Učitelkám se u nás netyká

17. 11. 2022 Puldraka

“Svlíkni se!” Pronesla panovačným hlasem.
Vytřeštil na ní oči. “Jsi normální? Někdo může přijít…”

Šlehla po něm pohledem a udělala tři kroky ke dveřím, které zamkla. “To o tom tykání už Ti nebudu opakovat. Svlíkni se, do naha…”
Postavila se před něj a svoje pětky ozdobené nálepkama vzala do dlaní a promnula je. Ocas mu v kalhotech stál až bolestně.
“Nebo si na tohle dneska nesáhneš, bude to??”

Věděl, že teď se to láme. Buď na ní skočí a zmrdá jí do bezvědomí a nebo poslechne a přistoupí na její hru.
Byla v té průhledné košili tak sexy, zvědavost ho trápila stejně jako nebývale neodbytná erekce.
Váhavě chytil za spodní hranu firemního trika s límečkem. Na tváři ji v nestřeženém okamžiku přeběhl vítězný úsměv, který až nadzdvihnul přísné brýle. Oba věděli, kdo právě vyhrál.

Stáhl tričko přes hlavu, rozepnul pásek a uvolňoval knoflíčky džín. Stáhnul je ze sebe i se spodkama a ponožkama. Lehce ohnutý, zcela kamenný a uslintaný ocas ho praštil do břicha. Stál trochu bezradně v prostřed místnosti a žmoulal kus oblečení v ruce.

“Slož si to prádlo, ať pak nejsi jak socka. A pořádně.” Zavelela a jakoby bez zájmu odkráčela k věšáku, kde vyzvedla tašku, se kterou přišla. Přitom ho po očku pozorovala a usmívala se skoro neznatelně a lišácky.
Taška s žuchnutím dopadla na desku stolu. Škublo to s ním.

Vytáhla z ní knížku angličtiny a položila ji na stůl. Vedle si rozložila malý látkový ručníček a na něj vyskládala gel, silikonový anální kolík, gumičky na bradavky, skleněné dildo, pouta s řetízkem a saténovou pásku na oči.
“Jak vidíš, dneska nebude problém nalézt správnou motivaci ke tvému vzdělávání,” prohlásila sarkasticky a přejela konečky prstů přes výstavku na stole, až pomůcky zacinkaly.
Krve by se v něm nedořezal. Většinu toho nikdy nevyzkoušel na vlastním těle. Ale většinu hraček znal ze situací, kdy jimi dával zabrat jí. Sakra, do čeho se to namotal? Zvolna odkapávající ocas mu ale dával jasně najevo, že vzrušení je minimálně stejně tak silné, jako obavy z nového.
“Málem bych zapomněla!” Sáhla do tašky a vytáhla z ní elegantní, kožený jezdecký bičík.
“Ke stolu a opři se o něj rukama…”
Poslechl ji jak ve snách a v duchu děkoval své prozíravosti, že stůl úplně vyklidil v očekávání toho, jak jí na něm opíchá. Jaká změna scénáře. Přistoupil ke stolu a skoro neznatelně se předklonil, aby se rukama chytil hrany desky. Poklepala bičíkem na jeho zápěstí…. “Dál….ještě dál…” posouval ruce po desce, až ona byla spokojená a on byl celkem slušně ohnutý. Připadal si jak cvok. Co to tu provádí??

Vzduch proťalo zasvištění a přes zadek mu sedla dobře mířená rána. “Jasně jsem ti řekla, že tykat mi nesmíš!!! Je to jasné?” Kývnul. Další štípnutí razantní rány dopadlo na druhou půlku. “Odpověz!” “Jasný!!” Další rána dopadla o něco níž přes obě půlky “Odpověz plnou větou, když jsi tázán!” “Ano, vím, že Ti.. Vám, opravil se rychle, nesmím tykat!” Ještě jeden pleskanec bičíkem mu přistál na zadku, začínal v něm bujet vzdor, dostává přes prdel jak nějaký hřebec ve výcviku.
“Celou větou I SE SLUŠNÝM OSLOVENÍM!!”
“Vím, že Vám nesmím tykat, paní učitelko…”
Podpatky zacvakaly po podlaze a špička bičíku zaklepala na vnitřní stranu stehen “Od sebe, mladíku..”
Vzdor vystřídal strach… věděl, že tak vystaví své citlivé partie…nechtělo se mu.
Klepla po stehně důrazněji. “Bude to??”
Rezignoval a nohy rozkročil. Další klepnutí. “Víc!!” Poslechl.
Podpatky znovu zacvakaly a přes zadek ho pohladil jemný rukáv její průhledné košile. Po zádech mu přeběhl mráz. Cítil, jak konečky prstů sleduje stopy výchovné práce jezdeckého náčiní na jeho ochmýřených půlkách. Zahalila ho její vůně a její horký dech ho zašimral v uchu.
“Máš tu krásně namalováno, chlapče. Tak koukej být slušný a uctivý a snaž se, ať tu nemáme i pár malovaných vajíček!”
S tím mu sjela z vyšpuleného zadku zezadu mezi nohy, vyhmátla šourek a promnula mezi prsty jeho varlata. Vyheknul vzrušením a z jednotlivých kapek mužské rozkoše už byl malý potůček. Ocas měl celý zalepený.

“Takhle by to nešlo. Zůstaň takhle a ani se nehni!” Obešla stůl a sedla si do ředitelského křesla. Posunula si sukni skoro k pasu, svezla se na židli o kus níž a přehodila nohy přes opěrky. Zíral na střed krajkových kalhotek, pod kterým se rýsovala puklina její ženskosti. Významně položila bičík na stůl a on stál nahý, opřený dlaněmi vprostřed stolu jak hřebec, připravený ke skoku. Byl přimrazený chtíčem v této poloze, navíc nechtěl aby bičík navštívil i jeho ocasní partie, které mu teď byly nablízku. Také nechtěl rušit divadlo, co se právě začalo odehrávat.

Jeho přísná učitelka si strčila ruku do klína a začala si před ním prsty honit frndu pod kalhotkama. Pohled na její podvazky, ruku schovanou pod krajkou a mlaskavé zvuky byl opojný koktejl vzrušení. Snažil se pohledem zachytit aspoň kousek macatého pysku nebo vstupu do její dračí sluje, ale dávala si pozor, aby se mu nepoštěstilo. Vytáhla ruku z klína a ukázala mu vlhkost na prstech. Olízla je.
“Voňavá…” usmála se povýšeně. “Škoda, že si nedáš!”
S tím se zvedla a stáhla sukni na své místo, jen aby pod ní sáhla a jedním tahem zpod ní stáhla kousek krajky, až ke kotníkům. Vystoupila z kalhotek a jedním prstem je sebrala.
Obešla stůl zpátky k němu a otevřela před ním učebnici angličtiny na úvodním textu šesté lekce.
“Nechci, abys mi tu knížku zprasil.” A uvázala mu svoje vlhké kalhotky kolem jeho pulsujícího ocasu tak, aby jejich střed zachycoval všechnu jeho vláhu. Gumičky boční sekce tang stáhla až ke kořeni jeho pýchy a tam je pevně uvázala.
“Čti nahlas!” Začal koktavě louskat text. V zaškrceném péru mu tepala krev. Vůbec se nemohl soustředit. Cítil, jak teče do kalhotek, omotaných kolem jeho přecitlivělého žaludu. Znova koktavě zkusil číst.
“To je hrůza chlapče, ten přízvuk!! Co je na tom tak těžkého?” Přečetla tři věty jako rodilý mluvčí. Jak jí nenáviděl. A současně zbožňoval.
“No, opakuj!!” Znova zopakovala ty tři věty a lehce zezadu sevřela jeho šourek a jemně za něj potáhla.
Snažil se jí napodobit co nejlépe.
“Vidíš, to už bylo lepší! Znova.”
Začal opakovat ty tři věty o kamarádovi ze školy. Opravdu to šlo líp. Znova zatáhla za šourek, zaseknul se a před očima se mu zatmělo.
“Vidím, že tahle metoda tak úplně nefunguje. Tvoje smůla. Postoupíme dál.” S tím z minikapsičky sukně vyčarovala malý černý balíček. Co to probůh je. Neměl úplně odvahu se zeptat, ale během chvilky bylo jasno. Její dlouhé prsty pravé ruky obejmula černá latexová rukavice.
Na chvilku opět vystřelily varovné majáky v jeho mysli, ale jako by mu viděla až do mozku. “Ani o tom nepřemýšlej, a věř mi, že ta pouta případně snesou mnohem víc než jen moji váhu, jak jsme si už vyzkoušeli.” Ne, nechtěl být na tuto lekci uvázaný.

Pomalu a tak, aby to viděl, si na prsty latexové rukavice vytlačila větší dávku gelu.
“Na co čekáš?? Čti!”
Gel ho zastudil mezi půlkama. Nedalo se soustředit na text. Na zadní dírce mu rejdila špičkou chladivého nagelovaného prstu v latexu a on se chvěl jak panic v očekávání, smíšeném s obavami.
“ČTI ti říkám!!!”
Druhá ruka nevybíravě zmáčkla šourek. Zaskučel. To se nedalo. Ocas v ohni, tekoucí do zaškrcených kalhotek, zadek jak v ledničce a prst pomalu proklouzávající, milimetr po milimetru do jeho útrob jako u doktora na proktologii. Měl pocit, že se rozletí na tisíc kusů.
Zasoustředil se na první větu. Přečetl jí a s jejím posledním slovem její prst vklouzl do jeho těla.
Zasténal nahlas.
“Výborně! Už je to lepší…” zajásala. “Ještě jednou!” A zarejdila prstem v jeho zadních vrátkách. Krátce zakňučel vzrušením a opakoval větu s větší jistotou. Přidal druhou větu a snažil se nezalykat, když špičkou prstu brnkla o jeho prostatu.
“No vida, to je metoda, to nám to hezky jde!” chválila jejich společné úsilí a on znova předčítal nahlas věty, které si žádala, zatímco mu jemně jedním prstem šukala zadek.
“Další odstavec!”
Tahle slovíčka neznal a ani mu je nepřečetla tak se zakoktal a něco nesrozumitelně zablábolil. Odfrknutí lahvičky s gelem a než se stačil zorientovat, do prdelky mu proklouzly dva dlouhé štíhlé prsty.
Čubka!! Šukala mu zadek prstama, tak jak on vždycky jí. Ale jeho odpor byl tentam. Bylo to tak božsky perverzní a vzrušující. Text se mu rozplynul před očima a opřel se předloktím o stůl a užíval si její masáž prostaty. Hekal, jak děvka v půlce šichty. V duchu se bavil svojí netypicky podřízenou rolí a užíval si ztrátu kontroly nad svým tělem.

Zase to polechtání jemnou košilí na paži a horký dech u ucha.
“Já už vím, ty nemůžeš číst, protože ti semeno tlačí na mozek viď, hochu?? To musíme vyřešit!”
Sáhla rukou bez rukavičky po bičíku a nabídla mu ho před ústa.
“Máš štěstí, že nechci mít zprasenou učebnici, jinak bys dostal do pusy ty zmáčené a teď už i tebou napuštěné kalhotky. Drž, ať na nás nepřiběhne ochranka.”
S vděkem se zakousnul do koženého proutku těla bičíku, když prstama v zadních vrátkách tlačila na prostatu v rychlejším rytmu.
Volnou ruku přesunula zboku pod jeho tělo a zmáčkla nalitý úd zajmutý v krajkoví.
Rozehrála synchronní koncert pro dvě ruce.
Rytmicky honila jeho ocas přes kalhotky na něm natažené a masírovala táhlými pohyby před zadní vrátka jeho prostatu a anál.
Angličtina i jeho přirozená dominance zmizela pod návalem vzrušení a rozkoše. Kňučel přes bičík jak štěně zakousnuté do klacíku a bez odporu se podvoloval blaženosti, kterou mu její nadřazená péče přinášela. Celý se třásl. Ještě jeden dotek… ještě jedno zmáčknutí.

Pak celý svět zhasnul. A on padal. Padal vstříc své malé smrti. Doteky a tlak ho hnaly dál a dál. Ocas si s úlevným stříkáním dal díky zaškrcení načas. Konečně. Konečně se sperma sebralo a vydalo se na pochod k odlehčení. Vyléval se do kalhotek a bylo mu úplně jedno jak u toho řve, kvičí nebo vypadá. Další a další mocný a úlevný výstřik, vyvolaný doteky na jeho prostatě. Nebralo to konce. Vyplivl bičík a skučel jak meluzína bez zábran a omezení.
“Prosím, prosím… dost…” šeptal bez dechu.
Ještě dvakrát potáhla za jeho ocas, pošimrala jeho prostatu a vytáhla prsty z jeho zadečku, stáhla rukavici a jemně uvolnila zaškrcené kalhotky, obtěžkané nezvykle mohutnou dávkou jeho mléčného výronu.
Položila je vedle něj významně na stůl a pohladila ho něžně po nahých, potem zborcených zádech.
“Pomohlo to? Uvolnil se chlapeček??” šeptala mu něžným hlasem, ze kterého bylo slyšet uspokojení z toho, kam ho dovedla.
“Myslíš že teď ti už půjde se lépe soustředit na výuku??”
Pořád trochu mimo ale s úsměvem přitakal “Potřebuji malou přestávečku, ale pak určitě, paní učitelko.”
Potěšeně se usmála. Ona jí ta pedagogika nakonec půjde i s takovýma grázlíkama.

Nahlásit komentář