Obyčejný život

24.10.2022 Januar29

Poslouchám živou diskuzi holek o využití patizonu v kuchyni a se zaujetím při tom pozoruji samečka na deváté hodině.
,,No co si o tom myslíš?"
Vytrhává mě z mých představ a já se opravdu nerada zapojuji k tématu.
,, Hospodyně jsem už děvčata byla."
Jolana se dívá mým směrem a neodpustí si jízlivou poznámku:
,,Ten nahoře si musel vážně třikrát šlehnout, než tě pustil na zem."
,,A já jsem mu za to Jolano fakt vděčná!"
,,Nemáš pocit, že je opět podobný tvému bývalému manželovi?"
Zasním se a sentimentálně vzdychám:
,,Asi jsem ho holky vážně milovala..."
Mám ráda jejich smích, i přes to, že se většinou baví na můj úkor. Není hned na světě líp?
I bez patizonu??

Chtěla bych být vážně chlapem. Byla bych pragmatická. Neřešila patizon a nebyla bych v přechodu.
,,Ty zase přemýšlíš nad tím, že bys chtěla být chlap, viď?"
,,A nemají lepší život?"
,,V čem konkrétně?"
,,Teď konkrétně jsme vypadly na pár dní k moři. Ležíme na pláži a já neustále poslouchám, proč máme platit lehátka za plnou cenu, když je už pozdní odpoledne. Klasicky se pak všechny při večeři přežereme a v jedenáct máme večerníček. Být chlapem, skáču z útesu do moře, jezdím skútrem po pobřeží a v baru sbalím každý večer nějakou kost..."
,,Nejsi už na to moc stará?"
,,Máš pravdu, jste starý. Jdu se projít na pláž."
,,Teď v noci?"
,,Jo, klidně tam ošukám žraloka, pokud to pro tebe bude víc přijatelnější.....mami."

Procházím se bosá podél pobřeží a mé nohy brouzdají v přívalových vlnách. Roztahuji ruce a stavím se proti větru. Nebe je poseté milióny hvězd a já v úžasu pozoruji měsíc, jak se odráží od hladiny moře. Otáčím se zády proti směru chůze a sleduji, jak se otisky mých chodidel ztrácejí v příboji vln.
Zdá se mi to, nebo odněkud skutečně slyším zvuk kytary?

,, Mlčíš a svět je funnny záhadou, stává se pro mě honey, když dračí..."

Jeho postava je ještě zahalena ve stínu noci, ale pomalu začínám rozeznávat mužskou postavu, můj objekt zájmu na devíti hodinách to není.
,,Tuhle písničku mám ráda. Vlastně Koller taky není k zahození."
,, Jestli máš v úmyslu spáchat sebevraždu, tak máš smůlu. To ti nedovolím."
,,Sakra!"
Náš společný smích se rozléhá do širokého okolí. Má krásný úsměv...
,,Co máš v úmyslu?"
,,Skočit z útesu."
Asi jsem ho mile překvapila, rozzářili se mu oči: ,,Chceš vidět něco magického?"
Doslova mu visím očima na rtech.
,,Odneseme kytaru do apartmánu, vezmeme si tam skútr a já tě odvezu na místo, kde jednak můžeš skočit z toho útesu a pak uvidíš i malý přírodní zázrak."
,,Beru! Ale ještě mi prosím zabrnkej na city."

,,....tvý voči v hlavě vídám, je to všechno jedna velká síla, jestli se vážně hodíš, nevím nejdu spát...."

,,Bylo by rychlejší vzít si k apartmánu taxi, ale v tuhle hodinu to bude boj."
Otáčím hlavu k silnici a vcházím do vozovky.
Mám umřít teď, nebo až skokem z útesu? Vždyť už je to jedno.
Taxík zastavuje těsně před mýma kolenama a já v ten moment zase začínám dýchat.
Dívá se na mě a nepřestává se smát: ,,Kouká ti to z očí, ale příště to nech na mě, ano?"
,,Promiň, jsem napůl chlap."
Sedáme si do taxi a se zájmem si mě prohlíží.
,,Neřekl bych, že jsi napůl chlap, ale číslo budeš velký."

Než vyrazíme na cestu, poslouchám jeho výčet podmínek: ,,Za jízdy nebudeš roztahovat ruce, tisknout se ke mě musíš a podlehnout emocím je povinné!"
,, Líbíš se mi čím dál víc!"
Jedeme podél pobřeží a ta scenérie se ani nedá popsat slovy. Vítr mi šlehá do tváří a všude okolo nás je slyšet šum moře, doprovázený zvukem vln, které se tříští o skály. Když projíždíme kolem malé restaurace, zastavuje, mrká na mě a bez jediného slůvka mizí uvnitř.
Když vychází ven, drží v ruce láhev vína a se slovy: ,, ochraňuj jí jako oko v hlavě", se vydáváme vstříc magickému zážitku.
Chtěla bych, aby tento okamžik nikdy neskončil. Ten pocit svobody, spontánnosti a jednoduchosti bytí...

Přijíždíme k zátoce, která mi už z dálky bere dech. Je chráněná od přístavních větrů olivovými háji a borovicemi. Nádhernou písečnou pláž místy zdobí alabastrově bílé oblázky.
Nehnutě stojím a pozoruji moře.
Rozepínám si šaty a nechávám je samovolně klesat k zemi.
Na mém nahém těle se odráží měsíční svit a vzrušením mám husí kůži.
On dělá to samé. Stojíme proti sobě nazí, plný endorfinu a šílenství v očích.
,,Jdeme? Jsi připravená?"
,, Bojím se výšek."
Jeho smích je srdečný.
,,Jsi číslo a ještě ke všemu blázen. Navíc ti to neskutečně sluší."
Chytá mě za ruku a vede mě na útes.

Je ve mě pidi dušička. Tuhnou mi svaly a asi se mi chce brečet.
,,Je to jednoduché. Rozeběhneme se a skočíme."
,,A co bude pak?"
,,Pak uvidíš malý zázrak."
Pevně svírá mou dlaň a já mu věřím.
,, Teď!"
Skok do neznáma.
Prudký naráz o hladinu a já se ztrácím v temném sevření moře. Cítím jeho ruku na mé paži a její sílu, se kterou mě tlačí vzhůru.
Vynořujeme hlavy a já se prvně zhluboka nadechuji.
Jako smyslů zbavená se začínám smát a ječím z plných plic. Chytám se ho kolem krku a z těžké euforie radosti ho potápím zpět pod hladinu.
Jsem jak malé dítě. Pokořila jsem svůj strach a dokázala skočit.
S pobavením mě pozoruje a znovu mizí pod hladinou. Kolem jeho těla se objevuje hejno světlušek. V úžasu se dívám na mihotavé záblesky, které se táhnou podél jeho těla a vytvářejí dechberoucí obrazce.
Oněměla jsem.
Nic tak nádherného jsem do teď neviděla!

,,Jsi jako mořská panna."
,,Tak si dej pozor, abych tě neočarovala svou krásou."
,,To už se stalo u večeře."
Zase jsem pozorovala špatný objekt zájmu!
Blížíme se ke břehu, kde mě strhává k sobě.
Tiskne si mě ke svému tělu a naše rty se dotýkají v něžném polibku.
Krouží se mnou dokola a je mi neskutečně dobře. Podléhám okamžiku a bez jediného odporu i jeho svodům.
Spojujeme naše těla v mořských vlnách, které nás na břehu pohlcují a opouští v pravidelných intervalech, stejně jako jeho přírazy v mém lůně.
Vnímám jen tu nezištnou čistotu milování. Bez podmínek, skrytých háčků a složitých pocitů. Můj klín přijímá vše, co mi dává. Jeho doteky jsou smyslné a vroucí. Nepřestává mě něžně líbat. Jsem uvězněna v jeho těle i mysli, nespoutána ničími pouty.

,,A co přijde teď?"
Vyndavá z boxu skútru deku, choulí se k mému tělu a přikrývá nás osuškou.
Naslouchám jeho slovům:
,, Vidíš jí? Marnomyslná Cassiopeia."
Poznávám jen malý vůz. Nebo to je velký?
Opíjíme se doušky vína a já se zájmem poslouchám jeho slova.
Můj bývalý manžel mi kdysi ukazoval sbírku motýlů a tento blázen mi vypráví o hvězdách.
,, Poznáš Orion?"
Usínám na jeho hrudi a mám pocit, že jsem měla oči zavřené jen pár vteřin.

Jeho letmé doteky úst na mém těle mě opět přivádějí ke smyslům.
Prsty přejíždí mé bradavky a ty se rázem mění v nebezpečné hroty dychtící po uchopení. Vkládá jednu do úst a něžně si s ní hraje jazykem. Posévá mé tělo polibky a zastavuje se u pahorku, který se zatím v bezpečí skrývá ve své ohraničené ulitě.
Jazykem se prodírá do hlubin probouzejících se smyslů rozkoše a já mu vycházím vstříc vlněním své pánve.
Umocňuje můj prožitek a proniká do mě prsty. Zkušeně nachází mou slabinu a přisátím na klitoris mě odstřeluje ke hvězdám.
Otvírám oči a chci se jich dotknout.
Ta záře mě je nutí přivřít.
Nad nekonečným mořským obzorem vystupuje z hladiny moře zlatavá koule a všude kolem ní je krvavá záře.

,,Nechtěl jsem, abys o něj přišla."
Klečí přede mnou a stěží rozeznávám jeho obrysy. Oslepena rudou oblohou se po hmatu dotýkám jeho stopořeného údu.
Nasávám ho a láskám si ten poklad chtíče v ústech. Cítím jeho pnutí. V uších mi zní jeho vzrušené vzdechy. Vnímám jeho velké ruce na mém těle a touhu, být zase ve mě.
Prudce mě otáčí na zem a zaléhá. Proplétá prsty s mými a dává mi ruce za hlavu.
Ve vteřině proniká do vlhnoucích pysků a jeho naběhlý žalud rozevírá hrdlo prahnoucí po stejné rozkoši jako v noci.
Díváme se do očí a mé tělo se začíná otřásat z jeho přírazů. Bere si mě tvrdě. Uvolňuje sevření jedné ruky a chytá mě silou za ňadro. Jeho prsty se zarývají do kůže a rty drtí vzpřímenou bradavku.
Sykám bolestí a zároveň prožívám větší slast.
Naše polibky jsou intenzivnější, vášnivé a cítím skus jeho zubů na mých rtech i kůži.
Blíží se náš vrchol a jeho dlaň mi začíná svírat krk. Stěží se nadechuji a s povolením hlasitě sténám slastí...
Opírá o mě své čelo a jeho přerývavý dech se odráží od mého obličeje.
,, Jaké je tvé jméno?"

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

@Januar29,
jen trochu, ale pravda, že tě mám rád, na tu bych klidně vsadil krk.
Ufff, čtu a opět se rdím*243*
@januar29 rádo se stalo, my děkujeme za energii co jsi věnovala naší zábavě:)
@Januar29 Hezky zahřejí ta tvoje písmenka. Jednou sluníčkem, podruhé žhavou kundičkou *243*
Krásně napsané, to musela být fuška:) Ale povedená!
Perfektní povídka, vzrušující a opravdu skvěle napsaná. *24*
Krasne a vzrušující, kdo by tam nechtel byt také??