Setkání ve vlaku

Přiznám se, že vlakem cestuji rád. Baví mě sednout si a sledovat za okny ubíhající krajinu. Rád pozoruji cestující a hádám, kam která osoba cestuje,za kým spěchá nebo od koho jede a kam. Ve vlaku můžete spatřit různé osudy, jedinečné charaktery. Občas zaslechnete zajímavé příběhy, střípky lidských životů, které zmizí stejně rychle jako se objeví. A někdy zažijete neopakovatelné, prožijete něco,na co už nikdy nezapomenete.

Vlak jsem dobíhal na poslední chvíli. Ach ta plzeňská doprava..Sotva jsem se vyšplhal do vagónu,zaslechl jsem hvizd píšťalky, dveře zamnou se tiše zavřely a vlak začal ukrajovat první metry z cesty do nejzápadnější části naší republiky. Snad bude někde volné kupé. Měl jsem rád tenhle EC expres. Jel rychle a tiše,stavěl jen v jediné stanici. ..
Všude někdo seděl. Důchodci na výletě,pak němečtí turisté vracející se domů, studenti jedoucí na víkend k rodičům. Jdu podél jednotlivých kupé,letmo nahlížím přez zavřené dveře dovnitř. A pak jí uvidím. Drobounká holčina s knížkou v ruce. Začtená do románu tak, že mě zaregistruje až když stojím nad ní a zdravím jí:

"Dobrý den, máte tady volno?"

Rozhlédne se kolem sebe a pak odpoví.

"Ano." A dále už mi nevěnuje pozornost, hltá další řádky knížky.

Sedám si naproti ní k oknu. První co mě zajímá je ta její knížka. Co čte? Nenápadně pozvednu zrak ke knize co drží v ruce.

Tři (s)prostá pravidla.

Na obálce polonazí muž a žena, přetahující se o jakýsi bičík. Podtitul knihy zní: Pro vysněnou práci udělám cokoliv.
Je tak zabrána do čtení, že si vůbec nevšímá jak si jí prohlížím. Drobná postava, hubená,pod tílkem pár malých koziček. Havraní vlasy a modré oči. Těch jsem si všiml hned, ještě když se na mě trochu nechápavě podívala po mé otázce, zda má vedle sebe volno . Teď má oči sklopené do stránek knihy.

Jak jí tak sleduji,nemohu si nevšimnout jak zrychleně dýchá. Přijde mi, že dech se zrychluje stejně jak nabírá na rychlosti vlak. Rty se jí tiše pohybují,jako by odříkávala nějakou motlitbu. Potichu zavzdychala. Teď zvedla oči ke mně, nejspíš se nechala unést a teď chtěla vědět,jestli jsem si něčeho všiml. Naše pohledy se střetly uprostřed kupé... Chvíli tak zůstaly viset,pak sklopila zrak opět do knížky. Podíval jsem se z okna,ale v hlavě jsem měl tu malou čtenářku a její erotický román. O tom nebylo pochyb, obálka mluvila za vše. A taky ona. Nemohl jsem si pomoci a znovu jsem se na ní zadíval. Kousala se do spodního rtu. A vůbec jí nevadí, že mi je úplně jasný, co se s ní děje. Musí mít vlhké kalhotky,jak prožívá příběh spolu s hlavní hrdinkou. Představil jsem si sebe a jí jako ty dva na obálce. Vlastně ona jí byla podobná. Malá, štíhlá,jen ve spodním prádle. On byl trochu větší svalovec než já,ale to mi nebránilo rozvíjet dál ten obraz. On má svaly, já mám zase svalnatý a velký péro. Taky bych jí dal bičíkem,aby poznala,kdo je tady pánem. Jak jsem tak snil, začal mi tvrdnout. Nevím jestli si něčeho všimla,ale najednou si odkašlala a hlasitě zaklapla knížku.
Chvíli si mě zkoumavě prohlížela. Začínalo mi být trochu trapně. Přišlo mi, že docela přesně ví nejen co mám v kalhotech,ale také jaké myšlenky mám v hlavě.

Pak jsem se vzpamatoval. Teď a tady jseš pánem ty! Ty rozhoduješ o tom,co se stane v příštích minutách v tomhle kupé.

" Víte, slečno,kam jede tenhle vlak?"

Podívala se na mě trochu vyzívavě. Pak jenom tak napůl procedila mezi zuby .

"Že by do Chebu?"

"Kdepak slečno,tenhle vlak jede do stanice touha."

......

Průvodčí označila mojí jízdenku a zasunula za sebou dveře. Znova jsme osaměli.

" Teď nebudeme dlouho zastavovat."
Řekl jsem a přesedl si na sedadlo vedle ní.

"Vím, jezdím tu každý pátek."
Odpověděla tiše. Knížku odložila na stolek pod oknem.

Podívala se na mě. V očích měla směs touhy a chtíče. Tiše vstala, zatáhla záclony na dveřích a otočila zevnitř zámkem. Teď se sem nikdo nedostane, jedině průvodčí,ale ta tu právě byla..
Jak jsem jí viděl zatahovat záclony, všechno se ve mně zaradovalo. A taky ztvrdlo. Jak zamkla a otočila se, stál jsem vedle ní. Stáli jsme tak těsně u sebe, že jsem cítil na svém krku její zrychlující se dech.Celým tělem mi projela vlna vzrušení. Přitáhl jsem si jí k sobě. Jednou rukou jsem jí vjel do vlasů,druhou pevně chytil její zadek. Neměl jsem pochyb o tom, že ucítila jak mám tvrdý péro.

"Chci tě teď hned." Zašeptal jsem jí přerývaně do ucha.

Strčila do mě a já ztratil rovnováhu a dosedl na sedačku. Klekla si přede mě. Rozepnula kalhoty a začala je stahovat dolů,s čímž jsem jí velice rád pomohl. Vzala ho do pusy a začala kouřit. Krásně u toho vzdychala. Na to jak byla mladá, kouřila luxusně. Pak si sundala tilko. Spatřil jsem ty nádherný kůzlátka, mladý, akorát do ruky. Bradavky jí stály,jak byla vzrušená. Ten pohled jsem si chtěl vrýt do paměti navždy. Moje úchylka na malý kozy.. Ještě dnes, když zavřu oči, vidím ty její nádherný ňadra,jako vytesaná tím nejlepším antickým sochařem z bílého mramoru. Jestli ve vesmíru existuje absolutní krása a dokonalost, jestliže chceme něco nazývati pastvou pro oko,pak to byly kozy slečny M. Ta bílá kůže jejího těla, ještě teď jí cítím,zlíbal bych každý centimetr jejího těla. Ještě si pamatuji drobné chloupky na jejích zádech, ztrácejích se kdesi dole,tam kde jsem tušil její zadeček a úzkou kundičku.

Pak jsme se milovali,šukali jak o život. Jako kdyby tento vlak byl poslední na světě a po něm už neměl jet nikdy žádný další.Poslední vlak do stanice Touha.
Bral jsem si jí žádostivě,tahal za vlasy, mačkal její zadek a prsa,zakrýval prsty do její sněhobílé kůže. Utápěl se v jejích havraních vlasech. Její vzdechy ke mně doléhaly chvílemi vzdáleně,jak jsem se ztrácel v jejím roztouženém těle. Bylo to tak elektrizující, nechápu že tenkrát nedošlo k závadě na trolejovém vedení...

Vystoupili jsme společně na nádraží v Chebu. Vlak pokračoval dál,ale naše cesta tady skončila. Občas se cesty dvou lidí skříží zcela nečekaně, spojí se v jedinou. Někdy zůstanou jednou cestou na celý život,jindy to spojení trvá jen prchavý okamžik. Ale jsou okamžiky,kdy chcete aby trvaly věčnost. Než se ohlédnete jsou pryč. Jako M. tenkrát. Vyšla ven z nádražní budovy a já věděl že už jí nikdy neuvidím. Ale nikdy nezapomenu.

Věnováno jedné mladé slečně. Ona ví. Děkuji za skvělý zážitek.