S kamarádkou na zámku – část 2

Pomalu se probouzím v potemnělém pokoji. Cítím se jako král po náročném dni. Ta postel je taaaak příjemná. Leží se v ní jak v obláčku. Vedle sebe slyším jen lehké oddychování mé víkendové parťačky. Kolik asi může být hodin? Přes těžké závěsy nemám vůbec ponětí o čase. Mobil ukazuje lehce po osmé. No, projdu zatím koupelnou. Míša snad mezitím vstane taky. Nikdy se vzájemně ráno nebudíme. Respektujeme potřeby toho druhého, pokud teda není nějaký pevný program. Což dneska je až večeře v loveckém salonku. Na snídani si beru džíny a tričko. Kámoška stále pospává, tak odcházím sám.
Již po chodbě se line vůně, tak typická pro snídani. V restauraci je už několik stolů obsazených. Vybírám si místo blíže bufetu, abych měl všechny pochoutky po ruce. Navíc uvidím i ke vchodu, aby mě Míša nemusela hledat. Dávám si uzeného lososa, kaviár a smetanovou pomazánku. Několik kousků toustů, krásně křupavých. Jen dosednu, přichází usměvavý číšník a nabízí mi šampaňské. Nabídku rád příjmu. Není hezčího začátku dne! Pomalu si vychutnávám dobroty na talíři, když přichází Míša. Vlasy lehce rozcuchané, ale přesně tak, že to je ještě sexy. Její vysportované nohy má v černých legínách a na těle takový teplákový růžový top, lehce pod prsa. Vzhledem k hrotům, které se jasně rýsují přes její úsporný svršek, je opět naostro. „Čao bambino!“ vítá mě s úsměvem, zvedne ruce a začne se protahovat jako kočka lezoucí z pelechu. Tím ji povyleze její top trochu výš a na světlo boží vypustí kousek hezkých prsou. V tom slyším, jak padá, a následně se rozbíjí, nějaké sklo. Podívám se vlevo a starší muž, s očima stále na Míše, se snaží dělat, že tam není. Ha, aspoň tu je nějaké vzrůšo. Při jídle moc nemluvíme a jen si vychutnáváme skvělou snídani. Číšník nám nalévá sklenku šampaňského, mě už vlastně druhou, a objednávám si konvici filtrované kávy. „Takhle bychom měli žít. V klidu, vychutnávat, užívat…“, říká velmi zpomaleně kamarádka a kouká do velkého okna zámeckého parku. A pokračuje: „Dáme si dnes nějakou procházku. Je tam krásně slunečno. Co ty na to?“ Nechce se mi moc přemýšlet. „Jasně, dobrý nápad. Není lepší místo, kde si zakouřit než na čerstvém vzduchu.“ Oba se začneme smát a cítíme, že dnešek si zase užijeme. Lehce po půl jedenácté se zvedáme a mizíme na pokoj. Roztáhneme závěsy, otevíráme okno a pouštíme dovnitř čerstvý teplý vánek. „Nestihla jsem ještě sprchu. Dáš mi chvilku ještě?“ Říká celkem provinile Míša. Zkusím na ni však něco jiného. „Ale nejdřív si tě musím ochutnat. Víš, jak miluju tvoji ranní chuť.“ Spiklenecky na mě koukne, shodí kalhoty, lehne si na kraj postele, nohy položí široce od sebe a dostávám pokyn. „Tak pojď, ty můj labužníku“. Poklekávám mezi její nohy a hlavu přiblížím k lehce ulepené kundičce. To má po vyspání vždycky. Voní trochu kysele, trochu sladce. Mám obličej před tou nádhernou libovou svatyní a nasávám ten příjemný pach. Otočím hlavu a začnu ji líbat na stehnu. Rty mám přisáté na hebké kůži vnitřního stehna a mezi nimi lehce kroužím jazykem. Stejnou péči věnuju následně i druhému stehnu. Její kůže je tak hebká a voňavá. Už se nemůžu dočkat těch ulepených pysků. Míša jemně vrní. Ruce má na prsou a masíruje si je. Pysky už má lehce rozevřené. Přiložím mezi ně nos a lehce jím tam začnu třít. Zároveň jazykem laskám hráz. Je krásně sladká. Mísí se tam chuť ranní moči, nočního sekretu a potu. Tohle je mix přesně pro moje smysly. Její tělo se trochu vlní, evidentně si to užívá. „Aaaaach….chut - nááám tiiiii?“ Slyším vzrušený dotaz a její pánev mi jde naproti. Mlčím a mezi zuby vezmu její trochu studený závojíček. Cumlám ho, okusuju, oblizuju. Ta vůně a chuť mě dostávají. Řekl bych do kolen, ale na nich už stejně jsem. Mám potřebu si honit péro. Nechci stříkat. Jen se honit. S ústy na její mazlavé kundičce si stahuju kalhoty. Sundávám je úplně, abych mohl dát nohy pěkně od sebe. Tak to mám nejraději. Chytám si jednou rukou koule, tahám je do všech stran. Zadek mám hezky vyšpulený a cítím na análu proudění vzduchu z otevřeného okna. Mmmmmmmm. Nos mám zabořený ve svatyni vůní a chutí, jazykem vychutnávám napnutou hráz a moje péro mačkám a honím. Míša si vrní a přiráží pánví na můj obličej. Mám pocit, že někdo klepe na dveře. Ale možná to bylo něco z venku. Nenechávám se rozhodit a náš duet už hezký zní pokojem. Mlaskání z klína, pleskání mých koulí, na které při honění moje ruka vždycky narazí. Miluju, když tam ten šourek tak hezky lítá. A k tomu sténání kámošky. Zase slyším nějaké klepání a následně na můj anální otvor přichází velký průvan. Vypadá to, že někdo vstoupil do pokoje. Nenechám se rozhodit a pokračuju v našem koncertu. Slyším zvuk zavírajících se dveří. Asi pokojská. Pochopila a odešla. Končím s ochutnáváním a zvedám hlavu. „Tak můžeš do sprchy, čubko moje“ a plesknu ji po zadku. Míša se protáhne zase jako kočka. „Hm, labužníku. Hezky jsi mě rozdělal. Tenhle pocit mám moc ráda. Podle zvuků jsi toho svýho taky pozlobil, viď? „Jasně, víš, jak se rád honím, když klečím na zemi. Hele, nebyl někdo v pokoji? Jak jsem tě lízal a klečel, tak jsem na zadku cítil vítr, jako když se otevřou dveře.“ Míša vykouzlí mega rohlík na rtech. „Jo, pokojská. Ta, co nás potkala včera, když jsme šli na masáž. Chudinka vypadala že neví, co má dělat. Upřeně koukala mezi tvé nohy, jak se tvrdě honíš. Samozřejmě jsem jí ukázala, ať se přidá. Ale pokrčila rameny a odešla.“ Asi to bude fakt slušný hotel, přemítám v hlavě. „To je škoda, viď? Bys ráda viděla, jak mi vylizuje prdel na tvůj příkaz, co?“ Míša jen pobaveně rozhodí rukama a mizí v koupelně.
V parku je nádherně. Na recepci jsme si vzali koš s dobrotami, abychom venku mohli strávit více času a netrpěli hladem a žízní. Už se těším na tu cigaretu. „Hele. Pojďme najít nějaké místo v zákrytu, lehneme na deku a dáme kouř,“ oznamuji a vykračujeme po štěrkové cestě dál od zámku. Potkali jsme jeden starší manželský pár, který ve sportovním oblečení má snahu o jakýsi jogging. Je to trochu směšné, ale možná v jejich letech budeme stejní.
Já mám džínové kraťasy a bílou košili a Míša krátkou černou sukni, takovou letní, volnější a růžový tričko. Sice začíná podzim, ale počasí je nádherné a teplé. Už chodíme asi půl hodiny, nasáváme vůni stromů a najednou jsme u krásného palouku na konci parku. Usedáme na deku proti sobě do tureckého sedu. „Ty zas nemáš kalhotky?“ Směju se na tu zlobilku. „No co, taky určitě nemáš spoďáry. Tak co.“ Kontruje Míša. „No, nemám, ale zase neohrožuju na zdraví a psychice případné kolemjdoucí, víš?“ Odpovídám. Na to se její hlava přiblíží k mému krku. Začne mi líbat a olizovat krk a jemně vylizovat ucho. Ona ví, že mi to způsobuje velkou slast. A už tuším, o co jde. „Tak, teď ti stojí, takže kdopak tady víc ohrožuje okolí?“ Směje se a kouká na stan z mých kalhot. „Oukej, pojďme si zahrát hru. Lehneme si nohama směrem k cestě a schválně, jestli někdo půjde kolem a všimne si,“ navrhuju. „Jo, to je přesně podle mýho gusta. S tebou to je tak super, že můžu být svá a hrát si.“ Míša na mě mrkne a uleháme. Podává mi cigaretu, zapalujeme si, lehce potahujeme a necháváme na sebe dopadat paprsky slunce, zpříjemněné lehkým vánkem. „Jsem tak ráda, že spolu nechodíme. To by se všechno pokazilo. Ale jako víkendovým partnerům nám to jde skvěle, co?“ Vím, že to je jen řečnická otázka. Mlčím a užívám si ty hezké chvíle. Já nemám na vztah nervy a ona si za chvíli zase někoho najde, vycucá a odkopne. Směju se vnitřně a jsem spokojený. Mám dokouřeno a hlásí se žízeň. Z koše vytáhnu dvě lahve vody. Jednu podám kámošce a s chutí otevírám tu svoji. „Příjemně studená,“ řeknu tak do prostoru. „Hele, napij se, podrž ji v puse a pak mi pusu přitiskni na poštěvák,“ sdělí mi suše Míša. Hm, zajímavé. To mě baví. Tak naplňuju ústa, skloním se mezi její nohy a opatrně se přisávám, aby mi voda neutekla. Ona lehce škubne a vyjekne. „Juuuuu. To je supeeer!“ Jak malé dítě vykřikne radostí a směje se. Já začnu vodu pomalu upouštět a ta stéká mezi pysky a pokračuje mezi její půlky. „To lechtá, to není fér! To jsme si nedomluvili! Rádoby káravě na mě hartusí to divoké stvoření, s louží na sukni. „Líbilo?“ Ptám se. „Hezky se usměje a se zavřenýma očima dál leží z pokrčenýma nohama od sebe a slunce nechává pracovat na oschnutí vodní lázně.
„Ty jo, to je nuda, tady nikdo nechodí,“ poslouchám stěžování. Tak se těšila, jak se tu bude vystavovat náhodným kolemjdoucím. „Hele, v košíku je zařízení, kterým můžeme přivolat recepci a oni nám přinesou chlazený sekt. Mám je zavolat?“ Myslím, že vím, co odpoví, ale pro formu…. „No tak to si děláš prdel? Proč jsi to už dávno nepoužil? Tak šup šup!“ Dostávám příkaz a volám. Vysvětlím, kde jsme a prý jakmile bude mít číšník volnou chvíli, přinese nám ho. Vidím široký úsměv na kamarádčině tváři a opět ulehám. Musel jsem na chvíli asi usnout, protože mě probouzí nějaké hlasy. Otevřu oči a vidím u deky stát muže v uniformě, asi tak padesátník, sportovní postava, příjemný úsměv. Na kalhotách má slušnou bouli a v rukou lahev sektu, který otevírá. Míša sedí, nohy od sebe, sukně sklouznutá a ukazuje se mu v celé své nahotě. Jakmile nás obslouží, dám mu spropitné a on s díky a očima upřenýma na lesklých pyscích Míši odchází. „Ty jo, to byl super zážitek. A ještě mi neuschla ta voda, tak viděl i tu louži. Kdo ví, co si představoval.“ Smějeme se na celé kolo a usrkáváme skvěle vychlazený sekt.
Odpoledne jsme takhle prolenošili, a ještě si užili krátkou procházku. Před večeří si jdeme dát sprchu a oblékneme se více formálně.
Oblékám si tmavé chinos, košili a můj obílený tmavě modrý blazer. Míša na své holé tělo oblíká ty sexy minišaty. Černé, s hlubokým výstřihem na zádech, které končí u rýhy jejího zadečku. Pod to by ty kalhotky opravdu nebyly vhodné. Nohy obouvá do černých lodiček na extra vysokých jehlách. „Wow!“ Zvolám při pohledu na ní. „Má královno, dnes večer vám udělám, co jen si budete přát!“ Nabídnu jí rameno, které ona hned obejme a vycházíme směr restaurace. Cestou potkáváme několik párů. Je v nich vidět závist ale i obdiv. Sluší nám to. Jsem nadržený a mám co dělat abych zabránil plné erekci. Spodní prádlo jsem si nebral a vzruším se celkem snadno. Ale penis je takový polotuhý a jen ty kalhoty ho trochu zvýrazňují. Přicházíme do restaurace a tam se potkávám s číšníkem, který odpoledne v parku tak obdivoval Míšina zákoutí. „Á, náš milý pár. Hezký večer vám přeji.“ A sjíždí Míšu jak mlsný kocour. Její přímý pohled, rudě namalované rty a jasně zřetelné, na upnutých šatech viditelně ztopořené bradavky ji dělají tak sebevědomou! „Dobrý večer. Moje královna a já dnes máme rezervaci v loveckém salonku. Můžete nás tam doprovodit?“ Říkám to velmi sebevědomě a dělám maximum pro to, abych se nezačal smát. Míše koutky taky lehce cukají, ale drží se. „V tom případě se omlouvám za svoji neznalost a můžete mě následovat, milá královno a …..“ číšník začne hrát hru s námi, ale neví, jak mě označit a podívá se na mě. „Milí číšníče! Není důležité, kdo jsem já. Dnešní večer je královny a my se postaráme o její spokojenost!“ Zatvářím se velmi důležitě a následujeme našeho služebného do salonku. Otevírá dveře a procházíme okolo něj. Míša naschvál jde co nejblíž k němu, aby se o něj otřela. To je ale čubička. Kam tohle dneska celé dospěje? V místnosti svítí snad sto svíček různých velikostí. Uprostřed místnosti hoří krb. Na pravé straně salonku je pohovka a křeslo a vlevo nádherně prostřený stůl s těžkými dřevěnými židlemi. „Moji vážení hosté. Královno. Máme pro vás připraveno sedm chodů. Po celou dobu se o vás budu starat pouze já. Jmenuji se Adam. Na stole máte zvoneček. Kdykoliv zazvoníte, tak přijdu a přinesu další chod, doliju víno, nebo splním další přání. Pokud byste byli z jídla unaveni, můžete si jít odpočinout na naše příjemné posezení u krbu. Je to jen váš čas a my tu jsme pro vás.“ Tak tohle jsem ještě nikdy nezažil. Tohle je profesionální péče pro zhýralé pražáky. Na to nám pokynul, abychom si šli sednout. Míše poodsunul židli, počkal až si sedne a pak ji lehce přisunul. Jeho oči celou dobu spočívali na její zadnici. Určitě si vychutnával ten její sexy žlábek. „Adame, nalijte nám víno a můžete nám přinést první chod. Když se nenajím, tak pak moc zlobím!“ Zcela suverénně přikázala Míša. Číšník se uklonil, nalil nám víno a odešel. „No ty vole!“ vyhrkla na mě Míša. „Co to jako děláme? Co to hrajeme? To je úúúúlet!“ Smála se na celou místnost. „Je to hustý, co? A jak to on dává s náma. To mě fakt baví,“ odpovídám. „Hele, já nevím, ale asi budu chtít mrdat. Fakt jako mrdat. A on, aby byl u toho. Víš, jak to bylo v historii. Tam ty služebný vždycky byli v tý místnosti.“ Valím bulvy a snažím se vnímat vše co teď padlo. „Jsi královna, tak ty rozhoduješ,“ říkám v klidu Míše. Ta nahodí takový přísný pohled a lehce se ušklíbne. „Příteli, dnešní večer bude dlouhý a hezký. Užijeme si ho jako nikdy!“ Číšník nám servíruje první chod a ptá se, zda je vše v pořádku. Míša ho zpraží přísným pohledem. „Není. Jste tu moc dlouhou. Nechte nás chvíli o samotě. Mám tu přece zvonek!“ číšník trochu nechápavě pohlédne na mě a na ní. Ukloní se a mizí ze salonku. „Jooo, to mě baví.“ Jak malé dítě se raduje Míša. „Nepřeháníš to trochu?“ Ptám se s údivem v očích. „Neboj, nejdřív si ho trochu zchladím a pak mu dám ochutnat královského nektaru dobra. Musí si to zasloužit!“ Chápu ji. Předkrm jsme skoro zhltli. Míša pod stolem natáhne nohu a zajede mi přímo na koule. Trochu syknu bolestí. Ona ještě přitlačí. Bolí mě to a vzrušuje zároveň. Bere do ruky zvonek a přivolává číšníka. Asi za minutu vchází. „Adame, nemám co pít. Chcete snad vyschlou královnu?“ Přitom stále tiskne botou moje koule. Toho si číšník samozřejmě všímá. Míša mě stiskne znova a já zasyčím. On na mě pohlédne. „Je vše v pořádku pane?“ Míša mě ještě víc tlačí jehlou svých luxusní bot do koulí. Trochu přidušeně říkám. „Samozřejmě. Jestli je královna spokojená, pak i já.“ Míša pohlédne na číšníka. „Já jsem zatím spokojená, ale nevím, jak dlouho se budu bavit. Buďte na blízku, Adame!“ Dolil nám víno a odešel. „Jsi skvělá. Netušil jsem, kolik máš v sobě hereckého talentu, ty mrcho jedna!“ Sděluji jí zábavně, ale ještě trochu cítím bolest. „Zlato nebolí tě to moc? Jsem se nějak vžila do té role. Upila ze své číše. Za chvíli nám číšník přináší druhý chod. „Adame, můžete nám přinést led? Je mi tu trochu horko,“ žádá tentokrát velmi slušně Míša. „Ano paní, s dalším chodem donesu i led.“ Odejde a my se dáme do jídla. Je to výborné a v kombinaci s francouzským vínem prakticky dokonalé afrodiziakum. „Teď pozoruj, hra začíná nabírat obrátky!“ spiklenecky na mě koukne Míša a opět zvoní. Číšník přináší třetí chod a misku s ledem. Ten pokládá na stůl. „Královno, je to takto v pořádku?“ Ona uchopí příbor, dá si sousto do úst. Velmi smyslně. Jakmile polkne… „Samozřejmě že není! To se mám ochlazovat sama? Počkejte tu a jakmile dojíme, ochladíte mě!“ Adam se ukloní, odejde ke stěně a tam stojí. Já mám co dělat, abych se nesmál a jen tiše pozoruji jaký bude vývoj. Za chvíli máme dojedeno. Míša ukáže na sklenici. Číšník dolévá víno. „Adame! Teď si vezměte do každé ruky led a přiložte mi je na šíji. Ale jemně, ať se neleknu!“ Číšník se podívá na mě. Já mu pokynu hlavou na souhlas a dodám: „Možná byste měl nejdřív mé královně provést lehkou masáž šíje bez ledu. To má ráda.“ Ona se usměje a čeká. Číšník přistoupí zezadu k Míše a začne jí masírovat krk a šíjí. Jeho oči však unikají do spáry k jejím půlkám, nyní určitě odhaleným na maximum, co šaty dovolí. Po chvíli bere do rukou led a přikládá ho na masírovaná místa. Míša zavírá oči a užívá si ty doteky v kombinaci s chladem. Bradavky ji vyrostou na maximum, div že neprotrhnou šaty. „Vy jste tam usnul?!“ Najednou křikne na číšníka. „Vždyť ten led už necítím. Vemte si další a ochlaďte mi i hruď. Jsem velmi rozehřátá!“ Ten je trochu nervózní a zakopne o židli. Ona se tomu zasměje. „No tak si dávejte pozor. Chcete mě zranit?“ Číšník nabere led. „Královno promiňte, ale dlouho jsem neměl čest starat se o tak půvabnou paní.“ Ona se na něj usměje. „Adame, nemusíte se mě bát. Jen se o mě hezky postarejte!“ On přikládá led na její hrudník a krouží co mu dekolt šatů dovolí. „Příteli,“ podívá se Míša na mě a dá mi pokyn: „pomozte tady Adamovi, ať mě může lépe ochladit a vytvořte mu víc prostoru na mém hrudníku.“ Přistoupím k Míše, která sedí spořádaně za stolem. Vezmu do ruky šaty na jejích ramenou a začnu je stahovat. I ve světle svíček vidím, jak se číšník červená. Já na něj jen mrknu a pokračuju. Šaty stáhnu tak, aby vylezly dvorce na jejích ňadrech, ale bradavky ještě zůstaly skryty. Prostě hezky pomalu. Vidím, jak se číšník začíná potit a usměju se na něj. „Děkuju příteli, takhle to je mnohem lepší. Adame, vezměte si ještě kus ledu a dochlaďte mě. To už mi bude stačit.“ Číšník nabere novou hrst ledu a jezdí po jejích prsech. Míša má zavřené oči a vidím v jejím výrazu, jak by chtěla, aby to pokračovalo dál. Led je však rozpuštěn, ochlazování končí. „Můžete jít. Děkuji.“ Řekne chladně a přísně. Jakmile zaklapnou dveře, rozsvítí se jí oči a celá rozjařená na mě vyhrkne: „Pojď rychle. Teču jak jarní řeka. Už to dál nevydržím. Potřebuju péro do ty svý kundy!“ Pomůžu Míše odsunout židli. Když vstane, je pod ní viditelná louže. A podle konzistence to není voda z ledu. Ona se chytne mé paže a cítím, jak se chvěje. „Jsi v pořádku?“ nezdá se mi její vrávoravá chůze. „Ne asi. Jsem šíleně nadržená a kousek od výbuchu. Dělej, omrdej mě!“ V tom se opře rukama o pohovku a nastaví prdelku. Rychle stahuju kalhoty. Péro je v mžiku připraveno k útoku. Přistupuju k ní a než zasunu, tak se ptám…“A co Adam?“ Ona jen hlesne: „O – MR – DEJ – MĚĚĚ!“ Vrazím ji ho tam až po koule. Trochu sykne. Začnu přirážet. Vím, že teď v tomhle tempu budu do minuty stříkat. Bylo toho dneska už moc. Ona se na těch jehlách sotva drží. V tom si začne sama fackovat zadek. Najednou vykřikne a cítím, jak její kunda vrní, stahuje moje péro a škube. Prožívá silný orgasmus. Po chvíli znovu začnu přirážet. Cítím, jak to na mě jde. „Královno, budu stříkat!“ Míša si strká prst do zadku a začne se jím šukat. To mě tak rozrajcuje, že ji začnu plnit obrovskou dávkou semene. To postupně vytéká na moje koule i na podlahu. Celý den a večer mě škádlila a tohle je výsledek. Řvu jak zvíře. Funím. Popadám těžce dech. Zůstávám ještě chvíli uvnitř a oba se uklidňujeme. „No tak ty voleeeee! To je jízda!“ Míša ještě v doznívající extázi a s přerývaným dechem sdílí své pocity. „Hele, měli bychom se aspoň trochu upravit a jít ke stolu, než přijde číšník, moje královno“ říkám a směju se. „Jen počkej, toho si ještě vychutnám. Měl bys něco proti, když vás oba zapojím?“ Podívám se na ní úplně vážně: „Královno, je to váš večer a my jsme jen vaši služebníci!“ Vnitřně mám trochu obavu, co mě čeká, ale zároveň mě to vzrušuje! Jen dosedneme, přichází číšník a nese další chod. „Už jsem úplně nasycená. Nechte to jídlo služebnictvu a raději nám dolejte víno. A dejte si sklenku i vy, Adame,“ suše oznámí Míša. Jakmile máme dolito, Míša nadzvedne číši. Pánové. Vaše královna je nasycena krmí, ale přesto není spokojená. Pomůžete k mé spokojenosti?“ Podívá se upřeně na mě a čeká na odpověď. „Ano, má paní. Jsem tu k vašim službám a vašemu pobavení.“ Ona se lehce usměje. Následuje pohled na číšníka. „A vy?“ Ten kouká chvíli na ní, chvíli na mě. Pak se na ní zadívá upřeně. „Ano, paní, chci abyste byla spokojená.“ Sklopí pohled k zemi. „Adame, pomozte mi vstát.“ On ji odsune židli. Míša vstane, Adam ji nabídne rameno. Ona se do něj zavěsí. „Doprovoďte mne na pohovku.“ Tam ji usadí. „Příteli! Kde k sakru jste?“ Zakřičí na mě. Zadržím smích a jdu k pohovce. „Královna má chuť se bavit. Svlékněte si oba kalhoty!“ S číšníkem se na sebe podíváme a už máme kalhoty u kolen. Já mám péro ještě ulepené. Jeho je trochu zarostlé. Snad ho nebudu muset kouřit. To bych jí nedaroval! Míša pokračuje v téhle divoké hře. „Teď si je oba dva budete honit. Ale pomalu, ať z toho něco mám. A běda vám, jak byste stříkali bez mého souhlasu!“ Ona si začne prstit kundičku, my si honíme metr od ní. „Adame, uděláte pro mě vše?“ Honí si ji stále dál a upřeně kouká na číšníka. „Ano má paní, ano!“ Velmi vzrušeně odpovídá. „Tak mi očistěte vašimi ústy ten určitě špinavý pyj mého přítele. Kdo ví, kde ho všude strkal.“ Tohle jsem teda nečekal. Ale jsem moc vzrušená na to, abych odporoval. Jakpak se s tím porve náš služebník? Ten chvíli nevěřícně kouká, ale nakonec kleká přede mě a začne mě kouřit. Je to hodně příjemné. Skoro jako by to nedělal poprvé. Koukám na Míšu, ta se šklebí a v kundě má už skoro celou ruku. V tom přidává další pokyn. „Příteli. Jste očištěn a připraven. Pojďte mi zaplnit svatyni vaším kyjem.“ Přistoupím, přiložím žalud k její mokré kundě a pomalu vstupuju. Zajíždím velmi jemně dovnitř a zpět. Chci si to užít. Přítomnost číšníka mě velmi rajcuje. „Adame, vy se přisajte na můj klitoris a společně mě takhle pořádně uděláte. Je vám to jasné?!“ Míša je opravdu přísná. Číšník jako pejsek přiběhne, nakloní se a začne sát její poštěvák. Moje péro se dotýká jeho nosu a třou se o sebe. Míša sáhne po jeho kládě a honí ho. On pořádně funí. „Adame, potahejte koule mému příteli. Má to moc rád a já tam nedosáhnu,“ dostává číšník další úkol. Tohle je dost bláznivé. Šukám kamarádku, cizí chlap mě funí na péro a tahá mě za koule. Ale tahá moc příjemně. Jsem na vrcholu blaha. Míša sténá jak největší děvka. Prostě královna, co si umí užívat života. „Adame, vyšukejte mi prstama anál. Dva prsty, teď hned!“ zakřičí Míša, a já vím, že na ni přichází orgasmus. Má ráda plné obě díry, když se má udělat. Celá se zajíká a už cítím silné svírání její kundy na mém penisu. Vnímám i horkou tekutinu, která se vedle mého péra dere z jejích útrob ven. Každým přírazem trochu vystříkne Adamovi do obličeje. Její tělo se zmítá v hlubokém orgasmu. Třese se, hází sebou. Vytahuju penis, jakmile to její sevření dovolí. Mrknu na číšníka a jdeme k její hlavě. „Má paní, teď vám darujeme to nejcennější, co máme.“ Ona jen kývne. Je zničená a nemůže ani mluvit. Oba honíme jak zběsilí nad jejím rozmazaných obličejem. Ona otevírá pusu z posledních sil. V tu chvíli z nás skoro ve stejný čas začne stříkat královská dávka ejakulátu. Trochu postříkáme i sebe navzájem, jak to je mocné. Míša velmi unaveně olizuje rty a působí spokojeně. „Pánové, děkuju za vaše dnešní služby. Teď mě prosím odneste do mé komnaty. Moje královská síla je vyčerpaná.“ Takhle jsem ji zničenou ještě neviděl. Snad nebudou ráno nějaké výčitky. Adam mi ji pomohl uložit do postele. Poděkoval jsem mu za služby, odměnil ho poměrně vysokým spropitným a požádal ho o diskrétnost. „Samozřejmě, pane. A moc děkuji.“ Sklopil opět pohled a odešel. Namočil jsem ručník a Míšu lehce otřel, aby nešla spát celá zaneřáděná. Z posledních sil se usmála…“Jsi nejlepší kámoš, víš to? Dobrou…“