Palačinková romance s příchutí

15. 10. 2022 .Thor.

Je ráno.
Rozlepuji oči, mrkám do bílého stropu, venku je ještě šero. Při pohledu z oken, horizont se barví do ruda před vycházejícím sluncem tohoto podzimního rána. Nad vesničkou pod penzionem se nese lehký opar, který se míchá s líně stoupajícím kouřem z komínů.
Otočím hlavu Tvým směrem, spokojeně oddychuješ v klidném spánku. Prohlížím si Tě. Ležíš na zádech s pravou rukou složenou pod hlavou, jako z obrazu italského renesančního malíře Giorgioneho, Spící Venuše. Odhalená prsa se napínají v pravidelném rytmu nádechů. Sjíždím pohledem níž, kde druhou rukou zakrýváš svůj klín a přes stehna ledabyle hozenou přikrývku.
Jsi rozkošná a k pomilování.
Potichu vstanu a přesunu se do kuchyňky vykouzlit snídani. Vím, že nesnídáš, ale pro tentokrát určitě neodoláš.
Na pánev rozlévám tekuté těsto, které následně hodem do vzduchu otáčím a znovu zachycuji na pánev. Po chvíli sklouzává poslední palačinka na talíř.
Postupně je potírám jahodovou marmeládou, které nožem aranžuji do tvarů srdce, šlehačkou tvořím linii po obvodě a ve středu vytvořím velikou špici ve spirále. Vše přeliji čokoládovou polevou a v tenkých pramíncích vše přeliji.
Uvařím čerstvé namletou kávu, v šálcích přidávám na podnos, k mému výtvoru.
„Co dál?“
„Něco tomu chybí.“
„Ano, květina.“
Rozhlížím se kolem sebe, ubrousky, z těch hravě vytvořím narůžovělí květ karafiátu, jako bych jej čerstvě vystřelil kdesi na pouti.
Jsem na sebe pyšný, doufám, že to oceníš.
Vše nesu za Tebou do postele.
Ležíš zadečkem ke mně, když jsi mezi tím změnila polohu. Tác odložím na noční stolek.
Skloním se a lehce polibky od mírně odkrytého zadečku postupují po Tvém boku přes rameno ke krku. Lehce odsouvám prameny vlasů a tisknu vlhké rty za Tvé ucho a do něj Ti zašeptám. „ Krásné ráno má lásko, princezny by měli vstávat.“
Protahuješ se jako kočka, při tom jemně mručíš.
„Byla by káva?“ Lehkým chraplavým hláskem se ptáš.
„Už je hotová za Tebou.“
Beru tác, sedám si vedle Tebe a mezi nás jej položím, sleduješ talíř, usměješ se tím svým úsměvem skrývající Tvou stydlivost a bereš květ do ruky, prohlížíš si jej detailně a nadechuješ se ke slovům. To už mám na ukazováčku trochu šlehačky a roztírám jí po Tvých rtech.
Symbolizuji tím, nemluv.
Olizuješ si rty a hledíš na mne pohledem mlsné kočky. Naberu znovu šlehačku znovu a to už provokativně chytáš mě zápěstí a do úst vsuneš celou délku prstů, které nasaješ a pomalu celou délku taháš v podtlaku úst ven.
Prostor kolem nás se nabíjí elektrickým nábojem vzrušení.
Na vidličku napichuješ kousek palačinky s kupou šlehačky, kterou úmyslně necháš, odpadnou mezi prsy.
„Jejda“ pomluvíš vzrušeným hlasem.
Skloním hlavu k místu Tvé úmyslné nešikovnosti a bochánek bělostné sladkosti jazykem roztírám po okolí a následně, postupně slízávám dočista. Hrubost jazyka, který si neodpustí přejet Tvé prsní dvorce a z nich vystupující knoflíčky, co se stávají tvrdými kuličkami z hroznů.
Máš zrychlený dech, který se proměňuje v lehký vzdech, když jazykem dorážím na citlivé bradavky. Saji je mezi rty a lehce do nich koušu. Vnímám, jakou Ti to dělá rozkoš.
Znovu nabírám na prsty šlehačkočokoladovou ozdobu a tvořím cestičky na Tvém těle. Poslední bodem tohoto sladkého dobrodružství je Tvůj klín, kdy beru jednu palačinku a v dlani z ní vymačkávám smíšené kapičky jahodové marmelády a šlehačky. Každým ukápnutím chladnoucí sladkosti ze značné výšky, se otřeseš pod citlivým dopadem na Tvoji vzrušenou a horkou lasturku, která již viditelně roní své tekuté perličky rozkoše. Cítím, jak mi tvrdne při představě, až ochutnám veškeré ingredience smísené s Tvým nektarem.
Než se tak stane, natahuješ ruce po mé dlani upatlané zbytky, co připomínají hrudku čehosi, z které okusuješ a slízáváš drobky do čista.
Sleduji Tě.
Jsi jako lvice, co olizuje zbytky své kořisti, v očích máš dravost a vzrušení.
Vracím, pohled na bříško a do Tvého klína. Přiblížím obličej, postupně mizí všechny cestičky, kde po nich zůstává vlhká stopa po mém jazyku na sametové kůži, až mně dovedou k Tvému klínu. S lehkostí špičkou jazyka vychutnávám tu rajskou příchuť. Tvé prožitky nabývají na hlasitosti, chvěješ se maximálním vzrušením. Bořím jazyk hlouběji, co to jde, neskutečně mi chutnáš, je to tak vzrušující. Chci Tě přímo pít a vypadá to, že můj chtíč bude naplněn, cítím intenzivní chvění Tvého těla, hlasitě vzdycháš, chytáš mne za zátylek a více mne tlačíš do klína.
Náhle strneš a na jazyku cítím proud Tvé šťávy, divoce vše přijímám a saji. Přichází další vlna orgasmu. Nohy se Ti chvějí, ve vlnách se křečí prohneš v zádech s hluboce zakloněnou hlavou, ruce stažené v pěsti.
Pozoruji Tě, ten moment, kdy jsi tam někde daleko v tajném světě rozkoše. Čekám, něžně Tě hladím, až se zas vrátíš ke mně.
Podívají se na mne ty Tvá krásná zelená kukadla, vyzařující štěstí.
Na tváři blažený úsměv.
„Vidíš o co přicházíš, když nesnídáš?“
Celým tělem vystřelíš, jak kobra při útoku, povalíš mne na záda, obkročmo nasedneš na můj klín a povídáš.
„Ještě bych si dala malou svačinku.“ Usmíváš se, v očích plamínky a mezi zoubky svíráš provokativně ukazováček, jako hříšnice, přitom Svými zmáčenými pysky dráždíš můj odhalený žalud, než prudce dosedneš, až mne to pomalu zvedne do sedu.
Pomalu krouživě vlníš prdelkou a cítím to úžasné tření o stěny, než náhle změníš rytmus a začneš vysedat jak zkušená jezdkyně na koni.
Je to slastné, zrychluješ tempo, vidím, jak se přímo ďábelsky vyžíváš v mých prožitcích, které na sebe dlouho nenechají čekat. Snažím se je ovládat, ale marná snaha. Cítím cukání v koulích, zrychluji dech a našponuji své tělo v posledním přírazu, kdy Ti vycházím vstříc a plním Tě semenem….
Vydýchávám se, cítím stahy Tvé kundičky na citlivém žaludu, až sebou křečovitě škubnu. Zákeřně se tím bavíš, potutelně usmíváš, než vstaneš, pošleš letmí polibek a zmizíš v koupelně, v které Tě vystřídám…
Vyjdu s osuškou kolem pasu, stojíš u linky stále v osušce též, usrkáváš novou kávu a jsi zahleděná.
Jdu k Tobě, ukládám tu paseku po mém vaření do dřezu.
Bereš lahvičku s čokoládovou polevou do ruky, chvíli si ji prohlížíš a povídáš.
„Něco by to ještě chtělo.“
„Co?“ Ptám se.
„Takové to….., no zakončení.“
Vidím zas ten Tvůj šibalský úsměv.
„A co by to mělo být?“
„ Dala bych si Tvůj banán v čokoládě se smetanovou plnkou.“