2 v 1

Seděla naproti mně, zvedla oči a já spatřil jeden z jejích mnoha úsměvů. Její tvář měla tisíce podob. Pravý opak poker face. Jestli někdo má všech čtyřicet tři mimických svalů a umí je náležitě použít,pak je to právě ona . Za těch pár let už jsem se v jejích výrazech celkem dobře orientoval. Od naprosté nasr...i , když přišla ráno na šestou do práce, přez letmý úsměv, když jsme šli spolu na dopolední pauzu,potom dětský radostný a bezprostřední úsměv,doprovázený veselým smíchem. A mohl bych pokračovat výčtem mnoha dalších. Ale občas mě překvapila zcela novým úsměvem, který jsem u ní nikdy předtím nezaznamenal. Smála se ráda a často. Úsměvy rozdávala bez okolků, ovšem pokud jí někdo nedal důvod projevit i druhou, méně přívětivou tvář. Potom dokázala " zabíjet pohledem". Během okamžiku se jí obličej proměnil z andílka v ďábla.

Teď jsem se na ní díval, tvář ozářená paprsky slunce dostala ještě krásnější a nevinnější výraz. Tak rád jsem si jí prohlížel,bylo na co se dívat. Znal jsem každý kousek jejího těla,za tu dobu,co jsme se znali, jsem si ho stihl prohlédnout dost podrobně. Nemusel jsem jí u toho jen tupě zírat na zadek a na prsa. Pracovali jsme spolu, takže stačil sem tam pohled a věděl jsem či viděl dost. Moc dobře věděla, že si jí prohlížím,to žena pozná, i když u toho nemáte slinu u pusy ...
Ale dnes si jí prohlédnu jinak,blíže a lépe. Ochhutnám její kůži,chci vidět každý kousek jejího bílého těla. Každý záhyb a chloupek, všechna znaménka. Místa dosud zapovězená, nepřístupná a jen její. Nemyslitelné se stane skutečností.

Cesta až sem,k tomuto okamžiku,byla dlouhá,lemována spoustou různých větších či menších událostí. Vsadil jsem na upřímnost a vytrvalost. Od první chvíle,kdy mě napadlo, že by mezi námi mohlo k něčemu dojít,jsem věděl, že to bude dlouhá cesta, jiná než po kterých jsem dosud šel. Ona byla jiná. Tak jiná, že mě zpočátku vůbec,ani v nejzazším koutku mysli nenapadlo, že by jsme se mohli alespoň trochu sblížit. O nějaké, byť sebemenší sympatii,nemohla být zpočátku ani řeč. Jenže o to více jsem si teď mohl vychutnat nadcházející okamžiky. Nebyl jsem ještě na vrcholu,k tomu jsem potřeboval její odevzdání se mi pro nadcházející chvíle. Šlo by to napsat i jinak... Třeba že jsem ještě potřeboval její roztažené nohy... Obojí byla cesta k cíli. Tak nebo tak chci dosáhnout svého, samotného vrcholu rozkoše.

Vstali jsme takřka současně. Vzrušením jsem nemohl dýchat. To se mi stalo naposledy už hodně dávno.. Bylo to jiné. Měl jsem jí opravdu rád,znal jsem jí dost dobře, věděl jsem,jak křehkou má dušičku. Nerada to přiznávala, snažila se to všelijak zakrýt,ale já věděl své. Hlavně musíš něžně a pomalu. Nerozmáčknout jí jako půlku citrónu.
Překvapila mě, když mi začala stahovat triko přez hlavu,pak mi začala rozepínat kalhoty. Nebránil jsem se,naopak jsem jí rád pomohl. Dýchala rychle,musela na tom být podobně jako já. Stál jsem teď před ní jen v trenýrkách. Svlékl jsem jí tílko a rozepnul podprsenku. Všiml jsem si,jak jí stojí bradavky na malých kůzlátkách. Klekl jsem si před ní a stáhl jí dolů krátké kalhoty co měla na sobě . Chytla mě za vlasy, já přitiskl hlavu na její klín a nasál vůni její svatyně. Stiskla mě ještě více a tiše zasténala,pak zašeptala moje jméno.
Klečel jsem u ní jako před bohyní. Podíval jsem se nahoru a uviděl její roztoužené oči. Stáhl jsem jí pomalu kalhotky přez zadeček po jejích krásných nohách dolů. Políbil jsem jí mezi nohy,na místo dosud zapovězené. Voněla touhou.
Vstal jsem a přitiskl jí k sobě. Chtěl jsem,aby pocítila mé vzrušení. Pak jsem jí popadl,byla lehká jako pírko,v ten moment jako by jsme se ocitli ve stavu bez tíže. Zvedl jsem jí,ona kolem mého trupu ovinula své štíhlé nohy jako had. Tak jsme spojeni v jedno klubko hořících těl došli k posteli na druhé straně místnosti.

Opatrně,jako něco křehkého, jsem jí položil na postel. Svlékl jsem ze sebe poslední kus prádla. Její zrak spočinul na mém přirození. Vztáhla ke mně ruce, očima mě prosila abych šel blíže k ní,abych si jí vzal teď a tady. Odevzdala se plně touze po našem spojení. Chvíli jsem stál nad ní,vychutnávaje si ten okamžik. Ve spáncích mi bušila krev. A nejen tam. Taky dole jsem cítil neskutečné vzrušení a pnutí.

Položil jsem jí na záda. Líbal jsem jí od pupíku,pomalu směřoval k vnitřní straně stehen. Zprvu se bránila a tlačila nohy k sobě. Cítil jsem její vzrušení, jemně jsem dal její nohy od sebe s pokračoval v líbání. Než se dostanu ke klitorisu,chci aby byla pořádně vzrušená. Všechno má svůj čas... Vnímal jsem její tělo, což bylo jen dobře. Poznat,co ženu vzrušuje a naopak,co je jí nepříjemné,to je základ. Zažil jsem ženy, kterým nebylo příjemné,abych je orálně uspokojoval . Nechtěli to, necítili se u toho dobře. Ne mojí vinou,ale zkrátka co žena,to v tomto směru tak trochu originál.
Zkusmo jsem rozkmital jazyk na jejím klitorisu. Nebránila se a já věděl že jsem na správné cestě. Po chvilce jsem cítil její narůstající vzrušení. Odtáhla se ode mne těsně před vrcholem. Přitáhla mě k sobě, líbali jsme se a já cítil její nehty zarývající se do kůže mých zad.

Pomalu jsem vstupoval do její úzké soutěsky. Jak jsem byl stále hlouběji,rostl ve mně pocit slasti. Objímala mé tělo rukama, její vagína svírala moje přirození. Pak najednou všechno zmizelo a zůstali jsme jen my dva. Sami v celém vesmíru,obklopeni mlhovinou nekonečné rozkoše. Čas přestal existovat. Milovali jsme se dlouho. Záměrně používám slovo milovali, neboť to nebylo jen šukání s cílem uspokojit své potřeby. Také pro tyto okamžiky se vyplatí být trpělivý a mít víru ve zdolání vrcholu. Horolezcům zdar!