Nadržený den

23.4.2011 Autor: alimeda 6 komentářů

Hned od rána jsem nemyslela na nic jiného, než jak sehnat kohokoliv, kdo by mi dopřál orgie nebo alespoň jeden pořádný orgasmus.
Po probuzení jsem si skočila hned do sprchy, abych ze sebe trošku ty choutky smyla a nebo si trošku ulevila proudem vody. Ve vaně jsem si lehla na záda,
nohy roztáhla na okraje vany a vyladěnou teplotou vody jsem si osvěžila celé
tělo. Když přišlo na řadu mýdlo, tak jsem si užívala svých doteků na mém nabuzeném tělíčku. Svými dlaněmi, na kterých byla voňavá pěna jsem začala na krku, přes ramena a paže, až na baculatá, plná prsa, kde jsem se chviličku zdržela. Na dlaních jsem cítila zřetelně svoje bradavky, které dávaly najevo jak moc potřebují pusinku. Sjela jsem přes bříško na svoje roztažená stehna,
která jsem důslednými pohyby masírovala a mačkala na vnitřní straně. Pěkně od kolínek až po klín na chloupky. Moje kundička se jen třepala na razantnější
pohyb, ale mne bavilo pohrávat si s ní jen tak okolo a oddalovat si naplánované
hrátky. Celé tělo jsem měla v ohni a když jsem si pěnu z pokožky sprchovala,
měla jsem pocit, že voda, která dopadá na moji roztouženou kůži dokonce syčí.
Umytá a připravená na důkladnější pokračování, jsem spustila proud vody z kohoutku, zadečkem jsem se podsadila přímo pod puštěný kohoutek a oddávala se proudu vody, který mi tryskal přímo na poštěváka. Prsa se mi dmula a dech se zrychloval. A v tu nejnevhodnější chvíli mě vyrušil telefon, který kvůli zaměstnání musím mít u sebe i v koupelně a prostě všude.

„Co je?“ řekla jsem otráveně, protože na displeji jsem viděla, že volá Radka,
která se mnou dělá. „Jááák co je? Co by jako bylo. Čekám dole, ne? A dělej pohni,“ vrátila mi smečí moje přivítání. „Proboha kolik je hodin?“ vykulila jsem oči překvapením.

„Ježiši, ty snad ještě spíš nebo co. A přitom jsem viděla už před 3/4 hodinou,
že jsi svítila. Prosím tě mrskni sebou, protože dneska jedeme na knop,“ vyčetla mi Radka a já bez rozloučení položila telefon a vyskočila rozdělaná z vany.
Honem utřít, fofrem obléknout a už jsem hnala po dvou schodech k Radčinu autu,
kterým mne každé ráno brávala do práce. „No to je dost,“ přivítala mě kysele,
protože na čekání byla přísná. Dupla na pedál a odjely jsme do práce. Až v práci jsem se přimalovala a otráveně se dívala na kupu papírů na mém stole. Kundička byla rozdělaná a prosila přes kalhotky aspoň o dotyk.

„To se nedá vydržet,“ pomyslela jsem si v duchu a rozhodla jsem se ukončit tohle trápení na záchodě rychlou masturbací. Vstala jsem od stolu a utíkala na
WC. Bohužel okolo šéfovy kanceláře, takže se přihodilo, že mne zastavil a poprosil o spolupráci. „Pojďte dovnitř a já vám ukážu co bude třeba,“ pozval mne dál a já ve stavu šílené nadrženosti jsem vnímala jen slova, která se mi hodila. „On řekl UKÁŽU. Kéž by ukázal. Třeba si na mě troufne,“ mlsně jsem přemýšlela v jeho kanceláři, usazená do kožené sedačky. Nohu přes nohu, na kolenu blok na poznámky a v hlavě plno chlupatých myšlenek. „Třeba by pomohlo jej trochu postrčit,“ přemýšlela jsem nad jeho odtažitostí. Když se otočil k oknu, sáhla jsem po svých knoflíčkách a tři jsem si rozepnula. Vyšpulila jsem járek mezi prsy a těšila se, že se šéfik chytne.

„To je všechno, Magdičko. Můžete jít a děkuji vám. Jen kdyby to šlo opravdu co nejrychleji. Docela na to spíchám. Vemte si třeba taxi, aby jste kvůli tomu nemusela běhat,“ popoháňel šéf a tímto mne probudil. Moje kalhotky byly celé
zmáčené a celé tělo mi zalévaly nadržené křeče. Naprosto zklamaná jsem odkývala
šéfovu prosbu a po cestě ke svému stolu pro věci jsem přemýšlela co budu dělat.

„Prostě po cestě musím zažít orgasmus, jinak asi zkolabuji,“ řekla jsem sama sobě už docela naštvaně. Na WC jsem si vysvlékla podprsenku i kalhotky, protože v tu chvíli jsem už byla rozhodnutá pro rychlou akci s kýmkoliv a v tom by mi spodní prádlo akorát překáželo. Z firmy jsem vyšla na tramvaj a čekala na ostrůvku plném lidí. Mlsně jsem se rozhlížela a vyhlížela si oběť. Až po chvíli jsem si uvědomila, že moje choutky ovlivnily celý můj postoj, který byl víc než
vyzývavý. Opřená o zábradlí na zastávce, prsa vyšpulená, bradavky trčely přes bílou látku mojí těsné košilky a sukýnka mi větříkem hladila nohy.

„Kdyby tak věděli, že pod ní nic není. Že tam mám už jen nabuzenou kundičku,
která by ochotně podržela tomuhle, nebo tady tomu, nebo klidně i tomuhle, nebo téhle?“ rozhlížela jsem se po zastávce a přemýšlela jsem koho bych si podala.
Můj jazýček se objevoval mezi rty a asi ze mne všechno vyzařovalo, protože muži se usmívali. Přijela přecpaná tramvaj a já se proklela, že jsem si nevzala toho taxíka.

„No nevadí, však je to pár zastávek, tak tágem to vezmu zpátky,“ pomyslela jsem si a nakročila do tlačenice v tramvaji. Snažila jsem se ze všech sil nějak rozumně chytit, jenže nával byl tak velký, že na mne zbyla jen tyčka na stropě.
Zachytila jsem se a moje tělíčko se prohnulo jako luk. Prsa se vyšpulila ven,
bradavky byly o to víc zřetelné, sukýnka povyjela víc nahoru a všude kolem vůně
a pachy lidí, kteří se o sebe otírali. „Pane bože, to mi dělají schválně,“
kňučela jsem si v duchu a tramvaj se rozjela. „Proč si někdo nesáhne? Proboha proč mi někdo někam nezajede? Sakra, copak se vám nelíbím?“ chtělo se mi křičet na celý vůz, když do mě narážely těla chlapů a ženských, kteří se tlačili jeden na druhého. „Nedá se nic dělat, musím zaútočit sama,“ rozhodla jsem ve vteřině
a natiskla svoji prcinu na pána za mnou a prsa vypnula k zajíčkovi přede mnou. „A
děj se vůle boží,“ sázela jsem na situaci, kdy měli moje přednosti jako na talíři. Zajíček koukal na moje prsa, která prostě přehlédnout nemohl a jen na sucho polykal. Byl menší postavy, takže měl moje velké přednosti přímo u nosu.

„No ták, dej si, na co čekáš?“ zírala jsem na něj vyzývavě, ale nemohl se odhodlat. Současně moje zadnice se začala sama od sebe vrtět, až pánovi narážela o poklopec. Ten byl odhodlanější
a moje vrtění mi začal oplácel, ale v protisměru.

„Konečně! Konečně se někdo chytil. Pojď a pomož mi. Jen se hezky otírej!
Postavím ti ho a podržím ti. Pojď,“ povzbuzovala jsem sama sebe, i jeho v duchu a konečně jsem ucítila ruku na zadnici. Chytil mi jednu půlku a zmáčkl s takovou silou, až mě nadzdvihl trošku nahoru a já tím pohybem zajíčkovi otřela svoje prsa o obličej. Bohužel to nevydržel, protože na nejbližší zastávce chvatně vystoupil.

„Nevadí, však mám tebe, samečku, mačkej si, jen si mě pěkně ošahej,“ rajcovala jsem se dál a tlačila zadek na pána za mnou víc razantněji, aby poznal, že souhlasím s tím co mi dělá.

„To je šílený, konečně, jen se nestyď, pojď,“ vlnila jsem se v bocích a cítila jak mi jede sukýnka nahoru. Jeho prsty ojely moje obě půlky a jeho tělo se na mě začalo tlačit víc než mi bylo příjemné.

„To se nemůžeš držet, abys tolik nepadal? Co děláš?“ nahlížela jsem přes rameno a nabízela mu při tom svoji oblou a bílou zadnici dál, aby nedejbože nepřestal.
Naše oči se setkaly a on jen upoceně mrknul na důkaz toho, že se mu líbí to, co spolu provádíme. Jenže jsem během minuty zjistila, že nejsem sama a zároveň
objíždí i druhou slečnu vedle nás. Bohužel, té to bylo natolik nepříjemné, že ztropila scénu na celý vůz. Křičela cosi o úchylákovi, který si na ni dovoluje a urážela jej tak, že raději vypadnul z vozu na zastávce, do které tramvaj zrovna najela.

„Svině,“ nadávala jsem v duchu rajdě vedle a bylo mi skoro do pláče. Pak jsem dostala vztek i sama na sebe. Taky mě mohlo napadnout vystoupit zároveň s ním a dokončit někde v keři to, co jsme začali. No nevadí. Kašlu na to. Třeba se ještě něco naskytne. „Musím prostě vydržet až domů,“ řekla jsem si rozhodně a spěchala vyřídit můj úkol, abych byla v práci co nejdříve zpátky. Věc jsem zařídila v okamžiku a vydala se zpátky do práce. „Vezmu si toho taxíka,“
rozhodla jsem se a zavolala na dispečink. Auto přijelo během pěti minut a já
nasedla vedle řidiče. „Kam to bude paninko?“ usmíval se lišácky chlápek za volantem a posunul mi sedadlo dozadu, protože bylo natěsnané moc v předu. „Zavezte mě na náměstí, potřebuji se dostat rychle do práce,“ nahlásila jsem místo a usedla pohodlně do sedadla. Přepásala jsem se a pruh pásu mi zajel přímo mezi prsa,
které rozdělil od sebe. „A už je to tu zase,“ kňučela jsem si v duchu, protože se mi znovu promastila kundička, moje fantazie zapracovala a chtělo se mi skoro křičet. Řidič to samozřejmě zahlédl, protože jsem zkoušela jestli by se to nedalo poopravit, aby mě to tolik nedráždilo k chlípným myšlenkám a jen pronesl koutkem rtů: „Jo jo je to malý auto na takovej objem,“ rozesmál se a rozjel auto.

„Chceš být vtipný? OK, jak myslíš,“ rozhodla jsem se v duchu pro odvetu, která
byla reakcí na jeho rádoby vtip. Zrovna dneska jsem na takové vtipkování náladu neměla i když jindy mi dělá dobře, že moje přednosti jsou středem pozornosti.
Odpásala jsem se za jízdy a oznámila drzému chlápkovi, že radši budu volně
dýchat než se cítit svázaná.

„Jste nespoutatelná?“ flirtoval s mým výstřihem řidič a já si sedla na levou půlku, abych byla obličejem přímo k němu. „A je to snad špatně?“ projela jsem si vlasy a čekala jak bude reagovat. „Není, není, mám rád divoké ženy,“ pousmál se, už malinko zdrženlivěji. „Tak to já jsem! Že by jsme zajeli ještě dál jak za náměstí?“ zalaškovala jsem a propnula se v pase, aby moje velký prsa viděl v celé kráse. Aby neměl možnost couvnout, tak moje ruka mu sjela přes jeho stehno přímo k zipu jeho kalhot a hladila mu rozkrok.

Ten pocit byl šílený. Konečně v soukromí se dotýkám pánského rozkroku a jsem jen kousíček od rozepnutí zipu a pořádného orgasmu. Řidič se podíval na moji
šátrající ruku a vrátil se nesoustředěným pohledem k řízení. Zakoktal, že na něm to nezáleží a já svoje dotyky zintenzivnila. Ruka se mu jemně tlačila na penis pod kalhotami, až ucítila bouli zvedajícího se ocasu. Moje kundička reagovala pod sukní usedavým pláčem, a její slzy mi mastily stehna, pysky a snad i sedadlo.

„Tak pokud to záleží na mě, tak já jsem jednoznačně pro,“ vzdychala jsem na důkaz toho, že jsem od rána prudce nadržená. „Ale my jsme už na náměstí,“
koktal překvapeně chlapík a bylo vidět jak se těší, že už vystoupím. „Však to můžeme zase rozjet, prosím,“ prosila jsem ho už otevřeně až mi bylo hanba. Takhle se podbízet! Jsem ostuda. „Nezlobte se, paninko, ale já opravdu nemůžu. Jsem
ženatý. Ale věřte mi, že bych moc rád,“ potil se chlápek a chtěl tak rychle zmizet, že mi odpustil i placení
jen aby už byl pryč.

„Fááákt bezvadný! Takže od rána několik příležitostí a já neurvala ani jeden orgasmík,“ zuřila jsem v duchu a do schodů ke kanceláři jsem skoro vzteky dupala. „Tady to máte,“ hodila jsem šéfovi papíry na stůl. Ten mi jen suše poděkoval a já odešla ke svému stolu. „Prosím tě, kde lítáš? Od rána tu nejsi a máš telefon za telefonem,“ divila se Radka. „Ále, šéfik něco chtěl ve městě,
tak jsem to musela vyřídit. Kdo volal?“ řekla jsem otráveně.

„Co se týká práce, to jsem zařídila za tebe, ale soukromě ti volala sestřička od tvého gynekologa. Mumlala něco, že jsi objednaná, ale spletla termín,
protože v tu dobu mají dovolenou, tak pokud by se ti to hodilo, tak tě prosí,
abys přišla dneska a nebo potom až za měsíc a půl, protože mají plno,“
vysvětlila mi Radka a ukázala na napsaný vzkaz přilepený na monitoru.

„Dneska v jednu? To abych šla dědka poprosit o volno. Výborně,“ vztekla jsem se, protože mi přibyla navíc další starost a k tomu ještě to šílené pálení moji buchtičky!!! Zavolala jsem do ordinace, že se dostavím a šla přemlouvat vedle do kanclíku pana šéfa.

U šéfa to proběhlo v naprostém klidu, pustil mne okamžitě a já jela přímo na gyndu, kde byla vždycky fůra lidí. A jestli se chystají na dovolenou, bude lepší odbýt si to teď, protože po dovolených tam bude nával určitě. Vyjela jsem výtahem k ordinaci a sedla do
čekárny. Už jsem poposedávala netrpělivostí, protože můj plán hned po gyndě mě
natěšil o to víc. Do práce už se vracet nebudu, zítra si to to nadpracuji a tak odtud hned tradááá, rovnou domů, kde si orgasmů dopřeji do večera milion. A
třeba si obvolám známé a pozvu si nějakého kamaráda na výpomoc. Opřela jsem hlavu o zeď, zavřela oči a myslela jen na to jak si to udělám na kuchyňské
lince. Zavolám při tom Pavlovi, dám mu poslechnout a kdyby se chytil a přišel,
tak si s ním rozdám pár čísel v ložnici, v koupelně, na balkóně a...

„Paní Veselá? Můžete si do kabinky,“ pozvala mne sestřička a vyrušila mě z mého snění. „Krista pána, zase! Zase mě někdo vyrušil z mých představ. To snad už
není normální!“ skřípala jsem v duchu zuby cestou do kabinky, kde jsem si sundala sukni.

„Tak pojďte paní Veselá, podíváme se na to,“ zavolal mě pan doktor od stolu a přesunul se ke koze. Byl to stařičký pán a jeho vyšetření bylo pokaždé rychlé,
něžné a na jedničku. „Vylezte si nahoru,“ pobídl mne a já ochotně vyskočila na vyšetřovací stůl.

„Ať už je to za mnou a já mohu konečně domů!“ probíhalo mi pořád hlavou až jsem najednou ucítila jeho prsty v rukavicích na mých pyscích. Opatrně je roztáhl a zajel do mne studeným zrcátkem. Šrouboval a šrouboval, až zrcátko roztáhlo moji dírku a on do ní dobře viděl. Vzal do prstů vatu na špejli, aby odebral vzorek,
schoval ji do zkumavky a zrcátko vyndal. Nasadil opatrně dva prsty na kraj dírky a rukou si mě podržel za podbřišek. Celou dobu mlčel a já se hrozila, aby na mne nepřišly stejné myšlenky, jako v tom taxíku. Nakonec jsem to zvládla,
dokonce i když do mě zajel dvěma prsty a prohmatal mě uvnitř.

„Ještě vám to dělá problémy, paní Veselá?“ zeptal se na moje pocity, kvůli kterým jsem byla objednaná. „Malinko ano, ale už to není tak silné jako předtím. Ty cviky i prášky zabraly,“ odpověděla jsem slušně a prosila bohy,
abych už mohla mazat rovnou domů. „Tak se podíváme ještě ultrazvukem, ať máme jistotu a poté vás propustím. Vypadá to, že už jste v pořádku,“ mluvil ke mně
monotónně doktůrek a pomohl mi slézt z kozy, abych se přemístila k lůžku u ultrazvuku. „Tady se položte,“ vybídl mě a já si lehla pohodlně na záda.

„Pane doktore můžu tam s tím skočit, abych se potom nezdržovala?“ vyrušila nás sestřička. Dostala svolení odejít si cosi vyřídit a tak jsem s doktůrkem osaměla.

„Ležíte dobře, ale podsaďte zadeček malinko víc,“ navedl mne doktor a ukázal pohybem, co mám udělat. Posunula jsem zadeček blíž k mým patám a čekala, co bude následovat.

„To je ono, děkuji, ták teď nožičky od sebe,“ navigoval mě doktor a já ochotně
roztáhla stehna doširoka. Vzal si přístroj podobný penisu, na něj navlékl prezervativ, na špičku kápl gel a druhou rukou mi dovedně roztáhl pysky.
Nasadil přístroj na krajíček a poté zajel až k děloze na první zátah. To už
jsem nevydržela a chytla se

papírového prostěradla, které jsem nehty natrhla. „Copak, bolí to?“ zeptal se překvapeně, přestal s vyšetřením a já musela jen zavrtět hlavou, že určitě ne,
že vše je v naprostém pořádku.

Ultrazvukem do mě zajížděl a hledal příčinu, která zmizela od minulé návštěvy,
ale protože si chtěl být jistý, tak vyšetření prováděl důkladně. Ten umělohmotný penis ve mně klouzal a moje od rána prokrvené stěny pochvy tak dráždil, že jsem místo doktůrka viděla Pavla a místo kusu plastu jeho tvrdý
ocas. Moje kundička ronila slzy a napnula se chtíčem, který doktor profesionálně přehlížel. Jen koukal do svého monitoru a vrtal ve mně tak
šikovně, že jsem začala buchtičkou přirážet proti přístroji. Moje jedna ruka zaťatá do papíru se držela s křečí na podpěře, abych se ovládala, ale druhá ruka, už to nevydržela a rozhodla se
šmejdit doktorovi po stehně. Doktor jen seděl, sledoval monitor a šoustal mě
kusem plastu. Já se narážela, mačkala mu stehno, zajížděla až k rozkroku a on beze slov a pohledů zajížděl do mojí pičky. Zmítala jsem se na lůžku a začala vzdychat. Sice tlumeně, ale tak jasně, že mě to hnalo konečně ke zdárnému konci.

Doktor si zakryl tvář volnou dlaní a zintenzivnil pravidelné zásuny do mojí
nadržené dírky. Sám musel být překvapený tím co se děje. Asi stejně jako já,
ale bylo mi v té chvíli všechno úplně jedno.

„Je to drahý stroj, paní Veselá, nesmí se s ním nic stát,“ chraptěl do dlaně a já ho chytla za bílý poklopec a jen ze sebe vysyčela

„Nebojte se, pane doktore, nezlobte se.“ „To je šílené, paní Veselá, tohle nemůžeme,“ potil se od stolu doktor, který na mě ani nepohlédl a jen poctivě
držel ruku, abych se sama mohla ukájet. „Já vím, pane doktore, promiňte mi to,“
omlouvala jsem se mezi vzdechy a začala vnímat, že se konečně blíží konec toho celodenního utrpení. Vytáhla jsem přístroj ze sebe, položila opatrně na stůl a pomohla si doktorovou rukou, kterou jsem si musela sama ovládat, protože on byl rád, že to vydýchává. Jeho ruka v rukavici mi třela poštěváček a nakonec se mi podařilo ho přimět, aby do mne zasunul dva prsty, jako před tím při prohlídce.
Přidržovala jsem si jeho ruku u buchtičky a on si jen zakrýval obličej druhou rukou a cítil se trapně.

„Já už budu, už to skončí, pane doktore...... ještě chviličku, prosím, udělám se, uděl.........“ zaskučela jsem a pak to se mnou jen cuklo, až mne to nadhodilo a já se v sladké křeči zmítala na lehátku. To už si ujít nenechal a sledoval moji slast s velikou chutí. Dotřepala jsem se a začala koktat omluvu,
kterou tišil ujištěním, že se nic nestalo, jenom to musí zůstat pouze mezi námi.

„Každopádně zůstane, moc děkuji,“ rozloučila jsem se a o něco uvolněnější se rozběhla obléct do kabinky, abych vypadla už konečně domů, vstříc dalším zážitkům, které jsem si naplánovala.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Hadzi
14.7.2017 05:59
Vaše povídky mě vždycky dostanou. Potkat takovou ženu, zahodím vše co mám a běžím za ní světa kraj.
alimeda
3.6.2011 15:02
já děkuju za pochvalu a moc ráda slyším, že to má takový účinek jaký jsem si přála...ještě jednou se omlouvám za ty zmatky při povídce "složená zkouška" kdy jsem to měla popleteně popsané ve složce a napravím to...
69S69
26.4.2011 05:57
Moc hezky a čtivě napsané, přečtené na jeden zátah. Prostě WAU a budeme se těšit na další psaní...*4**114**2*
hexina
24.4.2011 15:18
ma dostalo... poznam velmi dobre take dni a ked nie je porule nikto kto by pomohol, je to na uskučanie sa.... uzasne napisane *4*
lenovo356
24.4.2011 11:13
krásně napsaný.rád bych ti s tím někdy pomohl.
sunny_day
23.4.2011 19:31
Jedním dechem přečteno, moc pěkná povídka.