Už budu hodná pane veliteli

Nikde nikoho nevidím. Jen prázdná silnice za pochmurného dne.

Zeď se zdá poměrně vysoká, ale vzhledem k jejímu stáří se nám podařilo najít místo, kde půjde přelézt bez větší námahy. Podávám tedy pomocnou ruku, abych jí pomohl zeď přelézt. Již nyní mě mrzí, že nemá nějakou pěknou sukýnku, když zespodu sleduji jak zeď přelézá, ale je mi jasné, že to není nejvhodnější oblečení na naši výpravu.

Konečně se dostáváme dovnitř a adrenalin pomalu stoupá. Netušíme zda tu někdo není, ale zdá se, že jsme v celém areálu sami. Rychle se porozhlédnu po okolí vyhlížejíc jiné lidi a přitom si všímám budov, které se marně snaží ubránit zubu času. Společně vybíráme budovu naproti nám - třípodlažní budova, která pravděpodobně sloužila jako kasárny.

Netrvá dlouho a nacházíme cestu dovnitř, kterou nám již někdo připravil, pravděpodobně dobře mířenou ranou kamenem. Ihned jak vlezeme dovnitř dýchne na nás atmosféra tajemna a vzrušení. Prohledáváme místnost za místností, které jakoby z oka vypadly scénám z hororů a postapokalyptických filmů. Prokopnuté dveře, zářivky vysící ze stropů, místnosti se zabedněnými okny a další místnosti, vyprávějící příběhy lidí co tu byli před námi.

V jedné z místnosti ve druhém patře nacházíme místnost s krásným výhledem na areál. „Víš co tady dřív dělali?“ Zeptám se a přitlačím ji ke zdi, ze které se přitom uvolní prach. „Copak?“ Zeptá se vyzývavě. „Sem si velitel vždy odváděl vzpurné holky“. „Tak vzpurné jo?!“ Zeptá se a strčí do mě. „Vzpurné!“ odvětím, chytnu ji za ruku, otočím ke zdi, ke které ji přimáčknu a jednou rukou pomalu zajíždím ze zad na zadek.

Jakoby její vzpurnost zmizela a již sama opřená o špinavou zeď zadek lehce vyšpuluje. Mé ruce, si vrývají do paměti křivky jejího těla. Měkoučká prsa, spoutaná ve sportovní podprsence; krk natahující se ke stopu, na kterém je cítit zrychlený tep; záda prohýbající se a toužící po doteku; neodolatelné boky a bříško, které se při doteku studených rukou lehce třese; kulatý vyšpulený zadeček a stehna, kterých se ruce nemohou nabažit. Stahuji ji kalhoty a při pohledu na nadrženou kundičku nemohu odolat. Klekám si a ochutnávám, jak je šťavnatá. Jazyk nedokáže chuti vzdorovat a postupně se snaží najít každý kout kundičky a vylízat každou kapičku, která z ní vytéká.

Ještě stále nemá dost, když se kundička pomalu odtahuje. „Pane veliteli…“ zvedá mě pomalu nahoru „koukám že sebou máte zbraň.“ rozepíná mi pomalu pásek. Při pohledu na její ústa zjištuji, že nejen můj jazyk chce ochutnávat. Pomalu si kleká a můj již vystrčený penis mizí v její puse.

Chuť již nelze vydržet. Odsouvám ji i s jejími horkými rty a zvědavým jazýčkem. Lehá si na zem, jako by to byla postel, a nevšímá si prachu, ani jiné špíny, které je zem plná. Sundávám jí tričko, které má stále na sobě, následně i podprsenku, kterou odhazuji do rohu místnosti. Jazyk opět potřebuje ochutnávat a vrhá se na bradavky, které jasně vynikají na nahém ležícím těle. Její ruce se mi omotávají kolem těla a tlačí k sobě. Její promočená kundička již konečně ochutnává to na co netrpělivě čekala. Zavřené oči a výraz v tváři jakoby odráželi pocit bolesti i rozkoše zároveň.

Kundička se ho nemůže nabažit a nestačí jí nechat se šukat. Ona chce šukat! Přesouvám se na záda, již také s oblečením od prachu a sleduji její krásné tělo, pohybující se nade mnou. Ani mě však nestačí nečině přihlížet. Po chvíli ji přesouvám na zem, na všechny čtyři. Prach na jejích zádech se drolí pod rukama a můj jazyk opět ochutnává nyní již řeku tekoucí z její kundičky. Za nedlouho opět můj penis proniká do hlubin jejího těla.

Vyšpulený zadeček si říká, že chce také takový pocit zažít. Nasliňuji si prst a pomalu ho zasouvám do anláku, který se před ním téměř samovolně otvírá.
Postupně se přesouváme k oknu, kde mohou všichni po areálu vidět to překrásně tělo opírající se o rám a pohybujícím se v rytmu živočišného sexu.

Už to nejde zastavit. Odsouvám ji a ona hned ví co má dělat. Klekne si na kolena a její tvář se plní mým semenem.

„Už budu hodná pane veliteli.“