičky, kterým ke spokojenosti stačí hanbaté fotky nebo vymyšlené profily. Snažíme se bavit pomocí příspěvků a komentářů k nim, díky tomu se poznáváme. Plánujeme společné akce, které směřují k osobním setkáním a případných schůzkám ve dvou. Postupně budeme sledovat příběhy několika členů a doufat, že aspoň někdo najde, co hledá.
Smutné je, že naše skupinka čítá k dnešnímu dni 75 členů a snahu komunikovat projevuje cca 15 lidí. Začala jsem plánovat termíny možných událostí, kde bychom se osobně setkávali. Šlo mi o to, aby byla patrná snaha, že se nejedná jen o sliby. Pokud to vezmu postupně, tak se prakticky setkáváme ve třech lidech, ale abych nepřeskakovala.
Od začátku fungování působím jako správcová s tím, že mým velkým pomocníkem je Tonda, který se spolu se mnou stal vizuálním vypravěčem. Nejvíce komunikující muž, co nezkazí žádnou srandu, ale přijde mi, že si střeží své soukromí a je velice zaneprázdněn prací. Jeho vyvolená bude muset mít hodně trpělivosti, ale pokud tu pravou najde, tak ji zahrne láskou. K jeho zálibám patří country muzika, kterou jako řidič z povolání poslouchá ve svém kamionu a naši skupinku zahrnuje množstvím vtipných příspěvků, které občas nestačím ani komentovat.
Postupně se přidala Pavla, která je mojí dobrou kamarádkou a zároveň druhou správcovou. Na první pohled skromná žena s velkým srdcem a prořízlou pusou. Toho si moc cením, protože mám kolem sebe ráda upřímné a pracovité lidi. Osud ji nedopřál vlastní děti, tak bych ji moc přála najít muže, kterému by pomohla s jejich výchovou. Co se týká zálib, tak se stala moji společnicí na téměř všechny akce, co pořádáme. A moc si vážím toho, že mě chodí navštěvovat a ani jedna díky tomu nesmutníme.
Mým oblíbeným členem je Viktor, taťka od dvou malých dětí a zatím se projevuje jako nesobecký muž, po kterém by dle mého názoru, skočila každá žena. Malinko řeší vzdálenost mezi potencionální partnerkou, což s ohledem na jeho „prcky“ chápu. Je mi však velice příjemné, že odděluje péči o děti a případné vztahy se ženami. Moc se těším na osobní setkání, které ještě neproběhlo. Máme však naplánovaný celý víkend a věřím, že mě intuice nezklame a budeme dál dobrými přáteli.
Členem, který mě zatím asi nejvíce překvapil, je Milan. Charismatický muž a jediný chlap, přístupný k osobním schůzkám. Od začátku vstupu do naší skupinky, je mého srdce šampion. Popravdě řečeno mě velice překvapilo, že takový člověk má zapotřebí seznamování po internetu. Budeme však bádat, proč tomu tak je. Vzhledem k tomu, že hodně sportuje, nemá nouzi o společnost a podle komentářů, k jeho příspěvkům ani o přízeň žen.
Zuzanka z Vysočiny, zralá žena, s kterou se osud nemazlil, ale jako mamina od 4 dětí, se dokázala se životem poprat. Přidala se k nám na doporučení muže, který mi při založení skupiny taky hodně pomáhal. Nejdříve se projevovala vážnými příspěvky, které bylo lepší nekomentovat, abychom se nedostali do sporu. Časem se však ukázalo, že je právoplatným členem, co nezkazí žádnou legraci. Podobně jako já je již babičkou, ale cestu za láskou si s námi myslím užívá.
Co napsat k Janičce? Osobně má pocit, že nikoho nehledá a tudíž tady zmínka o ní bude zbytečná. To si však nemyslím a proto ji nemohu vynechat. Vyrazila mi dech, když vložila fotku z koupání někdy z února, takže mě hned nakopla, abych vymyslela akci u koupaliště. Ochotná k otužování je však jen ona, takže v létě bude díky ní venkovní sešlost s večerním čachtáním v jedné místní louži. Ještě poznamenám, že je z party nejmladší a takové naše sluníčko.
Přezdívku Bedřich si přál člověk, kterému úplně nerozumím. Je členem několika seznamek, komunikuje převážně formou soukromých zpráv, ale osobnímu setkání se vyhýbá. Možná patří k těm, co upřednostňují schůzky ve dvou, těžko říct. Čím mě však překvapil, že pro něj jsou, v žebříčku hodnot, děti na prvním místě. Tím mě velice potěšil a s napětím budu sledovat, jak se k našemu přátelskému putování za láskou postaví.
Komu bych přála jako prvnímu najít partnera pro život je Lenka. Z představených žen je poslední, která mezi nás vstoupila, ale jako nováček dostala hned „nálepku“ vycházející hvězda. Tak nějak ví, co od života chce. Díky zdravotním problémům má však cestu životem malinko komplikovanější, ale dokáže se s tím poprat. Na rozdíl od ostatních, nás dělí velká vzdálenost, takže osobní setkání je v nedohlednu. Je však natolik komunikativní, že co se týká komentářů, tak vede na celé čáře.
Abychom měli vyvážený počet žen a mužů, tak se zmíním o Pepíkovi, který mezi nás vstoupil jako poslední. Skoro soused neměl problém přijet na osobní setkání vyhlášené na poslední chvíli, a jelikož to bylo na velikonoce, nezapomněl přivést pomlázku. Tím mě rozhodil tak, že jsem nevěděla čí sem, ale spolu s Pavlou a Milanem bylo setkání příjemné.
K mému já bych podotkla, že mi chybí sebeláska a tudíž budu spíš nápomocná ostatním. Mám upřímnou povahu, lásky a obětavosti na rozdávání. Bohužel nejsem spokojená se svoji tělesnou schránkou, i když s ohledem na věk je to poslední věc, kterou bych měla řešit. Snažím se každý den prožít jako by byl poslední. Ne vždy se daří, ale při pohledu do minulosti lze konstatovat, že jsem konečně šťastný člověk.
Po pár osobních schůzkách mi nedávno přišlo na mysl, jak bylo seznamování jednoduché za našich pubertálních let. Člověk se podíval na kluka a hned věděl, na čem je. Bylo to asi jednoduší v tom, že každé setkání bylo osobní. Teď se s někým bavíte pomocí písmenek a fotky sice mohou doplnit představu o daném jedinci, ale skutečnost je pak někde jinde.
Vzpomínám na své první „rande“, kdy jsem se rozjela do Prahy s vidinou naděje nového vztahu. Šlo mi o to, abych si s někým nepsala sladké řečičky a pak nebyla zklamaná celkovým dojmem. V té době jsem si bláhově myslela, že pokud mě někdo chytne za srdce, tak vizáž řešit nebudu. Bohužel hned první dojem mě z takových pocitů vyléčil a fakt, že to nedám, mě hodně poučil. Dokážu rozeznat, kdy je aspoň malá naděje na posun k lepšímu, ale když tu možnost nevidím, tak nic neslibuju.
Po této zkušenosti jsem přehodnotila teorii a začala se soustředit na praxi. Přátel není nikdy dost a pokud je dobrá parta, tak lepší, než jeden partner. Tímto směrem se prakticky ubírá naše seznamovací skupinka. Všechny členy přijímám s Pavlou, po projití jejich hlavních profilů, hlídáme věk a délku působení na Facebooku. Někdo se nám představí sám, jiného se snažím rozmluvit. Většinou se však lidičky stáhnou do ústraní a fungují jako dálkový pozorovatel.
Každý má možnost přidávat příspěvky bez omezení, dáváme si pozor pouze na politicky nebo vůlgárně zaměřené věci, ale i tak je nechám jeden den proběhnout a potom mažu. Každý má prostor na svém osobním profilu, k seznamování to nepatří. Moji prioritou jsou osobní setkání, takže vymýšlím a plánuju, co by se dalo a nedalo podniknout. Doufám, že už nehrozí zavřené hranice mezi okresy a venkovní akce bude možné pořádat i s občerstvením.
Narovinu říkám, že pokud nikdo jiný neprojeví zájem, tak se nenecháme s Pavlou odradit a jezdíme na výlety sami. Co mě potěšilo, tak se k nám několikrát přidal Milan. Trochu mě to po prvním setkání překvapilo, ale stalo se takovou tradicí, že si bez jeho vyprávění a focení nedovedu žádnou procházku představit. Jednou jsme se špatně domluvili a minuli, ale i to k tomu patří a neznamená to konec přátelských setkání. Na poslední „procházce“ nám dělal průvodce na Kunětickou horu, která byla 15 km dlouhá a jediným zklamáním byla malá účast.
Koho máme, ještě nedaleko je Toník, ten je tak zaneprázdněn pořád nějakou prací, že ho navštívit nebo vůbec dohnat, je nad lidský úkol. My se však nevzdáváme a po půl roce jsme udělali přepadovku. Koukal na nás všelijak, ale pak nás vítal se smíchem sobě vlastním. Při setkání s ním budu mít vždycky pocit, že ho jen zdržuji, ale postupně se mu budu snažit vysvětlit nutnost odpočinku.
Měla bych podotknout, že začal květen, lásky čas a přesto, že máme svoji skupinku, tak si dám občas inzerát do jiné seznamky. Takže mi píšou muži, kterým jde jen o sex. Přitom jasně uvádím, že mi jde o kamarádství a hledám někoho na víkendové akce ve více lidech. Věk v těchto případech nikdo neřeší, což je lichotivé, ale pro mě nepřístupné.
Naše putování za láskou vidím jako běh na dlouhou trať. Když osobní setkání, tak za účelem sexu, pokec a procházky pro nikoho nic neznamenají. Domlouváme další víkend, buď setkání pod rozhlednou Bára nebo výlet za Viktorem. Bydlí nedaleko Lanškrouna, kde jsem 5 let žila a už dlouho se tam chci zajet podívat za jedinou kamarádkou z té doby.
Uběhl další týden, kdy o výlety a společná setkání neprojevil nikdo zájem. Takže začínám malinko rezignovat a naplánované akce ruším. Naopak vkládám motivační citáty a inspiraci na dovolenou, ať si každý svůj životní směr vybere sám, podle nejlepšího vědomí a svědomí. Začalo mi psát pár nových mužů, ale spíš se je snažím podpořit v tom, aby šli za svými sny a plnili si svá přání.
Jedinou mojí „láskou“ je kolega v práci, který si ze mě dělá srandu, plácá mě po zadku a masíruje krční páteř. Po dlouhé době človíček, co zaměstnání nebere vážně a dokáže si ze všeho udělat legraci. Říkejme mu Jára, mladý klučina, který žije sám s matkou, ale má hodně zálib. Takže nevysedává u internetu a tudíž, jak sám říká, nemá na blbosti čas.
Což já naopak vymýšlím, jak zaplnit volné víkendy. Ten druhý květnový byl ve znamení návštěv. Jednak se slaví Den matek a došlo konečně na osobní setkání s Viktorem. Sobotní odpoledne jsem si užila s dětmi, a protože si neteř vybrala něco z mých výrobků, tak mě napadlo vyrazit na celodenní nedělní výlet.
Nečekala jsem, že se někdo kromě Pavly přidá, ale oznámení ve skupince proběhlo. Vyrazili jsme ráno, abychom toho stihli co nejvíce. První zastávka byla u Viktora, který nás očekával a vyrazil dech perfektně uklizeným bytem, kterým voněl připravovaný oběd. Ze zastávky na kafe se nakonec vyklubaly 3 hodiny. Kromě toho, že návštěva předčila má očekávání, jsme z něj vytáhli obrázek nové kamarádky a budeme sledovat, tak první potencionální pár.
Další cesta nás vedla do Lanškrouna, kde mě návštěva po 35 letech hodně zklamala. Tam, kde jsme si hráli na louce a běhali do zahrad, stojí dvě nové ulice zastavěné domy. Kam se ten svět řítí, nebudu raději ani komentovat. Příjemný nedělní den jsme zakončili návštěvou neteře, která je dcerou jediného mého vlastního bratra a jelikož je taková upřímná rebelka jako já, tak si máme co říct.
A jelikož se díky své živnosti nenudím ani bez internetu, tak jsem dnes při pletení ponožek dospěla k závěru, že si novou lásku budu přát jako dárek k 50-tým narozeninám. Sice mě v jednom příspěvku překvapil názor k počtu schůzek, po kterých člověk pozná vážný vztah, ale do října bych to mohla stihnout. Psalo se tam min. 10 setkání a mezi tím komunikace jinou formou, tak na to jsem opravdu zvědavá.
Zmínila jsem novou „kamarádku“ Viktora, ale měla bych dodat, že na tom je podobně i Pavla. Nerada bych něco zakřikla, proto víc psát nebudu. Jen mě těší, že na rozdíl od ostatních se aspoň malinko pochlubí. Moje maličkost má taky nějaké návrhy na schůzky, ale uvidíme, zda k nim vůbec dojde.
Během pracovního týdne nás všechny omezuje pracovní doba a tentokrát i počasí, kdy není prostor na randění, restaurace a kavárny jsou stále zavřené. Takže kromě nápadů na dovolenou a výlety vymýšlím, jak skupinku zabavit. Jana mi napsala, že se musí na nějaký čas odmlčet. Důvody neuvedla, takže až budu vědět víc, tak s jejím svolením se zmíním.
Kromě kluků z naší skupinky komunikuji s muži, kteří mě nějakým způsobem osloví. Nejdřív třeba jen ze slušnosti odpovím, ale jeden z nich mě začal něčím přitahovat, tak jsem svolila k osobní schůzce. Je z Pardubic, a jelikož nemá auto, tak jsem se za ním rozjela já. Šlo mu spíše o orální sex, ale risk je zisk a zkusit se má všechno. Naštěstí ho čekala noční služba, což byla pojistka, že se nebudu v případě nesympatií zdržovat moc dlouho. Schůzka dopadla nad očekávání dobře a v neděli jsme se sešli znovu. Na rovinu však Robert ví, že pokud se zamiluju, tak se s ním už nesejdu.

Čím se chci taky pochlubit je chystaná akce v jedné soukromé hospůdce a jelikož mi pořád nejde z hlavy Milan, tak jsem ho oslovila, jestli se zúčastní. Odpověděl téměř hned a moc mě tím potěšil, takže jsem, jak se říká v pytli, vzhledem ke svému stavu. Probudila se téměř zapomenutá náklonost a myslím, že to budu nucena dát najevo, abych věděla, na čem jsem. Každopádně je třeba nad tím moc nepřemýšlet a jednat. Snad jeho reakce nebude moc ponižující, protože se to pak těžko zpracovává.
Kdyby člověk neměl každý den jinou náladu, touhy a taková ta přání, která vím, že se splní, jen však se dočkat. Nevím, jestli už jsem zmínila, jak si vážím chlapů, kteří upřednostňují své děti před schůzkami se ženami. Horší je, když mají kolem sebe moc žen, s tím mám velký „problém“. Nevěra a lži se hodně podepíší na důvěře k jinému partnerovi. Každý radí zapomenout a odpustit, nedá se to však, tak rychle udělat.
Tak a jsem ve fázi, kdy bych mohla své vyprávění ukončit. Plány jsou jedna věc a skutečnost druhá. Díky dalšímu odložení koncertu skupiny Traktor a Dymytry se za mnou rozjel na návštěvu Viktor. Byl volný pátek, víkend před námi a chystal se s námi přidat na již zmiňovanou seznamovací akci. Není tajemstvím, že místa k přespání je u nás dost, takže jsme si do tří hodin do rána povídali.
Během dopoledne jsem mu dala přečíst naše putování za láskou a on naznal, že je to taková moje zpověď a raději by to nezveřejňoval. Přesto pokračuji, protože pokud by aspoň jednomu člověku dodalo mé vyprávění sílu seznamování nevzdávat, tak to má smysl. Nemluvě o tom, že by se mohl někdo od srdce zasmát.
Jelikož jsem se chtěla o Viktorovu návštěvu podělit, tak jsem ozvala Pavlu a společnými úvahami došli k závěru, že seznamovací akci by bylo nejlepší odpískat. Dostala jsem několik signálů, že to nebude úplně to pravé pro naše povahy a navíc ani Milan si nebyl jistý, zda to stihne. Jelikož jsem však holka zvědavá, tak mi to nedalo a s Pavlou se zkusila jet podívat.
Dali jsme si pizzu, skoukli pěkné prostředí a po dvou hodinách odjeli. Opět se ukázalo, že pro lidi je seznamování jen o „chlastu“ a sexu. Navázání prozatímních přátelských vztahů se moc nikomu nejedná. Jsou to dvě strany mince, buď si chci užít s opačným pohlavím sex, nebo budovat něco víc. Byl to víkend, kdy jsem si dala za cíl rozseknout, jestli v hledání lásky pokračovat a jak si nastavit mantinely pro případná setkání s muži.
Nutno podotknout, že od Milana jsem upustila. Konečně mi přišly na jazyk ty správná slova, jak to popsat. Přijde mi, že je součástí jiné společenské vrstvy. Takže kromě rozdílných zájmů mám pocit, že bych s ním nikdy nebyla sama sebou. Na rozdíl od Viktora, který mi ukázal, jak je dobré se do ničeho nehrnout a dělat unáhlené závěry.
Předposlední květnový víkend byl pro mě přínosem v tom, že mi asi bude nejlépe samotné. Budu se nadále scházet s lidmi, které mám ráda. Pomohu radou či skutkem, nakoupím si erotické pomůcky a v případě potřeby použiju. Nechám si jednoho mužského pro případ, že budu chtít cítit mužskou náruč. Neberte to dámy však jako návod, že je to správně.
Dospěla jsme do fáze, kdy mladší kluci chtějí, abych za nimi jezdila a užila si orálního sexu. Zkouška proběhla, ale přišlo mi to jednostranné, proto si raději poradím sama. Během týdne mi psal ještě Bedřich, ten uznává pouze své názory a bere nás jako lidičky myslící pouze tím, co máme mezi nohama. Svým způsobem jsem se do této fáze dostala díky zájmu mužů, ale jsem ráda, že si to mohu zkusit.
V čem mi osobní schůzky pomohli, tak je nestydět se za svoji postavu. Nikdy jsem nestála o sex za světla, ale přestala jsem a je to osvobozující. Díky tomu zkouším dávat „opalovačku“ bez oblečení a kromě toho, že je to vzrušující, tak chytám malinko lepší barvu. Nevím sice, jaký to bude mít vliv na mé zdraví, ale s 50 na krku, to nějak neřeším.