Kovář

22.10.2022 Januar29

Šlakharm v Hamrech. Kdysi středověký hamr, mechanická kovárna, posléze mlýn, u kterého se vyjímá úchvatná plastika anděla z kovu a kamene.
Mají ochraňovat naše duše. Vznášet se nad našimi hlavami na obláčku a dohlížet na to, zda jdeme tou správnou cestou.
Poklekám a chci tu nechat vše, co mám v sobě.
Zapomenout na mou bolest. Schovat city do bezpečí své ulity a umlčet slova.
Kdy to skončí?
Chci opět slyšet bít své srdce.
Vnímat tep a vroucí krev v žilách.
Oči se s prázdnotou dívají na mé lýtko. Na obrázek anděla, mou pokoru k životu.
Andělé mě milují a já propadám ďáblu.
V co mám věřit?
V slzách se otáčím na sochu anděla, tyčící se v dvoumetrové výšce nade mnou a toužím, aby mi dal klíč k odpovědím na mé otázky.
Cítím jen chlad z železa a kamene.
Ztrácím se v tomto světě...

Znám jednoho z těch čtyř umouněnců, co vytvořili toto dílo. Pokládám ruku na ten chladivý kov a mám zvláštní pocit.
Dotýkám se místa, které opracovával svou silnou paží a cítím velký obdiv. Vzpomínám na šperky, které mi kdysi ukazoval. Jak titěrná práce oproti tomuto monstru přede mnou.

Stojím přede dveřmi dílny a chvíli váhám.
Vkrádám se potichu dovnitř a poslouchám ty těžké rány kladiva dopadající na kov. Převzal nyní svůj mladý život do vlastních rukou a já ho chci v tichosti pozorovat.
Stoupám po dřevěných schodech vedoucích do patra staré stodoly a zůstávám tiše stát na malé podestě před půdou.
Vypadá jako čert. Vlasy má sepnuté do culíku a jeho plnovous je jak chomáček neposedných vousů. Umouněné tváře, ze kterých zřetelně vystupuje bělmo jeho očí. Silné ruce jsou popsány ohněm, železem a tvrdou prací uměleckého kováře.

Jsem tak pohlcena pohledem na něj, že se stejně jako on, lekám příchodem mladé slečny.
Jeho tvář rozzáří široký úsměv.
Má dívku?
Odezírám ze rtů jejich slova. Sleduji snahu dívky, přiblížit se k němu. Tu nádhernou mladistvou dravost vlastnění, dotýkání a oddanosti.
Kovář se od ní odtahuje. Něžně jí prstem ušpiní nos a dál se usmívá.
Ta dívka ho láká svými vnady. Krásou mládí, cudné hravosti, sladkých úsměvů a roztomilých gest nevinnosti.

Svléká si šaty a stojí před ním v rouše Evině.
Její nádherné mladé tělo rozjasňuje černotu kovářské dílny jako by do pekla přišla záře paprsků božího světla.
Kovář okouzleným pohledem nevynechává jediné místečko na jejím těle.
Malá ňadra se jí vzdouvají očekáváním. Její dvorce se jí svrašťují a vynikají v nich drobné růžové bradavky.
Ochromen úžasem před ní nehnutě stojí a dívka si studem zakrývá klín svými dlaněmi.
Uchvacující pohled na její nevinnost.

Otáčí se k němu zády a špulí na něj malý zadeček. Kovář si sundavá koženou zástěru a obnažuje svůj klín, kde se pne jeho mužství.
Vnímám jeho vnitřní boj, jak uchopit tuto chvíli a neočernit to andělské tělo vyjímající se svou čistotou. Prohrává svůj boj a chytá jí za boky. Přitahuje si jí k sobě blíž.
Jeho mužné tělo klesá do mírného podřepu. Stopořený úd si razí cestu do roztouženého hrdla a hladce do něho proniká.
Zavírá oči pod náporem první slasti a mírně zaklání hlavu. Vidím v jeho výrazu vše, co prožívá. Vychutnává si bez pohnutí jejich spojení. Pevně svírá její boky a poté si jí bere v rychlém a lačném tempu.

Jako bych byla součástí jejich těl. Spaluje mě pohled, který mírně pohupuje mými boky. Představuji si jeho obličej v mém klíně. Otisky uhelné černi na mé kůži. Důkaz jeho spontánních doteků z vášně pohlcené chtíčem.
Být nepoddajný kov, který si podrobuje v ohnivé výhni.
Zavírám oči a nechávám se unášet jemnými vzdechy dívky. Vyhrnuji si šaty a dotýkám se kůže. Trýzním svůj chtíč, který umocňuje blížící se vrchol kováře.
Přerývavě dýchá a sténá.
Otvírám oči a nedočkavě čekám, kam dopadne jeho výstřik.
Prudce ho vysouvá a vjíždí mezi její půlky. Rukama jí stlačuje zadeček k sobě a vězní ho v sametu její kůže. Jeho žalud se z ní vynořuje a s hlasitým projevem skrápí její záda mohutným výstřikem.
Mé ruce chytají v pevném sevření zábradlí. Nehty se mi zarývají do dlaní a tělem mi prostupuje slast z jejich ukojení.
Tlumím svůj zrychlený dech a stěží stojím na nohách.
Dívka si obléká své šaty a posílá mu vzdušný polibek. To loučení má v sobě nádech další naděje na setkání.

Chci mu zhmotnit sen, ale má ruka klesá po příčce zábradlí a já usedám na dřevěný schod.
V tichosti se dívám před sebe a přemýšlím nad tím, že bych měla odejít.
,,Jsi to ty?,,
Jeho tázavý pohled si žádá mou odpověď.
,,Jak dlouho tam jsi?,,
Pomalu scházím schody a přicházím k němu.
Jednou rukou ho hladím po tváři:
,, Krásné odpoledne, kováři.,,
,,Jak d....,,
Tiším jeho slova přejetím palce přes jeho ústa.
Mládí životem proplouvá, stáří si z něj bere to, co skutečně chce.
,,Přišla jsem si pro svou růži.,,
,,Je ve svěráku na ponku po tvé pravé ruce."

Přicházím k ní a mé prsty kopírují její okvětní lístky.
Je dokonalá.
Na zdi visí houslový klíč a já si pobrukuji rockovou píseň: ,,Sni dál, sni dál, sni dál, sni o sobě a splň si sen...,,
Otáčím se na něj a nemohu přehlédnout pnutí v jeho tváři. Kdysi mi psal, že jeho fantazie jede naplno jako kamion z kopce.
Co teď cítí?
Procházím kolem otevřeného ohniště a dlouze se dívám do plamenů. Cítím jejich žár, jak mi prostupuje tělem.
,,Ještě že nejsme mýtické bytosti. Při setkání s nimi bychom mohli vzplanout plamenem.,,
Ano, plním ti tvůj sen...

Povoluje svěrák a bere do ruky mou růži.
Pokleká přede mnou a jako rytíř s rukou na srdci, mi jí podává.
Stoupám si k němu blíž. Co nejblíže k jeho tváři. Mírně se rozkročím a vyhrnuji si šaty.
Jeho lačný pohled nyní sytí mou duši.
Stonek růže si přikládám na mou kůži a chlad studeného kovu ve mě rozeznívá ještě větší ódu slasti. Obkresluji s ní mé tetování a klesám stonkem až k mému pahorku. Jejím koncem odkrývám ohraničení klitorisu a dívám se na pokřivení obličeje kováře.
Stonek obaluji ve svém nektaru a přikládám ho k jeho nosu. V tenzi nasává mou vůni.

Prudce se zvedá a bez jediného slova si jeho ústa berou ty má. Jsou dychtivá a jeho jazyk se proplétá s mým. Nadzvedává mě a posazuje na pracovní stůl.
Roztahuji nohy a pozoruji jeho silné drsné ruce, jak trhají látku šatů. Cítím se zranitelná a křehká. Oddávám se chtíči a jeho ústa se přisávají na můj klín.
Dravost střídá něžné políbení mého pahorku a jemným pohybem jazyka laská mé okvětní lístky. Jeho tváře se boří v mém klíně a kreslí v něm jazykem čertovské obrazce smilstva.
Ruce pevně svírají má stehna a zanechávají na něm otisky pekelných hříchů.

Rukou zajíždím do jeho vlasů a přitahuji si ho k mému obličeji.
Hlas mi vzrušením přeskakuje.
,,Vem si mě!"
Vysvobozuje svého ptáka z poklopce. Po obvodu ho lemují naběhlé žíly a nateklý žalud se prodírá předkožkou. Pevně ho sevřu v dlani, přetahuji kůži a napínám u kořene. Cítím jeho pnutí, poslouchám slastný vzdech.
Svléká si tričko a strhává ze mě šaty.
Chytá mě za zadeček a přitahuje si mě k sobě.
Objímám jeho silná ramena a jeho pták si prodírá cestu do mého hrdla.
Nohou si ho ještě víc tisknu k sobě a jeho pták do mě proniká až po kořen.
Měníme se v démony a ukájíme se v divokém rytmu našich spojených těl až do mého vrcholu.

Odtahuje se ode mě a já si roztírám mé vytékající šťávy. Jemně si prsty hladím hořící klín. Vychutnávám si dozvuky první slasti a pohledem jeho uchopení ptáka.
Stojí rozkročený a přetahuje si pomalu kůži přes žalud. Drtí ho v dlani a chvěje se touhou.
Hladím se dál a pronikám prsty do svého hrdla. Ochutnávám svou lahodnou chuť smíšenou s jeho vůní. Přejíždím si lačné pysky a dráždím klitoris.
Pozoruji jeho nadržený výraz z masturbace a chtíče do mě opět proniknout.
Zrychluji pohyby svých prstů. Nechávám se unášet slastí z doteků a sílím stisk. Z mého nitra vyvěrá proud rozkoše dalšího naplnění a skrápím jeho klín.

Chytá mě za šíji a prudce ho do mě vráží. Jako smyslů zbavený si bere mé tělo a prsty zarývá do mé kůže. Nedokáži se bránit jeho síle.
Cítím jeho moc nad mým tělem a zároveň ohromnou něžnost sevření jeho paží.
Choulím se v jeho objetí a nasávám vůni jeho potu a černého prachu.
Ovládá mě další třes těla.
Jeho mladistvá dravost nepřestává. Stupňuje své šílenství. Sílí jeho vzdechy a trhá sebou. Jeho výbuch je ohromující a v několika výstřicích mě naplňuje svým semen.
S dojetím se dívám přes jeho rameno na mou růži a pevně ho svírám ve své náruči.

...děkuji ti kováři. S úctou, tvůj anděl.

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

@away Jedu teď odpustky jako blázen. Ještě mě tedy občas pálí zadnice, ale unikám peklu zdárně po krůčkách 😂!

@Kurt-Grauberg Děkuji ti 😉.
@Januar29, mohu potvrdit. Jako dvorní kancléř Lucifera a pekelný písař vím, že k peklu máš opravdu blízko.
Si neopakovateľná, vo vyhni by to nikto lepšie neopisal..
@januar29 - hele nebylo to potřeba :-D nějak se to chytlo samo.
@Puldraka Asi ti už dobrou dát nestihnu :D ...
Taky si kovářské dobývání pamatuju :-) krásné čtení. :-) díky za něj. Hned se mi bude do snů běžet lépe a radostněji :-)