Soudce

3.10.2022 Januar29

Sedím v hale vznešené instituce a pozoruji soudce, jak mluví s mým právníkem. Nedokáži od něj odtrhnout oči.
Pokaždé, když se na mě podívá tím svým přísným výrazem, svírá se mi úzkostí hrudník.
Drží v ruce spis a boří do něj své silné dlouhé prsty.
Jeho pohledy mne spalují. Stejně tak jeho postoj, chůze, gesta...hlas.

Dívej se mu do očí, dívej se mu do očí, dívej se... A zase to dělám! Skenuji ho od hlavy až k patě. Očkem kloužu po jeho širokých ramenech. Mužné hrudi. Bocích, po kterých mi v představách sjíždí bříška prstů.
Prudce vstávám a rozrušeně odcházím do soudní místnosti. Vyvolává ve mě chtíč a zároveň vzdor pokaždé, když mi pokládá otázky na tělo. Mám pocit, jako bych v tu chvíli před ním stála nahá.

,, Předstupte paní obžalovaná. Chtěla byste se k tomu vyjádřit?"
,, Vyjádřit k čemu?"
Naše pohledy se střetli. Jeho lícní kosti lehce povystoupili. V mých očích se rozhořel plamínek drzosti doprovázený mírným úsměvem.
,,Nemohl jsem si nevšimnout vaší prořízlé pusy. Myslel jsem si, že tento soud chcete vyhrát."
,,A také ho vyhraji, aniž bych se k tomuto svědectví musela vyjadřovat. Křivé obvinění, zaujatost, pomluva, dětinskost..."
,, Přerušuji líčení a vy pojďte se mnou!"
,,Nebouchnete kladívkem do stolu?"
Chytá mě pevně za loket a neuhýbá pohledem. Nikdy neuhnul.
,, Pojďte..."

Vede si mě do své pracovny a již cestou jsem potrestána. Jeho vůně se mi vkrádá do nosních dírek, oči se mi přivírají a trčící bradavky by rády vyhrály boj nad neprostupností krajky podprsenky.
Ten muž mne právě odsoudil probuzením mého chtíče. Fanatického a hlásícího se v každém milimetru mé kůže.
,, Posaďte se."
Bere do rukou opěradlo židle a odsunuje jí od stolu.
Sedá si za svůj pracovní stůl a aniž by ze mě spustil zrak, povoluje si kravatu. Jedním tahem si jí přetahuje přes hlavu a rozepíná si na košili tři knoflíčky.
Nehty se mi zarývají do dlaně, která se stahuje v pěst.
Jeho šedé chloupky na hrudi jeví známky zralého věku, stejně jako jeho strniště na tvářích.
,,Budu shovívavý..."
Zhluboka se nadechuji a z mých úst vychází spontánní vzdech.
,,Vy vzdycháte?"
,,Já vzdychám?"
,,Nevíte, že se neodpovídá na otázku otázkou?"
,,Vím, ale tuze ráda to dělám."

Lituji, že už zrušili útrpné právo. Lehla bych si před něj na stůl a nechala se jím mučit. Natáhla bych před něj zápěstí a dobrovolně čekala, až mi je sváže kravatou.
Odsunuji se židlí dál od stolu a skřípot jejích nohou o zem, přetíná to nastalé ticho v místnosti.
Roztahuji od sebe mírně nohy a jako dáma je před ním překřížím. Nedokázal se na ně přestat dívat. Jeho lícní kosti vystoupili ještě víc, když jsem poodhalila svůj nahý klín.
,,Rád bych dnes tento spor ukončil. Pokud nechcete, aby...."
,,Chci."

Kdyby se zhmotnilo to, co se mezi námi vnitřně odehrává, byly by z jeho stolu už dávno třísky na podpal. Jeho pracovna by vzplála na lusknutí prstů.
,,Ve středověku by vás za vaší drzost odsoudili jako čarodějnici."
,, Novověk se od středověku často neliší."
,,Myslel jsem to s vámi dobře..."
Vstává od stolu a jeho erekce je nepřehlédnutelná.
V jeho výrazu není špetka stydlivosti. Přichází ke mě a v těsné blízkosti mého obličeje se vyjímá jeho mužství.
Mé bradavky vyhrály boj a prodírají se skrze krajku podprsenky. Stoupám si a dívám se mu přímo do očí. Opět neuhnul pohledem.
Prokrvuje se mi pohlaví.
Zhluboka dýchám a stahuji svaly v pánvi.
Mé pysky se při nádechu rozevírají jako rozkvétající růže a její nektar pomalu vyvěrá z útrob...
,, Odsoudíte mne na nucené práce?"
,,Jste vážně neskutečná......., holčičko."
Jeho šíp mi právě protnul tělo skrz naskrz.

,,....odsuzuji vás k padesáti veřejným hodinám a pevně věřím, že..."

V mrákotách opouštím soudní síň. Beru za kliku od jeho pracovny a bez zaťukání do ní vcházím.
Stojí u okna, ruce má v kapsách a dívá se přímo na mě.
Udělám pár kroků k němu, ale zastavuji se.
,, Svlékněte si šaty."
Přerývavě dýchám a dělám přesně to, o co mě žádá.
Prohlíží si mé tělo a pomalu přichází ke mě.
Rozepíná mi podprsenku a uvolňuje ramínka. Pomalu se sesouvá po mém těle k zemi.
Mé vzpřímené bradavky se dotýkají jeho košile.
Pokládám svou hlavu na jeho hrudník a nasávám jeho opojnou vůni kůže. Mé ruce kopírují jeho boky a zastavují se u jeho krku.
Povoluji mu kravatu a rozvazuji jí.
Jedním tahem ruky jí vytahuji a dávám do jeho natažené dlaně.
Dávám před něj své ruce a on mi s ní svazuje zápěstí.
Stoupá si za mě.
Cítím jeho obličej na mé šíji.
Sundavá mi skřipec a uvolňuje mi vlasy, které samovolně dopadají na lopatky.
Pravou rukou mě chytá pod krkem a pevně ho svírá.
Druhá bere do dlaně mé ňadro a palcem přejíždí svraštělý dvorec.
,,Já bych..."
,,Co bys...?"

Chytá mě za vlasy a otáčí si mě k sobě. Naše rty se spojí ve vášnivém polibku. Společná vyprahlost se odráží v lačnosti líbání. Jeho dlaň svírá mou tvář a palcem přejíždí po mých pootevřených ústech. Dívá se na mé dychtivé rty a opět se v nich ztrácí.
Cítím jeho chvění. Ten nádherný pud muže, který propadl kouzlu ženy. Snoubení chemie a postupné ztráty rozumu.
Tak moc toužím po jeho péči...

Třesoucí rukou se dobývám do jeho poklopce. Toužím uchopit to, co mě vystřelí do nekonečného vesmíru extáze.
Tyčí se přede mnou v plné síle. Jeho lesknoucí žalud mne k sobě láká a já se řítím do pekel.
Pokládá mne na stůl mezi stohy lejster a jeho hlava se ztrácí v mém klíně.
Je jak hladový pes jehož jazyk s pečlivostí prozkoumává své žrádlo. Spokojeně vrní a pevně mě chytá za boky aniž bych se bránila.
Každým svým gestem mi dokazuje své pomatení mysli z opojného chtíče.
Očarovala jsem ho já, nebo on mě?

Jeho polibky skrápí mou kůži a zastavuje se u mé bradavky, kterou něžně zkousává a nasaje svými rty. Rukou mi hladí stehno a sune jí k hýždím. Má noha se automaticky zvedá a obepíná jeho tělo. Pleská mne přes odhalenou půlku, kterou nakonec svírá ve své dlani a zarývá do ní nehty.
Místností prostupuje vůně našeho chtíče a prosycuje soudní spisy.
Cítím mezi pysky jeho tepající úd.
Svléká si košili a tiskne ke mě své rozpálené tělo. Objímám jeho ramena i přes uvěznění mých dlaní. O to víc se tiskne k mému tělu. Třu svůj klín o jeho masivního ptáka a naše živočišnost řve z každého pohybu těla.
,,Tak si mě už proboha vem!"

Není krásnějšího pohledu než na první průnik do lůna ženy.
Naplňuje ho až po okraj. Lehce do ní klouže po vlhkých stěnách a každý jeho příraz doprovází slastný mlaskot mokrých pysků, kterého obepínají po celém obvodu jako závoj hříchu.
Nekončící tempo lačných přírazů. Propínám své tělo a nastavuji mu své hladové bradavky.
Střídavě je ochutnává a sytí jejich touhu. Každé zahryznutí do kůže, umocněné plesknutím přes půlky, rezonuje v celém mém podbřišku.
Mé vzdechy sílí a blíží se můj odstřel na oběžnou dráhu.
Chvějí se mi stehna a jeho ptáka dusím křečovitým stahem stěn.
Právě mě minul Saturn....

Vytlačuji jeho ptáka pod přívalem mé exploze. S dojetím se utápí v mých šťávách a polyká každou její kapičku.
,, Dáš mi ochutnat?"
Jeho ústa se přibližují k mým a ta vůně je omamná.
Odtahuje ode mne hlavu a pozoruje můj pokřivený výraz.
Klekám si na všechny čtyři.
Olizuji stékající kapku potu po jeho hrudi, šťávy ulpěné na povrchu jeho skvostu.
Bažím se pocitem, když se ztrácí v mých ústech a já prvně ochutnávám jeho manu.
Je jak skála. Nemilosrdně s ní zajíždí hluboko a atakuje mé mandle. Dávím se a přijímám jeho tempo doprovázené vzdechy, které mi rezonují v uších jako rajská hudba.
Země se otvírá,
král ďáblů vstává.
Tisíce mrtvých kolem,
peklo bojuje s bohem.
Jsem královnou chtíče,
ty pokloníš se.
Peklu půjdeš vstříc,
jejího ďábla pohladíš...

Zvedá mě ke svému tělu a já se k němu přitisknu jako klíště. Napichuje si mě na svého ptáka a sedá si na gauč.
Jezdím po něm pomalu. Nadzvedávám zadeček a rejtuji jen na jeho špici. Sesedám níž a ukájím se z toho nádherného pocitu, jak ho mé pysky dokonale kopírují. Kloužou po vytékající mokrosti.
Chytá mě za půlky a silou je rozevírá. Brání mi v pohybu a jeho čůrák prudce proniká do mého nitra. Mrdá mě s šílenou dravostí lovce. Ztrácím se v sobě. Mé oči se protáčejí.
Nadzvedává mě a můj výstřik skrápí jeho břicho.
Mé tělo ovládá třes, na který nebere ohledy a znovu ve mě pulsuje jeho pták. Opíráme o sebe svá čela. Naše těla se lesknou potem. Živočišné spojení, které nebere konce.
,,Chci tě celou vypít..."

Vyčerpáním usínám v jeho náruči.
Přikrývá mě svou košilí a políbí na tvář.
,,Zašiju si tě do archivu, neboj."

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Tvá povídka mě probudila starou vzpomínku :) na jednu koncipientku :)
@thetall Doufám, že ne mozek 😂...

@a-trik Převelice děkuji 😉
Chytlavé, pohlcující. Tvé povídky umí zasahnout má citlivá místa 😀
@januar29 koukni na mě do vzkazniku zlato 😉
Perfektně napsaná povídka...
@Januar Zlobivoucka nic nepouští to samo nebe😆