Kletba moci (Soutěžní)

Kletba moci

„Sakra, další halloweenská party,“ povzdechl si Tomáš, když dočetl informaci od vedení. A všichni kolegové to cítili stejně, nikdo se netěšil. Většinou se sešli v pronajatém sále, na sobě trapné kostýmy, ve kterých se nemohli ani pořádně opít, protože v pondělí je všechny čekal výslech.
Pamatoval si to až příliš dobře.
„Kdo byl čaroděj v modré kápi?“ křičel šéf minulý rok, když se po víkendu sešli v kanceláři. Rovnou přišel k Tomášovi, protože odpověď znal předem. „Naúčtovali mi dva litry za vyčištění tý skrvny od vína! Jak ses mohl, chlape, polít na zádech?!“
Než stačil Tomáš odpovědět, že on sám si asi stěží polil záda, byl už šéf u Katky. Ta nádherná, trochu zakřiknutá blondýnka z účtárny, na něho hleděla se zjevnými obavami.
„A ty,“ křičel na ni „ty se mi kliď z očí. Musel jsem zaplatit desítku za utržený rukáv u kostýmu nahnilé zombice! Máš vůbec představu, jak drahé ty kostýmy jsou?!“
Katka tenkrát celá zrudla a sklopila hlavu. Kousala si ret a Tomášovi se zdálo, že jí zvlhly oči. Bylo mu jí líto.
„Ale já byla za upírku,“ špitla tenkrát docela marně.
Ty vzpomínky Tomáše znechutily a tak raději rychle zavřel email a šel do kuchyňky udělat si kafe. Spustil kávovar, ze kterého se po chvíli vyvalila pára a naplnila místnost vůní pražené kávy. Syčivý zvuk nahradilo vrčení kompresoru, ve kterém přeslechl kroky. Trochu se lekl, když za sebou uslyšel ženský hlas.
„Četl jsi to?“
Otočil se a spatřil Katku. Jaká náhoda, pomyslil si. Usmívala se na něho a i on ji rád viděl. A dnes obzvlášť. Miloval top, který měla na sobě – bez ramínek a z tenké elastické látky, která praskala pod náporem těch nádherných prsou. Jednou zaslechl, jak kolegyni říkala, že jí ten top nesluší, protože nedrží na místě a neustále sklouzává dolů. Ale Tomáš s tím nesouhlasil. Líbilo se mu, že má prsa níž, za to v přirozeném tvaru, který se zvláště při pohybu tak krásně rýsoval. Vzácně se stávalo, že zahlédl na látce i dva hrbolky a on si představoval její vztyčené bradavky a svraskalou kůži dvorců a hádal, co to způsobilo. Jeho fantazie pak většinou pomíjela jednoduchá vysvětlení, jako třeba zapnutou klimatizaci.
„Jo, jasně, že jsem to četl,“ odpověděl na otázku. „A strašně se těším,“ dodal s ironií v hlase. Při tom se všemožně snažil udržet oční kontakt. Díval se do její mladé tváře, krásné a symetrické a snažil se ignorovat to štíhlé tělo, které bylo pod ní a na kterém ta velká, trochu povislá prsa, působila jako vzácný přírodní úkaz.
„Zvlášť když jsem si vzpomněl na minulý rok.“
Katka pokývala hlavou.
„Ten nás dobře zjebal, co?“
Pak udělala něco, co dělala často, když měla na sobě tento kousek oděvu. Bezmyšlenkovitě uchopila látku na žebrech a povytáhla ji výše. Měl na to být připraven, ale nebyl a jeho oči sjely automaticky do výstřihu. Zamrkal. Podíval se jí zpět do očí. Pozorovala ho.
„Stejně musíme jít,“ řekl. „Nemáme na výběr.“
Věděli, že účast byla sice dobrovolná, ale každá absence se řešila podobně jako poškozený kostým.

Několik dní, které zbývaly do večírku, uplynuly až příliš rychle. Nasoukal se do kostýmu, který obdržel den předem a když pak večer stanul před cílovou budovou v centru města, svítil na nebi měsíc. Byl v úplňku. Mraky kolem něho vytvářely bledou mlhavou záři a pomalu pluly k východu.
Od úst mu šla pára, když stoupal po kamenných schodech. Zdály se namrzlé. Konečně prošel mezi antickými sloupy podpírajícími trojúhelníkový štít, otevřel dveře a vešel do vyhřáté haly.
Asistentka u vchodu se na něho usmála a podala mu welcome drink.
„Vítáme démona,“ řekla v narážce na jeho kostým a marně se snažila předstírat dobrou náladu. Tomáš zapomněl, jak se slečna jmenuje, ale byl si jistý, že by nemohla hrát ani ochotnické divadlo.
„Hm,“ zamručel kysele a jedním hltem do sebe kopnul nabídnuté pití. Podal jí prázdnou sklenici a kráčel pryč.
„Nezapomeňte na úsměv!“ křikla za ním mírně podrážděně, čemuž se ani nedivil. Dokázal si představit, kolik zamračených obličejů už dnes viděla.
„Jsem démon,“ zvolal přes rameno trochu smířlivěji. „Ti se smát neumí.“
Pak vstoupil do sálu.
Dveře se za ním zavřely a před ním se objevila známá dekadentní scéna. Lustr uprostřed sálu matně svítil a v šeru se proplétaly masy lidí. Bary, osvětlené bodovkami, působily jako ostrůvky světla a zároveň jako záchytné body naděje, kam se slétaly nešťastné duše a kroužily kolem jako můry u plamene. Všichni věděly, že se mohou spálit a budou-li tam kroužit příliš dlouho, nakonec shoří. Ale plamen znamenal život. Střízlivost smrt.
Šel najisto a po chvíli už držel v ruce sklenku karibského rumu.
Snažil se držet stranou všeho dění a pozoroval, jak s postupujícím večerem mají někteří méně opatrní kolegové pěkně připito. Dával si dobrý pozor a vyhýbal se těm, kteří nebezpečně vrávorali a jednou dokonce na poslední chvíli uhnul „šavli“, která mu letěla přímo na záda.
Uvědomil si, jaké měl štěstí, protože by jinak v pondělí vysvětloval, jak si mohl pozvracet vlastní lopatku.
„Vypadáš jako Ka La-rog z propasti děsu,“ uslyšel kdesi za sebou a když se otočil, viděl, že hlas patří dobře stavěné upírce. Čím více si ji prohlížel, tím více se divil, že neví, z jakého oddělení se vyloupla, protože byl ve své mužské pýše přesvědčený o tom, že všechny krásky ve firmě má zmapované.
„Přesně ten a nikdo jiný,“ řekl s hraným hlubokým hlasem a naznačil lehkou úklonu. Možná měl jít na ten nový horor, co běžel v kinech, pomyslil si, aby věděl, o čem mluví. „A ty jsi?“ zeptal se zvědavě.
Usmála se, ale neodpověděla. Sedla si na vysokou barovou židli a objednala si drink. Chvíli na ni zíral. Upnuté černé šaty splývaly na zem a dlouhý rozparek odhaloval nohu až do půli stehna. Hladká látka obepínala hrudník, středně velký a krásně tvarovaný, a končila vysokým límečkem až těsně pod bradou.
Sedl si vedle ní a začali si povídat. Rovné černé vlasy jí padaly do půli zad.
„V kinech teď běží Upír z údolí děsu. Máš rád horory?“ zeptala se po chvíli a on si hrdě uvědomil, že prve to odhadl dobře.
„Jasně,“ odpověděl sebejistě, ačkoli to nebyla tak úplně pravda. „Ale tento poslední jsem ještě neviděl. Je dobrý?“
Naprosto ignorovala jeho otázku a dále se vyptávala: „A nemáš u nich strach?“
To byla trochu hloupá otázka, není jim pět, ale říkal si, že večer už pokročil. Zavrtěl hlavou a tvářil se jako bijec draků.
Minuty utíkaly a k jeho překvapení se hovor začal stáčet na jeho oblíbené téma, věčné téma všech zdravých nadržených mužů. Po několika nenápadných náznacích přišly první vlaštovky slibující, že by tento večer nemusel skončit tak špatně.
„A jaké ženy se ti líbí?“ zeptala se ho a on otázku využil k tomu, aby si ji neskrývaně změřil očima. Někde se pohledem zastavil schválně o něco déle, ale nezdálo se, že by ji přivedl do rozpaků.
Neodpověděl hned a nejdříve se napil. Po dramatické pauze se jí podíval do očí a pravil: „Nejraději mám upírky. Krotím je silou svého démona,“ řekl a urovnal si papírová křídla na zádech.
Začala se smát, přesně jak doufal.
„Líbíš se mi,“ řekla. „Už dlouho hledám pořádného démona, který se mě nelekne a ošuká mě jako děvku.“
Tomáš chtěl zrovna polknout hlt rumu, ale místo toho se rozkašlal a vyprskl ho na upírčiny šaty.
Když popadl dech, začal se omlouvat a horečně utíral vlhkou skvrnu.
„Sakra, strašně mě to mrzí,“ omlouval se. „To je průšvih. Stačí to jen namočit-“
Uchopila ho za zápěstí a s překvapivou lehkostí konstatovala: „Neměj strach, rum jde dolů dobře. S krví je to horší.“ Vypadala pobaveně.
Je vtipná a jen tak se ničeho nelekne, pomyslil si a smál se spolu s ní. Tušil, že ho čeká zajímavý večer.
Když ji pak vedl ze sálu, všiml si Katky. Stála sama a smutně v rohu vstupní haly a opírala se o sloup. V kostýmu sukuby vypadala naprosto úžasně. Kožená sukýnka jí končila v půli stehen a šněrovací halena, o číslo menší, než by potřebovala, zkoušela udržet na uzdě její mohutnou hruď, do které se jednotlivé šňůrky zařezávaly takovou silou, že mu její prsa připomínala dobře vykynuté těsto zabalené v síťovce.
Když si všimla Tomáše, kývla na něho a upravila si ve vlasech plastové rohy. Chtěla jít k němu, ale zarazila se jakmile pochopila, že má společnost. Spěšně jí mávl na rozloučenou.
„Tobě se líbí,“ špitla upírka k Tomášovi. „A nezkoušej lhát.“
Tomáš pokrčil bezradně rameny a naznačil ji, aby pokračovali k východu. Neměl v úmyslu rozebírat s ní jiné ženy hned první večer, co ji poznal.
Že to s jeho společnicí nebude lehké pochopil, jakmile si to s tajemným úsměvem na rtech namířila přímo ke Katce. Nezmohl se na slovo a zůstal bezradně stát uprostřed haly. V duchu si pomyslel, proč to s těmi ženami musí být tak těžké a proč alespoň některé nejsou jako chlapi a neřeší večer jen to, kde se v klidu najíst, zasunout a vyspat.
Chvíli trapně přešlapoval a sledoval obě ženy, jak si vyměnily několik vět. Uvědomil si, že tu upíří krásku vůbec nezná, dokonce ani neví, jak se jmenuje. A že to klidně může být hysterická psychopatka, která nadává jejich kolegyni jen proto, že na sebe kývli.
Katka se mu líbila, v tom měla upírka pravdu. Nikdy ji však nedokázal sbalit a zároveň nikdy nedokázal použít osvědčené fígle a podpásovky, jako třeba alkohol a ještě více alkoholu. Uvědomil si, že mu na ni záleží možná víc, než si doteď připouštěl.
Podíval se na obě ženy. Nevypadalo to, že by se hádaly. A co víc. V jednu chvíli se upírka naklonila ke Katce a pak se mu zdálo, že ji dokonce krátce políbila! Myslel si, že ho šálí zrak.
A pak byla upírka zpátky. A k Tomášovu překvapení kráčela Katka kousek za ní.
„Můžeme jít,“ prohlásila upírka a za chvíli už otevírala dveře do mrazivé noci.
„Katka jde s námi?“ zeptal se nevěřícně a když kývla, tak se opatrně tázal, kam vlastně jdou.
„Na hotel. Čekal jsi něco jiného?“
Tomáš nechápal. Otočil se na Katku, která se je snažila doběhnout navzdory tomu, že měla na nohou vysoké šněrovací kozačky, kožené a s vysokým podpatkem. Usmála se na něho a dál kráčeli mlčky.
Během pár minut stáli v předsíni luxusního apartmá nejdražšího hotelu na historickém náměstí.
Sedli si s Katkou na krásně zdobenou pohovku v hlavním pokoji a upírka si sedla do křesla naproti nim.
Tomáš se na ni podíval. Měla nohu přes nohu. Dlouhé šaty splývaly na zem a vysoký rozparek odhaloval bělostnou kůži stehen. Měla uhrančivý pohled. Zdál se mu stejně chladný jako měsíc, který svítil za oknem a visel těsně nad hřebenem střech. Prosvěcoval noc svým bledým světlem.
„Tomáši,“ oslovila ho upírka „jsem ráda, že jsi přišel. Mám pro tebe dvě dobré zprávy. První je ta, že chci, abys ze mě dnes vyšukal duši.“
Pobaveně sledovala, jak se Tomáš zavrtěl a rozhlíží se kolem sebe. Dobře se bavila.
Zato Tomáš byl vyveden z míry. Z jeho zkušeností mělo vše probíhat jinak. Měli jít sami k jednomu z nich, vášnivě se líbat a skončit v posteli. Místo toho jsou v pěti hvězdičkovém hotelu a děje se něco, co by se dalo nazvat formálním pohovorem. A vůbec, co tu k čertu dělá Katka?!
Otočil se na ni Seděla vedle něho a zdála se naprosto uvolněná.
„A protože máš tak rád horory,“ pokračovala upírka, „mám pro tebe druhou dobrou zprávu. Právě jsi se v jednom probudil.“
Tomášovi nic nedávalo smysl a vše bylo nějak divné. „Můžeš mi říct, o co tady jde?“
„Samozřejmě,“ ujistila ho. „Je mi přesně pět set dvacet osm let,“ řekla. „A jsem opravdový upír. Tedy,“ ukázala na své tělo „upírka.“
Tomáš znechuceně řekl: „A já jsem démon z propasti děsu. Těší mě.“
Upírka jeho řeč ignorovala a pokračovala: „Většina z toho, co o upírech víš, je blbost. Neumím se změnit v netopýra, nevadí mi česnek a jestli mně někdy vrazíš kůl do srdce, nezabiješ mě, ale urvu ti hlavu. Na stranu druhou, některé věci pravda jsou,“ pokračovala a Tomášovi se zdála jako šílenec, který si užívá svůj pomatený coming-out. „Například máme nadlidskou sílu a rychlost,“ řekla a téměř tiše dodala: „a živíme se krví.“
Vypadala, že to myslí vážně. Tomáš se přesunul k věšáku a vzal si svůj kabát. Otočil se a prohlásil: „Promiň, ale šílence nemrdam. Jdeš se mnou, Katko?“
Katka zavrtěla hlavou.
„Nemohu opustit svoji paní.“
Tomáš nadzdvihl překvapeně obočí a cosi zamumlal. Zmáčkl kliku.
V momentě, kdy se dveře natevřely, se k němu cosi přihnalo a přimáčklo na dveře. Ty se pod tou vahou s prásknutím zavřely.
Na krku ucítil teplý dech a tichý hlas mu zašeptal u ucha: „Krom toho, že jsem nadržená, začínám mít hlad. Pokud ti to vyhovuje, můžu si vybrat jiného milence.“
Tomášovi blesklo hlavou, že to byla vcelku přesvědčivá ukázka a začínaly v něm klíčit pochybnosti a strach. Nedovedl si však připustit, že by mohla být opravdový upír. Ještě ne.
Paralyzován tím, co se stalo, se posadil zpět do křesla a s nepřítomným výrazem zíral na měsíc, který zapadal za hřebeny střech.
Náhle opět promluvila.
„Umím také seslat kletbu na lidi,“ navázala na výčet svých schopností „takže se stanou mými otroky. Jako třeba tvoje kráska vedle tebe.“
Katka se na ni usmála a tvářila se, že je vše v nejlepším pořádku.
„Udělá vše, co řeknu,“ tvrdila upírka. „Pojď ke mně, Kateřino,“ poručila „a masíruj mi šíji.“
Ta poslechla, stoupla si za její křeslo a krouživými pohyby hnětla její svaly. Upírka se uvolnila, zavřela oči a táhlé vzdychnutí, které vypustila z úst, dávalo tušit, že se jí to líbí.
Tomáš je pozoroval a klíčilo v něm podezření, že na něho hrají nějakou hru. Strach, který před tím cítil, se vytrácel a navrch získávala racionální část mysli.
„To přece neznamená, že je zakletá,“ utrousil. „Je to nějaký fór? Nahráváte to a dáte na YouTube?“
Na upírce byla znát netrpělivost a v oku jí nebezpečně zablesklo.
Otočila se na Katku a utrousila: „Svlékni se.“
Tomáš zdvihl obočí a když Katka bez jediného zaváhání povolila šňůrku haleny, usadil se mu na tváři výraz naprostého překvapení.
Výstřih se roztáhl a prsa ztratila podporu. Spadla níže a látku, která je držela, stáhla dolů. Tomášovi se konečně naskytl pohled na ta mladá, mohutná ňadra s růžovými dvorci. Mimoděk otevřel pusu a jeho výraz byl až komický. Vypadal jak zhypnotizován, když sledoval, jak si Katka v předklonu svléká sukénku a ta dvě prsa se při tom kyvadlově hýbou jak dva nalité měchy. Naprázdno polkl.
Upírka se spokojeně usmívala a pozorovala, jak je Tomáš zaskočený a fascinovaný zároveň. Natočila se, aby lépe viděla na objekt jeho zájmu. Položila dlaň pod Katčino pravé ňadro a potěžkala ho.
Pokývala hlavou a pravila: „Není to nádhera? Teď už věříš upírské kletbě?“
Tomáš si přejel dlaní tvář a zavrtěl hlavou.
„Ne,“ řekl rozhodně. „To prostě není možné.“ Ukázal na obě ženy. „Jste na mě domluvené, mám pravdu?“
Vše následující se stalo příliš rychle. Ucítil náraz a ve zlomku vteřiny ležel na zemi. Upírka seděla na něm a oči jí nebezpečně plály. Tvář měla zkroucenou vztekem. Nebylo v ní nic lidského, dívala se na něho jako na kořist. Když pak spatřil v puse růst horní špičáky, rozklepal se.
„Teď už věříš?!“ zavrčela na něho. Kývl. Byl vyděšený. Racionální část jeho osobnosti byla otřesena a svět se otočil vzhůru nohama. Upírka trochu povolila sevření a stín v její tváři zmizel.
Přesunula se zpět do křesla a přikázala Katce, aby pokračovala v masáži.
Tomáš měl čelo orosené potem a srdce v hrudi mu splašeně poskakovalo. Připlazil se na pohovku a schoulil se v ní.
Upírka jej chvíli upřeně pozorovala a po krátké pauze se dala znovu do řeči.
„Jsem nadržená, strašně moc nadržená,“ navázala jako by se nic nestalo. „Mohu mít jakéhokoli muže a kletba jej změní v mého dokonalého otroka. A přesně to jsem mohla udělat i s tebou.“
Upírka vstala a přecházela sem a tam po místnosti. Nakonec pravila: „Po letech experimentování a věř, že stovky let je víc než dlouhá doba, mohu říci, že nestojím o otroka.“ Zastavila se a podívala se mu do očí.
„Řekla jsem ti to už na baru. Potřebuji někoho, kdo mě ojede. Tvrdě, jako děvku. To nezvládne otrok, který plní vše automaticky a bez emocí. Už chápeš?“
Tomáš byl otřesený, ale pokusil se postavit svému strachu. Sebral odvahu a potichu se zeptal: „Proč prostě někoho nesbalíš? Na čele nemáš napsané, co jsi zač.“
Upírka zavrtěla hlavou.
„Při sexu se musím uvolnit,“ řekla „a když se upír uvolní, dává průchod své přirozenosti a ta – ehm,“ chvíli hledala ta správná slova až konečně dodala: „není zrovna lidská.“
Opět se posadila. „Měla jsem tedy jedinou možnost,“ říkala. „Seslat kletbu a vytvořit si otroka bez emocí. Ten mě však nedokázal uspokojit.“
Odmlčela se a vypadalo to, že přemýšlí. Nakonec řekla: „Jednou jsem zkusila odhalit, co jsem,“ vzpomínala a hleděla nepřítomně před sebe. „Slíbila jsem tomu muži, že když mě nezklame, nechám ho žít.“ Pak pokračovala s opovržením v hlase: „Jenže celý večer se mu klepala kolena a úd měl ochablý, a když se mě nakonec poníženě zeptal, jestli dělá vše jak má, prokousla jsem mu tepnu. Chápeš to?!“ vybuchla upírka. „Já chci tvrdě ošukat a on se mě servilně zeptá, jestli to dělá dobře!“
Oči jí plály hněvem. Vzpomínka ji rozrušila natolik, že vytáhla nůž z pouzdra na stehně a hodila jej přes celou místnost. Tomáš ztuhl a nedýchal. Rozmazaná šmouha mu proletěla kolem hlavy a pak uslyšel dutou ránu a zvuk štípajícího se dřeva. Nůž zasáhl masivní skříň za jeho zády a v tlusté desce zůstala díra, ve které zmizela nejdříve čepel a pak i celá rukojeť.
„Jak mě asi mohl ohnout ze zadu, chytnout za vlasy a drtit v dlani moje kozy,“ řvala upírka, „když drkotal zuby a div se neposral!?“
Zarazila se a vypadalo to, že nad sebou získává opět kontrolu.
„Byla jsem frustrovaná stovky let, ale doba se změnila a možnosti také,“ vysvětlovala trochu klidněji. „Co v takových případech dělají lidé, říkala jsem si. A tak jsem si našla psycholožku.“
Tomášovi se rozšířily oči. I přes to, že se stále trochu klepal, téměř vyprskl. Křečovitě sevřel čelisti, aby potlačil smích a snažil se z mysli vypudit představu frustrované upírky ležící u psychologa na lehátku a sdílející své sexuální problémy.
„Ta psycholožka byla skvělá a hodně mi pomohla,“ pokračovala upírka. „Mohla jsem za ní chodit pravidelně, ale nepovedlo se. Škoda, měla jsem příliš velký hlad,“ povzdechla si, ale nezdálo se, že by ji to skutečně trápilo.
Podívala se na Tomáše a vážně řekla: „Radila, že si mám najít někoho odvážného, někoho, kdo se nebojí upírů.“
Tomáše spaloval její pohled a přepadl jej nepříjemný pocit, že ví, kam míří. Nervózně se ošíval.
„To mám být já?“ Zeptal se opatrně. Když kývla, zeptal se proč zrovna on.
Upírka promluvila tónem, který dával najevo, že odpověď je zcela zjevná. „Máš rád horory přece. Nebojíš se u nich a dokonce se chystáš na ten nový o upírech. Sám jsi mi to řekl, vzpomínáš!?“
Tomášovi nad takovou logikou docházela slova a moudře mlčel, i když ve tváři měl pochybnosti.
„Nebo jsem se v tobě spletla?“ zeptala se upírka a Tomášovi neunikla špička tesáku, která vykoukla natevřenými ústy. Vypadala trochu hladově.
„Nemohla sis vybrat statečnějšího chlapa,“ ujistil ji rychle, i když nikterak přesvědčivě. „A zbožňuji upíry,“ dodal.
Přivřela víčka a řekla: „Uvidíme, uvidíme. Bylo mi také řečeno,“ pokračovala, „že na tebe nemám tlačit a mám tě pozitivně motivovat. Nevím, jak to přesně myslela, ale věř, že pokud se osvědčíš, nezabiju tě, ani se na tobě nebudu krmit. A jako bonus ti dám ji,“ ukázala na Katku, která ji stále masírovala. Pečlivě přejížděla prsty po její bledé kůži. „Bude tvůj otrok, který ti bude k ruce pro mé uspokojení. Co s ní budeš dělat potom, nechám na tobě.“
Tomáš se zatvářil znechuceně a odvážil se odmítnout takovou nabídku. „Rozhodně nebudu zneužívat takové kletby k vlastnímu potěšení,“ řekl. „Je to má kolegyně a toto bych nikdy neudělal.“
Upírka se začala smát.
„To si povíme později. Existují i jiná prokletí. Kletbu moci známe my upíři lépe než kdo jiný. Nic nekorumpuje srdce tak dobře jako moc,“ řekla s chladným úsměvem. „Nyní však dost řečí. Dokaž mi svoji cenu.“
Tomáš se nervózně nadechl. Tolik k tomu, abych se necítil pod tlakem, pomyslil si.
„Nejdříve by to chtělo navodit tu správnou atmosféru,“ řekl.
Upírka, která byla přesvědčena, že chápe, pokynula Katce, aby si lehla. Nasměrovala ji tak, že měla hlavu položenu na opěrce a pokrčené nohy si položila na Tomáše.
„Dělej si to,“ poručila jí. „A nespěchej.“
Katka si položila ruku mezi nohy a kroužila s ní pomalými pohyby. Zavřela oči a druhou rukou sevřela v dlani své obrovské ňadro. V nastalém tichu bylo slyšet její pravidelný dech a zvuky vlhkého klína.
Nebylo to úplně to, co měl Tomáš na mysli, ale zafungovalo to na něho. Podíval se na upírku, jejíž tělo bylo rozvalené v křesle. Upřeně jej pozorovala ve zjevném očekávání. A protože poznal, že trpělivost není její silná stránka, musel začít jednat.
Už ji chtěl požádat, aby si sedla vedle něho, když se zarazil. Jeho instinkt ho varoval, že tudy cesta nevede. Srdce mu začalo divoce bušit při pomyšlení, co se chystá udělat.
„Co tam tak sedíš?“ Vyjel na ni a sám se divil, jak pevný udržel hlas. „Nečekáš snad, že za tebe všechno udělá ona?!“ Kývl na Katku.
V odpověď se mu ozvalo temné zavrčení. Sledoval, jak upírka pomalu vstává a blíží se k němu. Připomínala šelmu a její výraz ho nenechával na pochybách, že zemře. Roztřásla se mu kolena, ale byl odhodlaný vsadit vše na jednu kartu.
Sklonila se nad ním a výhružně řekla: „Ještě nikdo se neodvážil se mnou takto mluvit,“ řekla. „Pověz mi jediný důvod, proč bych tě neměla prokousnout tepnu a pomalu, ale opravdu velmi pomalu se krmit.“
Myslel, že se počůrá strachy, ale přiměl se ke svému možná poslednímu činu ve svém životě.
„A kdo by tě pak mrdal, ty děvko?!“
Upírka překvapeně zamrkala. Zakolísala a stín z tváře na chvíli zmizel. Bral to jako dobré znamení. S nově nabytou odvahou ji položil ruku za krk a stáhl silou k sobě. Druhou rozepl několik knoflíčků, rozhalil vysoký límeček a zajel do výstřihu.
„Chci cítit tvoje kozy,“ řekl.
Upírka zavrčela a snad i tiše zavyla, ale tentokrát to znělo jinak, měkčeji. Mačkal jí prso a nevybíravě za něj tahal a bylo dobré vědět, že i upíři cítí bolest. Svíjela se a syčela jak zmije, zvedala koutky úst, čímž odhalovala své vystouplé špičáky. Zdálo se však, že si to svým způsobem užívá.
Potěšen svým úspěchem a v euforii z toho, že je ještě naživu, se nechal unést. Stáhl ze sebe kostým démona, sundal trenky a přikázal jí, aby ho začala kouřit. Ještě to ani nedořekl a už si uvědomil, jakou blbost udělal.
Když otevřela pusu a ukázala mu své špičáky, chuť ho opouštěla. Trochu povolil stisk ňader, neboť mu přišlo, že je to stejné, jako ho strčit lvovi do tlamy a ještě ho u toho tahat za ocas. Vzala ho do úst a on cítil, že erekce začíná mizet. Zachvátila ho panika Zkoušel vymazat z hlavy skutečnost, že ústa, která ho sají, otvírala tepny a zalykala se krví. Na jeho erekci však možná závisel jeho život.
Naštěstí to byla nějaká doba, co naposledy stříkal a krom toho, když pootočil hlavou, ležela tam Katka. Pohled na její nahé tělo a ruce, které to tělo uspokojovaly, ho dokázal vrátit do formy.
Brzy zjistil, že kouření zjevně nebyla činnost, ve které by upírka nějak zvlášť vynikala. Nebylo divu, pomyslel si, otroci to dělali jí, ne ona jim. Také ji dost omezovaly vystouplé špičáky, které jak záhy pochopil, nedokázala schovat. Neuvolnila by se.
„Jsou součástí mé přirozenosti,“ vysvětlila mu.
Aby co nejvíce schovala své zuby, snažila se otevřít pusu na maximum. A i když mu dovolila přirážet na zadní část krku, nemohl se zbavit pocitu, že s tou otevřenou pusou vypadá jako šavlozubý tygr.
Vyndal ho z ní a donutil ji změnit polohu. Klekla si na pohovku a opřela se o kolena Katce, která si to ještě stále dělala. Její ruka přejížděla po poštěváčku a Tomáš hádal, že je kousek od orgasmu. Řekl upírce, aby jí pomohla prsty. Počkal, až do ní vklouzla a pak ji donutil se sklonit, vystrčit zadek a zajel prsty i on do ní. Začal lehkými pohyby, pak ji uvnitř obkroužil a začal zasouvat tam a zpět. Jak zrychloval, začala být čím dál tím hlasitější. Z hrdla ji vycházely zvířecí zvuky, chrčela a syčela a k tomu se opět kroutila jak had.
Napomenul ji, když si všiml, že do Katky zajíždí tak tvrdě, že ji pokaždé udeří svými zatnutými klouby, jako by ji chtěla vystřelit ze sedačky. Zjevně se nechala unést.
Když ubrala tak se ujistil, že má dostatečně silnou erekci a vklouzl do ní zezadu. Pocítil spalující žár jejího klína. Byla krásně úzká a její sliznice až neuvěřitelně vlhká. Šukat upíra nemusí být nakonec tak zlé, pomyslil si.
Za
al přirážet a od začátku pěkně tvrdě. Její dlouhé vlasy si omotal kolem dlaně a pevně uchopil. Tahem ji zaklonil hlavu a spatřil, že v očích jí svítí nepřirozené rudé světlo. Narážel do ní a jejich těla pleskala o sebe. Ten zvuk se odrážel od stěn a mísil se s děsivými projevy slasti, které upírka vypouštěla a do toho se čím dál tím víc ozývala Katka, do které zajížděla upírka již sice jemněji, zato rychlostí, které nemohl žádný člověk dosáhnout. Kmitala rukou tam a zpět jako jehla šicího stroje.
Katka se protnula, vykřikla a pohled na její štíhlé tělo ovládané orgasmem, byl elektrizující. Zatáhl upírku dozadu za vlasy a donutil ji se částečně narovnat. Dal se pánví opět do pohybu. Rukou sjel dopředu, zmáčkl její prso a držel ji ve správné pozici. Její výrazná bradavka tvrdě stála a tlačila mu do dlaně.
Upírka čím dál tím víc připomínala monstrum. Křičela jak zvíře na porážce či člověk, kterému trhají vnitřnosti. Jak daleko to bylo ke slastnému vzdychání Katky!
Když se upírka dostala k vrcholu, zakousla se do pohovky a trhala ji svými tesáky. Kusy látky létaly na všechny strany. Trvalo to snad minutu, než její projevy zeslábly a stahy, které Tomáš cítil ve vagíně, ustaly. Tělo se jí uvolnilo a ona si položila hlavu na polštář.
Pleskl ji po zadku a v tomto jediném okamžiku uvolnění připomínala lidského tvora. Využil toho, zrychlil tempo a po chvilce vypustil semeno do jejího klína. Pak se svalil vedle ní a zhluboka oddechoval.
Upírka vystrnadila Katku a sama si lehla na její místo. Opřela hlavu o opěrku a pak Katce zašeptala cosi do ucha. Roztáhla nohy a poručila jí: „Nakrm se.“
Katka beze slova poklekla u jejího klína a zabořila obličej mezi stehna. Hltala semeno, které upírka vypouštěla a nakonec do ní vklouzla prsty a vybrala zbytky.
Upírka sdělila Tomášovi: „Nyní je i tvým otrokem. Vyřkla jsem kletbu do jejího ucha a nechala ji polknout část tebe. Sama jsem udělala totéž, jen se slinami. Říkala jsem si, že ty oceníš tuto cestu,“ usmála se šibalsky.
Tomáš v tu chvíli pochopil důvod polibku obou žen, kterého si všiml v hale.
„Dala jsem ti moc nad jiným člověkem,“ pokračovala upírka. „Říkáme tomu kletba moci. Není to opravdová kletba, žádné kouzlo, ale pracuje stejně spolehlivě.“
Stále nahá se zvedla z pohovky a přešla k malému stolku, na kterém ležel telefon. Zvedla sluchátko a než vytočila číslo, řekla: „Mám hlad. Odveď ji nyní domů.“ Už to byla opět ona, kdo dával rozkazy. „Z otroctví ji propustíš vyslovením jména sesílatele kletby. Stejným způsobem ji do otroctví uvrhneš. A neměj strach. Po propuštění si nebude pamatovat vůbec nic.“
„A jaké je to slovo?“ zeptal se.
Upírka už vyťukávala číslo. Podívala se na něho a řekla: „Jmenuji se Eleanora.“
Tomáš se začal oblékat a požádal Katku o totéž.
„Jak si přeješ,“ odpověděla mu a Tomášovi s hořkostí došlo, že poprvé použil příkaz na svoji otrokyni.
Slyšel upírku říci do telefonu, že je připravena. Pak zavěsila. Zajímalo ho, co tím myslela.
Když stál s Katkou u dveří, přišla k nim a ujistila Tomáše, že si ho brzy povolá.
„Jak?“ zajímalo ho.
„Nech se překvapit.“
Dveře se za nimi zabouchly a Tomáš řekl Katce, ať ho následuje. Kráčeli úzkou hotelovou chodbou a ušli sotva několik kroků, když je minula mladá slečna v černém kabátku. Tomáš se za ní otočil a spatřil, že zaťukala na dveře pokoje, který právě opustili. Zastavil se a spatřil, že se dveře po chvilce natevřely a ruka vtáhla mladou ženu dovnitř. Ze zavřeného pokoje se ozval děsivý křik plný hrůzy, který pozvolna slábl.
Tomáš se naklonil nad květináč a začal zvracet. Cítil, že ho Katka pozoruje.
„Nemohla by ses alespoň otočit?“ požádal ji.
„Jak si přeješ,“ odpověděla mu strojově a otočila se zády.
Vyděsilo ho, že to pozoruje s jistým uspokojením.
Kletba moci začala působit.