Tajemný muž

20.10.2022 Januar29

Mám ráda Prahu, Staré Město. Tajemné uličky s historií, kterou buď chcete znát, nebo si jí v hlavě utvoříte sami, dle detailů, které v nich nacházíte.
Jeden z posledních slunečných dnů. Přemýšlím, proč se tomuto období vlastně říká babí léto. Dívám se do chytrého googlu a oči prahnoucí po vědomí, rychle přejíždí řádky Wikipedie .... ,, označení déletrvajícího suchého počasí,, ....
Jsem babí léto!
Dlouhodobě suché torzo ženy.

S úsměvem vplouvám do restaurace, která mě vcucává svou vnější vizáží a uvnitř překvapuje nečekaně příjemnou atmosférou.
Sedám si k oknu. Ráda pozoruji okolí a typuji povahy lidí, jejich nálady a v hlavě mi o nich jede můj smyšlený příběh.
,,Budete jíst, madam?"
Madam, jak noblesní oslovení. Může snad někoho urazit?
Hmm, Francie a má Katy. Miluje vůni od Christian Dior J'adore. Stále mi v uších zní ta její rozkošná výslovnost ,,žadoré".
Personne n "est parfait, jusqu" à ce qu "on tombe amoureux de cette personne.
,,Nechám to na vás. Objednejte mi to, co je podle vás nejlepší a k tomu mi přineste dvě deci červeného vína a po jídle lungo s mlékem."
,,Madam nechce být rušena z myšlenek, chápu."
Ukloní se a odchází.
Bože, nemůže být na světě vícero chápajících mužů?!?

Katy, šarmantní dáma, která svým charismatem okouzlí každou žijící bytost.
Mám potřebu jí napsat. Otvírám stránky modrého světa a hledám jí mezi desítkami nových bezduchých zpráv.
,, Černá vám sluší. Usmějte se."
Ta věta mi bije přímo do očí.
Polykám myšlenku psát Katy a neustále si dokola čtu tu jedinou větu, na které mi ulpěl zrak.
Nemám v galerii na sobě černou.
Ačkoliv vím, co mám na sobě nyní, skláním svůj pohled na mé oblečení. Chci se rozhlédnout, ale nedokáži to. Nechci....
Než položím prsty na display, pípá mi od něj další zpráva.
,,Ve skutečnosti jste ještě víc okouzlující."
Mé tělo mi vypovídá službu. Krk se mi svírá a má podprsenka mi je ve vteřině o dvě čísla menší.
Sedím a jen se nepřítomně dívám na jeho zprávy.
,,Jak jste mě poznal?" Nic stupidnějšího jsem nemohla napsat...
,,Vaše rysy obličeje, vlasy...a nejvíce vás prozrazují rty. Znám vás víc, než si umíte představit."
A žena s bujnou fantazií se rozplynula jako pára nad hrncem.

,,Na pánských toaletách máte vzkaz."
A před očima černo...
Jako v mrákotách vcházím na toalety, aniž bych předem zaklepala. Prohlížím si každou věc, která tam je. Zrcadlo, umyvadlo, zem, světla...a nic. Otvírám první kabinku a na splachovači vidím lístek.
,,Neznám jen vaší vůni."
Chvěje se mi ruka. Dívám se do zrcadla a uklidňuji se. Vnímej!
Odcházím na dámské toalety, kde si svlékám kalhotky a pokládám je na jedno z umyvadel.

Vracím se ke stolu. Dívám se na svou židli a snažím se periferně vnímat celou místnost.
Nikdo tu sám nesedí.
,,Odpověď máte na dámských toaletách."
Otáčím svůj pohled k oknu a smysly mých uší se snad zdesetinásobili. Slyším skřípat židli o zem a trhá mi to bubínky...
Během chvilky mi v mobilu přistává fotografie mých kalhotek u jeho obličeje. Mé oči jsou zázrakem vyléčené a vidí i bez brýlí každičký detail.
Černovlasý, upravené strniště, mírné vrásky, opálená tvář, pevný stisk dlaně, dlouhé prsty, plné rty....a nic víc.
Potřebuji změřit tlak. Vodu!
Zoufale se otáčím na číšníka a prosím ho o sklenici vody.
,,Za hodinu v prodejně spodního prádla Provoque v Žatecké ulici."

Zbožňuji reakce mého těla. Tyhle chvíle, kdy ho neovládám, ale ono ovládá mě. Ten vnitřní boj mezi rozumem a svéhlavým chováním.
Ale jak mám ovládnout své zaujetí? Jak bojovat proti chtíči?!?
Jsem až moc pohlcená dnešní náhodou.

Procházím se mezi úchvatným prádlem. Jedno smyslnější jak druhé. Fascinuje mě jeho výběr.
,, Přejete si?"
To bych sama ráda věděla...
,,Měla bych se tu sejít s přítelem?"
,,Říkala jsem si, že podle jeho popisu, to budete vy. Už vám vybral jeden komplet a máte ho připravený v kabince."
Usmívá se a šibalsky na mě mrká.
Asi bych se měla začít tvářit normálně.
,,Kdyby neodhadl velikost, dám vám jinou."

Velikost odhadl, až mě to začíná děsit. Dívám se na sebe do zrcadla a v ruce držím ještě poslední kousek. Sametově jemnou škrabošku, kterou si pomalu nasazuji na obličej.
Slyším mužský hlas a ženský smích.
Odhrnování závěsu a za zády vnímám jeho přítomnost. Kdo jiný by to mohl být...
Pokládá své ruce na má ramena a přibližuje ke mě obličej. Ta chvíle je nekonečná.
Nasává mou vůni a bez pohnutí za mnou stále stojí.
Líbá mě do vlasů a prsty sklouzává k mé hrudi.
Nádherně voní. Jeho strniště mě škrábe na rameni a prsty se mu zarývají do mé kůže.
Stahuje mi okraj podprsenky a odhaluje tak mé vzpřímené bradavky. Aniž by cokoliv řekl, chytá je mezi prsty a mírně je stlačí.
Z úst mi uniká vzdech, který již v sobě nedokáži udržet. Prohýbám se v pánvi, ale jeho tělo mi uhýbá. Vrací zpět podprsenku a odchází.
Opět slyším jeho hrubý hlas, smích prodavačky a zvuk dveří.

Pokládám prádlo na pult a pozoruji prodavačku.
,, Vydržte chvíli. Přítel ho zaplatil a vypadal spokojeně. Jen ho ještě zabalím do tašky."
Do té tašky cvrnkla prstem. Nakláním jí k sobě a vidím další vzkaz.
,,Za patnáct minut Starý židovský hřbitov."
V hlavě výbuch.
Jestli mám skončit v pekle, tak to bude zřejmě dnes.
,, Slečno, mám k vám prosbu...."
Prodavačka na mě visí pohledem a já mám takový pocit, že by dala cokoliv za to, být nyní na mém místě. Zřejmě byl charismatický...

Procházím se hřbitovem a nostalgicky vzpomínám, jak jsem tam jako malá holka chodila a četla si náhrobní kameny.
Upoutal mě tu shluk náhrobků obklopený několika stromy.
Dívám se na jejich hebrejské nápisy. Dotýkám se prsty symbolu žehnajících rukou.
Cítím jeho přítomnost....
,,Kde jinde vás hledat, než pod korunami stromů."
Ten jeho chraplák mě dostává ještě víc.
Stoupá si za mě a tiskne se k mému tělu.
Jeho ruce mi vyhrnují šaty a ztrácejí se v mém klíně. Prstem se boří mezi pysky a smáčí ho v mé mokrosti.
Vkládá ho do úst a ochutnává.
Slyším jeho mírný vzdech.
Odtahuje se od mého těla a pomalu odchází.
Opírám se o náhrobek a chce se mi zoufalstvím řvát.
Už žádná indície??

Stmívá se a já nepřítomně bloumám Prahou. Vybírám si zapadlé uličky, jako bych chtěla jít sama vstříc nebezpečí.
Jak typické pro mou maličkost.
Některá zákoutí jsou jako z pohádky. Těžko uvěřit, že i v dnešní době je tolik malebných míst, kde se zastavil čas.
Stejně jako teď mé srdce.
Prudce mě někdo strhává a tiskne ke zdi.
Dívám se tomu muži vyděšeně do očí a rozpoznávám jeho strniště.
,,Vy....?"
Odvádí mě za ruku do vchodu starého domu a špendlí mé tělo ke zdi.
Prsty mi zakrývá ústa.
Druhou rukou mi stahuje přes ramena bavlněné šaty a zaráží se.
Odstupuje a mlčky si mě prohlíží.

,, Vyhrňte si šaty!"
Pomalu se odhaluji a dávám mu na odiv spodní prádlo, které si sám vybral.
Lačně pozoruji jeho erekci, zaťaté lícní kosti a napětí, ve kterém nyní je.
S gestem urvalosti si rozepíná pásek a poklopec. Klesám po zdi níž a nemůžu se na něj vynadívat. Zhmotnil se mi sen?

Silou si mě nadzvedává, odhrnuje stranou kalhotky a prudce do mě proniká.
Jeho ruce zajíždí do mých vlasů a dívá se mi do očí. S každým přírazem vidím v jeho tváři dominantní slast. Přísný výraz nedávající znát prožitek, kterému já okamžitě podléhám.
Jeho pták ve mě rezonuje a dokonale ukájí mou vyprahlost. Sytí mé smysly. Likviduje babí léto....
Hladké průniky ve studánce hříchu.
Zrychlený dech a společné tlumené vzdechy.
Rychlý dokonalý mrd v zákoutí starého domu.
Vyvrcholení dechberoucí hry s mým démonem.

Zahryzávám se mu do ramene a bořím nehty do jeho kůže. Zažívám extrémní vrchol a ničím jeho ptáka silným stahem mé kundy.
Pevně mi svírá rukou stehno a naposledy tvrdě přiráží.
Setrvává ve mě a s cukáním doráží do mého hrdla.

Upravuje se.
Bere mou ruku a políbí jí.
Věnuje mi úsměv a odchází.

Bloumám uličkami a vnímám jediné. Jeho sperma mi stéká po vnitřních stranách stehen a stále cítím pulsování v mém klíně.
Opojená vcházím do svého hotelového pokoje a padám na postel.
Zvoní telefon.
,, Prosím?"
,,Máte na recepci vzkaz...."

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

Belle lecture, Mademoiselle... merci pour vos mots si légères et libertins...
Krasne a rajcovni a já se ptam , kde je pokračování te hry???😉😉😉
Pokořená Stínadla a i tajemný Golem odhodil hadrovou masku před krásou tvou.
@Invictus Kdo by to byl řekl, že :)?

@evelinkaD Děkuji ti.
Opět jedním dechem. Nádhera.
Och áno, kto by nemiloval majestátne scenérie uličiek v srdci Prahy. A ty si nás vtiahla do vzrušujúceho príbehu hľadania a nachádzania. Pripomenula si mi moje najkrajšie obdobie života poblíž Španielskej synagógy. Pre mňa cestovanie v čase. Ďakujem.
@Januar29 no je to podstatne lepšie.....🤣
@Januar29 však si toho nabehla a ja myslím na tvoje nohy....teda ich dobro....🤣