Prosluněné odpoledne

Víte…já jsem vážně neměl žádné vedlejší úmysly, když jsem si k sobě pozval Terezu. Jen jsme se měli společně učit, jako dva obyčejní kamarádi, oba dva v dlouhodobém vztahu. Zkoušky se totiž s koncem letního semestru blížily přímo zběsilým tempem a oba jsme prostě potřebovali někoho, kdo nám utřídí v hlavě tu strašnou porci pouček a paragrafů do příslušných krabiček. Moje přítelkyně byla zrovna doma u rodičů, nesnášela, jak jsem nepříjemný ve zkouškovém období, takže jsme byli s Terezou v mém studentském bytě úplně sami, obklopeni jen obrovskými haldami poznámek a nejrůznějších bichlí.

Usadili jsme se v obývacím pokoji, na malý letitý gauč, držící pohromadě jen díky štědré porci hřebíků. Vedle sebe položila ještě dvě učebnice a na konferenční stolek notebook, takže se ke mně z nedostatku místa velice příjemně přitiskla. Pomáhal jsem jí doplnit poznámky a získat určitý vyšší nadhled na problematiku, zatímco ona prohlubovala mé znalosti, v některých probíraných okruzích dosud skutečně mikroskopické. Vždycky měla příjemný hlas, který se krásně poslouchal.

Bylo horko, okno otevřené dokořán, ale stejně na sobě měla jen fialové tílko a kraťasy, které neponechávaly jakýkoli prostor pro fantazii. Nemyslím si, že by si je vzala kvůli mně, spíš jí jen byly pohodlné a fakt, že ukazuje svá nádherně opálená stehna, byl naprosto vedlejším. Nalil jsem nám oběma whisky s ledem, mám ji rád a zároveň zastávám názor, že některé oblasti práva prostě za střízliva probírat nejde. Teprve v lehce alkoholickém stavu začínají dávat smysl.

Nakláněl jsem se jí přes rameno, černé vlasy mě lechtaly na tváři. Krásně voněla a já cítil, že pomalu přestávám vnímat problematiku bytového vlastnictví a monistické či dualistické teorie. Jemně se zavrtěla, aby se jí o mě lépe opíralo, aby ke mně lépe pasovala. Vzrušovalo mě to. Zdálo se mi, že se jí trochu třesou ruce. A taky hlas. Nasucho jsem polkl. A moje levá ruka skoro samovolně sjela po jejím boku až na břicho. Po té cestě se ze strany dotkla ňadra. Nezastavila na něm, jen zpomalila.

Zachvěla se, tentokrát už jsem to opravdu cítil. Ten moment byl elektrizující a mně se tajil dech. Věděl jsem, co chci. Zabořit hlavu do těch nádherných vlasů a políbit ji na ušní lalůček, jemně ho dráždit, že chci, aby tlumeně vzdychla a nechala moje ruce bloudit po svém těle, že chci…že chci ji…

Musel jsem pryč, musel jsem na vzduch, alespoň na balkón. Ona měla vztah, já měl vztah, byla mou nejlepší kamarádkou a to všechno jsem v tu chvíli držel v ruce a plánoval zahodit. Nikdy mi nedala najevo, že by mě chtěla, nebo jsem si toho alespoň nikdy nevšiml. A já v tuhle chvíli vsázel všechno na nízkou kartu. Mohl jsem si to dovolit? Skoro to bolelo se od ní odtáhnout, ale byla to správná věc. Vykoktal jsem omluvu a trhnutím otevřel dveře na balkón. Byly staré a zkřížené, zásadně se skrz ně dalo chodit jen s trhnutím.

Svezl jsem se na zem, natáhl nohy, sledoval skrz zábradlí stromy a děti hrající si na hřišti pode mnou, zhluboka oddechoval a hledal vnitřní rovnováhu – ta holka se mnou zatraceně zacvičila. Už dlouho jsem se takhle necítil. Bože! Po chvíli, zrovna když jsem se chystal zase zvednout a jít dovnitř, přišla za mnou. Tvářila se ustaraně a sedla si vedle mě.

"Co se stalo Petře?“ zeptala se.

„Ale nic, jen se mi uvnitř zdálo trochu dusno, musel jsem se jít nadýchat čerstvého vzduchu,“ zalhal jsem bez výčitek svědomí. Ale do očí jsem se jí nepodíval. Protože byla zase tady. Těsně vedle mě, elektrizující pocit byl zpátky. Proč jsem to sakra nevnímal nikdy dřív?

„Nechceš podat něco k pití?“

„Ne děkuju, to je dobrý. Vážně jsem jen potřeboval čerstvý vzduch.“

Chytila mě za ruku. A já si ji v tu chvíli přitáhl k sobě a políbil. I když jsem věděl, že máme oba dva vztah, i když jsem věděl, že je to pravděpodobně jeden z nejhorších nápadů, jaké jsem kdy měl, stejně jsem si prostě nemohl pomoct. Vnitřně jsem si to ospravedlnil sluncem, vypitým alkoholem, psychickým vyčerpáním z učení, ale pravda byla, že jsem to strašně chtěl udělat. Chutnala nádherně. A už mě nenechala se od jejích rtů odtrhnout. Vpíjel jsem se do nich v zoufalé potřebě, objímal ji, miloval ji. I když tohle jsem si ještě nepřipouštěl. Myslel jsem jen na to, jak se dostat do postele, aniž bychom se od tebe odtrhli.

Než jsme udělali těch několik kroků k letišti, oba dva jsme už byli nazí a společně dopadli na povlečení s motivy Harryho Pottera. Naše svršky lemovaly cestu, jako svlečená kůže hroznýše.

„Já-“ chtěl jsem říct, když jsme se od sebe na vteřinu odtrhli, ale dalším polibkem mě umlčela. Nebylo co říct. Chtěl jsem ji a ona chtěla mě. Zbytek světa v tu chvíli mohl jít k čertu. Dráždil jsem ji prsty, byla tam dole vyholená a úplně vlhká, zatímco jsem sál drobné hrozinky bradavek na těch úžasných ňadrech. Vzdychala a svíjela se. Tiskla mě k sobě. Pomalu jsem mířil rty zase nahoru, přes krk k oušku. Její prsty našly můj penis a já myslel, že exploduju už ve chvíli, kdy se kolem něj sevřely. Hrála si s ním, zatímco si já hrál s ní. Oba dva jsme zoufale toužili po tom druhém. I když…já toužil asi po všem, nejen po tom do ní vniknout. Po jejích rtech, po jejím krku, po jejích ňadrech, po její svatyňce, po tom jí líbat ušní lalůčky, po tom ji držet a nikdy nepustit.

Nakonec to byla ona, kdo už to nevydržel. Vyhoupla se na mě, jednou rukou mě srazila do peřin, zatímco druhou si ho nasměrovala dovnitř. Slunce pronikající skrz okno ji v tu chvíli nasvítilo neuvěřitelným způsobem. Vypadala jako pohanská bohyně, jako modla, jako anděl. A jestli její hlas zněl krásně, když mluvila, tak teď byly její vzdechy nebeskou manou pro moje uši. Protože jsem věděl, že je v euforii a že jsem to já, kdo jí způsobil rozkoš.

Nepustila mě hned dovnitř. Místo toho mě chvíli dráždila, nechávala mě proniknout jen na krajíček, tam zpátky, hned zase tam, vždy o kousek dál. Chtěl jsem se vzepřít, pořádně přirazit, ale dirigovala si mě jako poslušného koníka. Když konečně úplně dosedla, projela mnou další vlka rozkoše. Netrvalo moc dlouho, než se udělala. Ani já jsem nevydržel o moc déle.

Po zbytek odpoledne už jsme se k učení nedostali. Vlastně jsme vylezli z postele jen kvůli společné sprše. Bylo to jako ve snu. Pořád jsem nechápal, že se to opravdu děje, elektrizující pocit přetrvával. Dala mi všechno, celé své tělo a já se jí to pokoušel tisíckrát oplatit.

Od toho dne jsme spolu spali ještě mnohokrát. Pevný středobod. Když jsme se scházeli, kdekoli a kdykoli to bylo možné. Tajná hra proti zbytku světa, nikdo na to nesměl přijít. Nakonec jsem to byl já, kdo si přiznal, že bez ní už nemůžu být. Že ji nechci jen jako kamarádku, že ji nechci jen na sex, že ji chci na pořád a na život. Slyšel jsem, že vztahy co začínají sexem, nekončí dobře. Doufám, že to není pravda. A i kdyby byla, za to odpoledne, za všechny společně prožité chvíle a sexuální zážitky to celé rozhodně stálo.