Seznámení s inlinistkou

Krásná, přímo nádherná říjnová sobota, sluníčko svítí, stromy jsou už krásně barevný barvou podzimu a mám volno. Ráno bylo sice
-1, ale teď po deváté není po přicházející zimě ani vidu, ani slechu, natož
mrazivo. Proto půjdu kolem řeky z Komárova a pořídím fotky podzimního
ševelení nad řekou, to může být hezký, odrazy barevného listí a stromů
v líné řece. Vyrážím z konečné dvanáctky na Modřice, je fakt příjemně, tak akorát, místo focení bych si klidně raději zašukal, ale na to musej být dva, s sebou mám jen foťák, a s ním to nějak nejde. Aj nějací
cyklisti vyrazili uzavřít cyklo sezónu, sviští kolem mě a sem tam i in-linista.
To nevadí, zachycuji nábřeží s tepem života, a když chci ticho vody a přírody, tak scházím ze stezky k řece a fotím scenérie plynoucí vody. Ani jsem se nenadál a jsem až za čističkou, dojdu k mostu, přejdu a z Modřic poženu do štatlu šalinou.

Tak jsem si to namyslel, když v tom, „Co to vidí mé bystré oči, není to carevna, která se ze stezky na nohy hrabe a in-liny ji přirostly k noze?“.
„Ahoj, potřebuješ pomoct?“. „Ahoj, to bys byl hodnej, nějak jsem to nezvládla a zasekla sem se a hodila tlamu“. Vskutku ve mně evokuje představu carevny, dudy má pěkné, protože ji pěkně napínají bundu a dolů se krásně zužuje a v kýžené oblasti oble rozšiřuje –to je funkčnost sportovního oblečení, že ukazuje a přitom zakrývá to, co chlapa zajímá a vzbuzuje představy o tom nádherném, k líbání vyzívající. Pomohl jsem ji na nohy, teda vlastně na kolečka, zkusila se rozjet a jen hlesla „Au, sakra, že já blbá sem si ten kolenní chránič pořádně neutáhla“. Jak zapackala, spadla na levé koleno a povolenej chránič neuchránil, to jako když si nasadíš moc velkej prezervativ,
protože si o svých proporcích samo myslíš to nejlepší, tak sklouzne nebo udělá
varhánky na žaludu, kde právě potřebuješ nejtěsnější dotyk a je po parádě, teda po požitku. Je odtud z Modřic, jezdí jen okruh z domu-dom, a tak ani nemá s sebou boty na přezutí. Tož se domlouváme na kooperaci, opře se o mě
a nějak se dokoulíme k ní k baráku. Náhodně spojenou cestou se seznamujeme, ejhle máme stejný gryf na humor a další. S přestávkami jsme před její bytovkou asi za půl hoďky a tolik jsme toho stihli probrat, navíc mě fakt hoví její temperament a postava silné, ne vypasené ženy, že jsem rád za toto náhlý setkání.

„Radku dikec, pojď na kafe“. „Jo to bych si dal, sem taky vyžízněnej jak kdybych tahal pytle cementu.“ „I ty padavko.“ A už jsme v bytečku, usadila mě v sedačce, řka, že se musí převlíct a dá vařit kafčo. Má speciální
přístroj, tak dává na výběr presso, capuccino, latte. Žertuju: „No, já bych prosil prso, tak akorát“ a olizuju si jasně vyzývavě rty. „Já ti dám, co budu chtít“, a odkulhala. „Radků, poť sem.“, slyším volat z kuchyňky. Tam stojí
Irena opřená o linku, odlehčujíc naražené noze, má kraťasy, který ukazujou pevný nohy, jasnej důkaz sportovního ducha, je vidět kousek vytrénovaných stehen, takový ty žensky pevný a milý, který určitě nádhernou rajskou zahradou končí. Radostí z pohledu polknu poprvé, a když vidím jak má výš mikinu,
volnou jen na hrudníku obepnutou, to polykám podruhé z krásy pohledu,
takhle musel vidět Ctirad Šárku. „Kafe si dávám tady“ a hne hlavou k balkónovým dveřím, „Tam je kuřárna“. „Ty hulíš?“ „Jo mám ráda příjemný
neřesti v mezích normy v dobrý společnosti, no vidíš vlastně, na seznámení“. Natahuje se, vyndává dvě velký štamrdlata a z lednice vytahuje
šnaps: „Loňská meruňka, moc fajn, jemná“. A na ten šup má nalito, podává mě
jednu, beru ji do ruky, ale musím ji zklamat. Ťukáme si, krásně ji do sebe kope no a já, no já k ní voním, vskutku má jemný odér, no jo, ale tvrdý a vůbec nepiju. „Tak co je?“ a dlouze se na mě s úsměvem podívá. „Sorry já
nebumbám, sví mám už vypitý, ale ty máš zranění ty potřebuješ řádně
vydezinfikovat“. „Ukaž ty padavko, tak aj do tej druhej“. „Jo to jsem po tý
smůle potřebovala“. „Tož si zavdej aj do tej třetí“. V očích se jí zamlží
nepochopení, ale hned zas zajiskří poznání Sklepáckýho vtipu. „Sis vole nevšim,
že nejsu chlap, já potřebuju ještě do dvou“ a přejíždí si přez kozy.
„Neslintej, vystydne nám kafe“. Beru hrnéčky na pidi balkónek, takový jak u těchto bytovek bývaj, vlezeme se tam akorát.

Dáváme ke kafču cigárko a koukáme na to co jsem nafotil. Některé jsou fakt dobrý, když tu náhle se na display objeví tělo nahý, mužský, vybuzený – tělo mí. „Ale copak to je za kocourka“. Zoomuje si a listuje dál. V mžiku jsem zrudlej jak červená řepa, chci ji foťák vzít, ale škodolibě listuje dál,
některý jsou i tady docela povedený. „Ále, víš dávám ňáký fotky na web na
Amatéri do galerií a ...,no sory je mě trapně“. „Neblázni, koukám krásně
štíhlej chlap plnej energie, á hele aj erekce. Tak se nestyď, život je přece krásnej“. Usmívá se a zádumčivým pohledem si mě měří od hlavy k patě a vypíná foťák.

Tak jsme zahulili ještě jednu a mezi znovu se rozbíhajícím povídáním do sebe křópla ještě dvě meruňky, i když na pohled jsme byli rozpálení oba stejně –já
touho po sexu, ona kořalkou. Naražený koleno ji mírně oteklo, prý na takový
věci má mast, tak se vnucuju, že ji odborně vetřu do bolavého kolínka.
Polosedíc na gauči mám její svalnatý hlaďoučký nožky k dispozici pro odbornou péči. V dlaních si mnu mast, abych ji prohřál a přikládám dlaně
na bebínko, ze stran kroužím, přidávám mast a naprosto plánovitě pokládám pravou dlaň na zdravé koleno. Sedí klidně, má přimhouřený očička. Hladím je tak jako bych hladil její kozenky ukrytý pod mikinou, jak tak kroužím, tak polehoučku odtlačuju nožky od sebe a jsouc v pokleku, sunu se víc a víc k místu, který zakrývaj kraťásky. Zajíždím pod nohavice, napřimuji se v pokleku,
dlaně uvězněné pod látkou hladí, lechtají, míří tam kde se stehna spojují. Chci ji dát pusu, ale takhle nemůžu k jejím rtům ty svoje dostřelit.
S podmanivým úsměvem se naklání a chytá moje rty svýma, objímáme si je,
jazyky proplétáme. Uvolňuji si ruce, tlačím se na ni, levačkou ji beru za týl,
hladím ji šíji, líbám, kde jen můžu, chtíčem šílím… Odpojuji se, jak nejrychleji to jde, shazuji triko, kalhoty rovnou i s boxerkama, ponožky trošku zdrží, no, ale neznám nic směšnějšího než chlap v říji a přitom v ponožkách. Cloumá mnou chtíč tak, že i když mě úplně napevno nestojí,
tak je už žalud svlečený, neviditelná síla touhy ho tlačí výš a výš – až
k nebesům tak jak Eiffelovka ovládá Paříž. Iry stáhla mikinu, a to co jsem tušil je skutečností, podprda je jen zdobí, bradavky kryla, aby přez látku netrčely, jinak jsou pevný, okrouhlý, čtverkama zvaný.

Kraťasy musí pryč, s dotyky a hrou prstů od boků až dolů je stahuji.
Objímám její levý nárt, dlaněmi hřeji, vzhůru chvátám, v tříslech trošku dýl pobývám, zas mě líbá, po zádech mě rukama laská, aj na krku a oušku laská
–jé to mám rád. Prsíčka jsou na svobodě, jen na chvíli, protože můj jazyk terčík, bradavky rád hladí a není k odtržení. Je to krása, mnout a cumlat tak nádherně plný prsa, jen ty kalhotky mě ještě vadí. Má Eiffelovka se o jejich látku samovolně-pudově dráždí, prostě tam chce jít, být, uvnitř snít,
prostě souložit. Beru lem do prstů a stahuju a stahuju až je i tato část krásnýho ženskýho těla na svobodě. Líbám okolí pupíku, plynule přecházím níž,
kde je semiš zdařile pěstěný a tvarovaný, aby jazyku při cumlání mezi závojíčky nevadil a klitorisek nijak neclonil –mňam. Rozehrávám ódu na naši radost.
Prstíkama tu krásu rozvlňuji, roztahuji, jazýčkem zespodu klitorisek hladím, tu božskou spojnici, kde se pička jak v gotickém oblouku uzavírá, jako by se modlila, přijď, vejdi, miluj, sebe a mě obětuj. Ano, je to krásné místo, konání
–po hraně hebkých závojíčků jazykem po oblouku od spodu až k tomu hrášku bloudit. Dlaněmi ji boky hladím, sluch bystřím, zda zrychlení dechu uslyším.
Jazyk rychle zatahuji bych nabral vlhké sliny a špičkou jazyka s pomocí
prstu dál pronikám. Je to tak krásně hebká i zvlněná silnička, že jen šikovný
jazyk ji zmapovat zná. Masíruje mě ramena, prostě hladí, její dotyky na zádech a kouzlo jazyka mapování, mě tak zrychlilo tep i dech, že při sportu bych byl na pokraji sil, ale takhle jsem na vrcholu sil, cítím, že jako chlap jsem silný
–nemůžu být pevnější. Náhle se musím zachechtat, do podpaží dlaněmi zajela a tím polechtala, vytahujeme na sebe výš. To víš, že se tomu nebráním, letmo se na prsíčkách zastavuju, pusinkuju. Teď už ve francouzáku splýváme, jednou rukou se o gaučích opírám, druhou prso laskám. Cítím jak její ručka laskavá toho mého do ruky bere, přejíždí hebkými prsty po žaludu, po uzdičce, že hned mě čirá
tekutina ukápne. Nebrání se tomu, hezky ji po žaludu roztírá a hladí mě žalud dál. Taková souhra je paráda. Pozici nad ní mezi nožkama zaujímám, ona si mě
navádí do místa jejího krásného tepla. Cítím jak žalud navedla mezi pootevřené
prolízané závoje, dál už je cesta má. Zasunuji, cítím hřejivý dotyk jejího nitra, jak obepíná napnutý žalud, který jede rovnou hebkou cestou dál, je zařazena zpátečka, cítím jak se při zpětném chodu o lem žaludu přenádhera vnitřku pičky otírá, teplo svého já do mě předává, nádhera a jede se dál.
Svíráme se, objímáme se, líbáme, na nejkrásnějších místech dotýkáme. Na lopatce mě dlaní hřeje, v pase lechtá, proti sobě se naše pánve vypínají,
vzpínají. Nádherný až mě z toho v hlavě hučí a v klacku ještě
víc. Rychle zavzdychala, do ucha upjatě a přitom uvolněně vydechla,
v podbřišku se ještě víc rozhoupala. V této chvíli krásu spojení dvou prožívá, to je to nejhezčí, když se ženu podaří vzájemným spojením oblažit.
Průniky ještě zvyšuji, tempo držím stejný, protože já už taky cítím, že ze mě
stoupá a k žaludu se blíží bílý deštík. Zastavuju se, vybodávám se z ní a jak tak nad jejím rozpáleným tělem polostojím, beru ho do své
dlaně, jeho kůže je nádherně hebká od jejich šťáv, přejíždím jednou, dvakrát a prýštím, extázi ze sebe střílím, až na prsa jsem dohodil –tohle mám rád, to je moje malá libůstka, takhle se pohledem se na závěr potěšit.

„Iri, nádhera.“, přidávám pusu, pohlazení a hned se suneme do sprchy, kde smíváme můj plod chtíče a rozpalujeme se znovu a znovu a víc, že za další
půlhodinku nás sprcha opět uvidí. No a co ještě říct?, No in-liny si koupím a trenérka mě zaučí a zaučí, čím dál víc...