Překvapivý školní výlet

Když jsme ve druháku měli jet na tří-denní výlet do Českého ráje, do chatek, všichni jsme se těšili, včetně mě, a to jsem ještě nevěděl, co nás tam čeká. Ve třídě nás tou dobou bylo 26, z toho 19 kluků a jen 7 holek. Jeli jsme koncem května, takže počasí bylo na výlet ideální. Cestovali jsme vlakem a holky se tam skamarádily s jedním cizincem, nemluvil česky, jen anglincky, pro ně to bylo velké vzrušení a zkouška toho, co se naučily v angličtině. Samozřejmě jsme z toho měli srandu všichni, neseděli jsme v kupé, ale ve vagonu kde jsou jen oddělené sedačky, takže jsme toho hodně zaslechli a holky nás průběžně informovaly, co se dozvěďěly. Cizinec však vystupoval dříve než my, holky se tedy hezky rozloučily, dostaly jeho mail a všichni jsme mu popřáli hezký pobyt v naší zemi. Ještě půl hodiny jsme jeli vlakem, ale tím cesta nekončila, k chatkám bylo nutné dojít pěšky, hezkou lesní cestou. Díky stromům se nám šlo hezky, nesvítilo na nás sluníčko a všude byl klid, který jsme samozřejmě narušovali jen my. Ještě aby ne, taková banda puberťáků se dvěma učetelkami. Netrvalo to ani moc dlouho a vedle cesty se objevila cedule upozorňující nás, že jsme 1km před cílem, za chvíli jsme již zahlédli rybník a poté už i chatky. Bylo jich tam cca 60 a jedna velká budova, ve které byla jídelna a 2 velké společenské místnosti, pro případ, kdyby počasí nepřálo a nebylo by možné aktivity provádět venku. Za budovou bylo ještě hřiště a stůl na ping-pong. Nevěděli jsme, které chatky jsou pro nás, některé již byly aktuálně obsazené, proto jsme si posedali a polehali před hlavní budovou a naše třídní šla zjistit, kde budeme spát. Dopředu jsme věděli, že chatky budou pro 4 osoby, takže jsme se sami začali rozdělovat do skupinek. Holky budou mít samozřejmě dvě chatky, učitelky jednu chatku a my kluci 5. Já měl 5 dobrých kamarádů, takže do jedné chatky jsme se nevešli, nakonec jsem zbyl já s Jardou a k nám vyšli 2 kluci, které nikdo nechtěl. Řekl jsem si, že je to stejně jedno, že to bude jen na 2 noci a v chatce budeme jen spát, jinak budeme venku. V naší třídě byla skupinka 7 kluků, kteří se sami považovali za ty nejlepší. Určitě to všichni znáte, vždycky a všude se takový najdou. Byli to takový ti hezounci, co většinou moc chytrosti nepobrali, ale holky na ně letěly a oni pořád jen machrovali. Nikdy jsem je moc nemusel. Ten nejhezčí z nich, co organizoval všechnu jejich machrovací i jinou činnost, si nechával říkat Richard, asi proto, že mu jeho jméno nebylo dost nóbl (Jan, čili Honza). Když přišla třídní s čísly chatek které jsou pro nás, strhl se trošku boj, kdo dřív najde našich 8 chatiček, v tom moři cca 60. Během chvíle byly rozebrány a my se začali vybalovat. To jsem moc neřešil, hodil jsem batoh na postel a šel jsem s Jardou najít chatku našich zbylých 4 kámošů. Všechny naše chatky byly v jedné řadě a oni byli hned vedle nás, pak byly dvě chatky holek, dvě chatky těch "borců" a kousek za nimi byla umývárka. Na druhém straně od nás byla ještě jedna klučičí chatka a pak učitelky. Učitelkám trvalo vybalování déle a tak jsme měli chvíli volné zábavy. Nás šest hned začlo hrálo karty, holky se vybalovaly stejně dlouho jako učitelky a zbytek prozkoumával okolí. Skupinka našich borců hned našla pár chatek cizích děvčat a tak je oblbovali řečičkama a machrováním. Za chvíli tomu však učitelky udělaly přítrž, přišli s plánem na dnešní i dlaší dny. Molhi jsme si však vybrat z více aktivit. Jelikož bylo ten den opravdu horko, zvolili jsme si koupání v rybníce. První na řadě byl však oběd. Z jídelny jsme se šli do chatek, převléct se do plavek, když jsme do své dorazili s Jardou, dva naši spolubydlící již byli převlečeni a odcházeli k rybníku, rychle jsme se převlékli taky a šli jsme. Někteří již dováděli ve vodě, snažili se zapůsobit na holky skákáním z mola, nebo děláním stojky. S Jardou jsme počkali na Lukáše, Martina, Petra a Míru a šli jsme si taky zablbnout do vody. Když jsme byli všichni v plavkách, mohl jsem si všechny hezky prohlédnout. Třeba na Richardovi bylo na co koukat, trochu sportoval, ale nebyl nijak výrazně namakanější než my ostatní. Stejně ale nebylo vidět to nejdůležitější, to bylo schováno pod plavkami. Kohoutí zápasy, potápění, házení tenisákem a tak podobně, nám jako zábava vydrželo dost dlouho, učitelky se celou dobu opalovaly na břehu a dávaly pozor, aby jsme se nezabili nebo neutopili navzájem. Jakmile se ale sluníčko začalo schovávat, šli jsme z vody, stejně už bude za chvíli večeře. Na břehu byla malá sprcha, na opláchnutí to stačilo a šli jsme se zase převléct do chatek. Při odchodu od rybníka jsem zaslechl Richarda, jak se se svými kumpány domlouvají, že po večeři půjdou do sprch. Hned mi zajiskřilo v očích, to by mohla být moje chvíle. Toužil jsem je (hlavně tedy Richarda) vidět nahé a zkontrolovat jejich nářadí. Umývárka byla menší budova na okraji tábora, kousek od chatek našich borců, ale mimo hlavní dění a byla rozdělena na dvě části, pro kluky a pro holky, byla přístupná ze všech stran a zezadu měla okna do sprch, byly však od země výš než oči puberťáků. Naštěstí nebyla nijak chráněná proti cizím pohledům. U večeře jsem se snažil zaslechnout nějaké informace o jejich sprchování, naštěstí jsem zaslech důležitou informaci, že to nechávají až na osmou hodinu, že dají ještě na hřišti fotbálek. My jsme opět šli hrát karty, nějak nás to chytlo již ve vlaku, hráli jsme o 5Kč každou hru, každej vsadil 5Kč na začátku, a jelikož nás bylo 6, rozhodli jsme, že ten co vyhraje, dostane 15Kč, kdo bude druhej tak 10Kč a kdo třetí, nechá si svůj vklad 5Kč, zbylý tři o vklad přijdou. A tak jsme hráli, chvíli byl někdo "v balíku" za chvíli už o svoje vyhrané peníze přicházel a najednou Petr říká: "Jé, ono už je půl devátý, to hrajeme dlouho. Kdy je vlastně večerka?" V tom ve mě hrklo!!! Sakra, asi jsem propásl svojí příležitost! Nééé!!! Nevěděl jsem co dřív, nechtěl jsem jen tak zdrhnout, naštěstí si kluci chtěli dát pauzu, tak jsem řekl, že si jdu udělat pití. Rychle jsem šel do naší chatky, vzal jsem flašku a rozpustný nápoj a štrádoal jsem si to k umývárkám, cestou byly chatky Rycharda a kluků, tak jsem si říkal, že se dozvím, zda už jsou zpět ze sprch. Obě chatky byly zavřené, ale tiché, takže uvnitř nejspíš nebudou, přidal jsem ještě do kroku a promýšlel jsem si, co teď ale vlastně udělám??? Nevím jestli tam jsou, nebo tam je někdo jiný a když půjdu hned zezadu, může být někdo z nich u oken a uvidí mě, jak se tam snažím koukat... Taky jsem mohl jít dovnitř, k umyvadlu, připravit si pití a obhlédnout situaci, umyvadla byla totiž hned naproti sprchám. Takže bylo rozhodnuto, prvně jdu obhlédnout situaci uvnitř, třeba už tam taky nejsou. Když jsem došel až ke dveřím, uslyšel jsem spoustu hlasů, takže někdo uvnitř byl, ale kdo? Vešel jsem a zamířil jsem k umyvadlům, bylo slyšet několik puštěných sprch, smích a mluvení. Sprchy byly vyzděné boxy, takže kdyby měli všechny závěsy, nic a nikoho bych neviděl, ale jak jsem zjistil už při příjezdu, z 8mi sprch měly závěs jen dvě. A k mému překvapení, ani ty dva nebyly zatažené. A kdo že se to tedy sprchoval? Opravdu tam byli naši "borci". Všichni však byly ke mě otočeni zády, nebo velkou částí zad, a mírně natočeni bokem, jak se mezi sebou bavili. Oblečení i s ručníky měli pověšeny na stěně vedle sprch, takže kdybych přišel na začátku, zřejmě bych něco mohl zahlédnout, když se svlékali. Bohužel příprava rozpustného nápoje nemůže trvat věčně a i když jsem to dělal hodně pomalu, už by to mohlo být podezřelé, co u toho umyvadla tak dlouho dělám. Byl jsem rád, že mojí přítomnost nikdo z nich nekomentoval nějakou rádoby vtipnou hláškou, tak jsem se ještě přes zrcadlo přesvědčil, že opravdu nejde vidět nic zajímavého a šel jsem. Ale moje kroky nesměřovaly samozřejmě do chatky, ale za umývárnu. Když byli všichni ve sprchách, byla to moje šance se nějak dostat k oknu, abych viděl něco z jejich výbavy při odchodu ze sprch. Rychlými kroky jsme obešel budovu a málem jsem dostal infakt, z toho co tam na mě čekalo! Byli tam už jiní kluci! Bohužel nesledovali klučičí sprchy, ale holčičí. Bohužel tedy pro mě a pro holky. Hned si mě všimli a potutelně se smáli "Jéé, ty jdeš taky šmírovat? Tak dělej, zatím jich tam je dost!!!" Byli to cizí kluci a pak jsem si všiml, že je mezi nimi i Martin. Ten seskočil z klády, která byla daná pod okny, aby lépe viděli a šel za mnou. "Tak šup, běž se taky pokochat, já už jsem je viděl". Byl jsem z toho všeho docela v šoku, měl jsem zkažený celý svůj plán a teď mám ještě koukat na holky. Vylezl jsem na kládu a nakoukl jsem dovnitř. V holčičích sprchách byly závěsy všechny, takže toho nebylo hned vidět tolik, jako na klučičích, ale dvě holky se utíraly a chudinky si myslely, že je nikdo nemůže vidět, takže se nijak neskrývaly. Naštěstí to nebyly holky z naší třídy. Po chvíli jsem seskočil dolů a šel za Martinem. Ten se na mě usmíval a zeptal se: "Dobrý co???" a tvářil se jak sluníčko. Aby to nebylo moc nápadné, snažil jsem se taky tak rozzářit a při souhlasném kývání jsem dodal "SUPER" . Pak jsme vyrazili zpět k chatkám a jen co jsme vyšli z poza rohu umývárky, před námi šla skupinka kluků, naši borci. Trochu jsem se zarazil a samozřejmě jsem byl smutnej a naštvanej a tak všechno, že můj plán krachl. Martin se nezarazil a tím mě o krok předešel, ohlédl se, proč nejdu vedle něho a asi si všiml mého výrazu. Hned jsem se to snažil zamaskovat a přidal jsem do kroku. Nic neřekl a já taky ne, až jsme došli k jejich chatce, bylo slyšet hlasitý smích. Kluci už začali hrát bez nás a když jsme přišli, hned se ptali, kde jsme byli. Martin jim všechno řekl, já jsem přitakával a snažil jsem se tvářit nadšeně z prožitého dobrodružství. Samozřejmě nám kluci vynadali, že jsme jim neřekli, aby se šli podívat taky... Za chvíli jsme už zase hráli karty. Já jsem se příliš nedokázal soustředit na hru, byl jsem na sebe naštvaný, že jsem nešel dřív, že jsem takhle propásl šanci... Martin se mě po pár hrách zeptal, jestli mi něco není, nevěděl jsem jak to zamaskovat, ale Petr mě zachránil "On je rozhozenej, že viděl tolik holek nahejch, viď?" No, samozřejmě se tomu všichni smáli a já se snažil taky, aby to nevypadalo podezřele. V deset začala třídní obcházet chatky, že už je večerka. Byla na nás ale hodná a mohli jsme být ještě vzhůru, jen aby jsme nedělali moc velký hluk. Za chvíli jsem se zvedl s tím, že jdu na záchod. Martin se ke mě hned přidal, že potřebuje taky. Tak jsme šli, už byla černočerná tma, zářila jen hlavní budova a umývárka. Martin se snažil o konverzaci, ale já jsem dokázal jen jednoduše odpovídat a moc jsem nespolupracoval. Směřovali jsme kroky k uvývárce kde byly i záchody. Samozřejmě jsme cestou šli i okolo chatek našich "machrů" které jsem propásl a když jsme byli blízko nich, tak jsem se snažil zachtit zvuky co šli zevnitř a tak jsem Martina moc neposlouchal, když jsme prošli kolem, a já zase začínal vnímat Martina, uslyšel jsem "Tak co???" Kouknu na něj a bohužel jsem neměl ani tušení, na co se ptal. Nechápavě jsem se zeptal "Co co?" a Martin mi tedy zopakoval celou otázku: "Jestli potřebuješ taky jen močit, tak nemusíme jít až do umývárek, ale můžem tady v lese ke stromu, ne?" Jelikož jsme byli tak v půli cesty, souhlasil jsem a tak jsme zahnuli kousek do lesa, Martin šel první a vedl mě dál, než jsem považoval za nutné, ale v tu chvíli zastavil u stromu a začal si rozvazovat kraťasy, tak jsem šel ke stromu kousek od něj. Po vykonání potřeby jsme šli zase zpět, tentokrát já první, když v tom mě Martin chytil zezadu za ruku a s polo zakřičeným "POČKEJ" mě táhl pár kroků zpět, až za malý kopeček, kde sebou mrsknul o zem a mě tahem ruky donutil k tomu samému. Vypadalo to, že se před někým, nebo něčím schováváme, ale ať jsem se rozhlížel, jak jsem chtěl, nikoho ani nic jsem neviděl. Nechápavě jsem na něj koukal a ptám se, co to děláme? S usměvem na tváři mi odpověděl, že se schováváme. Znova jsem se tedy rozhlédl, ale opět jsem nic neviděl -"Před kým nebo čím se schováváme?" On se usmál, stejně jako když seskočil z té klády za umývárkou a dodal "Aby nás nikdo neviděl" Já jsem vůbec nic nechápal a snažil jsem se to srovnat v hlavě, co že se to tady děje, když v tom jsem ucítil jeho ruku v mém rozkroku. Rychle jsem odskočil a zvedl se ze země, udělal totéž a já jsem na něj začal koktak "Co to... Co, co... co to děláš???" On trošku provinile odpověděl, "Jsem si myslel, že bys rád třeba pohonil, nebo sis chtěl sáhnout...?" Já jsem na něj stále jenom koktal: "Jak tě to... Proč... Proč si... Proč bych to měl chtít? Proč si to myslíš...???" Řekl mi, ať se trošku uklidním, a snažil se mě vzít za ruku, já jsem ucukl, tak stál naproti mě a začal: "Myslíš, že jsem si nevyšiml, jak koukáš na kluky, teda hlavně na Rycharda? V tom rybníce, jak jsi ho hltal očima? Nebo jak jsi šel do umývárek, aby jsi ho viděl? Já jsem šel pár kroků za tebou a ty jsi přímo utíkal a určitě né proto, že by jsi měl žízeň, flašku máš pořád plnou. A když jsi pak zašel za boudu, byl jsi šokován, že tam někdo je, ale holky tě moc nezajímaly. A když jsme odcházeli, jak jsi se zarazil, když jsi ho uviděl před námi. A od té doby jsi jak vyměněný, myslíš úplně na něco jiného, než co se děje. Před chvílí jsme šli kolem jeho chatky a ty jsi byl jak v tranzu..." Chvíli mi nechal čas, ale já nevěděl, co bych měl říct... Tak zase začal on: "Tobě se líbí? Chceš ho?" Na to jsem reagoval hned: "Né, Martine, tak to není, nelíbí se mi, já ho nechci, to fakt né..." "A jak to tedy je?" Zeptal se mě, upřeně se na mě podíval a zvedl obočí, aby umocnil otázku. Nevěděl jsem, jestli mu to všechno můžu říct, ale asi bude lepší aby věděl pravdu, než aby si myslel tohle. "No, víš, Richard se mi možná líbí fyzicky, jako jeho tělo a obličej, je hezkej, no ne?" Dostalo se mi jen krátké odpovědi "Hmmm" a tak jsem pokračoval: "Ale jako člověk, jako osoba se mi vůbec nelíbí, to ho spíš nenávidím, jak je namachrovanej a blbej!" Avšak Martin se mě hned zeptal: "A není od nenávisti jenom krůček k lásce?" "Né, v tomhle případě fakt né..." Nedal jsem se. "Tak proč jsi ho chtěl vidět v těch sprchách? Chtěl jsi vidět jeho, ne? A proč jsi celý večer tak divný???" Tak jsem mu vysvětlil, že jsem se chtěl jenom podívat, jestli ho má malýho, a nejen on, ale i ostatní machři, že bych jim to za to machrování přál a že jsem byl rozhozenej, že to vůbec nevyšlo, jak jsem chtěl. "Ale líbí se ti kluci, nebo ne?" Vypadlo najednou z Martina a nasadil nevinej výraz. Už jsem mu řekl hodně, a díky tomu všemu jsem byl dost uvolněný, tak jsem mu narovinu potvrdil, co sám říkal: "Občas mám chuť si sáhnout na péro a třeba i pohonit, ale holky se mi líbí taky, takže gay asi nebudu, já nevím..." Martin se už zase rozzářil jako sluníčko "Tak na co čekáme? Já bych si taky rád sáhnul a vyhonil ti ho..."