Pracovní pohovor

22. 1. 2012 Caducusangel

Když jsem ten telefon zvedl,
netušil jsem, že se mi obrátí život naruby. Příjemný hlas ženy středního věku,
se mne po představení dotázal, zda mám ještě zájem o volnou pozici asistenta
ředitelky personálního oddělení. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval. Na podobnou pozici jsem asi psal, sice byla pod mou kvalifikaci, ale práci jsem potřeboval. Kdo navíc tvrdí, že pěkný, třicetiletý kluk mluvící dvěma jazyky si práci najde lehce, tak se plete. Rychle jsem tedy odpověděl "ano,
samozřejmě."

"Výborně. Mohli bychom se sejít ve čtvrtek odpoledne, řekněme ve
čtrnáct?"

"Ano, určitě. To by bylo výborné," měl jsem pocit, že to ze mne leze jak z chlupaté deky.

"Dobře. Ještě vám pošlu mailem adresu. Jenom písněte že potvrzujete a já
se budu těšit"

"Také se těším" stále jsem se snažil reagovat co možná nejseriózněji,
ale nějak se to nedařilo.

"Nashle ve čtvrtek" znělo z telefonu a já měl pocit že slyším potutelný úsměv. Telefon ztichl. Pár okamžiků a měl jsem práci skoro jistou. Je to tak čtyřicítka, zapůsobím svým vzhledem, upozorním na zkušenosti a místo bude moje. Pak už stačí jen ukázat že jsem schopný a kariéra zase poroste.Už
jsem se těšil.

Ve čtvrtek jsem nasedal do auta vystrojený jak na první rande, alespoň podle
času ztráveného v koupelně, a vydal se na Prahu. Polední provoz byl dobrý,
navigace pomáhala orientovat se v nové džungli administrativních budov a dokonce mi nabídla parkoviště, které bylo opravdu parkovištěm a navíc volné.
"Hezký den." usmál jsem se a po zaparkování se usmál tomu, že z místa
řidiče opravdu pravou nohou nevystoupím. Na recepci jsem se s úsměvem ohlásil,
následoval telefon na ověření a lehce podmračená paní mě nasměrovala na konec chodby, kde se nacházel meeting room. "Paní ředitelka si Vás vyzvedne".

Chodbou jsem proplul ani nevím jak, prošel otevřenými dveřmi a posadil se na jednu z židlí u zdi. Než jsem se stihl porozhlédnout ozvalo se krátké
"jste tu?"

Otočil jsem se po hlase a automaticky odpověděl "dobrý den, rád vás pot..." ty prsa mě udeřili do obličeje "...kávám" jsem pronesl pohledem sklopeným nepatřičným směrem.

"To věřím" pronesla s úsměvem, což rozhodně nebyla běžná uvítací
fráze. "Pojďte se mnou".

Polohlasně jsem odpověděl "ano," a jal se ji následovat. Čtyřicítka to byla, postava trochu oplácanější, ale ty kozy a zadek byly prostě úžasný.
Dozadu naštěstí neviděla, takže jsem cestou sledoval její boky. Ani nevím, do jaké místnosti jsme došli.

"Posaďte se" pronesla stále zády ke mně a nenuceně se posadila do
širokého křesla.

"Děkuji" stihl jsem ještě správně zareagovat a posadil se na místo,
kam předtím naznačila rukou.

"Tak by byste mi chtěl dělat asistenta" prohodila opět s poloúsměvem a lehce kývla hlavou. Nebyla z nejmladších. Tak o deset let starší než já. Rysy v obličeji hladké, vlasy blond krátce střižené.

"Ano, to bych moc rád." Co má na to člověk odpovědět.

"Podle praxe by jste měl na víc, ne?" Teď zněla opět normálně, bez známek jakékoli emoce.

"Je krize" odpověděl jsem zlehčujícím tónem.

"No ale i tak" až teď jsem si všiml, že drží v ruce můj životopis. Měl jsem stejný pocit jako při tom telefonu. Totálně zmatenej a nemohl se soustředit.

"Prostě chci nějakou práci, která mě bude bavit" rychle jsem se snažil vzpomenout si na připravené odpovědi. "Kariéru už jsem si jednou vybudoval a netoužím se za ní znovu honit. Navíc si myslím, že bych tu mohl zúročit své zkušenosti."

"Jak?" Tak tou otázkou mne opravdu dostala

"Jsem komunikativní, svědomitý..."

"...já chci někoho spíše poslušného." Tak to mě opravdu dostalo. V tu chvíli jsem musel vypadat jako datel co si splete strom s betonovým sloupem.

"Já jsem i poslušnej, hodně." Bylo asi to jediný co jsem ze sebe dostal, spíše vykoktal. Nakonec jsem přidal i úsměv, což nevím jak se mi podařilo.

"Opravdu?" Znovu se vrátila ke svému poloúsměvnému tónu.

"Ano, ve vztahu k ženám jsem hodně submisivní." Dopr... co to do mě
vjelo? Já jsem deb..."Teda, jako že se rád nechám navigovat." do..už
radši mlč. Co to plácám. Navigovat.

Její úsměv se prohloubil a vypadala dost pobaveně. "To zní slibně."

Vědomi si toho že ze sebe dělám úplného vola jsem se pokusil o poslední
záchranu. "Jé, já jsem z vás nějak rozhozenej." No záchrana to nebyla, alespoň jsem však něco řekl.

"No ale tu submisivitu jste mi teda vysvětlete." Přikázala tázavě s
úsměvem, jako když flirtuje v baru a ne v kanceláři.

"No ... jako ... jsem spíše submisivní. Jako ... ve vztahu k ženám ... že mi nevadí...," už jsem byl v koncích.

Usmála se ještě víc. "Jako že když něco rozkážu, tak mi to splníte?"

Netuše nějaký podraz jsem s nuceným úsměvem prohodil, "no ano."

"Svlíknout" znělo tentokrát bez úsměvu. "Bude následovat prohlídka nového uchazeče."

Hlavou mi začalo šrotovat. Skrytá kamera? Dělá si ze mě prdel? Chce si se mnou zašukat? Ráda když jí kluk poslouchá? Zní to úžasně. Je to sen?

"Takže poslouchat asi neumíte, co?" Vytrhlo mne z přemýšlení.

"Umím"

"Takže?"

Kvapně si začal rozepínat kravatu. Pak jsem si vzpomněl na sako a odložil ho.
Čekal jsem že mě zastaví a pořád nic. Podíval jsem se na ní. Seděla v křesle stále se stejným poloúsměvem. Pokračoval jsem. Košile, kalhoty. Podíval jsem se znovu. Lehce pokynula hlavou, že to myslí opravdu vážně. Kámoš mezi nohama mne zradil, začal se nalévat krví a spolu s ním i hlava. V jejím případě to však nebylo vzrušením. Boxerky spadly ke kotníkům.

"Šikulka" usmála se a zvedla svůj velký, ale hezky tvarovaný zadek ze
židle. "Poslušný mám ráda." Popošla ke mně. Začala mi rukou přejíždět od ramen po zádech dolů a potom po břiše. Vždy se zastavila zhruba v půlce,
kousek poodešla. Začal jsem lehce zatínat svaly abych vypadal dobře. Jeden sval se však zatínal sám. Mrazivé dotyky potenciální šéfové se přesouvaly z mých zad a hrudníku přímo mezi nohy. "Hezký," přejela mi po něm od spodku nahoru. "Moc hezký. Umíš být ještě víc poslušnej?"

"Ano paní," vyrazil jsem ze sebe ani nevím jak.

Usmála se. "Dobrý, klekni si." rukou mi ukázala místo před u zdi stojící pohovkou, ke kterému posléze přišla a posadila se. Rozkaz jsem splnil.
Klekl jsem si hned a pak se po kolenou šoural po drsném koberci k ní. Olízla si rty. "Teď se budeš dívat," rozkázala. Nevím odkud, snad z krabice vedle pohovky, vytáhla vibrátor. Červený, docela velký, po délce boulovatý s rukojetí na konci. Roztáhla nohy a sukně se jí vyhrnula až k širokým bokům a já
spatřil béžové kalhotky s velkým flekem tam, kde měla být její kundička. Byla mokrá a bylo to vidět. V tu chvíli už zajížděla červeňákem k místu, kde jsem tušil poštěváka. Zapnula vibrace. Jemné vrnění se telepaticky nebo nevím jak přenášelo do mého penisu. Trčel na pozdrav a já nevěděl co mám dělat. Asi si toho všimla a jakoby mimochodem podotkla, "ruce podél těla a ani se ho nedotkni." Pokračovala s malými krouživými pohyby a kalhotky vlhly čím dál víc. Začínal jsem být napjatý k prasknutí. Chtěl se přisát a zabořit. Dotkl jsem penisu, teda spíše po něm jen přejel. "To jsem Ti nedovolila,"
zaznělo ostře.

"Omlouvám se, nemohu to vydržet." To byla pravda.

"Nemůžeš? Já ti pomůžu," odvětila stejně ostře jako předtím a začala si stahovat kalhotky. "Líbí?" Na odpověď nečekala a mávla mi s nimi před obličejem. "Tady máš" a natáhla mi kalhotky přes hlavu. Nevím jak, jen jsem ucítil její vůni a vlhko na tváři. Oči jsem měl volné a asi pěkně
vyvalené. "Na všechny čtyři a fofrem."

"Ano paní," zahuhlal jsem přes vlhkou bavlnu a předklonil se. Obličej jsem měl těsně před jejím klínem. Sukni měla vyhrnutou na břiše, takže její
faldíky byly částečně skryty. Široké boky a stehna mě obepínali zdánlivě ze všech stran. Civěl jsem na tu kundičku, ze které na spodu stékala kapička k růžovému řitnímu otvoru. Chtěl jsem se znovu zabořit. Líznout si. Místo toho vzala toho červeňáka a nacpala mi jeho rukojeť i přes kalhotky do pusy.

"Drž" Na to nebylo co odpovědět a ani to technicky nešlo. Přístroj stále vrněl, takže jsem jej opatrně svíral rty a moje sliny se mísily se šťávou na kalhotkách. Ucítil jsem tlak na hlavě směrem dopředu a posunul se tím směrem. Hezky pomalu. Její mokrá štěrbinka se přibližovala. V to chvíli mi zase odsunula hlavu tlakem do čela. Poslechl jsem. Následoval rozkaz. "Takhle pojedeš, jasný?" Lehce jsem pokývl a opakoval pohyb hlavou.
"Zrychli". Poslechl jsem. "Takhle pokračuj" znělo poněkud zajíkavě. Pokračoval jsem v uvedeném tempu.