Nadržená houbařka

Pršelo prakticky týden v kuse a pak přišla tropická vedra. Lesy se pařily a lidi začali nosit z lesa plné košíky hub. A tak jsem se i já rozhodl vypravit na lov. Máme chatu v brdských lesích a tady svá oblíbená místa, kde vždycky něco najdeme.
V pátek jsem přišel z práce, sbalil věci a vyrazil autem na chatu. Chystal jsem se vyrazit brzy ráno, a tak jsem nařídil budík na čtvrtou, zalehl do postele a v devět už spal jako zabitej.
Ve čtyři ráno začal řvát mobil a já se vyhrabal z pelechu. Kafe, rychlá snídaně, na sebe obnošené maskáče, obout staré kanady, do kapsy zavírák, na hlavu klobouk, do ruky košík a hurá na houby.
Vyrazil jsem do lesa, právě svítalo, obloha zatažená, ale už po ránu přes dvacet stupňů – ideální počasí na houbaření. Hned na kraji lesa rodinka hříbků a dál už to šlo jako po másle – bedly, klouzci, poddubáci. Košík se plnil opravdu rychle a já se pouštěl stále hlouběji do lesa.
Byl jsem tak zabraný do sbírání, že jsem si ani neuvědomil, že by vlastně i v lese mělo být více světla. Pohled nad koruny stromů mě ujistil v tom, že za šero nemůže brzká ranní hodina, nýbrž absolutně temná obloha, z níž se za moment začaly snášet potoky vody.
Říkal jsem si, že v lese tolik nezmoknu, ale během chvíle jsem byl totálně promočený. Košík byl téměř plný, a proto jsem se rozhodl k návratu. Sešel jsem na nejbližší lesní cestu a štrádoval si to ven z lesa.
Totálně promočenej míjím posed a nevypadá to, že déšť v nejbližší době ustane. Otočím se a opatrně s košíkem v jedné ruce šplhám na posed. Naštěstí je to ta uzavřená budka, myslivci tomu říkají kazatelna, takže ta lepší varianta.
Vyšplhám se až nahoru, otevřu dveře a leknu se tak, že málem sletím zase dolů. Sedí tam ženská jen ve spodním prádle a na nohou holínky. Evidentně se taky lekla, protože vykřikla a instinktivně překřížila ruce na prsou.
Vzpamatuju se a soukám ze sebe: „Pardon, dobrý den, omlouvám se, ale chtěl jsem se schovat před deštěm,“ a pomalu dělám krok po žebříku dolů. „Ne, počkejte prosím,“ zaševelí žena, „pojďte dál.“ Chvilku váhám, ale neustávající déšť mě popožene dovnitř. V budce se dá postavit. Podél stěny je umístěná lavice, na níž sedí udržovaná čtyřicátnice s perfektním tělem. Vedle ní na zemi je položený košík, v němž se krčí pár malých hříbečků. Postavím svůj koš vedle jejího a usměju se: „Asi jste byla v lese jen chvíli?“ „No, právě jsem začala, když se rozpršelo.“ „Já už jsem na cestě domů,“ odvětím a všímám si sušících se legín a trička s dlouhým rukávem na konci lavice.
Žena si pomalu stoupá a s napřaženou pravicí na mě mrká: „Žaneta.“ „Luboš,“ odpovídám a jemně třesu nabízenou pravicí. „A tykej mi,“ dodává s úsměvem. „Jasně,“ vypadne jen ze mě, a ač vím, že je to neslušné, civím na její nádherné kozičky v černé podprsence.
Žaneta, která stále drží moji ruku, ji najednou stiskne silněji, přitáhne si mě k sobě a strčí mi jazyk až do krku. Snažím se jí francouzáka vrátit, ale takovej fofr jsem ještě nezažil. S jazykem v mé puse mi oběma rukama rozepíná poklopec maskáčů. Ty tři knoflíčky vyjedou z dírek tak rychle, až se bojím, že je urvala.
Rychle si kleká, stahuje kalhoty a vzápětí boxerky a okamžitě si bere do pusy mýho absolutně tvrdýho ptáka. Přisaje se k němu a kouří mě tak zběsile, že mám pocit, že jsem ho strčil do vysavače. Pomáhá si přitom rukou a vždycky si ho tam narve celýho až po kořen a pak ho zase vytáhne.
Jestli to tak bude ještě chvíli pokračovat, udělám se během chvíle. Beru do rukou její hlavu s delšími kaštanovými vlasy, které jsou ještě mokré, a vytáhnu jí ho z pusy. „Jestli nepřestaneš, za chvíli jsem hotovej.“ „Tak pojď,“ pobídne mě, stáhne si kalhotky (přes gumovky to chvíli trvá), předkloní se, opře o stěnu a vyšpulí na mě zadek.
Nemusí mě dvakrát pobízet, stoupnu si za ni, kleknu na kolena a přisaju se k její kundičce. Jazykem zajedu dovnitř a cítím, že je úplně mokrá. Jazykem taky párkrát přejedu poštěvák a potom se k němu přisaju. Slyším, jak začíná vzdychat. Postavím se, vezmu ptáka do ruky a pomalu jí ho strčím do kundičky. Sykne a vyhrkne: „Dělej, pořádně.“ Nenechám se pobízet a začnu pořádně přirážet. „Jo, víc,“ křičí na mě a já ještě přidávám. Buším do ní rychle a tvrdě a ona přitom krásně heká.
Najednou vykřikne a celé její tělo se začne třást a škubat. Ani já to už dýl nevydržim, vytáhnu ho a stříkám jí na zadek a záda. Je krásně prohnutá a pořád hlasitě oddychuje. Udělám krok vzad a uvědomuju si, že ženskou v gumákách jsem ještě nikdy nešoustal. Natahuju si boxerky a maskáče a zapínám poklopec. Knoflíčky jsou naštěstí na svém místě. Žaneta vytáhne nohy z holínek a oblékne zpátky kalhotky. Potom si boty opět nazuje, přitulí se ke mně a políbí mě. Teď mě líbá pomalu a něžně a já jí to oplácím.
„Příště už budu chodit na houby jen v dešti,“ chechtá se Žaneta a já přikyvuju, že to mám stejně. Slyším, že déšť pořád bubnuje do střechy kazatelny. Oba se posadíme vedle sebe na lavici a jen tak kecáme o ničem dobou hodinu.
Pršet nepřestalo, ale už jen mrholilo a my se rozloučili. Dal jsem jí pusu na rozloučenou, otevřel dveře kazatelny a pomalu slezl po žebříku dolů. Hub v mém košíku znatelně ubylo, protože jsem jich většinu dal Žanetě. Cestou zpátky už jsem nehledal a mazal rychle na chatu. Tam jsem si dal pořádně horkou sprchu a pořád nemohl uvěřit tomu, co jsem dneska zažil.