Školní rok, zhruba v pololetí (1.)

Podzim může mít řadu podob. Mám rád babí léto, kdy prázdninové vzpomínky zvolna mizí v zářijovém sluníčku jako žloutnoucí listy z prvních opadávajících stromů. Nesnáším studené sychravo, co rázně utne všechnu letní nostalgii a rychle směřuje myšlenky k nejchladnějším částem roku. Podzim, který jsem po několika letech působení na malém městě nově začínal na jednom z pražských gymnázií, přinesl od obojího, na nějaké dlouhé vzpomínání ale nebyl čas. Daleko zůstali kamarádi, kolegové, kavárna Krasohled i maloměstské lásky a románky. Teď tu byla tepající přítomnost metropole, nevšímavé k mé případné nostalgii a sladkobolným vzpomínkám. Nové výzvy pracovní i jiné. Bylo třeba se jim postavit čelem. Uplynulo tak několik měsíců, než mě na skok do předchozího působiště zavolala záležitost veskrze neodkladná: narozeniny mé bývalé kolegyně a věrné kumpánky Pavlíny. Jindra, třetí do naší někdejší nesvaté trojice, mi o chystané oslavě extaticky referoval s nejmíň měsíčním předstihem a hýřil divokými plány, které hraničily s dobrými mravy a místy aspoň potenciálně i s trestním zákoníkem. Nakonec se mi podařilo vymluvit mu šílenosti typu "únos v balónu" nebo "pánský striptýz", a protože organizace se ujaly další dobré duše, vyšla z toho poměrně příčetná varianta narozeninové party v Krasohledu, k čemuž jeho majitel, vousatý kavárník Kryštof, svolil už proto, že k naší kolegyni stále choval vřelé city z doby jejich tajného románku. Kulturní aspekt akce i tak sliboval nejeden skandál a narušení mravnosti, protože jeho součástí měly být i inscenované scénky z Pavlina života, jejichž režie se ujal právě Jindra, když k tomu nechutnou manipulací a za pomoci svého šarmu odporně zneužil dramatický kroužek gymnázia. Nejen proto, ale jistě i proto, jsem se na svůj další návrat do předchozího působiště brzy těšil skoro nezřízeně.

Azyl na přespání mi poskytl bratranec Tobiáš v rámci domluvy, se kterou jsem mu svůj někdejší byt před časem přepouštěl, nadšeně se ovšem netvářil. "Koukej se vrátit pozdě a usnout tvrdě, budu tu mít Ingrid.", prohodil významně, když jsme se sešli v pátek v podvečer pod věží na jedno a hlavně aby mi předal náhradní klíč. "Teda bráchanče, to jsou změny. Takže už ne Jindřiška?" "Sakra, neříkej mi furt bráchanče, nejsme v Hříšňáku. Ne, Jindra je minulost. Pamatuješ, jak jsi tu byl naposled?", zamračil se Tobiáš, a ve mně hrklo. Vybavil jsem si tu návštěvu víc než barvitě: návrat na šrot ožralého bratránka, se kterým statná Jindřiška rezolutně odmítla sdílet ložnici a nacpala se ke mně do obýváku na kanape, což samozřejmě skončilo, jak muselo: tichým nočním milováním "na tajňačku", které jsme si náramně užili, i když nás během něj nalitý bratránek málem překvapil. A abych si bujné vnady jeho přírodou vydatně obdařené holky užil i za světla, rozdali jsme si to i druhý den, pěkně na stojáka ve sprše, kde mě s necudnými úmysly. Navzdory naprosté nepřijatelnosti toho úletu mi při vzpomínce na její široké boky, kulatou zadnici a pružné, houpavé dudy, které jí mými přírazy nadskakovaly, až o sebe hlasitě pleskaly, zacukalo v rozkroku. "Matně. Její kámoška měla nějakou oslavu, přišli jste dost pozdě...ani už přesně nevím.", mlžil jsem a opatrně pokukoval přes sklenici po Tobiášovi. "Na tý oslavě se Jindra očividně dala dohromady s jedním kreténem. Prej jsem pro ni ještě nevyzrálej nebo co. Nána nafrněná, stejně by do pár let měla z těch svejch pětek po děckách visačky do pasu.", ušklíbl se nepřesvědčivě. "To je hezký, že jsi s ní plánoval budoucnost a rodinu.", rýpl jsem si, jakmile se mi ulevilo, že mě z ničeho nepodezírá. "Tomu se u takovejch mateřskejch typů neubráníš. Když jsem jí v posteli cumlal cecky, měl jsem občas pocit, že mě kojí.", odfrkl Tobiáš s odporem tak hraným, že mě jen utvrdil v dojmu, že mu Jindřiny "maminovské" tvary ve skutečnosti pořád nejsou lhostejné. "To Ingrid je docela jinačí.", dodal rychle. I když to není úplně obvyklé jméno, znělo mi povědomě, a tak jsem zaplašil další barvité vzpomínky na plnokrevné půvaby žensky tvarované Jindřišky a zapátral v paměti. "Počkej, Ingrid... není to ta ...ková jako ezo...?" Spolkl jsem včas výraz "ezopíča", kterým Jindra tituloval všechny holky, co nosily batikovaná trička nebo cvičily jógu. Naše bývalá studentka Ingrid holdovala obojímu, k tomu aromaterapii, čakrám, mandalám a kdo ví čemu ještě. "Jo, přesně ta. Mimochodem, když jsem jí říkal, že tu budeš na víkend, vybavila si, že jsi ji před pár roky učil. A prej jsi nebyl až takovej debil.", zazubil se bratránek a dopil své pivo. "Panečku, Ingrid, kdo by to řekl. Výrazně jiný somatotyp než Jindřiška.", rýpl jsem si ještě jednou. "Somato... co? Jo ták, jako že nemá kozy jak vozy? To nemá, prsa nemá po pravdě skoro žádný, ale zase je přírodní zrzka, pihovatá až na ... pihovatá všude, a ty její lentilky když jí naběhnou ... no prostě nelituju, bráchanče!", vrátil mi Tobiáš se smíchem mé pošťuchování a zvedl se k placení. "Huš, učitelská bído, brali jsme prémie za novou appku. Jsem ve vatě.", odmítl mé pokusy jít s účtem napůl. A tak zatímco movitý ajťák vyrazil na nádraží vyzvednout svou ezoslečnu, já si hodil věci do starého bytu, abych si dal sprchu a vydal se, jako už předtím tolikrát, známou cestou směrem ke Krasohledu. Na nástěnce v předsíni mě při odchodu potěšil další pestrobarevný pohled od strejdy z Tichomoří. Ještě jsem "českému vědci v tropickém ráji" ani neposlal svou novou pražskou adresu...

Navzdory výhružné ceduli "Zadáno pro soukromou oslavu", na niž už kdosi stihl přimalovat neslušný, ale dost přesný profil oslavenkyně, bylo v kavárně narváno. I tak jsem se stihl k Pavlíně probojovat docela rychle a mohl konstatovat, že jí to pořád stejně sluší. Téhož mínění byl ostatně i Kryštof, který přerušil melancholické pohledy do jejího výstřihu jen bezeslovným gestem pozdravu. Trápí se, nebohý kavárník, stále se trápí pro naši kamarádku a její svěží půvaby... To Jindra mě zahrnul přívalem bujarosti, a abych snad nezapomněl, že už jsem přespolní, neváhal k pobavení společnosti položit znepokojivě hlasitý dotaz "Jak to v té Praze klátíš?" Skromně jsem opáčil, že to klátím, jak se jen dá, v čemž mi dost pomáhají všeobecně uvolněné mravy pražských gymnazistek, takže ty ZLETILÉ, to jsem zvlášť zdůraznil, mi nedopřávají oddychu. Jen v náznacích jsem pak přiblížil zážitek (samozřejmě zcela fiktivní) s jistou septimánkou, co přivedla i kamarádku, která ve své dosud nevyhraněné sexualitě nedělala rozdílů mezi mužem a ženou... Až příliš často, když si ve větší společnosti připadám neodolatelně vtipný, schytám vzápětí studenou sprchu. "Michale, to je tak blbé, že se za Vás až stydím. Zní mi to jako scéna z porna, a to se na podobné věci ze zásady nedívám.", ozval se nepřeslechnutelný hlas paní zástupkyně, která si mě přísně měřila a nic nedbala na to, jak moc jí to v šatech na tělo sluší. "To, že Pavlína pozvala i starou rašpli jako já, jsem brala jako projev jejího kariérismu. Teď ale vidím, že se budu možná i dobře bavit.", ušklíbla se, zatímco bývalí kolegové řvali smíchy a já se toužil propadnout podlahou kavárny. O dvě hodiny a pár panáků později si mě ale má bývalá nadřízená našla na baru a smířlivě prohodila: "Hlouposti stranou, vedete si v té Praze moc dobře. Myslím na poli pedagogickém. No nekoukejte se tak udiveně. Řekněme, že tam mám někoho, kdo Vás zná, a jdou na Vás zatím výtečné reference. Tak si to nepokažte. Třeba s nějakou septimánkou, co má kamarádku s neujasněnou sexualitou, nebo jak jste to říkal...", rozesmála se šibalským smíchem a já si už po bůh ví kolikáté říkal, jak neskutečně neodolatelná musela být ve dvaceti. Nebo ve třiceti. Nebo ve... Vlastně je to i dnes ohromně šmrncovní ženská. Náš další rozhovor přerušilo všemi očekávané divadelní pásmo "Výjevy ze života oslavenkyně". Očekává í bylo naplněno; díky Jindrově režii bylo tak nestoudné, že zdejší ochotnická tradice se otřásla v základech. Zvlášť scéna "Pedagogický dozor na lyžařském výcviku" se téměř dokonanou felací v podání "přistižené maturantky Lídy", zahrané s mladickou vervou skutečnou maturantkou Lídou, vyvolala doslova extatické ovace a patrně našponovala na maximum míru tolerance těch členů pedagogického sboru, co se tak v pokročilé fázi večera ještě vnímali. "Teda Lído, klobouk dolů, to bylo na Thálii. Opravdu jste měla na lyžáku takovou ehm... úspornou noční košilku?", pokusil jsem se vlichotit do přízně hlavní protagonistce dotyčného obrazu, když se po bouřlivých ovacích zaparkovala na baru náhodou vedle mě, stále oblečená jen v tom fantazii jitřícím kousku saténu. "Pane profesore, snad chápete divadlo?!?", ušklíbla se ironicky. "Tím, že jsem se tu tak obnažila,", popotáhla si, celkem marně, dekolt té opravdu hodně obepínající košilky, až jí dívčí dvojky pružně poskočily a dva zobáčky napnutých bradavek mi zatrčely vstříc, "jsem přece sledovala umělecké vyjádření. Navíc, ta scéna se týkala Týny, to ona na lyžáku Šemberu vykouřila. Já měla celou dobu flanelový pyžamo se Snoopym a držela stehna u sebe. Musíte dekódovat ty umělecký postupy." Připadal jsem si jako prvotřídní debil a marně se snažil vybavit si žáka Šemberu. "Jo a už jste se v Praze potkal s Madlou?", protáhla novopečená divadelní diva významně.

Jestli ji přefikneš, na další narozky Tě nepozvu!", sykla mi do ucha Pavlína, která se zjevila nečekaně, ale nadějná herecká hvězdička i tak okamžitě vzala zpátečku, jen ty dva bochánky se jí pod košilkou zavlnily. "Takže zase tak moc to v té Praze neklátíš, co? Takovej jsi býval muž činu." "To pořád platí.", usmál jsem se a schválně sjel její malá, ale lákavě vyprsená kůzlata, odhalená při tradiční absenci podprsenky v obtaženém topíku nadmíru lákavě, naprosto nestydatým pohledem, až se Pavlína s hranou pohoršeností zamračila. "Prostě se pořád ještě rozkoukávám, nějak zatím nebyl čas." "Tak to s tím rozkoukáváním nepřeháněj, ať jsi pořád tak veselej kluk, jakýho tě známe."", obdařila mě širokým úsměvem, který vzápětí vystřídalo káravé "A nečum mi v jednom kuse na kozy!" "Promiň, ale všechny naše rozhovory vždycky obsahují i čumění ti na kozy. Mám na tom novém gymplu fakt fofr, používají úplně jiný studijní program, ředitelka se mnou s chutí vymetá suply. Takže žádná frivolní kolegyňka nebo snad přírodou obdařená kuchařka si mě do kalhotek zatím nepozvala. A sídliště Dědina není zrovna ráj nočního života.", propadal jsem sebelítosti. "Tak aspoň nějaká rajcovní sousedka, co se nudí na mateřský, nadržená rozvedená panička od vedle, sousedovic dcera, co potřebuje přichystat na maturu?", rozvíjela Pavlína jedno klišé z pornofilmů za druhým. "Budeš se smát, ale o patro níž bydlí jedna rozvedená učitelka. Saša, fajn ženská, pěkně stavěná, i prsa má, o tom ty si můžeš nechat jen zdát.", ušklíbl jsem se. "No tak v čem je problém?  Kdybys nebyl poleno, do týdne jí nad opravováním písemek to její kozí stádečko obděláváš a navrch klín potěšíš.", přešla kamarádka velkoryse narážku na své sice pěkné, ale objemem spíš skromnější poprsí, tradiční terč našich dychtivých pohledů i nemilosrdných vtipů. "Problém je v tom, že tohle a zřejmě i leccos dalšího už má v gesci chlápek, co má asi dva metry a na pilotní uniformě kapitánský křidýlka. ČSA mají v našem domě dvě služební garsonky, ale trochu pana kapitána podezírám, že víc času tráví u kozaté pančtelky. A soudě podle nadšení, se kterým její malý synek prohání po schodišti éro a hraje si na pilota, asi i on mamce ten románek schvaluje." "Michale, tohle je děsně smutný, já mám ale narozky, takže nechci bejt děsně smutná, ale děsně obletovaná a opilá! Slib mi, že až přijedeš příště, budeš mi vyprávět o šukání tak nestydatým, že se i já, zkušená královna ložnic, budu červenat. Pokud ne, tak ti snad sama dám, což je proti mým zásadám. A teď jdeme pařííííít!", uzavřela Pavlína konstruktivně můj sebezpyt, s lahví tequilly se vyhoupla na barový pult, a přestože se jí přitom pružné kozičky pod úpějícím topíkem házely až k bradě, rozjela divoký tanec, kterým rozhýbala celý Krasohled. Byl jsem odsud pryč sotva pár měsíců, a tak jsem bez problémů vplul do víru party.

Z takových oslav se neodchází před půlnocí, a tak když jsem povážlivě později doklopýtal domů, za zavřenými dveřmi Tobiášova pokoje bylo ticho, a nebýt toho, že jsem v předsíni zakopl o jeho sportovní brašnu, mladý pár, pokud tedy ezoslečna Ingrid dorazila, jsem jistě nerušil. Škoda, že mi neoplatili stejnou mincí. Ranní odchod Tobiáše na zápas jsem ještě zvládl zaspat. Hlavou mi proletěl útržek rozhovoru z večera, kde mi kavárník Kryštof s nadšením pro něj nečekaným líčil, jak ten náš Union má skvělý podzim a začíná se šuškat o postupu do kraje. Tobiáš tak trochu popírá klišé o klucích od kompů tím, že je tohohle úspěchu se sedmi trefami částečným strůjcem, a dnes ráno spěchal na další mač. Popřál jsem mu v duchu hodně štěstí, zaplašil vzpomínku na to, jak jsem to po svém příchodu do města v Unionu taky zkoušel, abych v jejich béčku rok kopal A třídu, a spal dál. Bohužel ne dlouho. ""Dobré ráno! Chceš se mnou pozdravit slunce?" Absurdnější dvě věty bych těžko vymyslel, ale ezoslečna Ingrid, která je pronesla, zatímco roztahovala závěsy v obýváku i svou jogínskou karimatku, je myslela očividně smrtelně vážně. "Promiň, ale u Tobíka v pokoji není místo.", zamrkala na mě a já si potvrdil, že před nějakými třemi lety jsem ji coby ještě gymnazistku opravdu učil. Nevybavoval jsem si, že bychom si tehdy tykali, ale nebyl čas tohle řešit, i tak ve mně pořádně hrklo: zdálo se, že Ingrid se tu chystá cvičit nahá! Teprve když jsem rozlepil oči, došlo mi, že má na sobě natahovací podprsenku a kalhotky, obojí v tělové barvě. I tak jsem se radši přemístil do koupelny, abych jí nenarušoval čakry, a dal si ranní sprchu. Když jsem se vrátil, stále ještě zdravila slunce, a přestože nahá tedy přece jen nebyla, i tak to byl docela zajímavý pohled. Tobiáš nelhal, v oblasti hrudníku by se bez prádla klidně obešla, ale natahovací podprsenka na tělo jí přece jen jakési ploché, skoro dívčí poprsí rýsovala. I s pihami měl pravdu, její bledá kůže jimi byla posetá. A že je zrzka od přírody, to kromě ohnivé kštice potvrzovala i neoholená podpaží a především ryšavé chloupky, deroucí se jí zpod kalhotek po stranách i nahoře. Ezoslečna s parádně zrzavou ezopičkou, napadlo mě, zatímco jsem se snažil nekoukat jí na ni aspoň moc okatě. Ingrid ovšem nevypadala, že by ji má přítomnost vyváděla z míry, a během střídání poloh mi nabízela hodně inspirativní pohledy, zatímco se mnou klábosila s tou trochu křečovitou suverénností bývalých žáků, co najednou mohou svému bývalému učiteli tykat (nebo si to aspoň myslí). Když se prohnula do mostu, kalhotky se jí na krásně vyrýsovaném pahorku našponovaly tak, že jsem jasně viděl rýhu mezi dvěma pysky...

"Klidně se přidej.", prohodila, aniž by možná tušila, jak mi tu právě nastrkuje pod nos pipinu. "Já prostě musela, jsem po noci úplně rozlámaná." "Asi nějaké špatné geopato...něco zóny.", nadhodil jsem. "Asi. Anebo se prostě Tobiáš tak roztahoval, že jsem ležela půl noci skrčená jak skrčenec.", rozesmála se a na chvíli nebyla ezopíčou. "Trochu jsem se lekl, když jsem tě uviděl. Zdálky to vypadalo, že cvičíš to ... " "Nahá? To taky většinou cvičím, ale nechtěla jsem tě pohoršit. Vždyť jsi mě učil." "Mě nahota nepohoršuje." "Ani nahota studentek?" "Bývalých ne." Sakra, co se to tu děje? "To jsem ráda, ono je to takové svazující...", prohodila Ingrid a k mému úžasu si jakoby nic přetáhla přes hlavu podprsenku. Malá prsa jí malinko poskočila a tmavě rudé dvorce s maličkými bradavkami uprostřed zakontrastovaly s jejich světlou kůží. "Takže pokud nejsi pohoršený...", nadhodila a vjela si palci za gumu kalhotek, aby si je vzápětí svlékla taky. Ohromeně jsem zíral na její ryšavou kštici v podbřišku, její pička byla opravdu zrzavá jako liška. Ingrid se znovu nenuceně pustila do jogínských pozic, jako by si opravdu myslela, že cvičit přede mnou nahá je ta nejpřirozenější věc po ránu. Sakra, třeba si to opravdu myslí, třeba Jindra těmhle ezoholkám křivdí, táhlo mi hlavou, zatímco mé skeptičtější já křičelo o překot, že ani sebevětší ezoterička nenastrkuje někomu svou nahou pindu, aniž by ji chtěla ojet. A ty řeči o bývalé studentce... No, byl jen jeden způsob, jak tohle zjistit. A tak když Ingrid zaujala pozici psa hlavou dolů, takže na mě tu svou zrzku vyšpulila, až jsem viděl mezi bochánky závojíčků nakrabacený poštěváček, přiklekl jsem a zkusmo jí prcinu olízl. "Mhmmmmmm...." Její uvolněné, táhlé zamumlání přesně odpovídalo pohybu mého jazyka, a když jsem ho zopakoval, zamumlala znovu. Dál držela svou asánu, což byl vlastně za téhle situace obdivuhodný výkon, a já jí lízal dlouhými tahy jazyka frndu, která se pod jeho dotyky krásně rozevírala a vlhla. Střapeček poštěváčku se nalil a útoky na něj nutily nahou jogínku sténat hlasitěji, dychtivě jsem je kombinoval z průzkumným vnikáním do rozevřené štěrbiny a bojoval s touhou servat ze sebe od pasu dolů oblečení, abych nevypadal jako barbar. Když nakonec ezoterička stoupající rozkoš nevydržela a se vzlykavým sténáním se sesula na svou podložku, kde si vzápětí vrazila ruku mezi stehna a začala si frndu beze studu třít, přestal jsem tu touhu potlačovat, chytil ji zezadu za malý, kulatý zadeček a nasměroval jí vzrušením vztyčený klacek do zmáčené pipiny. Hmátla po něm a nasměrovala si žalud do dírky, když si jím předtím několikrát projela čárku až ke klitorisu. Pak už bylo na mě, abych jí začal příjemně úzkou pičku píchat, až naříkavě sténala a vypínala se mi naproti. Po chvíli sama převzala iniciativu, přiměla mě lehnout si na záda a rozkročila svá světlá stehna s ohnivým požárem uprostřed nad mým trčícím pérem. Jak na něj dosedala, měnila hloubku mého průniku do své pičky, i po opakovaném projíždění stále krásně úzké a svírající, postupně ale převážilo vzrušení nad hravostí a Ingrid začala na mém klacku solidně rajtovat, dosedala naplno, takže jsem jí do vlhce čvachtající kundy zajížděl až po koule, pak začala házet boky a s rukou marně přitisknutou na puse přešla do extatického sténání. Bylo očividné, že se brzy udělá, ale ani já k tomu neměl daleko. A tak jsem přestal rukama tisknout její mini kozičky, jakkoliv bradavky měla nádherně tvrdé a trčící jako dvě anténky, a raději ji popadl za boky, připravený ji ze sebe včas strhnout, protože spoléhat na to, že si kazí karmu zobáním antikoncepce se určitě nedalo. Nějakým zázrakem se mi to ve chvíli, kdy už jsem cítil, jak se mi pták napíná těsně před výstřikem, i podařilo, takže sténající Ingrid se dovedla ke svému vyvrcholení schoulená vedle mě ve chvíli, kdy už jsem se slastnými steny cákal jednu dávkou za druhou na její chvějící se nahé tělo.

Leželi jsme vedle sebe, zmožení milováním, beze slova malátně snad čtvrt hodiny a já jen zvolna popadal dech. Radši jsem si zakázal myslet na to, po jak dlouhé době jsem se vyspal s holkou. Ta Praha je fakt nějaká zakletá, podobným ezofrndiček tam přece musí běhat mraky... Pak mi došlo, že to není zrovna hezké, takhle smýšlet o děvčeti, co mi tak ochotně a nezištně nabídlo své pihovaté půvaby, a zastyděl jsem se. "Páni... tak tohle bylo opravdu příjemné pozdravení slunci.", usmála se Ingrid a odfoukla si z čela zpocený pramen zrzavých vlasů. "A ranní sprchy si dnes dopřeju zřejmě dvě.", dodala se smíchem, když si stírala z bledé kůže pramínky mého semene. Ezo sem, ezo tam, musel jsem obdivovat její přirozenou krásu, ke které tak nějak patřila i ta neoholená podpaží a zarostlá frnda, jakkoliv dole teď měla svou houštinku mým přičiněním hezky zplihlou. "Říkáte vy jogínky i po tomhle nějaké to namaste?", nadhodil jsem a Ingrid se k mému ulehčené rozesmála. "Ty si s toho děláš legraci, že jo? Ale já zase tak moc ujetá nejsem. Na gymplu mi ta ezoterika vynahrazovala to, že jsem nebyla zrovna moc v kurzu. Zrzka, co nemá skoro prsa a neujíždí na tom, co ostatní. Pomohlo mi to přijmout samu sebe.", prohodila zamyšleně, zatímco se procházela pořád tak nádherně nahá a nahoře i dole zrzavá po pokoji. "Tobiášovi ale radši nic neřekneme, že ne?", zkusil jsem opatrně. "Tobiáš mě přece nevlastní." zamračila se. "Jsme svobodné bytosti, nadané svobodnou vůlí. A já se nejradši miluju po ránu, na oslavu nového dne. Jenže on má holt ten debilní fotbal." "Chápu. Maskulinní ritualizace války, obalená toxicky testosteronovým kontextem sportovního zápolení.", nabídl jsem snaživě. "To rozhodně. Víc mě ale serou přítelkyně hráčů.", zareagovala Ingrid zase nečekaně normálně. "Ti chlapi jsou tak v laufu, že mi od nich žádná toxická maskulinita nehrozí, navíc, jak sis asi všiml, nejsem prototyp prvoplánové sexbomby se čtyřkama.", prohodila a beze studu si pohladila své minimální ženské křivky, na světlé kůži stále nesoucí stopy mých rukou, jak jsem je chtivě tiskl při předchozí "oslavě nového dne". "Ale ty dyliny, vyprsený, s prdelkama a někdy i pipinama obtaženýma v legínkách, co se tam obtáčí kolem klandru a pomlouvají jedna druhou, to je prostě k nesnesení. Já vím, že má Union letos našlápnuto, a to, že cvičím jógu a neholím si pipinu, ještě neznamená, že nevím, co je ofsajd. Třeba ten postup letos fakt vyjde. Tu následnou kalbu si ale radši nechci představovat.", zvedla oči v sloup a odkráčela ke koupelně. Očima jsem vyprovázel její nahatý zadeček a cítil nastupující mravní kocovinu.

Později vestou ve vlaku jsem se cítil všelijak. Ingrid sice není Tobiášův majetek, ale i přes její východními naukami vyrovnaný postoj jsem předpokládal, že mu o našem píchání na její jogínské podložce vykládat nebude. Spíš mě trápilo, že po kozaté Jindřišce jsem bratránkovi ojel už druhou holku. Sakra, co je to se mnou? Pavlína má pravdu: budu muset v Praze za to pořádně vzít. Kdyby se mi aspoň už konečně povedlo potkal Madlu.