Servisní knížka

Když jsem dojela po svém druhém zálet domů, nepřekvapilo mě, že se manžel ani nezeptal, cože to jdu tak pozdě. Jemu to vyhovovalo, byl by radši, kdybych dojela ještě později, to jsem si jistá, jakože mám stehna jak laňka (čti chlupatá). Měl dost času si zas psát s těma mladistvýma courama, z nichž některé dokonce učím, honit a dělat kdoví jaké nechuťárny na netu. Vlezla jsem si rychle do koupelny, abych si dala vanu, která měla smýt pach druhého muže, aby ten můj nic nepoznal. No nepoznal, svou roztaženou prcinku stejně neschovám, zvláště po tak velké štangli salámu, ten mi dal! Cítila jsem se, své tělo, čůrání a jeho pižmo. Nebudu lhát, ale přišlo mi to nechutný.
„Miláčkůů, láásko…“ volala jsem svůdně z vany. „Nechceš mi umýt záda?“ Trvalo, než viditelně neochotně vstoupil, aby mi trochu pomazal zádíčka sprchovým gelem. „Ještě!“ dožadovala jsem se pozornosti, jak malá holka a přitom jsem zaplnila celou vanu. „Co kdybych z podpostele vytáhla ty popruhy?“
„Jestli chceš.“
Nečekala jsem jinou odpověď. „Nevím, bojím se, že bych se tam mohla šprajcnout,“ řekla jsem hravě, když jsem si vzpomněla na podvolantovou diagnostiku, „zachránil bys mě?“
„Hmm.“
„Nebo by ses díval, jak trpím a bez ohledu na mě by sis to užil?“
„Naty, já tam mám něco rozdělaného,“ houkl rozladěně můj manžílek.
Máš tu i rozdělanou ženu, ty vole! Málem jsem vybouchla jak vulkán plný horké lávy a neukojené vášně. „Tak běž, já si potřebuji umýt prcinku,“ odbyla jsem ho.
A byl sex… teda to byla otázka… a byl sex? Byl. Usnula jsem, v noci na mě vlezl a ani nevím v kolik hodin mě naplnil a odvalil se. Spala jsem dál jak špalek a jen z fleku pod zadkem jsem ráno zjistila, že se mi to nezdálo. Prostě nádhera manželství. Ale když se nad tím tak zamyslím, chovala jsem se kdysi podobně, prostě takové období. Zima nepřála ničemu.
Jako lednové děvče jsem hravá, urputná, panovačná, odpovědná a hlavně starostlivá. Moje starosti by nechtěl nikdo na světě, tak s nimi nebudu otravovat, jen jedna mě trápila. Ano, je to pořád ta stejná. Mé narozeniny se blížily a byl by to krásný dárek zjistit v ten den, že jsem v tom. Moje aktivita a urputnost narostly. Nesnažila jsem se o nápaditost, to zařizoval můj mozek ve vzpomínkách, šlo mi jen o praktično. Ráno rychlovka, abychom si nemuseli navzájem dýchat nevábný dech, po příchodu z práce rychlovka, abychom netrpěli příliš dlouho hlady a před spaním rychlovka, abychom se zbytečně nevysilovali, protože další den to samé v bledě modrém. Myslím, že už ani neměl co stříkat, ale vždycky to nějak dopadlo. Trik byl v té rychlosti. Můj muž se dokáže udělat velmi rychle, když musí, nebo po velmi dlouhé době. Nic mezi tím není. Což mi občas dělá vrásky na čele (čti, nedělá, žádné ve svém věku nemám, výhoda silnějších žen, máme tváře napjaté přírodními vyplňovadly).
Každopádně jsem nebyla uspokojena od… řekla bych… sice během poslední návštěvy servisu, kdy jsem byla napojená na diagnostiku, jsem vrcholu nedosáhla, ale samotné dobrodružství plné vzrušení mi bylo tehdy dostatečnou odměnou. Ne každý orgasmus je nutně spjat s prcinkou (čti, duševní je mnohem lepší a uspokojivější, ale i tam dole se hodí cítit svrbění vrcholu). Svlékla jsem se do naha. Před zrcadlem mi přišlo, že jsem zase přibrala. Zvedla jsem si pneumatiku, co mi líně visela nad prckou, natočila se bokem a sledovala, jak zatínám zadek. Měla jsem chvilku sama o samotě, než dorazí manžel na rychlovku, po které půjde za kamarády (čti kamarádkami, ale zas jinýma, ty předchozí se na něho vykašlaly, což jsem poznala, protože je celé dny nepříjemný a sotva mu stojí, ale ať se snažím, jak se snažím, nevymluvím mu, že jsou to jen pubertální výlevy).
Skočila jsem do postele (čti, celá zapraskala a já se málem posrala strachy, že jsem ji rozbila) s vidinou rychlé masturbace, co mi trošku zalepí erotické mezery mého života, když mi začal vibrovat mobil. Byla to kamarádka Kačka (čti ta nejúžasnější kámoška, která se možná brzo dozví o mém novém mechanikovi, co se mi stará o podvozek) a to jsem odmítnout nemohla. Takhle mě našel manžel. Nahatou a užvaněnou. Nečekala jsem nic, jen na něho mávla, že o něm vím, ale ten dobytek se na mě hned začal sápat. Nevím, co ho to popadlo, najednou zájem, když mluvím s Kačkou. Hodila jsem na něho naštvaný pohled. „Vůbec nerušíš, povídej!“ řekla jsem do telefonu rázně, aby to pochopil i nadržený chlap. Jenže nepochopil. Přišlo mu asi rajcovní, když mě může souložit během hovoru, kdy mi kamarádka líčila rodinné problémy, ten pocit, že nás může slyšet… jsem nesdílela, přišlo mi to krajně nevhodné. Probodla jsem ho pohledem a převalila se na břich. Otočit mě nemohl (čti, jsem kus samice), tak se začal věnovat mému zadku. Mezi půlky se snažil dostat obličejem, aby si užil můj chlupatý věneček. Si dělal srandu, jsem byla na záchodě!
Nebudu to protahovat. Jsem byla pak pěkně nepříjemná, pohádali jsme se a oplodňovací rychlovka se nekonala… ani jsem nemasturbovala.
Manžel odešel a já se rozbrečela (čti, jsem cíťa) ani nevím proč. Nevím, proč to musí vždycky tak zkazit. Nechala bych ho, ale ne mě píchat, mohl si hrát, než dotelefonuju. Prostě nic nechápe, ani když mu to po lopatě vysvětluji. Ach… je to úděl být vdanou ženou. Šla jsem si dát zmrzlinu a pustila si seriál.
Bylo až osudové, že zrovna v tom díle řešili záletnictví. Kupodivu jsem se nestyděla. Byla jsem pořád nakvašená jak znojemská okurka (dala bych si), tak se mi honily hlavou jen samé temné myšlenky mé dokonalosti, až se jedna uchytila.
Internet je mocná věc. Spojuje lidi a to rychle. „Ehm… dobrý den, slyšíme se? Ach… paní Natálka přece. Taky vás ráda slyším. Co bych chtěla?“ zarazila jsem se. Srdce mi bušilo téměř v krku a já nebyla schopná dál myslet. Dech se mi zatajil a prcinka zvlhla (což jsem zjistila, až jsem slezla z postele, musela jsem vyměnit prostěradlo, nesnáším!). „No, víte… výroční prohlídku.“ Jsem si vzpomněla v pravý čas! Mám narozeniny za dva dny. „Za dva dny mám narozeniny, tak jsem si řekla, že by bylo fajn, když mi uděláte nějakou revizi nebo něco takového… výměna… výměna oleje a já nevím, co se všechno dělá. Ať mám Sexo připravené, takový malý dárek ode mě pro mě, chápete?“ To jsem to zaonačila, že? Cítila jsem se trapně, protože vědomí, že ví, o čem mluvím mi přišlo nějaké divné. Když jsme se oťukávali a naznačovali, pořád jsem mohla říct… ale já se bavím o autě… teď by na mě hleděl jak na krávu, kdybych mu to řekla… „Ano, Sexo, jak jsem řekla, prohlídka mého Zlaťáka. Jste moc hodný,“ pomyslela jsem si jak moc, když lačně ani nezmínil, že by mi to mohl udělat manžel zadarmo, „děkuji. Ale jo, jde to. Dětičky zlobí, manžel také, jsem byla včera s holkama po dlouhé době na víně, to je tak moje jediné vzrůšo. Ano, no těším se, budu ráda, když mi to povyprávíte. Ještě jednou děkuji, nechci vás rušit od práce, ve čtyři dojedu. Na shledanou.“
Celá rozklepaná jsem odložila mobil. Teď měl moje číslo, blesklo mi hlavou. „Já blbá!“ To mi nedošlo! Ostatně mi všechno docházelo se zpožděním. Omámena zmrzlinovou pohodou jsem podlehla chtíči. Chtěla jsem mu zavolat, že to ruším… už jsem měla mobil v ruce a snažila se ho opět vytočit…
„Co sakra chceš!“ musela jsem zvednout manželův hovor. „Čau. No… nebude… jak chceš ty… říkám, jak chceš ty… dobře, tak tě čekat nebudu, dneska chci jít brzo spát.“ Bylo rozhodnuto, další servis rušit nebudu! Vážně nedojde ani na sex?! Ať mu koule prasknou (čti masturbací prasknou, semeno v nich nemá žádné)!
Spát jsem kupodivu mohla. Bála jsem se bezesné noci, ale sotva jsem usnula, bylo ráno. Řekla bych, že se začínám smiřovat (čti, byla jsem s tím smířená vždycky, myslela jsem smiřovat se s manželovými kamarádkami) nebo já vlastně ani nevím. Výčitky jsem neměla. Den byl jako každý jiný jen s tím rozdílem, že jsem si zašla na manikúru a pedikúru o půl měsíce dřív, abych vypadala k světu, nechala si udělat nové nehty (těšila jsem se, jak budou krásně ladit se škrábanci, až zaryju své spáry do svého mladíka) a koupila si nové prádlo. Ne žádné erotické, žádná tanga. Nové kalhotky do pasu, tak velké, že by se do nich vešli oba moji miláčci. Přece jsem nemohla mechanika rozmazlovat moc rychle, hezky postupně, ať si zvyká, že tanga jsou jen za dobře odvedenou práci (čti, tanga nesnáším, zářez je tak strašně nepříjemný, mám svou prdelku tuze ráda). Jo a taky jsem vzala dvoje nové silonky, po minulém debaklu byly nutností, ale musím se přiznat, byl to mor. Na moje stehniska a zadek nebyly k dostání na každém rohu.
Den narozenin se nelišil od jiných dní. Už je moc neřešíme. Dobrá, nebudu muži upírat nějakou tu zásluhu. Ráno na mě čekala kytička a snídaně (palačinky, ty já miluju). Jenže protože to byl všední den, nebylo to ráno moc dlouhé. Domluvili jsme se na něčem víc až na víkend. Akce s více lidmi (nečti swingers party, na to nemám žaludek, prostě normální posezení v hospodě, všechno se netočí kolem píchání!). A jen tak mimochodem, dárek v podobě těhotenství se nekonal, aby bylo jasno.
Musela jsem do práce, kde mě kolegyně překvapily prezentem a přáními. Ale já tohle všechno nějak nevnímala. Však se mi taky blížil okamžik servisu a já se bála, kolik to bude stát tentokrát. Ten šibal vždycky našel nějaký problém! Ani mi minule nespravil ten únik kapaliny. Nemohla jsem na to přestat myslet, pořád jsem si přehrávala tu děsivou scénu, která s odstupem času sice bledla, ale naháněla mi strach pořád. Už tohle nikdy zažít nechci a já se musela postarat, aby mladíček neměl touhu si to zopakovat.
Než jsem však vyrazila do servisu, stavila jsem se ještě doma. Hodila jsem rychlou sprchu, zkontrolovala si chlupatou prcku a rozhodovala se, jestli není čas jít do mladistvějšího střihu. Nakonec jsem nechala bobra bobrem a oholila si jen lýtka a podpaží. Což jsem neměla dělat. Řízla jsem se na pravém lýtku, teklo to jak z vola, což mě neskutečně vytočilo. Málem jsem se rozbrečela, protože jako dochvilný člověk jsem cítila, jak mě tlačí čas. Jenže to neměl být konec lapálií!
„Otevři ty sprosťando! Já vím, že tam jsi!“
Kdybych se nezdržovala s holením, byla jsem dávno pryč a nikdo by se nedobouchal. Chtěla jsem dělat mrtvého brouka, ale protože jsem nechala svítit v chodbičce, tak Kačka tušila, že je někdo doma. Dobře, to bylo to poslední, co by ji upozornilo. Hlavně jsem přímo před jejím příchodem zapičovala zničená svou neschopností! No nejsem kráva?!
„Kači! Ahoj, co tu děláš?“
„Ty vole, máš narozky a tvůj manželíto říkal, že máš krátký den, tak tě jdu vytáhnout ven.“
Aby bylo jasno, chtěla jsem manželovi napsat, že si mě odchytly kolegyně v práci, které nezná, ale netušila jsem, že na mě poštve mou nejlepší kámošku. „No jasně, aby mě hned nenaprášil,“ zasmála jsem se.
„Ale zdá se, že jsi mě čekala,“ rýpla si Kačka do živého (čti, dloubla mě prstem do špeku).
„Haha… to víš, on neudrží tajemství,“ využila jsem hned situace, protože jsem nemohla říct, že jedu do servisu. Načančaná, v černých šatech, rudé rty, stahovací prádlo, nové kalhotky… počkat, to stejně nemohla vidět… ale i tak nebylo zvykem, abych se tak kultivovala, dokonce jsem měla make-up, což je u mě tak divný, že jsem byla ráda, když Kačka přišla se svou vlastní teorií.
„Ty vole, vy jste fakt dvojka agentů. Tak dělej, obuj se a jdem ven.“
A tím skončily mé plány! Život je hořký, bohudík… by řekla Kačka a dala si hlt piva (milovnice hořkého, já pivo nesnáším). Dala jsem si vodku z džusem a tu cucala jak šťávičku, protože jsem neměla moc náladu na pití.
„Tak na ty tvoje narozky, jen teda nemám pro tebe dárek, bude až o víkendu. Tohle bylo jaksi neplánkooo.“
No to teda bylo. Už jsem poslala mechanikovi omluvnou SMS, neodpověděl. Pořád jsem kontrolovala mobil a nic.
„Ale jsi kóča! Že ty máš nové nehty! No suprový!“ Kačka se tak snažila a já ji v tom nemohla nechat samotnou. Musela jsem to hodit za hlavu a začít se bavit. Trochu si nějaká má část oddechla. Ochránila mě od další mimomanželské aférky.
Uplynulo pár hodin a litrů piva a jiných nápojů. Byly jsme už hezky v náladě, dvě rajcovní ženský a témata se prohlubovala. Zvědavka Katka zabrousila i na naše snahy o dítě, tak jsem jí všechno vyklopila. Úplně paf poslouchala, jak je celé naše snažení neúspěšné. „Jsem myslela, že má natrénováno,“ řekla ironicky, „to mě poser na holý záda. To je fakt nepříjemný, ale ještě nevěš hlavu. Sotva na to nebudeš myslet, bum a je fakan na dvoře!“
„To bychom museli mít nejdřív ten dvůr.“
„No jo, co vlastně barák?“
„Hele ani se neptej… musím na záchod, to je zas novinek, že bych se u toho počurala.“
Máte člověka, kterému věříte, že vám nepoleze do telefonu? Tomu se říká přítel. Nejlepší přítel je ten, co se vám bude chtít vyfotit na plochu tak, že na to nezapomenete. Tak to byla Kačka… fotek jsem od ní měla, že až se bude vdávat, vytapetuju s nimi celou místnost. Úlevně jsem se vrátila k mé kamarádce, která na mě mžourala modrýma očima zvětšenýma brýlemi.
„Tak povídej, jak vám to teda jde?“ zeptala se nenuceně.
Tak jsem jí začala vyprávět všechno to martyrium. No nebudu to natahovat, o tomhle ten příběh není, kdyby byl, tak ho dám do finančního magazínu. Během monologu jsem hrábla po mobilu a tam našla vyfocený vyplazený ksicht. Nejdřív jsem se uchechtla, ale pak jsem si všimla, že mi tam svítí zpráva. Zpráva od mechanika. Byla strohá a jasná: škoda, těšil jsem se na vás. Podezíravě jsem dloubla pohledem po kámošce. Obě jsme zmlkly a měřily se pohledy. „Kdybych aspoň pokaždý nezapomněla, jak se mění tapeta,“ řekla jsem jen tak.
Kačka se ušklíbla. „Hele nežvaň, já tě od něčeho vyrušila. Proto seš taková kočka. A teda štve mě, že se to dozvím takhle, kámoško!“ Opět mě dloubla do špeku. Myslela to dobře a smála se, jenže já z toho tak vysmátá nebyla.
Kopla jsem do sebe nově přinesenou vodku bez džusu. „Já ti to chtěla říct. Jen nebyl čas. Je toho nějak moc,“ začala jsem trochu mlžit.
„Ty vole, Natulo, docela mě děsíš. Tak to vyklop.“
Co mi zbývalo? Stejně jsem to někdy měla v plánu… řekla bych že ne, jen mě tohle donutilo. Řekla jsem jí jen tolik, aby pochopila.
„Ty píčo! Natulo!“ Kačka si zakryla pusu překvapením. „Jsi vdaná ženská! A to ani ne tak dlouho!“
„Já vím.“
„Tohle jsem fakt nečekala!“
„Já vím.“
„Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl…“
„Já vím!“ přerušila jsem ji, teda: „No počkej, co by se stalo, chtěl by se dívat, však ho znám.“
„Ale kdyby tohle udělal někdo tobě, tak… pfff…“
„Jsem pokrytec, já vím. A už vím, jak to chutná.“
„Hele a…“ konečně se zase usmála, protože měla dost upito, a zvědavě na mě pohlížela. „Ty vole, já tomu nemůžu uvěřit! Zrovna ty! Ty máš milence!“
„Mechanika!“
„Ty podvádíš dvakrát, ty pipino! V manželském i v pracovním životě.“
„Ty vole, tebe jsem fakt hledala, až jsem našla!“
„Chacha… ale teda… jaký to je?“
„Jako co?“
„No s ním? Jaký je podvádět!“ snažila se šeptat. Snaha se cení, ale řvát nemusela, naštěstí bylo všude plno hluku.
„Divný, sladký, nemám výčitky.“
„Fakt ne?“
„No jako… já nevím, asi bych chtěla, ale nějak na ně seru.“
„Ty jsi prvotřídní štětka! Ou, zrovna tebe bych netipovala. Že zrovna ty?“
Jestli něco nesnáším, tak je to omílání pořád stejného tématu. A my byly opilé, tak nám to nevadilo, ale tady už nebudu rozmazávat, kolikrát jsem byla nařčena, že jsem štětka a coura a kolikrát jsme řekly vole a pičo. Jsme obě vzdělané ženy (čti, společně jsme bydlely na bytě během studií a dělaly hrozný věci), ale někdy to prostě přijde i na slečny a dámy. Důležitý byl ale moment, kdy jsem narovinu řekla: „Hele, tady máš adresu, jo? Zkus tam někdy vzít tvou fábku.“
Kačka zmlkla… a pak vyprskla smíchy, až bylo pivo úplně všude. „Ty vole, ty vole,“ dostala ze sebe jen, ale adresu si bez řečí opsala.
„Je fakt šikovnej a hravej… teda šikovnej a šikovnej… a něžnej… pokud… hmm… o čem jsem…“
Poslední věc, co si pamatuju je, jak jsem napsala mechanikovi, že mám pro něho novou zákaznici. Není úplně pravda, že bych si to pamatovala, jen jsem si ráno přečetla jeho odpověď, která byla OK a mou nesrozumitelnou zprávu před tím. Úplně jsem se opotila, když mi na mobilu ta zpráva svítila. Kdybych nebyla tak silná ženská, možná bych dopadla včera hůř a kdo ví, co by se stalo, ale naštěstí… dloubla jsem pohledem po manželovi, co vstával. Nic netušil, snad vůbec nic netušil. Když zmizel v koupelně, mohla jsem si postěžovat, jak mě bolí hlava a musela jsem se jít chystat do práce.
Cestou do školy jsem přemýšlela. Musela jsem na servis, prostě musela. Sexo si dělalo, co chtělo. Co na tom, že bylo náledí, prostě to byla chyba auta a musela jsem jet na servis. Najednou jsem cítila strašný a neodolatelný závan chtíče. Úplně se mi panikou sevřelo hrdlo. Netušíc, co vlastně moje tělo chce a mysl odmítá, jsem celé vyučování roztržitě vykládala látku a chodila na toaletu víckrát, než bylo obvyklé. Nemusím povídat, co jsem tam dělala, že? No ale… tak dobře, prostě jsem se bála, že se zase počurám a to mě nutilo neustále myslet na to, abych šla, abych byla připravená. Všechno se mi motalo a já nevěděla, co je správné, dokud mi nenapsala Kačka na messenger.
„Čus, Natalino, já tě zabiju! Víš, jak mi je celý den blbě?“
„To mi povídej,“ okořenila jsem to celou plejádou blijících smajlíků, ačkoliv jsem ani jednou nebyla.
„Hej, ale vrtá mi to hlavou…“
„Co jako?“
„Fábka, něco tam občas jakoby VRZNE!“
„Krávo!“
„:D :D :D“
„…“
„Ale já tě tam nechci potkat, to by bylo hrozně traaaapnýýý!“
„Co tím chceš jako říct?“
„Nedělej, kdy tam jedeš ty?“
„Nevím.“
„Natalino!“
„Mám hodinu, pak ti napíšu…“
Tak a bylo to vyřešený. Po téhle krátké výměně názorů ze mě spadly všechny pochybnosti, úplně všechny a cítila jsem se jak před 10 lety… o 40 kilo lehčí… jak když se pořádně vykadím a můžu téměř létat! Mít parťačku do každé situace je k nezaplacení a v tomhle případě to platilo dvojnásob. Uvědomit si následky bylo najednou tak nemožné a vzdálené, že se mi rozlil úsměv na tváři a já konečně našla v diáři volný termín.
Byla jsem připravená. Tentokrát žádné objednání, to celou věc jen pokazilo. Nevěděla jsem, jak to mechanik vzal. Vůbec se neozval, což bylo sakra dobře, chytrý kluk. Musel si počkat víc jak týden a já taky. Já bych byla naštvaná. Brala bych to jako odmítnutí. Jenže já mohla použít své ženské zbraně. Hebký kožíšek, zima byla stále aktuální, a měkoučké bříško, kdo by odolal?
Korpulentní dáma v černém (teda s bordó bundou)! Šla jsem jako kočka. Tiše a nebezpečně svůdně (čti, valila jsem se jako vždycky, ale situace mi dodávala sebevědomí). Našpulené rudé rty byly majákem na mé světlé tváři, do všech stran trčící elektrizované vlasy mi dodávaly zvláštně divoké vzezření. Vešla jsem do dílny s jasným cílem. Nic mi nemohlo stát v cestě za jeho dosažením!
„Počkám teda v autě,“ řekla jsem s bušícím srdcem a vrátila se zpět do Sexa. Tak tam zrovna někoho měl, nebudu z toho dělat vědu! Pořád je to mechanik, co spravuje celému okolí auta, bylo by divný, kdybych tam chodila jenom já. Ale nechal mě vychladnout pořádně. Dobrou půl hodinu jsem čumákovala do mobilu. Měla jsem čas přemýšlet. Sice nejdřív řvalo mé sobecké já, ale musela jsem uznat, že si to zasloužím, já ho nechala čekat přes týden, on si vychutnával mou potupu teď. Vychladla jsem řádně, téměř vymrzla, když někdo otevřel dveře mého Sexa. Dotyčného jsem přes zamlžená okna neviděla.
„Jste na řadě, paní Nátalie.“
Kde byla Natálka? No ty vole! To mě docela vytočilo. Tak já dojedu a on bude dělat ofrky!? Copak nechápe, že jsem vdaná a nemůžu s ním skákat do pos… na ponk, kdy se mu zlíbí?
„Co máte za problém tentokrát?“
„Chci roční prohlídku a protože jsem měla narozky, tak ji chci teď, abych si pamatovala, kdy ji mám udělat příště,“ odpověděla jsem kysele a vystoupila z auta jako pěkná kulička v bordó bundě.
„Dobře, kouknu se vám na to.“
Ani se na mě nepodíval. Prostě si nasedl a vjel do dílny. Ani mi neřekl, abych šla dál, zavřel vrata a já zůstala stát venku jak podojená, abych nakonec vstoupila dveřmi dovnitř a jak pipka tam stála tichá a zaskočená. Občas jsem přešlápla a odkašlala si, ale on vnímal jen moje Saxo. Zvedl ho a kontroloval zespodu, čuměl do motoru, jak kdyby byl zajímavější než rozkrok vdané ženské. Každá minuta trapného ticha mě začínala dohánět k běsnění. Slza mi ukápla. Připomínalo mi to manželské hádky. Do hajzlu! Ty kreténe! Já se chtěla nechat ošukat a ty se chováš jak debil! Hej, já jsem tady, hajzle nevšímavej!
„Ehm… slyšela jste mě?“
Vytrhl mě z nenávistných myšlenek a já ani nevěděla, co říkal. „Jasně.“
„Výměna brzdové kapaliny chvilku trvá. Klidně se můžete jít projít nebo sednout do kanceláře, jestli chcete.“
Jako ve snu jsem šla do jeho kanclu. Přesně tam, kde jsem ho přistihla, jak honí u mých kalhotek. Chtěla jsem si sednout, ale než moje prdelka poctila polstrování, vystartovala jsem jak raketa. Úplná furie! Šílená, s krvavýma očima a suchou prcinkou, protože mě přešla všechna chuť.
„Můžu na moment, pane mechaniku?“ překvapila jsem ho. Prudce se otočil a konfrontován mým děsivým pohledem sklopil oči k botám. „Já dojela na výroční servis! Chápeme se?“
„A co jako dělám?“ vyhrkl v protiútoku.
„To nevím, co děláte, ale nezaplatím vám ani korunu, protože tohle nechci! Ty vole! Já kráva si vymýšlím pohádky pro manžela a dostanu tohle? Jako vážně?“ Kecala jsem, žádné pohádky nebylo třeba vymýšlet, to by se o mě musel nejdřív můj miláček starat.
„A proč jste se nejdřív objednala a pak ani neozvala? Jako si myslíte, že mám na vás pořád čas, že si tak zničehonic přijedete?“
„Jak to mám asi dělat? VDANÁ!“ ukázala jsem důrazně na prsten. „To se mám manžela zeptat, kdy máme čas, že bych se sbalila a jela za jiným? Jako přemýšlejte trochu, ne?“
„Ale ozvat jste se mohla!“
„Jako ty?!“ jsem už nevydržela a začala mu tikat (čti, nebyla jsem z toho odvázaná, trochu odstupu ve formě uctivého vykání bylo jak kořením našeho vztahu). „Já ti něco řeknu. Psát vdaným ženským SMS je největší idiocie, jakou znám! Měla jsem štěstí, že ji viděla jen má kámoška. Jo, přesně ta, která možná taky někdy dojede. Ale ráno si klidně mohl něčeho všimnout muž. Tohle se nedělá! Já ti napsat můžu, ale ty nesmíš odpovědět, protože nikdy nevíš, kdo se dívá!“ Paradox, co? Taky mě mrzelo, že se pak už neozval, ale hádej se s naštvanou ženskou… kdo má pravdu?
„To je blbost! Tak nemáte psát vůbec a máte dojet, kdy jsme domluvení!“ On netikal, schválně proč? Ano, bál se, že bych ho v návalu hysterie mohla zavalit a on by se z pode mne už nikdy nedostal… nebo měl prostě respekt!
„Já nemohla! Chápeš? Kámoška mě vytáhla ven a já nebyla připravená jí říct, že jedu sem!“
„Ale pak jste jí to řekla!“
„To je jak na kolovrátku! Ano, protože jsem musela a byly jsme už opilé, tak to nějak vyšlo.“
Neměl už co říct. Radši se otočil a polykal zklamání.
„Bože!“ Co jsem to dělala? První milenecká hádka… chtěla jsem říct první cizozákaznická hádka, to je mnohem lepší, ale vůbec mi to nepomohlo. Tohle nikam nevedlo, chtěla jsem jít domů a už jsem se nadechovala, ať mi vyjede s autem ven, když…
„Měl jsem pro vás nachystaný dárek,“ řekl tiše a promnul si oči.
„Měla bych…“ odejít, „… ti něco říct.“
„Sice je to drobnost, ale myslím, že by se vám líbil, jste taková…“
„Já nikdy milence neměla a nevím, co mám dělat. Chtěla bych, já nevím…“
Beze slova odešel do kanceláře, dívala jsem se za ním a nijak ho nezastavila. Tušila jsem, co dělá. Vrátil se a v ruce měl nějakou knížečku. „Tedy, všechno nejlepší.“
Srdce se mi rozbušilo nefalšovaným vzrušením. Jak kdyby mnou projel elektrický impulz přímo od mého mechanika skrz knížečku, kterou jsem dostala do rukou. Byla to blbost, naprostá hovadina. Neznalému člověku by to přišlo směšné, ale já v tom viděla vzkaz tak hluboce intimní, že jsem jen s otevřenou pusou zírala na dárek, který bych jindy komukoliv omlátila o hlavu. „Ty vole!“ ujelo mi. „Pardon! Já jen chtěla říct… děkuji! To je fakt něco!“
Konečně se zase usmál, váhavě ale opravdově. „Jen ji musíme vyplnit, váš model neznám.“
Ten bastard mizernej si mě úplně omotal kolem prstu. Myslel to vážně?! Horko mi polilo celé tělo, cítila jsem svrbění na erotogenních místech a nutkání mu jednu vrazit, že mě považuje za věc, kterou může katalogizovat (čti, hrozně mi to imponovalo). Surový zájem naší malé hry začal nabývat hrubších a pevnějších obrysů.
Když jsem jen zkoprněle listovala knížečkou a nic neříkala, chopil se opět iniciativy a vzal mi ji z rukou. „Servisní knížka je důležitá součást výbavy,“ vysvětlil, „a vy jste tu svou nikdy nedodala, tak jsem usoudil, že jste ji asi ztratila.“
„Ano,“ řekla jsem neschopná složitějšího uvažování (čti, vnímala jsem narůstající horkost v rozkroku, stud mě svazoval a jeho protiklad mi rozšířil zorničky a ztvrdl bradavky).
„Vaše celé jméno, paní Natálko?“ Vytáhl propisku z kapsy a chtěl začít vyplňovat údaje o novém artiklu, který bude mít ve svých šikovných rukou.
Málem jsem ho prozradila, ale hned jsem přišla k sobě. „Nechme to zatím v téhle rovině, soukromí je pro mě důležité, chápeme se?“
Usmál se a zapsal: „Paní Natálka, dobře, tedy bydliště taky vynechám a přejdeme k roku výroby.“
„To je krajně nevhodné!“
„Ale nutné, abych mohl správně objednávat díly, předpokládám, že VINko nemáte někde vyražené?“
„Co?“
„To je jedno, rok výroby?“ stál si tentokrát za svým.
„96,“ vyhrkla jsem dál bez přemýšlení.
„Parametry… trochu si vás proměřím, k tomu potřebuji, abyste byla nahá.“
„To je už trochu moc!“ Ani nevím, jestli jsem to myslela vážně nebo jsem jen hrála nedostupnou. Možná obojí.
„Jestli se stydíte, můžeme jít do kanceláře.“
To mi nepřišlo tak moc fajn, takže jsem odmítla. „Tak dělej, tady!“ A já chudák holka se tak snažila vyšperkovat a musela jsem vše svléknout, aniž by si to užil. Špek povolil, spadl nad Venušin pahorek, bobr se zježil, kozičky trčely jako ostré hroty a mechanik mě začal proměřovat. Výška, obvod prsou, pasu a boků, stehna a lýtka, nezapomněl důkladně změřit bradavky šuplerou (tak to nazýval on), pysky a anální dírku. Měl v tom přehled a důkladný systém. Úplně mě mrazilo při každém jeho doteku, chvělo se mi celé tělo, každý fald a záhyb prozrazoval, jak jsem vzrušená. Prozrazovat zde míry ale nebudu, to je snad jasné, a ani váhu. S tou jsem bojovala nejvíc, ale já mu nemohla říct ne. Nakonec jsem si stoupla na digitálku a on se mohl kochat… no trochu budu napínat… víc jak sto kily macatého těla, víc neprozradím.
„Musím si ale postěžovat. První oprava moc dlouho nevydržela… to přetěsnění… pořád mi teče.“
„Všechno zapíšu, nebojte.“ Mohla jsem se dívat, jak zapisuje moje první vymr… chtěla jsem říct první servis, důkladnou letní prohlídku a následné přetěsnění mého otvoru, které bohužel nemělo moc účinek. A pak přišla na řadu oprava úniku chladící kapaliny a diagnostika. Jak lapidárně vše popisoval, doslova se v tom vyžíval a já nahá se mu věšela za ramena a slintala nad vzpomínkami provázející každé písmeno v mé servisní knížce.
Když skončil, odložil knížečku stranou a vážně se na mě podíval. Málem se mi pod tíhou jeho pohledu roztekl všechen tuk v těle. Zhluboka jsem dýchala, ruce měla podél těla a čekala, co bude dál. Jenže to trvalo nějak dlouho, tak mi nezbylo nic jiného, než se chopit iniciativy: „Uděláš mi prohlídku nebo ne?“
„Kdyť si vás prohlížím.“
Jo ták! A dost chlípně. Fascinovaly ho mé bradavky. Byly tak velké a prsní dvorce široké. Kozičky mám však malušké a špičaté jak dva kužely. Začala jsem se smát. „Dobře, tak snad něco vykoukáš!“ Já vykoukala to, že mu pořádně stál.
Pomalu ke mně přistoupil, jednu ruku mi dal na břicho a druhou na lopatky, tím mě předklonil. Klekl si mi za zadek a začal ho studovat. Roztahoval mi široké půlky, aby měl přístup k chlupatému análu. „Máte problém s emisema,“ zhluboka se nadechl s nosem přímo mezi hýžděmi a konstatoval čirou skutečnost. „Hned to zapíšu.“ Jak řekl, tak udělal. Ztrapněná jsem čekala, až se ke mně zase vrátí. „Dál tu vidím místy korozi.“
Tím myslel jako co? Pak mi to docvaklo. Nevím, co si o tom myslet, možná to už příliš přeháněl a šel na to moc vědecky (čti, vytrácelo se vzrušení, přicházela perverzně nechutná konstatování, že nejsem dokonalá), ale nezdálo se, že by ho opouštělo vzrušení, jeho určitě ne. Zvrhlík, blesklo mi hlavou.
Rukama mi přejel po zadku ke stehnům až k lýtkům. „Nohy a zadek pevné. To je moc dobře, nejste žádná rozkydlina. Některé modely mají všechno povolené a vy nemáte ani celulitidu.“ Konečně nějaká pochvala. Tohle mi dost zalichotilo. Sice jsem byla rozměrnější, ale nohy a zadek jsem fakt měla nádherně pevné a sexy.
„Takže žádný problém se spodkem?“
„Ale jo, pořád nám to tu teče a podle…“ zhluboka se nadechl mezi mými stehny, „… ách… podle všeho nám trošku uniká chladící kapalina jako minule.“
Hlavou mi blesklo, jestli jsem se špatně utřela, nechtěla jsem na to myslet. Opět se mi jako bumerang vrátila myšlenka, jak jsem mechanika celého pomočila a zachtělo se mi jít na záchod. Jestli k něčemu dojde, tak určitě nejdřív půjdu na toaletu.
Prohlídka pokračovala vrškem, poukázal na mé povislé břicho a strie: „Lak na slunci degraduje a pak nám praská a loupe se, chtělo by to rozleštit. Na to je speciální krém.“ Ruce se mu zdáli ochablé oproti nohám (čti, co jako čekal, že jsem vzpěračka?). Ale u obličeje za zastavil. Dlouze mi pohlížel do očí, přistoupil blíž a já cítila přes jeho montérky, jak ho má tvrdého. „Tenhle model je jak kombík, velká prdel, ale maska sexy.“
To jsem už nevydržela! Vyprskala jsem smíchy a on mě po chvilce boje následoval. „Náhodou, co je kombík, vím. Promiň, že jsem tě poprskala a promiň, že jsem ti začala tikat.“
„Vůbec, paní Natálko. Jste dáma a ta na to má právo.“
„Jen mi přijde, že nám to zkazilo naši hru.“
„Já si to nemyslím.“
„Za servisní knížku děkuji. Ještě ji dopiš a já si zatím odskočím.“ Cestou na záchod jsem vrtěla zadkem, co jen mi moje pánev dovolovala, bylo super vědět, že se dívá a vzrušením se ani nehýbe. Tentokrát jsem na záchodě nečůrala ve stoje. Proč? Cítila jsem se na důvěrném místě, u muže, který mi byl bližší jak poprvé. Když jsem se neštítila jeho, nemohla jsem ani prkénka, kterého se dotýkal jeho určitě pevný zadek. Úlevně jsem dosedla, až mi přetekly půlky na všechny strany a trochu jsem si cvrkla. Snad to vydržím už do konce.
Čekal na mě se serviskou v ruce a se slovy: „Dejte si ji do kabelky, ať ji neztratíte.“
„Jasně!“ V předklonu jsem hrábla po mé kabelce a toho dokonale využil. „Ježiš!“ vyjekla jsem úlekem a nadskočila. „Já myslela, že to dneska už nebudem dělat,“ (čti, vážně jsem neměla rozpoložení na soulož, přišlo mi to ten den už dost ujeté a vzrušující, až mi moje mysl řekla, tolik by k uspokojení mohlo stačit).
„Přece vás nenechám odejít neukojenou jako minule!“ zašeptal mi nadrženě do ucha. „Toužím po vás!“
„Jsem vdaná!“ špitla jsem odmítavě (čti, začínala jsem mít trochu strach, něco se v něm probouzelo, neznala jsem ho dostatečně a byla s ním úplně sama v zapadákově, který pomalu ani nebyl na mapě).
„Já vím! Ale jste kus!“
„Hej! Ruce pryč!“
„Paní Natálko!“ úlisně se mě dotýkal po celém těle. „Prohlídku máme za sebou, teď by měl přijít na řadu servis!“
„Dobře, ale budeš něžnej!“
„Jsem na vás někdy jinej?“
Na to jsem se ušklíbla: „Ne, to víš že ne.“ Zlomil mě. Nejdřív jsem se lekla jeho nového chtíče a to jak po mě vystartoval. Za to mohlo, když řekl, že po mě touží, to přestřelil. Ale odpustila jsem mu, zasloužil si trochu mého soucitu, když byl tak pozorný. Prcinka mi zasvrběla, bylo třeba ji nechat protáhnout,
Stála jsem předkloněná a pomalu mě už šukal zezadu. „Když vás teď neutěsním, tak příště pro vás mám nachystané něco jiného.“
„Coo?“
„Dotáhnu vám díru vzduchem.“
Neptala jsem se, nechala to radši být, ale znělo to nebezpečně a lákavě zároveň. Užívala jsem si jeho nadržené péro, jak mi proniká hluboko lasturkou a lechtá vnitřek mého lůna. Z pod břicha jsem se dívala, jak se mi pár chloupků neustále tetelí přírazy, víc nebylo přes mé visící břicho vidět. Jak bych však ráda viděla, když mě klátí! Byl to dobrý námět na zhubnutí, ale jak se znám, stejně to nějak okecám (čti, líbila jsem se mu no ne?).
Chytil mě v pase. V místě, kde jsem tak útlá oproti širšímu hrudníku, a ještě mnohem širším bokům. I manžel tohle místo miluje, je to jak vosí pas ale tlusté, rodící královny. Přirážel pomalu a celou délkou, aby mou puklinu dobře stimuloval. Cítila jsem v sobě jeho klouzající předkožku, to se mi už dlouho nestalo. Byla tak citlivá (čti, asi se mi blíží krámy), nadržená a chamtivá po pořádném čuráku. Tenhle klacek byl boží. Začínala jsem si nebezpečně zvykat na jeho výkon a styl, až jsem se bála, jestli mě manžel ještě někdy udělá.
Špek a kozičky se mi houpaly jak v kolíbce. Rukama jsem se držela za kotníky a užívaly si tak trochu jinou soulož. Do dneška vše bylo takové hravé a necudné, teď to bylo čistokrevně necudné a záletnické. Prostě už jen sex, ale ta předehra (čti, nestěžovala jsem si, jen mi to hlava nebrala a nechápala jsem své pocity). „Prdel bude chtít tvé semeno!“ upozornila jsem mechanika taktně. „Ach, jsi tak šikovný, úplně se mi klepou nohy!“
„Nohy? To spíš ty vaše špeky!“
Prostě mě urazil! „Jojo… přidej, já si to rozmyslela. Nechci něžně, chci tvrdě!“ Ta urážka mé postavy byla jak koření našeho mrdání.
„Vy jste fakt kombík, ta vaše prdel!“ vykřikl a přirazil, až jsem málem přepadla, ale moje váha je naštěstí dost stabilní. Zůstal ve mně zaražený a cukal ocasem. Bála jsem se, že stříká, ale věřila jsem, že by to neudělal. Jen mě dráždil. A já mu stáhla péro svou kundí silou. „Co to?“ vyjekl překvapeně.
„Cítils to?“ zahuhlala jsem ke svému visícímu břichu.
„Vy tak umíte ovládat svou díru?“
Další stah, mám ji fakt silnou a umím hezky sevřít mužství až téměř k výstřiku. „Moje specialita, líbí?“
„Jste samé překvapení, hydraulika na váš věk je ve výborné kondici,“ hekl a začal zběsile přirážet.
Netrvalo dlouho a já cítila vrchol. „Jestli zpomalíš, zabiju tě! Dělej, přidej!“ Poslechl, slastně jsem se mohla udělat, až cítil mé zavrávorání. „Dodělej se, ale rychle!“ Nemusela jsem ani nic říkat. Vytáhl ho a pokropil mi zadek až k zádům.
Byla jsem něco málo dlužná, ale neuvěřitelně spokojená. Jak na tobogánu se mi měnily nálady, ale nakonec to dobře dopadlo (čti, když jsem jela domů, včítala jsem si to a zároveň měla chuť si to hned zopakovat). Nebylo však moudré moc provokovat. Častěji za ním jezdit nešlo. Musel se smířit s tím, že jsem se mu zase nějaký čas neozvala, ale kamarádce Kačce jsem můj termín sdělila a ona toho náležitě využila.

Tak nevím, mám pokračovat? Možná by tě zajímalo, jak se postaral o kamarádku, ale nevím, jestli mám chuť to tu sdílet, abych nežárlila!