Cesty: 5: Pravidla, která se porušují

Ačkoli jsme se s Pavlem ještě nikdy neviděli naživo, sex jsme spolu měli už několikrát, a to prostřednictvím videohovoru. Byla to pro mě úplně nová zkušenost, ze které jsem byla nejdřív dost nervózní, ale jak jsme se s Pavlem čím dál víc sbližovali, nakonec mi to přišlo jako naprosto přirozené vyústění naší dosavadní textové komunikace.
Když jsem začínala na Amatérech, stanovila jsem si několik základních pravidel, která jsem se snažila dodržovat. Pravidlo první: Chraň si soukromí. Neposílej nikomu fotky svého obličeje, neříkej, kde přesně bydlíš, jaké je tvé skutečné jméno a kde pracuješ. Pravidlo druhé: Neslibuj nikomu setkání, protože šance, že by ses s někým chtěla opravdu sejít, nebo dokonce fyzicky splynout, je tak mizivá, až skoro nereálná. Pravidlo třetí: Nepřijímej od nikoho žádné dárky, ať nemá pocit, že si tvou pozornost může koupit. Pravidlo čtvrté: Aktivity na Amatérech nesmí zasahovat do tvé práce a vztahu, takže se jim věnuj v mimopracovní době a v době, kdy nejsi s manželem. Pravidlo páté: Nikdy se nezamiluj.
Rozhodně jsme ten typ člověka, který má rád pravidla. Ale ne proto, abych se jimi bezmezně řídila, ale proto, že mi vymezují nějaké mantinely, v rámci kterých se můžu svobodně pohybovat nebo které můžu, ať už s menším nebo větším rizikem překračovat. Když se pohybuju uvnitř, v jejich mezích, cítím se v bezpečí, jako ryba ve vodě, nic moc neřeším, prostě jedu automatiku. Ale jakmile mi začne být v rybníčku těsno a zatoužím dostat se ven, přemýšlím, jestli mi to překročení hranic za to stojí, a pak se podle toho zařídím. Pokud něco opravdu nesnáším, tak to jsou typy lidí, kteří se mě snaží naroubovat do svých pravidel anebo mě přesvědčit o tom, že moje pravidla jsou zbytečná a nesmyslná. Pavel takový rozhodně nebyl, a to se mi na něm líbilo. Nikdy jsem z jeho strany necítila sebemenší nátlak, vždy mi ve všem nechával volnou ruku a já se mohla svobodně rozhodovat, kam náš vztah povede. A já se rozhodla.
První pravidlo jsem porušila hned, jakmile jsem zjistila, že je Pavel velký fanda Divadla Járy Cimrmana, naše konverzace se v úvodu točila kolem divadelních her, filmů, ale taky hudby a cestování, nikoli kolem sexu. Rozuměli jsme si v koníčcích, životních názorech a postojích a chtěli jsme si vidět do tváře, ne se bavit s pohlavními orgány, které jsme měli vystavené na svých profilech (respektive on měl). Jenže pak se to nějak zvrtlo a z nevinného povídání o hláškách z filmu Světáci bylo najednou stále častější posílání erotických a pornografických fotek a videí. Následně to vyvrcholilo sledováním Pavlovy masturbace v přímém přenosu, přesněji řečeno během mého online meetingu.
Zrovna jsem zaškolovala čtyři nové kolegyně, vysvětlovala jsem jim, jak se používá nový překladatelský program, odpovídala na jejich zvídavé otázky, sdílela s nimi svou obrazovku notebooku a přitom očima neustále těkala na displej mobilu, kde se odehrávala učiněná sodoma gomora. Pavel si to užíval, jemu žádný trapas nehrozil. Proháněl svoji kládu jako o život a já se se snažila soustředit na svou pracovní náplň. Mohla jsem ho ignorovat, ale zaprvé jsem mu chtěla udělat radost, a za druhé mě to neskutečně vzrušovalo. Měla jsem své oblíbené vínové šaty ke kolenům a obyčejné bavlněné kalhotky, seděla jsem na židli v tureckém sedu, jak je mi to pohodlné, a volnou rukou si zajížděla do kalhotek. Během delšího monologu jedné účastnice jsem se odhodlala k odvážnému kroku. Mobil jsem vyndala ze stojánku a vzala si ho pod stůl, kde jsem kameru nasměrovala na svůj rozkrok. Kalhotky jsem si nahrnula co nejvíc na stranu, rozevřela pysky, nekolikrát přejela bříškem prstu po klitorisu a opatrně zatahala za šňůrku od venušiných kuliček, které jsem si tam ještě před začátkem konference na Pavlův pokyn vložila. Ty kuličky mi Pavel před časem daroval, poslal mi je na pobočku Zásilkovny, kde jsem si je vyzvedla, a jako dík mu tehdy poslala odvážné video, kde si s kuličkami hraju. Byl to můj úplně první a zatím poslední dárek, který jsem od nějakého Amatéra přijala.
Pro jistotu jsem si na počítači vypnula zvuk, kdyby to náhodou při vytahování mlasklo, ale nemlasklo. Kuličky ze mě beze zvuku vyjely a houpaly se před displejem mobilu. Jestli Pavel něco vidě, jsem si netroufla odhadovat. To už ale kolegyně dokončila svou promluvu, a já si proto opět zapla mikrofon a začala reagovat. Mobil jsem si mezitím vložila do stojánku a letmým očkem sledovala Pavlovu reakci. Poslal mi vzdušný polibek a pak předvedl gesto, kterým naznačoval, že by kuličky nejradši olízal. “Pardon, co jste teď říkala? Nějak se mi to seklo a neslyšela jsem vás,” svedu svou nepozornost na technické problémy a dál se věnuji účastnicím konference. Na nic se neptala, jen děkovala za předchozí vysvětlení. Aha. “Rádo se stalo,” odpovím s úsměvem, ale i částečnou nervozitou v hlase. Ty vole, tohle se nedá, jak se mám soustředit? “Udlej se pro mě.chci tovdět.” napíšu Pavlovi do chatu jako negramot, protože se aktuálně snažím přenést hlavní pozornost na svou práci. Chyby ale nemůžu nechat bez opravení, bývalou učitelku v sobě nezapřu: “*udělej” a “*vidět” doplním. Pavel kývne a já si všímám, že zrychluje tempo. Chci mu trochu pomoct, tak si kuličky vezmu opět do ruky a prsty z nich setřu kundí šlem, se kterým si hraju jako se slizem. Jo, je to možná divný a nechutný, ale Pavel to má rád. “Jako takhle bych to asi úplně nedefinovala, ale dá se říct, že…,” trochu se při odpovědi zarazím, protože koutkem oka vidím, že Pavel stříká. A hodně. A vysoko. A doprdele… to mě bere. Ale nenechám se strhnout zvířecími pudy, práce je přednější, Pavlovi ukážu na kameru palec, jakože “good job, bro…,” a pokračuju v odpovědi. Ve volné chvilce se opět podívám na displej mobilu a vidím, že už se Pavel odpojil a do chatu mi napsal: “Wow! To bylo něco neskutečnýho!!!” No, jak pro koho, pomyslím si a pokračuju dál v práci.
Jakmile ale konference skončí a já mám najednou čas pro sebe, šíleně mě vzruší představa toho, co vlastně proběhlo. Já jsem měla svůj úplně první online sex přes webku! I když vlastně ne tak úplně, protože já jsem se u toho nedělala a neudělala, a vlastně masturbujícího muže na webce jsem taky už viděla, ale to bylo něco jiného. Tenkrát to byl nějaký úplně cizí chlap z Amatérů, který si ho honil ve vaně a přitom jsme si úplně normálně povídali, jako bychom seděli někde v kavárně. Já jsem byla oblečená do svého chlupatého vínového županu, který jsem během hovoru smyslně odhalovala. Nebo jsem si alespoň myslela, že je to smyslné. Říkal mi, že vypadám jako nějaká Španělka, že mám krásné vlasy a bílé zuby. Hodnotil mě jako kobylu na trhu. A tak jsem mu postupně ukázala prsa, zadek i předek. Vlastně mě to docela bavilo, bylo to tak hrozně bizarní. Pak jsem vyrazila do obchodního centra, pozorovala jsem muže kolem a přemýšlela nad tím, co asi schovávají v kalhotech, jaké mají úchylky a jestli mají profil na Amatérech. A jestli by mě ošukali, pokud by měli tu možnost. Domů jsem přišla v rozverné a nadržené náladě, David už mě čekal. Myslela jsem, že ho můj zážitek s Amatérem pobaví, ale naštval ho.
“Tohle už mi přijde moc. Chápu, že se ráda ukazuješ, že je pro tebe důležitý, aby tě ostatní chválili, toleruju, že tam nahráváš svoje fotky, že si tam s někým napíšeš, ale tohle je už moc blízko reálu, fakt se mi to nelíbí.” Jenže já s tím nemohla přestat, rozhodně ne natrvalo. Dala jsem si pauzu, smazala profil. Založila nový. A zase dokola.
Kolik pravidel jsem s Pavlem porušila? Všechna kromě pátého. Zatím.