Vzrušení v metru

Bylo léto. Jela jsem metrem domů z práce. Jako obvykle jsem si četla svou oblíbenou knihu. Po chvíli mou pozornost upoutal pocit, že mě někdo pozoruje. Ale nebylo to stejné, jako když na mě zírají chlapi, kteří jsou ve věku mého otce a já se víc a víc bořím do knihy, jen abych se vyhnula očnímu kontaktu. Tentokrát mě zalila vlna příjemného vzrušení a já dychtivě zvedla zrak. Naproti mně seděla moc hezká slečna a se zájmem si mě prohlížela. Vůbec se nesnažila skrýt, že se jí líbím. S úsměvem jsem si ji prohlédla a ona na mě laškovně zamrkala vějířkem řas. Byla přirozeně štíhlá, ale ne vyhublá.

Souprava metra začala se skřípěním brzd zpomalovat, jak jsme vjížděli do stanice. Cestující sedící vedle slečny se zvedl a přesunul ke dveřím. Měla jsem jen pár vteřin, než si na uvolněné místo někdo sedne. Popadla jsem svou knihu a batoh a rychle jsem si k ní přisedla. Byla o něco menší než já, takže se mi naskytl pohled shora do jejího výstřihu. Drobná pevná ňadra v tílku bez podprsenky poskakovala v rytmu jedoucího metra, díky čemuž jsem měla možnost chvílemi zahlédnout i růžové, vzrušené bradavky.

Představila jsem si, jak by vzdychala, kdybych ty bradavky sevřela mezi palce a ukazováčky, pevně je zmáčkla a pomalu zakroutila. Toužila jsem dát svou pravou ruku na vnitřní stranu jejího levého stehna a hladit ji postupně výš a výš, pak pod sukní, až bych se dotkla titěrných krajkových kalhotek. Můj prst by jemným tahem kopíroval jejich lem, dokud by se její vzrušení nevystupňovalo tak, že by přerývaně dýchala a její břišní svalstvo se nárazovitě zatínalo. Palcem bych krajkový lem posunula tak, abych mohla ukazováčkem pohladit hladce oholené stydké pysky, namočila bych si prst do její horké šťávičky, aby se potom přesunul na poštěváček, který bych dráždila klouzavě plynulým, krouživým, něžným, ale intenzivním dotykem.

Vytáhla z kabelky diář a něco do něj napsala. Seděly jsme bokem ke směru jízdy. Vagon opět začal zpomalovat, čímž se mé tělo víc a víc tisklo na její. Ani jedna z nás se tomu nesnažila zabránit. Jakmile souprava zastavila, vytrhla papír z diáře a vtiskla mi ho do dlaně. Zvedla se, ještě se na mě se zářivým úsměvem otočila, vyskočila ze dveří a byla pryč. Na vytržené stránce bylo úhledně napsané telefonní číslo.