Nevhodná doba si žádá vhodné místo.

Obyčejný pondělí. Pracovní bych dodal. Ráno jsem vstal klasicky se stojákem, tak jsem se podrbal, a počkal až to přejde. Kafe, cigáro, klasická ranní rutina a hurá do práce.
Únava mě klasicky nepřešla ani po pár hodinách práce, ale chuť na rychlovku, ta by byla. K mý smůle, šaty některejch kolegyň byly tak krátký, že se stačilo ohnout víc, než obvykle, a bylo vidět víc, než by vidět mělo být.
No. A co teď. Hučelo ve mě tak nahlas, že to možná i bylo slyšet. Co s tim. Kde si udělat rychle dobře, ale zároveň tak, aby nikdo nebyl okolo. Mám sice rád adrenalin, ale ohrožovat zaměstnání úplně nemusí.
Služebna nepřipadala v úvahu, okolo pořád někdo šmejdil. Sklep už jsem párkrát za tímhle účelem navštívil, ale nikdy se to neobešlo bez nejednoho vyrušení.
Asi sáhnu po klasice na záchodě.
Mám dost času, tak si v klidu zamknu, najdu si něco přijatelnýho, vystříkám se a v klidu, jakoby nic půjdu dál pokračovat v práci.
Sotva jsem se zavřel a vzal jsem ho do ruky, zaklepala uklízečka. Nebyla ani hezká, ani ošklivá, a když jsem slyšel, že po mě jede, párkrát jsem se přistihl při představě toho, jak jí dávám ze zadu v tom malym prostůrku. Než ze mě vypadlo “obsazeno”, blesklo mi hlavou že jsem mohl odemknout a pozvat jí dál. Ale. Co kdyby to náhodou nebyla ona.
Chvilku jsem počkal na úplný ticho, vzal jsem do ruky telefon pustil video a udělal jsem se.
Všechno jsem utřel, vyhodil, spláchnul a nakonec pro jistotu ještě vystříkal hajzlsmradem, aby to vypadalo že jsem vlastně byl dělat něco úplně jinýho.
Až když jsem vylezl, a viděl jsem její výraz, došlo mi, že jsem si asi telefon neztlumil dostatečně. A já jsem asi taky nebyl úplně potichu.
Cítil jsem jak rudnu, rychle jsem si umyl ruce, a odešel.
Adrenalin, kterej jsem nechtěl, se nakonec stejně dostavil.