“Ano, paní učitelko…”

15. 11. 2022 Puldraka

Seděli spolu v restauraci a kolem nich pobíhal číšník, který měl pro dámskou jednotku této dvojice vždycky úsměv nebo žertík navíc.
“Všimla sis, že s tebou ten borec flirtuje??”
Usmála se na něj a mrkla očkem, noha ve vysoké botě se na židličce trochu zhoupla…
“A všimla sis, že mu vůbec nevadí, že tu u toho sedím??”
Začala se smát nahlas zvonivým smíchem.
“A tobě to snad vadí??” Zeptala se tiše, nakloněná k němu.
Přistižen při snaze o manipulaci se zasekl. Pak se usmál i on.
“Nevadí. Ale trochu by se krotit mohl.”

Sáhla rukou do kabelky a vytáhla z ní brýle.
“Abych na zajíčka lépe viděla.” Mrkla s úsměvem na svůj doprovod.
Nasadila brýle s černou výraznou obrubou.
“To myslíš vážně??” zeptal se partner.
“Úplně!” A upřela na něj výrazně orámovaný pohled.
“Víš, že z tohodle se staví i mně? Vypadáš jako přísná učitelka!”
“Tebe bere myšlenka, že jsem přísná učitelka?” Smála se zase nahlas “ty jsi fakt perverzní čuně.”
A protože jí to pobavilo, ale současně zaujalo, odřízla smích a zatvářila se na oko nadřazeně “Myslím, že by sis měl zopakovat nějaká pravidla slušného chování ve třídě po vyučování!”
Nasucho polkl a hned to zapil pivem, co stálo před ním.
Posunula si brýle na nose a soustředěně a vážně se na něj zahleděla.
“Takhle s tou angličtinou opravdu nepohneš..”
Uculil se, za dva dny měli domluvené anglické cvíčo u něj v kanceláři.

“Myslíš, ty moje učitelko?” zeptal se s úsměvem.
“Co mi tykáš, ty drzoune? Husy jsme spolu nepásli!”

Opět se k nim nachomýtl číšník.
“Tý jo, ty brýle jsou fakt top. Já bych poslouchal, co by se do mne vešlo!” zašveholil.

Mrkla na něj a bavila se tím, jak její partner koulí očima a snaživě přikyvuje.

O dva dny později….

Díval se, jak vystupuje z auta. Vysoké kozačky na podpatku, silonky s černou linkou na zadní straně nohy, které sváděly pohled pod okraj krátkého baloňáku. Copak má asi pod ním? Elegantní oblečení doplňovala hedvábná šála a opět ty výrazné brýle. Opřený o okno se ponořil na pár vteřin do představy, jak si namotává její dlouhé blond vlasy kolem ruky a přitahuje si jí na stojící ocas až si do té hedvábné šály pořádně naslintá a bude prosit o slitování. Jak k němu bude zvedat jemně uslzené oči a černý rámeček brýlí bude doplňovat rozpitá řasenka.

V kalhotech mu okamžitě začalo být těsno. Zatřepal hlavou, aby se vytrhl z denního snění a šel ji vyzvednout na recepci. Za chvilku už kolem něj vkráčela za zvuku klapajících podpatků do kanceláře, nechávajíc za sebou lehký závan jeho oblíbeného parfému.

“Ahoj kotě, to jsem rád, že tě tu zas mám..” uvítal jí pozdravem, když se masivní dveře zavřely a poskytly jim tak dost soukromí.
Otočila se, jak když do ní střelí.
“Prosím??? Slyšela jsem správně?? Ty sis to s tím tykáním od minule nezapamatoval?”

Oči jí plály a její úsměv náhle nabyl na nebezpečnosti. Bylo vidět, že má něco za lubem. Zatrnulo mu. A současně mu erekce mohla prorazit knoflíky džín.
“Omluv se za svoji nezdvořilost! Okamžitě!”

Jeho ego se plašilo a měl chuť na ní vletět, stlačit jí na kolena a zrealizovat svojí předchozí vizi.
Ale proč si nepohrát i po jejím.
“Omlouvám se paní učitelko! Nebude se to opakovat!” Sklopil zrak ale pak na ní ještě rošťácky mrknul.

“Opakuju! Nebuď drzý! No vidím, že dneska potřebuješ trochu připomenout, od čeho tu jsi ty a od čeho já!” S tím přistoupila k věšáku a stáhla ze sebe baloňák. Srdce mu vzrušením přeskočilo pár tepů. Černá přiléhavá sukně a zcela průhledná modrá halenka. A pod ní, jak viděl na zádech, kterými k němu byla otočená, nic. Absence krajkového zapínání a ramínek podprsenky byla stejně výrazná, jakoby pod košilí měla reflexní kus spodního prádla. Polkl na sucho. Kurvafix. Snad všechnu krev měl nalitou v rozkroku, když čekal na to až se k němu otočí.

Dávala si na čas, ohnula se před ním a sukně se malinko vyhrnula po stehnech nahoru a odhalila začátek krajkového lemu punčoch. Pomalu stahovala zip kozaček a vylupovala z nich lýtko, aby je celé stáhla.
Tohle se opakovalo ještě s druhou botou. Hořely mu ruce touhou sáhnout si na ty punčošky a zjistit, jestli jsou to jemně zakousnuté samodržky a nebo klasické podvazkové punčochy co tak miloval.

Z tašky vytáhla lakované lodičky na podpatku a nazula si je. Její výška se tak opět stala impozantní, ve srovnání s holčičkovským dojmem, kterým bosá v punčoškách v jeho kanceláři, působila na pár nedávných okamžiků.
Prohrábla si vlasy, až se její hříva rozevlála a překryla hedvábný šál kolem krku a přišel ten očekávaný okamžik. Otočka.

Zvolna a sebevědomě se k němu otočila a on viděl pod košilí plná, veliká, těžká ňadra bez jakékoliv opory. Jeho oči upoutaly dva křížky, přelepené přes jejich dvorce.
Bylo na nich napsáno: “touch me!”
Jeho mužnost začala zvolna namáčet vnitřní stranu jeho spodního prádla. Tohle je šílenství.

Šla k němu volným krokem a s každým pohybem boků, zvýrazněným cvaknutím podpatku a jeho výškou, se její prsa zhouply a nápisy se mu chtíčem téměř rozplynuly před očima.

Vědoma si své ženskosti a síly si lehce uhlazovala košili, co vybírali spolu a která nenechala představivosti ani kousek prostoru a se dvěma terči přes bradavky dokráčela až k němu. Viděl jak její prsty kloužou po hebkých polokoulích, co se vlnily jak saharská vysoká tráva a chtěl svoje ruce okamžitě nalepit přes ty dva vyzývavé oblepené terče. Hlavou mu problesklo, že se snad nikdy nevystříkal do kalhot a dneska mu to reálně hrozí během pár vteřin.

Zahleděla se mu z metru do očí a škodolibě pronesla.
“Vidím, že první dvě slovíčka dnešní lekce tě zaujala, chlapče! Samozřejmě sebou mám i další výukové pomůcky. Jsi připraven na dnešní hodinu??”

Celým tělem mu jelo chvění ve snaze zadržet svojí přirozeně nadřazenou mužskou sílu a nerozmrdat jí tu její panovačnou učitelskou pičku na padrť. Chtěl jí dávit kokotem a připomínat jí, za co to má.
Prahnul po tom, jí uvázat k židli, vrazit jí do frndy vibrátor na max a nechat jí pětkrát vytéct, zatímco si dá kafe.

Místo toho sklopil hlavu a zamumlal: “ano..”

Chytla ho dlouhými prsty za čelist a obrátila jeho pohled tak aby viděl jak její dračí pohled téměř taví černý plast brýlové obruby. “Ano, co???” Zasyčela.

“Ano, paní učitelko…”