...s 50 na krku, 2. díl (soutěžní)

Moje putování za láskou začalo před rokem a překvapilo mě, co se dá za tu dobu stihnout. Seznamovací skupinka čítá už skoro 500 členů a já se posunula do fáze, kdy zjišťuji, že je třeba se odpoutat od věčného pomáhání ostatním a pokud o moji společnost nikdo nestojí tak, abych pro něj byla na prvním místě, je lepší si kolikrát užívat samoty. Jestli bude někdo z těch, co mě osobně potkali, toto povídání číst, tak jsem změnila křestní jména aktérů. I tak si myslím, že se každý pozná, stejně jako v první části.
Ve chvíli, kdy jsem vstoupila mezi amateri, tak mám po půl roce pocit, že se vždycky najde někdo, kdo potěší aspoň milým slovem, v lepším případě i svou společností. Nejvíc kluků jsem poznala kolem vánoc a naivně věřila, že aspoň jeden z nich se stane nejen milou vzpomínkou. Nejsem typ člověka, který se hned zamiluje, ale i věčně zmiňovaná chemie udělá své.
Měla bych být nadšená s nekonečného zájmu mužů a překvapivě i těch, kteří si dokážou vzpomenout po třech měsících. Jako Michal, pro mě fešák, který splňoval požadavek na mladšího muže a zároveň neporušil slib, že první schůzka bude pouze o setkání u kávy. Oříšek však byl, domluvit se na další schůzce a prožít spolu vášnivou noc.
Pokud někdo stojí za to, tak vydržím i čekat, ale ve chvíli, kdy je domluveno setkání na 20.00 a v 22.00 je protějšek stále v nedohlednu, tak mi dochází jednak trpělivost, ale taky mě napadají různé myšlenky, které nakonec vedou k tomu, že se smířím s tím, že už nedorazí. On však přijel a našel skoro spící ženskou, co už si řekla, že nějaký čas nechce nikoho z chlapů vidět.
Milování bylo hezké, ale z mé strany bez té správné vášně, která ze mě po hodinách čekání nějak vyprchala. Přesto mě překvapilo, když se po třech měsících ozval, že by se chtěl zase vidět. Malinko mám problém s tím, být pro někoho z nouze cnost, takže jsem odmítla. Občas napíše a díky zkušenosti mu odpovídám, že s ním už dám jedině noční přepadení, když nedokáže dodržet čas schůzky.
Přitahuji zřejmě stejné typy mužů, i když jednu menší výjimku mám. A sice Pavla, kterého lákají malinko netypické věci kolem sexu a jeho přáním je, abych souběžně s ním měla ještě jiné muže, což je vzhledem k četnosti schůzek i moje podmínka k tomu, abych k sobě pustila chlapa blíž. Je to jak někdo říká o tom, že najít jednoho, který člověka uspokojí po všech stránkách, je téměř nemožné.
Takže pokud bych měla popisovat jednotlivé zážitky, tak v konečném výčtu by to asi z mého pohledu chtělo začít praktikovat sex s více muži naráz nebo již zmiňované přepadení plánovat na jeden večer. Ale ráda bych se dopracovala k letní lásce, která bude zatím jen mým zbožným přáním.
Než však začnu snít a časem třeba napíšu jako třetí pokračování skutečnost, tak chci zmínit posledního muže, který byl nejdřív velikonočním dobrodružstvím. Odjížděl však s tím, že další víkend se uvidíme, měsíc lásky začneme spolu a mě svitla malinká naděje. Jenže, už vím, že se nemám těšit. Pořád si to opakuju a jsem nenapravitelná.
Na 1.máje mě pod rozkvetlou třešní nakonec pusinkovali vnuci a mohla bych skoro říct, že jsem měla chuť už nic pro seznamování nedělat. Jenže jak z toho ven, když sem člověk jednou vkročí, tak „není“ možné se odpoutat. A tak se stalo, že jsem dostala po více jak měsíční odmlce zprávu i od tohoto muže.
A díky němu zkusím prožít aspoň letní lásku, třeba i poslední v životě. O to intenzivnější, se spoustou nových zážitků. Vzhledem k věkovému rozdílu je mi jasné, že může trvat jen jeden den, týden nebo měsíc, kdo ví. Zaměříme se na víkendová setkání, plná objetí a příjemných chvil ve dvou. Nebránit se ničemu, užít si každý okamžik, kdy budeme spolu. Milovat se pod hvězdami a nechat průchod fantazii.
Bylo by krásné všude chodit ruku v ruce, s úsměvem na rtech, vyzařujícím přímo ze srdce. Nezáleží na místě, můžeme jen tak ležet v trávě a snít o moři, které je modré jak azurové nebe. Chodit do lesa, naslouchat zpěvu ptáku, vyzkoušet něžné laskání a objímání v mechu s napětím, jestli nás někdo cizí nepřekvapí. Vystavovat nahá těla na slunci a vzbuzovat touhy jeden na druhého.
Zatím zůstává nadále pouze u fantazie, takže zatím co venku prší, tak já si užívám chlebíčků a svařeného vína jako za dlouhých zimních večerů. Sama s myšlenou na lásku, která mi zřejmě není souzena. Nevadí, snít a doufat, představovat si, jaké to bude, mohu do nekonečna. A jelikož věřit znamená mít, tak slibuju, že další povídku už napíšu jako zamilovaná.